Bohužel mně nezbývá, než Innsbruck trochu odbýt. V našem nabitém programu, kdy za velikonoční víkend stíháme Mnichov, Garmisch-Partenkirchen s výjezdem na Zugspitze, Innsbruck a Kristellwelten, nám totiž na Innsbruck samotný zbyl vlastně jen jeden večer. A to se možná dá nasát atmosféra místa, ale určitě teď o sobě nemůžu tvrdit, že Innsbruck znám.
Město leží na obou březích řeky Inn. Právě z mostu Innbrücke, který vede od centra starého města, jsou nejhezčí výhledy na pestrobarevné domy na protilehlém levém nábřeží, za nimiž se poměrně strmě zdvíhá horský hřeben. Hned za nábřežím se úzkými uličkami šplhá do prudkého kopce – i zde ještě stojí malebné domy a vyplatí se udělat si krátkou procházku i na tuto méně známou stranu řeky.
Všechny následující fotky jsou rozklikávací, fotky z Innsbrucku jsou foceny za večerního šera až tmy.
Nábřeží řeky Inn (Libor O. Novotný)
Ten pravý Innsbruck ovšem začíná na druhé straně mostu. Úzké uličky starého města lemované kouzelnými barevnými domy, všude kavárny a restaurace, plno lidí a přitom docela maloměstský klid. Prodloužená osa mostu vede přímo k symbolu města – Zlatému přístřešku (Goldenes Dachl), gotickému arkýři císaře Maxmiliána I. z 15. století. Střecha je pokryta 2 657 pozlacenými taškami, pod ní balkon se čtyřmi sloupy, reliéfy na zábradlí a freskou na zadní stěně.
Staré město (Libor O. Novotný)
Zlatý přístřešek (Goldenes Dachl) (Libor O. Novotný)
Když projdeme kolem a nezahneme doprava na náměstí, kde se často pořádají trhy (včetně velikonočních a vánočních), dostaneme se k jedné z nejvýznamnějších rakouských památek (prý), Císařskému paláci, Hofburgu. Vznikl před rokem 1500 a sídlili zde tyrolští panovníci. Později byl palác přebudován do barokní podoby. Jeho téměř součástí je Katedrála sv. Jakuba – postavena v 12. století. Významná je jako část nejdůležitější křesťanské poutní trasy ze středověku – Cesty sv. Jakuba. I A. Dürerovi katedrála učarovala natolik, že ji zvěčnil ve svém akvarelu. Uvnitř se nachází ceněný obraz Madony s dítětem od Lukase Cranacha.
Císařský palác - Hofburg (Libor O. Novotný)
Zajímavý pohled na Hofsburg je i od kašny a městského divadla, ke kterému se dostaneme, když projdeme skrz vnitřní náměstí paláce. Opět kulisu stavby dotváří ohromný horský masiv v pozadí. Do centra se můžeme vrátit kolem gotického Hofkirche, přezdívaného“Kostel černochů“, který dal postavit Ferdinand I. na památku svého dědečka císaře Maxmiliána. Uvnitř hlavní chrámové lodi stojí 28 bronzových soch postav v životní velikosti, které stojí na stráži u hrobky císaře Maxmiliána. Ve skutečnosti je hrob prázdný, protože císař odpočívá ve Vídni. V kostele je pohřben i národní hrdina Andreas Hofer.
Když se vrátíme na náměstí s trhy a projdeme si jej, můžeme vystoupat do výšky 31 metrů na ochoz Městské věže (pokud tudy tedy neprocházíte po deváté večer jako my, to už nikam nevystoupáte). A poslední památkou, kterou v centru navštívíme, když mineme Anenský sloup, je Vítězný oblouk na opačné straně náměstí, přímo proti Zlatému přístřešku v dálce (kde už náměstí přešlo do ulice Marie Terezie). Nechala jej postavit Marie Terezie u příležitosti svatby svého syna Leopolda II. s Marii Ludovicou ze Španělska.
