Víkend v Tallinnu

Samotné historické centrum Tallinnu je možná na celý víkend malé, takže se vyplatí jeho prohlídku spojit s dalšími místy - buď přímo v Estonsku, nebo v blízkých Helsinkách.

Cesta

Právě z finských Helsinek jsme prohlídku Tallinnu absolvovali my při stop-overu cestou z Číny. Trajekt se dá s dostatečným předstihem koupit na cestu tam i zpět dohromady za €38, ale jsou trajekty, které za jednu cestu účtují i €50, takže to chce chvíli hledat a neobjednat zbrkle první nabídku. Plavba trvá 2,5 hodiny, naše loď byla poměrně luxusní, všech několik set pasažérů sedělo u stolečků v mnoha restauracích (pokud si nepřiplatili za kabinu). Restaurace jsou samoobslužné, kdo nic nechce, tak si klidně sedí bez objednání a nikdo ho nevyhodí.

Na naší lodi vystupovala živá hudba, která hrála k tanci. Večerní cesta zpět byla dokonce zpestřena místní postarší pěveckou celebritou, se kterou se každý chtěl vyfotit. Finové si na výlet do Tallinnu nesou v tašce náhradní taneční boty a cestu protancují - všechny aktivní páry patřily do kategorie 65+ (některé i 80+, babička pomohla dědečkovi vstát ze židle, oblékla mu sako, dala si na záda batůžek, došourali se tak-tak na parket a tam najednou začali tančit divoký jive!).

Mladší ročníky si místo tanečních bot vezou kufry na kolečkách, které cestou zpět naplní alkoholem.

My jsme z Helsinek vyrazili v 9:00, zpět jsme vyplouvali z Tallinnu v 18:30 a s námi většina osazenstva cesty tam, takže jsme asi zvolili nejběžnější cestovní časy. Na prohlídku centra nám tak zbylo asi 6 hodin, což bohatě stačilo. Opakuji: na zběžnou prohlídku starého centra, netvrdím, že to je dostatek času na celé město včetně muzeí a okolí, to určitě ne.

Všechny obrázky je možné rozkliknout do větší velikosti.

MHD

Centrum je prakticky pěší zónou, je to takové "kapesní" městečko, takže místní dopravu není třeba využít. Jen kdyby někomu zbyl čas třeba na skanzen, zoo nebo známou televizní věž, tak by musel jet autobusem, ale s podrobnostmi neporadím.

Jídlo

Po drahých Helsinkách jsme se těšili na levnější estonské jídlo, ale marně. Většina turistů jsou Finové a ceny v restauracích jsou tak nastaveny na helsinskou úroveň (od €18 výše - v Estonsku se platí Eurem). Dokonce jsme ani nepotkali žádný stánek s fast-foodem, kde by se dala dát klobása, hot-dog nebo burger. Jediné stánky, kterých tu je poměrně dostatek, patří ke stejnému řetězci prodávajícímu předražené pražené oříšky různých druhů.

Restaurace nabízejí ne úplně tradiční domácí jídla, nabídka je spíše multikulturní, nikoho sice neurazí, ale ani nenadchne. Náš oběd skoro za €20 na osobu byl moc dobrý, ale Estonsko jsme z něj necítili (flank steak si koneckonců můžeme dát i doma). Ovšem jedna věc potěšila -  k pití se dal objednat kvas (já jej považoval za typicky ruské pití, ale jak vidět, je k dostání i v Estonsku), dokonce vyšel skoro nejlevněji a ještě jsme si vysloužili uznalý pohled servírky, běžní turisté si jej asi tak často neobjednávají.

K nejoblíbenějším estonským pokrmům prý náleží marinovaný úhoř Marineeritud angerjas podávaný za studena a Keel hernestega - vepřový jazyk s křenem. Bohužel ani na jedno z těchto jídel jsme na jídelních lístcích restaurací nenarazili.

Toalety

Málo, málo. V restauracích a kavárnách jsou samozřejmé, ale  veřejné toalety jsme objevili prakticky jen před katedrálou Alexandra Něvského. A to ještě s automatem na mince, který byl hodně vybíravý a většinu mincí vracel.

Doporučená místa

My jsme si obešli jen staré město s pahorkem Toompea, tedy historické jádro. Začnu ve směru od přístavu.

Přístav trajektů - před terminálem je promenáda s několika supermarkety, ovšem sortiment je velmi omezený na alkohol, uzeniny, sýry a sladkosti. Vracející se Finové tu cestou zpět utrácejí velké peníze. Uzeniny a sýry vypadají hodně chutně a nabízené ochutnávky to potvrzují. My jsme nakonec zůstali u sladkostí a ty byly také výborné (směsi čokoládových i jiných bonbónů, bonboniéry s obrázky Tallinnu,…). Doporučuji krátkou zastávku na nákup dárků.

