Víkend v Benátkách

Italské Benátky – jedno z nejromantičtějších měst na světě. Hodně „turistů“ je z nich zklamáno a odrazuje ostatní od jejich návštěvy, ovšem hluboce se mýlí, když zobecňují své povrchní dojmy.

Benátky (Venezia, Venice) totiž nejsou jen cesta vaporettem na náměstí svatého Marka a pěšky zpět přes most Rialto, jak to prezentují některé cestovky pro klienty třídenního zájezdu (kde ovšem první a třetí den je cesta autobusem). To se na ta nejromantičtější místa vůbec nedostanete, ba právě naopak. Turistická trasa vás povede přes uličky s krámky nejmódnější a nejmódennějších značek, které vidíte v každém větším městě, takže nepoznáte, jestli jste v Benátkách, Miláně, Paříži nebo Praze. Ty pravé Benátky jsou někde úplně jinde.

Pro návštěvu Benátek se určitě vyplatí vybrat si termín, kdy není město zahlceno turisty k zalknutí, tedy raději se vyhnout letním měsícům, svátkům (včetně třeba Valentýna) a karnevalu na přelomu ledna a února. Já mohu doporučit listopad, kdy je turistů přece jen trochu méně, zato počasí ještě docela ujde. I když se musí počítat s tím, že nejslavnější náměstí může být místy zaplaveno vodou z vysokého přílivu podpořeného větrem. Benátčané jsou ovšem vždy připravení a náměstí pak během pár chvil křižují vyvýšené chodníčky, takže to naopak může být kladný bod v rozhodování o termínu, protože vidět náměstí svatého Marka zaplavené vodou je docela zajímavý turistický zážitek.

Všechny následující obrázky jsou rozklikávací - vřele doporučuji aspoň některé fotky si rozkliknout, protože tyto zmenšené náhledy jsou dost nevypovídající a aproximované pixely působí dojmem nezaostřenosti.

Vyplatí se letět nějakou nízkonákladovkou, určitě je to lepší, než se trmácet autobusem. Čím dříve zabukujete letenky, tím budou levnější.

Asi pohodlnější je přílet na hlavní letiště Marco Polo, z kterého se dostanete do centra přímo vodním autobusem – vaporettem, cena €15. Existuje i varianta autobusová s poloviční cenou, ale přece jen, když už jsme v těch Benátkách, tak cesta lodí je mnohem stylovější.

Já mám zkušenost z druhého letiště v Trevisu, kam létá WizzAir. Do Benátek se z něj dá dostat jen autobusem, přímo před příletovou halou určitě bude nějaký stát – nelze minout, cena asi €12. Zpáteční lístek je o něco levnější, ale jste na zpáteční cestě omezeni na stejného dopravce. Zkušení cestovatelé volí levnější variantu s MHD, kterou se svezou na nádraží Treviso a pokračují vlakem, ale trvá to déle a není to tak pohodlné, úspora ceny ovšem může být trojnásobná.

Autobusy cestou zajíždějí na jednu mezizastávku do Trevisa, tam se nevystupuje, jedeme až na konečnou, celkem trvá cesta asi hodinu. Různí dopravci mají různá stanoviště. Nás vyhodil autobus přímo na Piazzale Roma u hlavního nádraží, a tedy i stanice vaporett na Velkém Kanálu. Jiné linky mohou stát na odlehlejším stanovišti Tronchetto, odkud se na Paizzale Roma musí kus pěšky nebo lanovkou (People Mover) za €1,5.

Pozor při návratu domů, je třeba si zjistit, kde z vaporetta vystoupit. Některé linky pokračují až na Tronchetto, jiné nikoliv. A zastávky letištních autobusů nejsou nijak dobře značené, raději jsme se ptali místních, zda jsme dobře – ale nakonec jsme intuitivně trefili napoprvé. Pro jistotu doporučuji nechat si určitou rezervu.

Asi je zbytečné psát, že po městě se dá pohybovat jen pěšky nebo lodí. Privátní taxi-čluny jsou extrémně drahé, gondoly jsou vhodné jen na romantickou projížďku (pokud nemáte hluboko do kapsy), takže zbývají vodní busy, čili vaporetta. Cena za 90 minut je €7,5, lístky se kupují ve stáncích nebo automatech (i anglicky). Na některých exponovaných zastávkách je nutné otevřít si lístkem turniketová ramena, ale mnohem častěji se jde přímo na palubu, revizora jsme nikdy nepotkali (upřímně – ani si ho neumíme představit). Centrum Benátek není moc rozlehlé a dá se chodit i pěšky, ovšem zkrátit si cestu vaporettem je někdy příjemné, navíc vaporetta jezdí i na okolní ostrovy (Lido, Murano, Burano, …), takže já určitě doporučuji uvažovat o 24, 48 nebo 72 hodinovém lístku. Dvoudenní lístek za €30, třídenní za €40 (ten jsme zvolili my a určitě se nám vyplatil, při jednotlivých jízdách/plavbách bychom za tři dny zaplatili kolem €60).

