Když už tedy v Pise cestou do Florencie stejně jsme, tak si ji pochopitelně prohlédneme. Byť my jsme to udělali ještě jinak. Přiletěli jsme večer, takže jsme se do Florencie přesunuli přímo bez zdržování a na další den jsme naplánovali dopolední prohlídku Sieny (vlakem přímo z Florencie, blog bude následovat), přesun do Pisy (opět vlakem s jedním přestupem v Empoli), odpoledne a vpodvečer prohlídka Piazza dei Miracoli se Šikmou věží, večeře v pizzerii a večerní hodinová cesta vlakem zpět do Florencie s návratem před půlnocí. Ostatně jsme k tomuto postupu byli donuceni i tím, že necelé tři týdny předem nebylo možné koupit 4 vstupenky na Šikmou věž na dřívější čas než 19:30.
Na celou Pisu stačí půlden. Určitě by se dalo strávit tu i více času, ale ten se dá efektivněji využít právě ve Florencii.
Doprava
Do Pisy se dá dostat:
- autem (ale komu by se chtělo trmácet přes půl Evropy, když do Itálie létají nízkonákladové společnosti za hubičku - není problém sehnat zpáteční letenku kolem 1.500 Kč bez odbaveného zavazadla)
- letadlem - viz výše
- z některého z italských měst vlakem či autobusem.
Z letiště jede do města přibližovací automatický vláček bez strojvedoucího Pisa Mover. Stanice vlevo od východu z letiště, lístky jen z automatu, který bere i karty včetně bezkontaktních (tedy lze i telefonem), jen je třeba zadávat PIN i tehdy, kdy u nás není vyžadován, je nutné sledovat instrukce na automatu. A nevystoupit na první zastávce (odstavné parkoviště pro letiště). Cena něco přes €2.
Všechny obrázky je možné rozkliknout do větší velikosti.
Pisa Mover, pohled dopředu, strojvedoucí chybí, vše řídí automatika (Libor O. Novotný)
Pro ty, co přijíždějí z (nebo ve směru od) Florencie: my preferujeme vlak (pohodlnější, WC, levnější) před autobusem, jízdenky se dají opět koupit v automatech na všech nádražích, na těch větších i u pokladen, z Florencie mezi €8 až €10 podle počtu zastávek na trase, méně zastávek = rychlejší = levnější (nejvíce spojů má kolem 5 zastávek a cesta trvá 1 hodinu). Postup nákupu je poměrně přehledný, lze zvolit hlavní jazyky. Samotný tisk trvá trochu déle, hlavně u více lístků, musí se vytrvat. Lístky se pak ještě na peróně validují datem a časem tak, že se vsunou označenou stranou do přístroje a mírně se posunou doleva. Jízdenky občas kontroluje ve vlaku průvodčí přes tablet naskenováním QR kódu. Při venkovních teplotách kolem 37 stupňů klimatizace nestíhala, ale přesto bylo ve vlaku lépe než venku.
Jízdenky na vlak se dají koupit v automatických pokladnách, pak se ještě musí označit na nástupišti ve validátoru (Libor O. Novotný)
Tajný tip
Většina vlaků (ale ne všechny) od Florencie pokračuje z centrálního nádraží na zastávku Pisa Stazione Rossore, od které je to na Piazza dei Miracoli s hlavními pamětihodnostmi mnohem blíže než z hlaváku. Ideální je svézt se až sem a samotnou Pisu si pak projít cestou zpět na Stazione Pisa Centrale (asi 1.5 km, tedy 25 minut pohodové cesty městem mezi restauracemi a pizzeriemi - pokud se v některé z nich nestavíte na těstoviny nebo pizzu, pak bude cesta trvat o to déle) a odsud zpět do Florencie.
Piazza dei Miracoli (Google Mapy)
Právě od Pisa Stazione Rossore lze poprvé zahlédnout Šikmou věž v poněkud neobvyklém pohledu. A už tady uvidíte, že v reálu je mnohem šikmější, než vypadá na fotkách!
