Někdy je prostě musíte nakopat do zadku
A tím nemám zrovna na mysli břišní tyfus, který tam hned první den chytil náš syn (naštěstí už dospělý), i když návštěva nemocnice v provinčním severoghanském městečku Bolgatanga by určitě stála za samostatné vyprávění. Ani tím nemyslím opravdu netradiční jídlo (o řekomyších a těstech fufu a banku už jsem psal). Ale třeba návštěva NP Mole je unikátní možností pořídit si zážitky, které na safari ve více turisticky zaměřených zemích většinou nezažijete.
NP Mole
Samozřejmě zde nemůžete čekat stáda antilop a velkou pětku, přece jen je zde trochu jiný biotop a vyšší urbanizace, než v takové Keni či Tanzánii, navíc safari tu nemá tak dlouhou tradici. Nepřipravení cestovatelé tak občas v hodnocení parku dávají najevo určité zklamání. Jenže právě ta jistá syrovost a nerutinní přístup k návštěvníkům jsou skoro až kouzelné.
Snahou je evidentně přebírat zkušenosti z jiných zemí a adaptovat je na místní podmínky. Takže v naší lodgi nás příjemně překvapila wi-fi, celkem slušný bazén a relativně pěkně zařízená koupelna s vanou a sprchou, což je v Ghaně mimo hlavního města spíše neobvyklé. Jenže ta sprcha zřejmě nikdy nebyla plně funkční a hygiena se odbývá tzv. „bucket shower“, tedy poléváním vodou nabíranou mističkou z kbelíku. Na rozdíl od méně „luxusních“ ubytování nám tady aspoň nechali v koupelně naplněné kbelíky, obvyklejší je, že si vodu nanosíte sami z barelů.
Dalším pokusem o napodobení postupů při safari jsou auta. Tradiční terénní čtyřkolky tu však nejsou cíleně přestavěné jako jinde, ale mají na střeše nádstavbu svařenou z kovových profilů a k ní přišroubované dřevěné sedačky. Takže turisté musí pěkně po žebříčku vyšplhat na střechu a složitě přelézat přes opěradla laviček. Cestou po polních cestách se pochopitelně musí dobře držet konstrukce, aby z kymácejícího se auta nevypadli.
Všechny následující obrázky jsou rozklikávací na vyšší rozlišení.
Ghana leží v pásu deštných lesů, byť se jich moc nezachovalo. Tomu odpovídá i skladba zvířat, spíše než na stepní tvory narazíte na lesní zvěř, která navíc není v hustém porostu nijak zvláště viditelná. Navíc místní průvodci dobře vědí, co chtějí turisté vidět a že za lesoni a buvolci (lesní antilopy) tu nejezdí, takže i když je nějaká antilopka v dohledu, tak ani nezpomalí. Antilopy, prasata bradavičnatá, kočkodany husarské a paviány prostě nepovažují za natolik zajímavé, aby se kvůli nim zastavovalo cestou za hlavní atrakcí parku, tedy slonům.
Tak teď si jistě řeknete, co tak výjimečného je na slonech, kteří jsou skoro ve všech subsaharských afrických parcích relativně běžní. Na slonech samotných samozřejmě nic, ale tím unikátním zážitkem je to, že protože sloni nejsou v husté flóře pozůstatků deštného pralesa vidět z auta, tak se za nimi musí pokračovat pěšky.
Rančeři vědí, kde se zhruba pohybují stáda slonů, dovezou turisty na kymácejících se střechách džípů co nejblíže to jde a následuje pěší stopování. Je lépe být připraven a mít na to pořádné boty a třeba i dlouhé kalhoty, ale když někomu nevadí nějaký ten trn v noze a škrábanec na lýtku, tak se to dá zvládnout i v sandálech a kraťasech.
Stopař má přes rameno asi stoletou pušku, nebudící moc důvěry v to, že by nás zachránila před rozzuřeným slonem, takže raději důsledně posloucháme jeho pokyny, abychom divokým zvířatům nezavdali příčinu k nějakým nepředloženostem. Takto se prodíráme co nejtišeji křovím a hledáme v dálce nějaký pohyb, kterým by se prozradili pasoucí se tlustokožci. Současně ale rančer velice pozorně sleduje okolí, abychom nepřekvapili nějaký zapomenutý kus, který by pak zase mohl překvapit nás. On totiž slon je sice velký, ale v husté vegetaci se lehce přehlédne.
Takto jsme při večerním safari narazili na slony asi po dvaceti minutách prodírání se buší. Nejdříve jsme zahlédli jednoho celkem zřetelně, k němu nás průvodce pustil asi na třicet metrů. Na dalších několik kusů nás musel upozornit, přestože sloni nebyli o moc dále, jen prostě byli schovaní ve vegetaci. Celé stádo bylo v pomalém pohybu, což jsme využili k přesunu na cestu, která ležela ve směru pohybu stáda.
