Prosím, vyfoťte mně tam nějaké květinky III

Čarodějnice upálené při procesech ve Velkých Losinách prý létaly na košťatech obcovat s ďáblem na Petrovy kameny. Opravdu byly často v jejich okolí viděny, chodily tam totiž sbírat vzácné bylinky.

Pokračuje seriál kytiček na přání, tentokrát z domácích luhů a hájů, tedy vlastně spíše z našich hor.

Čarodějnické procesy v XVII. století začaly na Šumpersku poté, co si kostelník při svatém přijímání všiml žebračky Mariny Schuchové, jak si ukrývá hostii. Po přistižení přiznala, že ji měla donést porodní bábě a bylinářce Dorotě Groerové – podle pověry měla hostie podaná krávě zajistit více mléka při dojení. Nechvalně známý inkvizitor Boblig (bývalý hostinský z olomoucké vykřičené krčmy „U divokého muže“) už si s takovým podezřením věděl rady. Výsledkem bylo 250 upálených. A to vše i proto, že babky bylinkářky zlézaly strmé svahy Jeseníků, kam chodily na bylinky.

Petrovy kameny byly asi vždy pro svůj výjimečný vzhled považovány za mystické místo, vhodné k vykonávání pohanských rituálů. Dnes se až k nim nedostaneme, jejich nejbližší okolí je pro turisty uzavřeno, právě proto, že zde rostou vzácné rostliny:

„Petrovy kameny jsou z botanického hlediska unikátním místem evropského významu. Přežívají zde relikty z doby ledové – řada vzácných lišejníků a mechů, vrba bylinná a zejména dva jesenické endemické druhy: zvonek jesenický a lipnice jesenická, která přežívá jen v několika ostrůvcích právě pod Petrovými kameny.“

Tolik Wikipedie.

Že by tedy bylinkářky chodily o úplňku sbírat lišejníky, mechy nebo zvonky? Snad možná tu vrbu, ale i tak si myslím, že na bylinky se vydávaly jinam. Coby kamenem z Petrových kamenů dohodil (opačným směrem bych si to o hození kamenem do kopce tvrdit netroufl) se rozprostírá naprosto unikátní místo – Velká kotlina. Přírodní amfiteátr s unikátními klimatickými podmínkami, místo desítek každoročních lavin, které brání zalesnění svahů kotle a tím vytvářejí podmínky pro růst rostlin neutlačovaných zde stromy či klečí. Na 1 kilometru čtverečním můžeme napočítat až 480 druhů vyšších rostlin, zatímco na všech ostatních jesenických holinách v této nadmořské výšce nalezneme podobných rostlin maximálně do padesátky. Možná čarodějnice navštěvovaly jen Velkou kotlinu a sabaty na Petrových kamenech tak mohly sledovat jen zpovzdálí (ve skutečnosti nejsou kameny přímo viditelné, jsou skryty za hřebenem kolem kotle).

Už okolní lesy skrývají tajuplná zákoutí plná kapradin a lesního býlí, u pramene potoka tak můžeme narazit kromě rúzných druhů kapradí i na mléčivec alpský (jeho listy mohou vyznavači alternativního životního stylu vyzkoušet jako součást zeleninového salátu):

Ale když si dopřejeme to potěšení a vystoupáme z Karlova asi 400 výškových metrů ke dnu kotle, tak ta nádhera nám vyrazí dech. Louka před námi, naštěstí se zakázaným vstupem, hraje všemi barvami nesčetný květin všech možných i nemožných tvarů a velikostí.

Není třeba se zatěžovat podrobnostmi, potěšme jen své oči. Snažil jsem se následující květinky určit, pokud jsem se někde spletl, rád opravím, neostýchejte se napsat správný název do diskuze. Všechny fotky jsem pořídil v sobotu 17.7.2011 z turisticky přístupných míst. Při focení nebylo žádné zvíře zabito ani zraněno, žádná rostlina nebyla pošlapána, utržena ani jinak poničena.