Šikmá věž od nádraží Rossore (Libor O. Novotný)
Piazza dei Miracoli
Hlavní a de facto jedinou atrakcí Pisy je právě Piazza dei Miracoli, náměstí Zázraků. Samozřejmě je ve městě mnoho dalších památek, muzeí, kostelů, nábřežní promenáda, starobylé uličky a podobně, jenže to je ve všech okolních městech také. Kdežto zdejší areál Piazza dei Miracoli je jen jeden na světě. Jeho atmosféře přispívá mj. i to, že většina stánků a obchodů je vytlačena před hradbu a mimo náměstí, takže když přijdete na náměstí, ohromí vás kontrast svěže zeleného, na krátko střiženého trávníku s budovami doslova zářícími na slunci díky slavnému, bílému toskánskému mramoru.
Náměstí Piazza dei Miracoli sloužilo jako hlavní místo a centrum města už za starých Řeků ve 13. století př. n. l.. Dnes zde stojí jen 4 hlavní památky a pár budov s technickým zabezpečením (pokladna, šatna, muzeum, obchod, WC), takže náměstí vyniká čistými a nenarušenými liniemi, které ocenilo i UNESCO zařazením náměstí mezi Světové kulturní dědictví.
Piazza dei Miracoli - zleva hřbitov Camposanto Monumentale (nízká stavba z větší části skrytá za Baptisteriem), kruhové Baptisterium, katedrála Nanebevzetí Panny Marie a konečně úplně vzadu Šikmá věž (Libor O. Novotný)
Za katedrálou je otevřené veřejné WC s mírným poplatkem, bude se určitě hodit.
Šikmá věž
Začněme tím, co je v Pise nejznámější, tedy Šikmou věží. Na náměstí samotné je vstup volný, zdarma je i katedrála (resp. oficiálně je vstup do ní přidán zdarma ke každé zakoupené vstupence do jakéhokoliv dalšího objektu, jenže vstupenky do ní nikdo nekontroluje). Exteriéry lze tedy obdivovat bez poplatků, za interiéry se platí, a to včetně výstupu na věž. Stojí výstup po 251 schodech zato? Asi ano, byť je to jediné místo, odkud neuvidíte největší pisánskou pamětihodnost, tedy samotnou věž.
Nedá se počítat s tím, že se na věž v sezóně seženou lístky na místě, je potřeba si je koupit předem na internetu, např. na https://www.opapisa.it/en. Začínají se prodávat 21 dnů před datem vstupu a jsou na konkrétní půlhodinu. Nesmí se moc váhat, já jsem je kupoval na červen s devatenáctidenním předstihem, potřeboval jsem 4 a první volný termín byl na 19:30.
Cena 2019 na věž samotnou je €18, k tomu se dá přikoupit jedna další památka za €5, dvě za €7 nebo tři za €8. Pokud tedy plánujete navštívit všechny stavby (což určitě doporučuji), pak vás to vyjde na €26 (muzeum a výstavy byly letos v rekonstrukci, tedy zavřené).
Obvyklá otevírací doba věže je 8:00 - 22:00, ale může se pro konkrétní den lišit, info na výše uvedených stránkách.
Šikmá věž - ve skutečnosti vás překvapí, že je ještě šikmější, než jste čekali (Libor O. Novotný)
Historie
Věž, sloužící jako zvonice, je dnes vysoká 56 metrů. Projektoval ji Bonnano Pisano v roce 1173, ovšem zdejší náměstí je vlastně naplavenina po ustoupeném moři, dnes už 10 km vzdáleném, takže měkké a nestabilní podloží způsobilo, že po roce stavby se začala zvolna rostoucí zvonice znatelně vychylovat. Po dokončení třetího patra musely být práce na dvě stě let zastaveny. Ke konci třináctého století se rozhodlo o pokračování stavby s úpravami, které měly posunout těžiště stavby proti naklánění – tedy úmyslně byla další patra vychýlena na opačnou stranu, zvonice je od té doby prohnutá jako luk. Ovšem ani to dalšímu naklánění nezabránilo. Bylo nakonec dokončeno 6 pater obehnaných sloupovím a nad nimi horní stolice na usazení zvonů (ještě více vychýlena do protisměru).
Koncem minulého století výchylka dosáhla pěti metrů, což bylo kritické a věž byla pro turisty uzavřena, aby se nezřítila i s nimi. Stavbu statici navrhli zpevnit kovovými lany ukotvenými do obrovských podzemních patek z betonu. Jejich postupným napínáním se povedlo věž o téměř dva metry narovnat a znovu otevřít pro veřejnost (2001).