Do města se vchází skrz hradby. Areál Velké mořské brány, kterou se ve středověku vcházelo do přístavu, a Tlusté Markéty (Paks Margareeta), kruhové bašty z 16. století, která tuto městskou bránu chránila, je letos (2019) v rekonstrukci. Před Markétou by se dal lehce přehlédnout památník Čára ponoru ve tvaru rozseknutého dvojoblouku. Upomíná na největší mírovou námořní tragédii Evropy, kdy se po nedovření nájezdových vrat převrátil v roce 1994 trajekt společnost Estline na cestě do Stockholmu a utopilo se v něm 852 lidí.

Prvním kostelem po cestě na náměstí je řeckokatolický kostel sv. Mikuláše z 19. století s chudým interiérem, podobně jako sousední kostel sv. Petra a Pavla ze stejné doby s bílou jednoduchou fasádou. Hned za vchodem jsou nenápadná vrátka vpravo do dvora bývalého Dominikánského kláštera. Platí se nějaké drobné jako vstup, dvoreček je ale docela hezký a má atmosféru. Kupodivu jsme zde byli v přelidněném městě úplně sami.

Samotný klášter je přístupný (za další vstupné) z druhé strany, od městských hradeb. Není nijak navštěvovaný, zbyly z něj vlastně jen obvodové zdi a sklepní místnosti, ovšem starší průvodkyně je za každého návštěvníka vděčná a poskytne mu možná až zbytečně podrobný výklad (kromě angličtiny nabízí po zjištění odkud jsme i ruštinu).

K hradbám, na které se dá (za vstupné) vystoupat a kousek obvodu staré části Tallinnu tak projít s určitým nadhledem nad uličkami uvnitř, se dá kromě obejití zmíněného kostela projít i sousední Kateřinskou pasáží, pro mne nejmalebnější uličkou města.

Pomalu jsme se dostali do centra mezi malebné kupecké domy, dnes většinou přeměněné na restaurace. Středobodem města je už od 11. století Radniční náměstí (Raekoja plats). Velice hezké a malebné, ovšem přirovnáním k pražskému Staroměstskému náměstí bych Staromák hrubě urazil. A to i přesto, že tu také mají "orloj", což je vlastně jen malba na zdi gotického chrámu sv. Ducha (Püha Vaimu Kirik).

Hlavní budovou náměstí je očekávaně radnice s radniční věží, na kterou se dá vystoupat (€3), poslední úsek točitého schodiště je dost strmý a úzký, na vrcholovou plošinku se vejde tak asi 6-7 lidí maximálně (když nebudou trvat na tom, že všichni chtějí současně hledět z arkýřových oken do okolí).

Zajímavostí náměstí je i stará Radniční lékárna, dosud v provozu (prý od roku 1422). Zajímavá mohla být i městská šatlava, ovšem dnes v ní sídlí Muzeum fotografie, což nás od návštěvy odradilo.

Kolem náměstí se rozkládá labyrint středověkých uliček, nejznámější z nich je ulice Pikk a čtvrť Vene. Dá se zde nějakou dobu příjemně potulovat a prohlížet fasády kupeckých a cechovních domů, v některých z nich jsou různá muzea. Nakonec se stejně vždy dojde ke strážní věži Dlouhá noha (Pikk jalg) ze 14. století, skrz kterou se dá po ulici totožného jména vystoupat na pahorek Toompea, variantou je cesta po točitém schodišti z uličky Lühike jalg (Krátká noha).

Obě cesty končí u Estonského parlamentu (Riigikogu) v prostorách toompejského hradu. Na pahorku (po zahnutí vpravo od obou uliček) je možné se podívat z nadhledu na tallinnské střechy z vyhlídkové plošiny. Kousek od ní je možné navštívit Katedrálu svaté Panny Marie.

A nejvýraznější dominantou pahorku je katedrála Alexandra Něvského z konce 19. století. Působivé jsou mozaiky a ikony v interiéru.

Další místa, která jsme nestihli navštívit:

• podzemní tunely
• městský park Kadriorg Park se stejnojmenným palácem
• domek, ve kterém car Petr Veliký pobýval během svých návštěv, tedy rezidence Petra Velikého
• estonská Národní galerie KUMU
• pobřežní promenáda Pirita
• palác Maarjamäe, novogotická vápencová stavba z 2. poloviny 19. století, která fungovala jako letní rezidence ruského generála Orlova-Davydova
• pláž Pirita rand, kam se chodí koupat celý Tallinn.
• 314 metrů vysoký televizní vysílač - na věži jsou vidět stopy po výstřelech, které tu padly poté, co se Estonsko v roce 1991 snažilo odtrhnout od SSSR.
• skanzen Vabaöhumuuseum

Video, cca 3 minuty dlouhé (po rozkliknutí do YouTube v HD kvalitě)

Další blogy na téma "Víkend v ..." jsou k přečtení a prohlédnutí ve stejnojmenné rubrice.