Naše první cesta vaporettem byla poznamenána vtipnou (nebo trapnou) příhodu. Našli jsme si doporučovanou linku č. 1, přešli skrz turniket a přes můstek na žlutou přistavenou loď a posadili se na lavičku – měli jsme štěstí, překvapivě je jich tu docela málo, zbytek na stojáka. Jsme na výchozí stanici, takže čekáme chvíli nedočkavě na odjezd, pro jistotu se i zeptám domorodce, zde tato loď popluje na San Marco. Dočkám se udiveného pohledu a trochu zmateného přitakání. Až po pěti minutách pochopím – naše vaporetto teprve připlouvá, my čekáme na zastávce, na nástupním plovoucím pontonu, ne na lodi. Prostě Češi na cestách. Ani našich 70 navštívených zemí z nás nedělá Všeználky.

Je dobré si předem vytisknout nějaký jízdní řád s linkami vaporett. Obecně se turistům doporučuje okružní linka č. 1, která slouží i jako vyhlídková turistická plavba. Ovšem tato linka má zastávky po pár stech metrech, takže sotva odrazí od mola, už pomalu začíná s přistávacím manévrem na další zastávku. Cesta na San Marco tak trvá hodinu, pěšky by to bylo rychlejší. Úplně stejnou trasou pluje i linka č. 2, která má jen třetinu zastávek, takže je mnohem rychlejší. Vyplatí se někdy zajít na vzdálenější zastávku, kde stojí dvojka, než se trmácet jedničkou.

Je důležité si uvědomit, že zastávky vaporett jsou skoro pravidelně střídavě na obou stranách kanálu, takže když si na mapě vytipujeme nějaké místo, musíme řešit i to, na kterém břehu vaporetto zastaví. Přes Canal Grande vedou mosty na třech místech: na začátku na Piazzale Roma, uprostřed ikonický most Rialto a před San Marcem most Akademie. To neznamená, že jinde se na druhou stranu kanálu nedá dostat. Mosty zde nahrazují gondolové přívozy (traghetto), které za €2 na druhou stranu převezou. Při větším počtu zájemců se na této gondole stojí! Je to docela dobrá šance vyzkoušet plavbu na gondole, protože jinak stojí projížďka na 30 minut €80 do soumraku, poté dokonce €100 za jednu gondolu (max. 6 lidí).

V Benátkách je několik úrovní hotelů. 4* a hlavně 5* jsou nesmyslně drahé (někdy i desítky tisíc za pokoj/noc), s hostely a ubytovnami nemám zkušenost, ale nejčastěji využívané 3* jsou ve velké většině případů hodně podobné. Staré domy stylově zařízené, pokoje vybavené pseudobarokním nábytkem ve stylu „benátských paláců“, jak se píše v popisu pokojů. Při troše hledání a čtení recenzí se člověk nesplete. Je třeba být připravený na to, že domy jsou opravdu staré a jejich stáří z nich dýchá, okna jsou spíše malá a často vedou nad kanál nebo do uzounké uličky, takže někomu může připadat vzduch poněkud zatuchlý. Ale já bych to označil spíše za patinu.

V našem hotýlku byly snídaně docela bohaté (odpovídající jeho kategorii), personál ochotný, anglicky mluví jen někteří recepční (a to ještě ne všichni). Předpokládám, že podobně to bude i jinde. Ale na co je potřeba dát si pozor: při objednávání přes bookingové sítě je za značkovou agenturou (Booking, Hotels, Amoma, …) často skrytá místní cestovka jako subdodavatel. A právě v námi vybraném a zaplaceném hotýlku rezervaci kvůli obsazenosti zamítli, což místní cestovka hlavní agentuře zapomněla sdělit. Takže my jsme i s potvrzeným a zaplaceným voucherem zůstali se zavazadly v osm večer uprostřed města (kde nefunguje normální MHD) na ulici, respektive na recepci plně obsazeného hotelu. Naštěstí jsme měli mobil a internet. Recepční nám sehnal kontakt na místní agenturu (tu, co udělala chybu), která nám asi za 1,5 hodiny sehnala hotel obdobné úrovně (dokonce by byl o pár eur dražší, což po nás samozřejmě nechtěli, možná ale při porovnání recepcí a jídelen méně stylový) jen asi 200 m vzdálený. Po návratu jsme se snažili reklamovat přes prodejce (ztratili jsme dvě hodiny času, který jsme se mohli toulat nočními uličkami), ovšem italská agentura se jim vysmála, prý jsme souhlasili s náhradním řešením. Kdo by s ním v deset večer nesouhlasil… Ale seriozní prodejní agentura nám čestně vrátila 10% ceny ze své marže. Poučení: vždy si před odletem mailem ověřit rezervaci přímo na hotelu, nespoléhat na informace z voucheru!