A tady se nám ukázali v celé své kráse, jen vyšli o něco blíže, než rančer čekal, takže nás velice důrazně (byť šeptem) posílal „back, back!“. Neradi, ale s pochopením jsme poslechli. Vedoucí samec totiž velice razantně začal mávat ušima a nabral směr k nám. Náš rychlý ústup do uctivé vzdálenosti ho uklidnil a nechal nás, ať si ho i ostatní slony v klidu nafotíme.
Podobně pak probíhalo i ranní safari, kdy jsme se ke slonům dostali snad ještě blíže, i když už ne na otevřeném prostranství, ale jen v hustém porostu. Nejmenší vzdálenost odhaduji asi na dvacet metrů, ale raději jsme ji rychle o něco zvětšili.
Musím za sebe říct, že pěší safari za slony je mnohem hlubší a bezprostřednější zážitek, než tradiční pozorování slonů z bezpečí safari-aut. Pokud už člověk má za sebou nějaké zážitky z jiných safari, kde se dostatečně nabažil Velké pětky, antilop, žiraf, zeber, opic, hrochů, krokodýlů a další havěti, tak pěší výprava za slony je další cestou, kudy se dá v pozorování zvířat pokračovat.
Ale zpět k těm neobvyklým zážitkům. Přeskočil jsem ve vyprávění o slonech celou noc. Tu jsme strávili v bungalovech, já s manželkou v jednom, syn a dcera v druhém. Právě tyfem týraný syn s horečkami přes 39 nás trochu znepokojoval, takže když nás v noci vzbudilo sípání a funění, tak nás nejdříve napadly nějaké komplikace s nemocí. Jenže brzy bylo jasné, že ty zvuky určitě nejsou lidské, takže jsme nějak dospali do rána, kdy nás zase vzbudil jekot dcery. Když víte, že její bratr aktuálně trpí relativně nebezpečným onemocněním, tak vás takový výkřik velmi rychle probere.
Naštěstí byla příčina jinde. Přímo před našimi dveřmi se v úzké chodbě upelešila tříčlenná rodinka prasat bradavičnatých-savanových, takže když si k nám dcera šla ráno něco půjčit, tak na ně málem šlápla. Protože už také má něco odcestované, tak moc dobře ví, že prase bradavičnaté je zlostné a popudlivé zvíře, které dokáže ublížit i mnohem větším tvorům. To pak při takovém neočekávaném setkání face-to-face s nebezpečným zvířetem zaječí asi každý.
Naštěstí v okolí lodge jsou prasata neobvykle pacifistická, přes den se volně pohybují po okolí a spásají trávu mezi sruby, v noci pak takto přespávají. Nejsou tedy agresivní, ale spíš oprsklá. Poprvé jsem je vyhnal mohutným křikem a nadávkami, jenže za chvíli byla zpátky. Křik pomohl i napodruhé, ale potřetí už si zvykla a nejevila nejmenší ochotu se zvednout. Protože jsme potřebovali jít na snídani, nezbylo nic jiného, než je prostě nakopat do zadků a popohánět je dalšími kopy až kus dál, aby už neotravovala. No uznejte, kde to zažijete – vyhánět prasata bradavičnatá od svých dveří kopáním do jejich špinavých štětinatých zadků…
Takže když pak na nás z verandy někdo zabouchal na dveře a my z okna viděli, že to jsou jen paviáni, tak už nás to prakticky nepřekvapilo. Jen jsme měli obavy z bagáže vyskládané před dveřmi, aby je nenapadlo hledat tam nějaké jídlo, které jsme jim přes jejich velmi slušné zaklepání odmítli nabídnout. (Komentáře manželky jsou dobře slyšet v přiloženém videu :-) .)
Video (cca 5 minut) včetně původních originálních komentářů manželky :-), lépe je ale rozkliknout do pořádného rozlišení na odkazu:
Libor O. Novotný
Víkend na bitevním poli ve Waterloo
Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.
Libor O. Novotný
Víkend v Antverpách
Antverpy – skvostné město umění, diamantů a kulturního bohatství. Perla Vlámska, která se pyšní nejen bohatou historií, ale také uměleckým dědictvím a jedinečným průmyslem.
Libor O. Novotný
Víkend v belgickém Gentu
Gent, město historie, života a umění. Pokud hledáte autentický zážitek plný historie, kultury a života, Gent je tím pravým místem. Vítejte v jednom z nejkrásnějších měst Belgie – v úchvatném Gentu.
Libor O. Novotný
Víkend v Bruggách
Belgické Bruggy jsou skvostným příkladem evropského historického města, kde se setkává romantika minulosti s kouzlem současnosti.
Libor O. Novotný
Víkend v Bruselu: Kouzlo Evropského města
Každý, kdo rád cestuje a nepohrdne klasickými eurovíkendy, by měl navštívit Brusel, fascinující a půvabné hlavní město Belgie. Brusel nás osloví svou jedinečnou kombinací historie, kultury, a moderní elegance.
Libor O. Novotný
Víkend v Guayaquilu (a mj. test ChatGPT)
První část tohoto blohu byla vygenerována v ChatGPT na základě zadání: "Turistický blog o nejzajímavějších místech města Guayaquil" a doplněna mými fotkami, v druhé části jsou přidány mé individuálními poznatky a zážitky.