Městská věž (Libor O. Novotný)
Náměstí (Libor O. Novotný)
Vítězný oblouk (Libor O. Novotný)
I po deváté večer je trochu problém najít volný stůl – aspoň když jsme a priori odmítli sednout si do pizzerie nebo Hard Rock Cafe. Nakonec se nám podaří usadit se v typické hospůdce přímo pod dachlem (přístřeškem). Když už jsme se dostali do Rakous, dáváme si Wienner Schnitzel a Sacher dort (€15 a €4) s pivním sedmnáctistupňovým speciálem. Tím pro nás bohužel prohlídka města končí.
Vídeňský řízek se sedmnáctistupňovým pivním speciálem (Libor O. Novotný)
Kdybychom měli více času, mohli jsme ještě přímo z centra za 20 minut vyjet lanovkou do 2.000 m n.m na Nordkette. Lanovku navrhla britská architektka Zaha Hadid a jedná se o jednu z nejmodernějších staveb v Alpách. A na hoře Bergisel stojí proslulý obří skokanský můstek, kde se každoročně koná Turnaj čtyř můstků, také od Zahy. Na jeho předchůdci vyhrál D. Motejlek na olympiádě v roce 1964 bronzovou medaili pro tehdejší Československo.
Video (2:30 minuty)
Kousek od Innsbrucku, necelých 20 km, jsme potkali za pár hodin více Čechů, než předtím za 3 dny. Takže Swarovski Kristallwelten v městečku Wattens zřejmě není třeba představovat. Jde samozřejmě především o zviditelnění brandu, ale zde to marketingáři vymysleli opravdu chytře a nevtíravě. A musím se přiznat, že jsem byl touto turistickou atrakcí velmi mile překvapený – dával jsem při plánování cesty návštěvě odhadem dvě hodinky, nakonec jsme po více než čtyřech hodinách odcházeli jen kvůli tomu, že nás čekala dlouhá cesta domů.
Kdo chce ušetřit trochu času (u pokladen se nárazově tvoří fronty), může si voucher koupit předem na:
https://kristallwelten.swarovski.com/Content.Node/wattens/Tickets.en.html#regdl=categories
ale musí si jej pak vyměnit na pokladně 5 nebo 6 za skutečnou vstupenku, cena stejná €19 (dají se pořídit i levnější rodinné vstupenky pro rodiče s dětmi). Tato vstupenka opravňuje ke vstupu do areálu, do muzea pod obrem (i když spíše než muzeum by se mělo psát prohlídkové sály), do "mrakové" zahrady (mraky jsou z 800.000 krystalů) a do restaurace - bez konzumace, pochopitelně. Parkování a WiFi zdarma, parkoviště je sice rozsáhlé, ale v hezkých dnech regulovčíci musí odstavovat auta už podél příjezdových cest a na dalších odstavných plochách, vyplatí se přijet raději dříve ráno.
Areálu dominuje nepřehlédnutelná hlava místního obra, tedy zatravněný kopec upravený do tvaru obří hlavy, oči z krystalů, z úst vytéká vodopád do jezírka. Úchvatný začátek, byť dnes už téměř nikoho nepřekvapí, fotky jsou dostatečně známé a populární.
Swarovski Krystallwelten Wattens, kopec s obem (Libor O. Novotný)
Swarovski Krystallwelten Wattens, Obr (Libor O. Novotný)
Přímo uvnitř obří hlavy jsou pak výstavní prostory. Chybějící okna nevadí, sály jsou úmyslně tmavé a promyšleně nasvětlené tak, aby vynikla hra barev světla lámaného na hranách krystalků. Účelem není ukazovat krásné krystaly, účelem je pobavit návštěvníky za pomoci krystalů. Takže hned ve vstupní hale můžeme obdivovat prý největší vybroušený křišťál, koně v mírně podživotní velikosti s křišťálovými postroji nebo Dalího rozteklé hodiny.
(Libor O. Novotný)
Prohlídková trasa pokračuje do sálu s ryčnou hudbou, která je doprovázená až surrealistickými výjevy: nad námi vlají bílé košile létající pod stropem na pohyblivých lankách, u stěny cvičí pánské nohy, uprostřed pochodují figuríny s úmyslně odkrytými mechanickými klouby – postupně se rozkládají a zase skládají to tvaru mužského a ženského těla. A jako naprosté psycho působí kulatý stůl s dvěma postavami na židlích proti sobě, vše prudce rotující dokola.