Itálie je Evropa a tedy spřízněný kulturní okruh, takže není třeba řešit nějaké elektrické redukce a podobně. Dvojkolíkové šňůry jsou v pohodě, pokud někdo ještě potřebuje tříkolíkovou zásuvku, obvykle na pokoji aspoň jednu uzpůsobenou najde (nebo si řekne na recepci o adaptér). Platí se eurem, karty berou bez problémů všude včetně restaurací (spropitné se při placení včas nahlásí a obsluha jej přičte při zadání částky do terminálu).

Co se týká jídla a pití, odkazuji na samostatný blog z rubriky Dobré prase všechno spase s podrobnějšími informacemi a fotkami.

Benátky byly dlouho napadány, že jejich laguna smrdí. Už dávno to není pravda, každý dům má povinně čističku. Na hygienu se tu velmi pozorně dbá, třeba pitná voda je přivedena potrubím z pevniny a je pečlivě hlídána. V hotelech a restauracích je tedy kohoutková voda bez problémů pitná. A v rámci ekologie je pitná voda rozvedena do desítek a stovek fontánek a pítek po celém městě, aby turisté neměli potřebu kupovat balenou vodu v PET lahvích. Oficiálně se jim doporučuje koupit si jen první vodu a následně už jen plnit vyprázdněnou láhev z pítek.

Benátky jsou městem plným umění, městem muzeí, paláců a galerií. Pro milovníky kultury může být zajímavá informace, že první neděli v každém měsíci je do státních památek v rámci Dne muzeí vstup zdarma. Já doporučuji zvýrazněná místa psaná boldem:

• Galleria "Giorgio Franchetti" alla Ca d'Oro (přístupná nádherná lodgie nad velkým kanálem, malované stropy i stěny)
• Gallerie dell’Accademia (dřevem vykládané malované sály)
• Museo archeologico nazionale di Venezia
• Museo di Palazzo Grimani (zajímavá kaple s visící sochou)
• Museo d’arte Orientale

Samostatnou kapitolou je ovšem Dóžecí palác, odkud vládla dóžata. Tady bohužel sleva neplatí a musí se obětovat €20. Nicméně návštěva je téměř povinná a kdo zde hledá informace před cestou do Benátek, tak tomu porušení tohoto mého doporučení neodpouštím, omluvenky se nepřijímají. Prostě si na palác vyhraďte aspoň dvě hodiny času a rozhodně jej nevynechejte. Nemá význam popisovat tu opulentní nádheru všech místností od schodišť a čekáren po jednací síň Velké rady (s Tintorettovým Rájem – prý největší olejomalbou světa). A pokud jste četli Casanovovy paměti, tak součástí prohlídky je i průchod skrz Most vzdechů do budovy sousedního vězení a nahlédnutí do vězeňských kopek. I když ten Casanova byl vězněn pod „olověnou“ střechou hlavního paláce.

Benátky jsou také městem kostelů. Část je přístupná zadarmo, do některých se platí vstup (hlavně když je chrám vyzdoben originály některého italského mistra (Tizian, Veronese, Tintoretto, dokonce jeden Rubens, což samozřejmě není Ital, a mnoho dalších). Dá se koupit hromadná levnější vstupenka do 3 (vybraných dle vlastního výběru z asi 10 možností) nebo 12 nejdůležitějších kostelů, ovšem je třeba si rozmyslet, zda se to vyplatí časově.

Opět mimo všechny kategorie je Bazilika San Marco. Tu musí vidět všichni, takže většinou je nutné vystát si frontu. Až u vchodu zjistíte, že vás dovnitř nepustí s batůžkem či taškou, osobní kontrolou projde jen malá kabelka. Úschovna je úplně někde jinde, takže si pak frontu vystojíte znovu, pokud na to budete mít morální sílu. Rozhodně je dobré vystoupit i na galerii s horním výhledem do hlavní chrámové lodě, s možností výhledu na náměstí z balkonu v průčelí chrámu pod kopiemi čtyř koní ukradených z Hippodromu v Istanbulu (originály jsou dále na galerii pod střechou, takže je uvidíte také). Je zde i automat na dobré kafe a WC.