Dojmy
První, co vás při spatření věže napadne, je to, že je zvonice mnohem šikmější, než jste očekávali. Přestože každý zná fotky upravené i neupravené, tak nějak podvědomě se nechce věřit, že by něco tak šikmého mohlo opravdu reálně stát a nespadnout. I pouhým pohledem je zřetelně vidět lukovité prohnutí. Zvonice je ovšem kromě raritního náklonu i krásná sama o sobě z architektonického hlediska a byla by perlou náměstí, i kdyby byla v pořádku.
Jsou zde docela davy turistů, zřejmě v každém období, v sezóně až extrémní. Trávník je oddělen do chodníků zábradlím, které však není problém přelézt, třeba za účelem fotky "já podepírám Šikmou věž v Pise, aby nespadla", kterou musí mít všichni. Ani já jsem neodolal, byť jsem nepřelézal zábradlí a zvolil jsem jinou variantu "já jim tu věž cvrknutím trochu narovnám aspoň na fotce".
"Já jim tu věž cvrnknutím trochu narovnám aspoň na té fotce" (Libor O. Novotný)
Tajný tip
Pozor při focení Šikmé věže. Objektivy fotoaparátů (i mobilových) zkreslují při okrajích snímku linie směrem ke středu, hlavně u bližších a vyšších objektů. Pokud tedy budete fotit Šikmou věž tak, že je na pravé straně fotky (aby byla vidět i sousední katedrála), pak se může stát, že ji šikmou mít nebudete, viz moje cvrnkací fotka. Ideálně je ji mít uprostřed snímku, což je sice proti pravidlům estetiky fotek a zlatého řezu (těm zase cvrnkací fotka vyhovuje), ale náklon je nejreálnější, viz má fotka na výšku. A výhodné je mít pro porovnání v popředí nějaký svislý objekt, viz stejná fotka se sloupem a vázou.
Reálný náklon zvonice je na těchto fotkách, na kterých je věž uprostřed snímku a nejlépe se svislým objektem v popředí (Libor O. Novotný)
Před vstupem do věže se musí uložit batůžky a tašky do šatny (jen s platnou vstupenkou na daný čas) v servisních budovách za věží. Už deset minut před časem výstupu se začíná tvořit fronta, kterou přesně na čas začínají odbavovat organizátoři. Projedou vás ručním detektorem, ale ani jeho pískání není důvodem k nějakým restrikcím, klidně budete moci pokračovat. Jen to trochu zdržuje.
Věž je uvnitř dutá, vyplatí se určitě první pohled vzhůru do tubusu zvonice. A pak úzkými obousměrnými schody nahoru. Varování pro kardiaky a hůře pohyblivé osoby asi nebudu zpochybňovat, ale není třeba se nijak obávat, v sousední Florencii si odbudete i vyšší vyhlídky bez těchto upozornění.
Věž je uvnitř dutá (Libor O. Novotný)
První vyhlídka je v šestém patře, mezi vnějšími sloupy je kovová síť, takže vše je bezpečné. Ale dá se vystoupat ještě výše až ke zvonům. Dutý válec věže je zde chráněn proti srážkám skleněným poklopem, ne moc průhledným. Vyhlídka na městečko je parádní, jen odpoledne a večer se musí počítat s tím, že slunce je za zbytkem areálu náměstí, takže všechny fotky na Piazza dei Miracoli a jeho památky jsou proti slunci.
A pocity na nakloněné věži? Jsou trochu zvláštní. Jak při výstupu, tak i při chůzi po ochozech cítíte, že místy jdete nepřirozeně. Na plošinách chvíli do kopce, pak zase s kopce. Citlivější lidé prý cítí i trochu chvění kolem žaludku, ale jak kdo, já ten pocit podobný závrati neměl.