(Libor O. Novotný)
Pokračuje se do středu kulaté místnosti (něco jako planetárium) se stěnami pokrytými trojúhelníkovými zrcadly, vše nasvíceno měnícími se barvami, podmalováno sci-fi zvuky a provázeno efekty světlopropustných zrcadel, za kterými se vždy na chvíli objevují různé skleněné skulptury (ulita apod.).
(Libor O. Novotný)
Dále snad jen výčtem toho, co nejvíce utkvělo v paměti:
- ráj – tmavá místnost s nasvíceným lesem barevných tyčí
- velký bílý stromeček z krystalků, který se dokola otáčí, a tím hází na všechny strany prasátka
- řvavá barevná scenérie bollywoodského stylu, srdíčka s křidélky, barevná okna, indická hudba
- křišťálový lustr v bludišti zrcadel
- známé světové stavby spolu na jednom kopci (Neuschwanstein, Socha svobody, Chrám Vasila Blaženého, Big Ben, Michelangelův David a do toho vláčky vozící zlato
- křišťálový Taj Mahal, Cheopsova pyramida a Empire State Building, Leninovo mauzoleum a uvnitř maket displeje z indickými tanečnicemi, útočící mumií, ječící ženou strašenou King Kongem a konečně Lenin hrozící pěstí při nějakém proslovu (ve stejném pořadí)
- Rudá koule v tmavé místnosti
- Video s árií operní zpěvačky natočené v křišťálové planetáriu
- Holografická mírová poselství Einsteina, Ghándího, Martina Luthera Kinga ("Měl jsem sen") a dalších
- 3D rozšířená realita v brýlích
- a další místnosti, dejme tomu, že už méně invenční (nebo praštěné)
(Libor O. Novotný)
(Libor O. Novotný)
(Libor O. Novotný)
(Libor O. Novotný)
(Libor O. Novotný)
A nakonec samozřejmě prodejna, včetně barevných tygříků nebo papoušků, ale i postavičky z Hvězdných válek, Simpsonovi, Disneyho figurky, Příběh hraček, Příšerky s.r.o., známé pohádky apod.
(Libor O. Novotný)
(Libor O. Novotný)
A vlastně na úplný konec podstavec, na který se dá stoupnout a nechat se vyfotit s andělskými křídly a svatozáří.
(Jiří Novotný)
Muzeum v obrově hlavě je vlastně jen malou částí areálu, který pokračuje rozlehlými zahradami. Země je uměle zvlněná, travička nakrátko posekaná, všude lavičky, lehátka, houpačky. Centrem je jezírko s mrakem z 800.000 broušených krystalků, ze kterého se noří křišťálová medúza a které lze pozorovat i ze zanořujícího se chodníčku očima z úrovně hladiny. Bohužel fotky ani video nezachytí blyštivé odrazy, které se míhají nad hladinou jezírka, takže na rozdíl od skutečnosti mrak na fotce vypadá šedě. To vše s horským masivem v pozadí. Opět subjektivně musím zkonstatovat, že i když jsem vše znal z fotek, realita je mnohem hezčí.
(Libor O. Novotný)
(Libor O. Novotný)
Pro děti je k dispozici čtyřpatrová hrací věž plná prolézaček, skluzavek, trampolín a sítí. Vedle umělý potůček s vodními hrátkami. A ještě vedle bludiště z tújí, až seshora je vidět jeho tvar rozevřené ruky. Vše pečlivě upraveno, areál se dá pozorovat z menšího kopečku upraveného jako velká skalka s pozorovací minirozhlednou na vrcholku.
(Libor O. Novotný)
(Libor O. Novotný)
(Libor O. Novotný)
Pokud někdy budete v Innsbrucku, Wattens nesmíte vynechat!
Fotoalbum Swarovski Krystallwelten Wattens
Video 12 minut
Další blogy na téma "Víkend v ..." jsou k přečtení a prohlédnutí ve stejnojmenné rubrice.