Zajímavostí je Hodinová věž na náměstí, která je nejlépe vidět právě z balkonu baziliky (vpravo). Nejlépe jsou odsud pozorovatelné nejstarší digitálky světa.

Na město je nejhezčí výhled ze zvonice – Campanilly, výrazné dominanty náměstí. Platí se €7 vstup, nahoru vás vyveze výtah. Hodně tu fouká, za větrných dnů je věž zavřená! Komu se zdá vstup drahý, může u mostu Railto vyjet po červených eskalátorech obchodního domu v paláci Fondaco dei Tedeschi na vyhlídkovou plošinu, která je zdarma. Mně se dokonce zdejší vyhlídka líbí více, protože je zde hezký pohled na Canal Grande. Za hezkých dnů se ne severu rýsují zasněžené vrcholky Alp.

Už jsem psal o záplavách nejnižšího místa – náměstí San Marco a okolí. Benátčané mají připravené přenosné vyvýšené praktikábly – chodníky, kterými zaplavená místa (včetně vstupů do baziliky či na zvonici) během pár minut zpřístupní, takže záplavy nejsou pro turistu problém, spíše je to atrakce a zážitek. Komu to nestačí, může si za pár eur kdekoliv koupit speciální návleky ze silného igelitu se zpevněnou podrážkou, vše v neonových barvách. Navlékají se přes boty a kalhoty, pak se můžete brodit přímo zatopeným náměstím.

Benátky nejsou jen hlavní ostrov. K Benátkám patří třeba i ostrov Lido (s pláží, na které se smí koupat, na rozdíl od benátecké laguny, kde to je přísně zakázané) nebo ostrovy Murano (sklářství) a Burano (krajkářství). Na Murano jezdí několik linek vaporett, ideální je pro turisty přímá linka ze San Marco, která jede přímo, na rozdíl od couráků, které stojí všude a plavba trvá dvojnásobek času. Ostrůvky jsou oproti Benátkám neuvěřitelně klidné a pohodové, plné barevných domečků, takové pohlazení na duši po ruchu města. A mezi výrobky ze zdejšího barevného skla, které na obrázcích vypadá jako typický kýč, se kupodivu dají najít i kousky docela vkusné.

Dalo by se psát o dalších turistických místech, o mostě Rialto, o tržištích a náměstích, o opeře přístupné zepředu z náměstí a zezadu z kanálu pro gondoly, o nejstarší evropské kavárně Florian, ale to by byl blog dvojnásobný. Itinerář si musí připravit každý sám, rozhodně doporučuji koupit si nějaký bedekr nebo aspoň stáhnout něco z internetu a připravit si předem trasy. Tři dny jsou asi minimum, pokud chceme Benátky zažít a ne jenom proběhnout.

Ty nejhezčí a nejromantičtější chvíle jsme s manželkou zažili při večerních procházkách bez cíle úzkými uličkami a kolem kanálů. Benátky jsou asi jediné město, kde nefunguje má taktika vytýčit si směr a jít rovnou za nosem. Tady to nevyhnutelně vždy končí ve slepé uličce u kanálu, takže se musíme vrátit na nějakou páteřnější uličku a potupně spustit navigaci. I tak to je kouzelné.

Z hlediska bezpečnosti bych dal Benátkám 5*. Nejsou zde bezdomovci, imigranti, gangy. Snad nějací kapsáři, ale i ti to zde mají těžké, protože na omezeném prostoru je policie může dobře kontrolovat. Neměli jsme nikdy strach, ani když jsme se sami ocitli v některé z mnoha temných slepých uliček.

Omlouvám se za dlouhý blog, ve kterém vlastně na popis Benátek a jejich památek ani nedošlo. Nicméně třeba mé informace pomohou někomu, kdo v Benátkách ještě nebyl a chystá se teprve na první návštěvu. Památky si každý nastuduje sám, ale praktické info o zdánlivě nepodstatných drobnostech se někdy hledá těžko. A další omluva za fotky – kromě asi 15 minut posledního dne nám nevyšlo počasí, bylo šedivo a místy deštivo, to se prostě pěkná městská fotka neudělá.

Video - doporučuji si jej rozkliknout do plného rozlišení, např. zde.

Další blogy na téma "Víkend v ..." jsou k přečtení a prohlédnutí ve stejnojmenné rubrice.

Pár dalších fotek:

Další blogy na téma "Víkend v ..." jsou k přečtení a prohlédnutí ve stejnojmenné rubrice.