Odpoledne jsou hlavní památky při focení z věže přímo proti zapadajícímu slunci (Libor O. Novotný)
Pohled do města směrem k hlavnímu nádraží (Libor O. novotný)
Vrcholek Šikmé věže - stolice pro zvony a na zemi skleněné zastřešení dutého prostředku věže (Libor O. Novotný)
Hřbitov Camposanto Monumentale
Pokračujeme v zadní části areálu. Asi nejméně atraktivní památkou náměstí Zázraků je hřbitov Camposanto Monumentale. I ve dnech, kdy jsou všude masy turistů, tak se může stát, že tu budete v některých místech úplně sami. Podle legendy při druhé křížové výpravě do Svaté země přivezli Křižáci z Jeruzaléma několik hrstí svaté půdy z vrchu Golgoty, na kterém byl ukřižovaný Ježíš, a pro tuto půdu byl postaven klášter sloužící i jako hřbitov. Skutečnost bude jako vždy poněkud pragmatičtější a cyničtější. Zřejmě bylo prostě třeba schovat nějak nenápadně staré římské sarkofágy (pamatujeme na počátky Piazza dei Miracoli? Už staří Řekové a Římané...), aby nerušily vzhled náměstí a jeho křesťanský charakter.
Návrhem byl pověřen architekt Giovanniho de Simone, stavba trvala skoro 200 let od roku 1278 do 1464. Hlavní budova byla postavena ve stylu klášterní křížové chodby, vnější část chodby tvoří 43 oblouků s hrobkami. Součástí jsou tři kaple, z nichž nejdůležitější je Dal Pozzo (16. století) s posvátnými relikviemi: trnem z Kristovy trnové koruny, úlomky kříže, na kterém byl ukřižován, kousíčky šatů Panny Marie.
Hřbitov Camposanto Monumentale (Libor O. Novotný)
Hřbitov Camposanto Monumentale (Libor O. Novotný)
Ale nejhezčí na klášterní chodbě jsou fresky předních malířů své doby.
Tajný tip
V případě dostatku času se vyplatí přečíst si na infotabulích něco o freskách na zdech kláštera, člověk jinak hodně zajímavostí nepostřehne. Třeba hned na jedné z prvních fresek (za vchodem doprava) se hříšníci do pekla dostávají tak, že je chytá a pojídá ďábel, oni posléze putují jeho trávicím traktem a do samotného pekla se propadnou, zcela podle zásluhy a očekávání, jeho řitním otvorem.
Na jedné z fresek se hříšníci do pekla dostávají tak, že je chytá a pojídá ďábel, oni posléze putují jeho trávicím traktem a do samotného pekla se propadnou, zcela podle zásluhy a očekávání, jeho řitním otvorem (Libor O. Novotný)
My jsme měli ještě štěstí na nějakou oslavu, kdy sice část chodeb byla pro návštěvníky blokována kvůli natáčení TV pořadu nebo reportáže, ale po skončení proslovů následoval koncert smíšeného sboru (od klasického chorálu v podání mužské části sboru až po církevní vícehlasé písně interpretované kompletní sestavou – ostatně kus chorálu a kus vícehlasé skladby je slyšet níže v přiloženém videu).
Otevírací doba podobně jako u věže, 8:00 - 22:00, ale může se pro konkrétní den lišit.
Smíšený pěvecký sbor v Camposanto Monumentale (Libor O. Novotný)
Baptisterium sv. Jana Křtitele
Baptisterium sv. Jana Křtitele, italsky Battistero San Giovanni Battista, je největším baptisteriem v Itálii, a to je co říci, protože má v okolních městech silnou konkurenci (jak ve Florencii, tak v Sieně). Na kruhovém půdorysu stojí 55 metrů vysoká stavba postavená ve 12. století podle návrhu architekta Diotisalviho s obložením z bílého mramoru, i když ne zcela pravidelná kopule tvaru citrónu byla dostavěna až o dvě staletí později. Dovnitř vedou čtyři vchody se zajímavými portály.
Baptisterium sv. Jana Křtitele (všimněte si dvou různých krytin na střeše, tomu se dá říci šetření na nepravém místě) (Libor O. Novotný)
Interiér není ani zdaleka tak zdobný jako efektní vnější vzhled. Dominují mu dva zásadní objekty. Historicky důležitá je osmiboká křestní vana se soškou Jana Křtitele, ve které bylo pokřtěno několik pozdějších papežů pisánského původu a třeba i Galileo Galilei. Pokud byly děti křtěny v kojeneckém věku, byla použita čtyři malá umyvadla po stranách hlavní nádrže, která jsou nejlépe viditelná z horního ochozu. Druhým objektem je pak nádherná mramorová kazatelna od Nicoly Pisana (13. století).