Libor O. Novotný
Čínské sombrero
Galapágy jsou obdivované turisty především kvůli unikátní fauně, ale zdejší příroda je krásná i sama o sobě, jak můžeme vidět na ostrůvku s poněkud nesmyslným jménem Čínské sombrero (všichni víme, že sombrero je přece mexické).
Libor O. Novotný
Kde mají "kozy" křídla
Ostrov North Seymour na Galapágách je hnízdištěm dvou ptačích druhů s velmi exotickým zjevem - fregatek vznešených a terejů modronohých. Už jejich druhová jména napovídají, že návštěva ostrova je opravdu nezapomentuelným zážitkem.
Libor O. Novotný
Nejhezčí šnorchlování?
Na otázku: "Kde se ti nejvíc líbil podmořský život a šnorchlování?" jsem donedávna měl odpověď jasnou. Až letošní expedice mne donutila ji změnit.
Libor O. Novotný
Galapágy - Tintoreras: žraloci, lachtani, leguáni
Na Galapágách jsou zvířata chráněná tak dlouho, že zcela ztratila strach z člověka. Občas je musíte překračovat a dávat přitom pozor, ať na ně nešlápnete. A na lavičce si neodpočinete, protože ji obsadil lachtan.
Libor O. Novotný
Ve středu světa
Možná to pro vás bude překvapení, ale středem světa není Česko. Asi by se našlo více míst, která si tento titul nárokují, ale jen jedno jej má (pseudo)vědecky zdůvodněné: Mitad del Mundo, Střed světa na rovníku v Ekvádoru.
Libor O. Novotný
Boj o mrtvého kozla
Sportovní zápolení může mít mnoho podob. Třeba v Kyrgyzstánu patří k nejpopulárnějším sportům koňské hry Kok-Boru (někdy nazývané i Buzkaši), kde je cílem hry hodit do branky mrtvého kozla.
Libor O. Novotný
Dobré prase všechno spase XLVI
Už jsme při cestách po světě viděli mnoho způsobů přípravy nudlí, ale žádný není tak pracný, jako je výroba nudlí lagman u čínské národnostní menšiny Dunganů v Kyrgyzstánu.
Libor O. Novotný
Dobré prase všechno spase XLV
V nejoblíbenější taškentské restauraci je na jídelním lístku jen jedno jídlo. Denně jej navaří několik set kilogramů a nasytí tím až 5.000 zákazníků. Používají k tomu mj. kotel-pánev na 300 kg plovu, národního uzbeckého jídla.
Libor O. Novotný
Island - Duhové hory
Celý svět zná tuto islandskou oblast jako LANDMANNALAUGAR, jen u nás jí říkáme Duhové hory, zřejmě abychom ji učinili ještě více atraktivní. Zbytečně. O kráse islandské přírody nikdo nepochybuje a Landmannalaugar ji jen potvrzuje.
Libor O. Novotný
Islandské vodopády
Island je zemí gejzírů, sopek, geotermálních pramenů - a vodopádů. Z tisíců slavných i bezejmenných vodopádů jsem jich pro vás vybral 14.
Libor O. Novotný
Dobré prase všechno spase XLIV
Po dlouhé pauze způsobené nemožností cestování se vrací rubrika věnovaná méně obvyklým jídlům dílem věnovaným islandským možnostem stravování. Sníme krásného papuchalka, soba nebo velrybu a uvaříme chleba v geotermálních pecích.
Libor O. Novotný
Mladoboleslavská věznice
Před deseti lety zavítal hollywoodský herec Tom Cruise do Mladé Boleslavi. Ne, opravdu si tu nechtěl osobně vybrat Fabii – byl ale zavřený v místním vězení u okresního soudu. Naštěstí jen v rámci natáčení Mission: Impossible IV.
Libor O. Novotný
Dlouhé stráně – jeden ze sedmi divů Česka
V anketě o 7 divů Česka skončila přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně jen velmi těsně druhá (o necelou tisícovku hlasů, tedy méně než 1%) za Karlovým mostem. Pojďme se na ni alespoň virtuálně podívat.
Libor O. Novotný
Nejkratší tunel u nás a asi i na světě
Certifikátem má sice potvrzený jen český rekord, ale tunel Pekařova brána asi bude i ve světě jen těžko hledat konkurenci. Vždyť kdo by prorážel tunel dlouhý v nejkratším místě jen 3,4 metru...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 359
- Celková karma 14,59
- Průměrná čtenost 3233x
www.libornovotny.cz
www.libornovotny.cz/Vikend
Na blogu iDnes od roku 2007.
Koncem roku 2011 jsem zjistil, že jsem v pořadí podle výše karmy na druhém místě mezi p. Paroubkem a p. Okamurou, což mne vedlo k rozhodnutí věnovat se nadále jen rubrice Cestování.
Můj kanál
Around the world with Libor Novotný
na YouTube má cca 15.000 odběratelů.