Křtitelnice, ve které byl mj. pokřtěn Galileo Galilei (Libor O. Novotný)
A ještě jednou křtitelnice, tentokrát focená z galerie - jsou vidět i malé křtitelní nádoby pro kojence (Libor O. Novotný)
Kazatelna Nicoly Pisana z roku 1260 (Libor O. Novotný)
Po schodišti se dá vystoupat na galerii s výhledy na sousední katedrálu a věž. Nadhled umožní pořídit fotky náměstí z trochu méně obvyklé perspektivy. Kromě toho jednou za čas zapěje u křestní vany sbor nebo sólo zpěvák nějakou píseň, aby se mohli návštěvníci pokochat dokonalou akustikou kruhové stavby.
Pohled z galerie na sousední katedrálu Nanebevzetí Panny Marie, v pozadí vykukuje i Šikmá věž (Libor O. Novotný)
Zajímavost
Střecha Baptisteria je poskládána ze dvou různých krytin. Směrem k moři klasické tašky, do vnitrozemí jen obyčejná krytina (dnes plechová). Důvodem zřejmě byly docházející peníze z městské pokladny, která donutily investora trochu ušetřit. Zajímavé je, že bez upozornění si toho málokdo všimne, přitom je to docela zřejmé. Viz první obrázek Baptisteria výše.
Otevírací doba je kratší, 8:00 - 20:00, ale může se pro konkrétní den lišit.
Katedrála Nanebevzetí Panny Marie
Katedrála Nanebevzetí Panny Marie je nejstarší stavbou na Piazza dei Miracoli, ostatní budovy slouží jen jako její doplnění. Stavět se začalo roku 1064 a už za sto let byla dokončena, což je docela slušný výkon. Slouží jako prototyp toskánských katedrál, podle kterého se stavěly katedrály v ostatních městech, dokonce se mluví o "pisánském stavebním slohu". Poznávacím znamením je střídání vnějšího mramorového obložení v pásech bílé a tmavší barvy (hnědé, černé, zelené), což dodává stavbám trochu maurský vzhled.
Katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Libor O. Novotný)
Interiér je typický svými čtyřmi řadami sloupů, které tvoří přímé kolonády od vchodu k oltáři. A samozřejmě barevnost stěn a zlatý kazetový trop, vše kopírované v jiných katedrálních stavbách Toskánska. Opět nelze pominout kazatelnu, na které si dřívější stavitelé opravdu potrpěli.
Současní návštěvníci mají štěstí, katedrála byla v letech 2015–2018 kompletně zrenovována a zrestaurována, takže ji máme možnost vidět v těch nejživějších barvách. Výsledek renovace byl veřejnosti představen k výročí 900 let od vysvěcení katedrály, tedy 18. září 2018.
Interiér Katedrály Nanebevzetí Panny Marie (Libor O. Novotný)
Interiér Katedrály Nanebevzetí Panny Marie (Libor O. Novotný)
Jedna z kaplí Katedrály Nanebevzetí Panny Marie (Libor O. Novotný)
Zlacený kazetový strop (Libor O. Novotný)
Kazatelna (Libor O. Novotný)
Katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Libor O. Novotný)
Otevírací doba katedrály je obvykle 10:00 - 20:00.
Cesta na nádraží
Jak už jsem se zmínil, Pisa je sice pěkné město, ale vše je zde podřízeno dominancí Piazza dei Miracoli. Takže pokud po prohlídce náměstí zamíříte na Centrální nádraží, nemusíte se obávat, že o něco přijdete.
Cesta je lemována restauracemi, ani my jsme neodolali nabídce a dali si turistické menu zhruba kolem €10 za porci. Součástí byla bruschetta, těstovina (lasagne nebo papperdelle typicky s mletým masem ze zdejší odrůdy polodivokých prasat) a sklenička stolního vína. Moc dobré.
Bruschetta a pappardelle s kančím (Libor O. Novotný)
Za zmínku už pak stojí jen barevné nábřeží řeky Arno a zbytek cesty k nádraží už není zajímavý.
Večerní nábřeží řeky Arno (21:30, červen 2019) (Libor O. Novotný)
Video, cca 5 minut dlouhé (po rozkliknutí do YouTube v HD kvalitě)
Další blogy na téma "Víkend v ..." jsou k přečtení a prohlédnutí ve stejnojmenné rubrice.