Devaterník velkokvětý pravý - v květomluvě při darování znamená "přede mnou nic neskryješ, vím o tobě vše"

Violka žlutá sudetská (vzácná, přestože tak nevypadá) - z ní a z její příbuzné violky žluté byly vyšlechtěny velkokvěté zahradní macešky, což je ostatně na první pohled vidět, když na ni v Jeseníkách narazíte, máte chuť říct: "Hele, maceška!"

Rdesno hadí kořen (naopak celkem běžné): možná na něj tu babky kořenářky chodily, užívá se totiž proti průjmům a vnitřnímu krvácení, působí desinfekčně, ve formě obkladů lze přiložit na zhnisané rány a vředy, prý částečně účinné při některých formách leukémie, při anémii, při zánětu žil, jako kloktadlo pro zpevnění zubů, při zánětech v ústní dutině a hltanu - prostě takový hezký český žen-šen.

Silenka nadmutá - běžná květina, není oficiálně považována za léčivou, přestože koupel z ní by mohla pomoci při revmatismu a exémech.

A ještě jedna silenka, tentokrát dvoudomá

Náprstník červený (pozor na čmeláka – ostatně nějaký hmyz se najde skoro na každé druhé fotce, někdy je problém vyfotit květinu bez pilných opylovačů) - jedovatý, pro čarodějnice jistě zajímavý, ostatně kdo by neznal jeho latinské jméno digitalis. Prognóza při otravě je velmi nepříznivá, již dva listy mohou být i pro dospělého smrtelné, ovšem pro jejich odpornou chuť (nezkoušel jsem) prý není jednoduché je pozřít. Používá se spíše v lékařství (srdeční onemocnění) než v léčitelství, samoléčení se důrazně nedoporučuje.

Pcháč obecný, ten pozná každý (tak, teď jestli se pletu v druhu, tak budu za blbce)

Starček Fuchsův - jedovatý, obsahuje alkaloidy (např. cirhóza jater). Proto se používá v léčitelství jen zevně, zejména na zastavení krvácení (prý účinkuje i na hemoroidy). Vyskytuje se natolik hojně, že kořenářky by se kvůli němu jistě netrmácely tak vysoko.

Havez bělostná (česnáčková) (tady si ale moc jistý nejsem, přestože se jedná o běžnou květinu)

Hvozdík pyšný alpinský - silně ohrožený a zákonem chráněný

A poslední květina se ocitla i ve znaku CHKO Jeseník, zvonek vousatý. Silně ohrožený a zákonem chráněný.

A protože už jsem zmínil hmyz, tak přikládám babočku kopřivovou. Zajímavé je, že v parném létě mívá zabarvení odlišné od léta normálního. Aby to nebylo na mně, nechám další zajímavost na citaci z Wikipedie:

"Rozmnožování: samci od brzkých odpoledních hodin vyhlížejí samici, se kterou by se spářili. S otevřenými křídly si sednou na zem, zaberou určité teritorium a čekají. Když kolem nich proletí samice, započnou s namlouvacím rituálem v podobě pronásledování letící samice až do doby, než si sedne na zem. V případě, že má samice zájem, otevře svá křídla. Samec přistupuje k samici zezadu a taktéž s otevřenými křídly. Poté se postaví na její zadní křídla, do kterých rázně bubnuje svými tykadly. Tento zvuk je tak pronikavý, že ho slyší i lidské uši. Dvojice následně o kousek popoletí a celý proces se opakuje. Ostatní samci jsou v době páření odhánění úspěšným samcem. Celý proces trvá několik hodin až do stmívání, kdy samice zavede samce do úkrytu pod keřem či jinou překážkou. Samec i samice mají zdvižená křídla, samec projde okolo samice a zkroutí zadeček ke kopulaci. Přibližně po 20 minutách se pak postaví čelem k sobě a začnou až do rána kopulovat."

Havez už jsme viděli, teď tedy mandelinka havezová, focená však na starčeku.

A na úplný konec páreček klikorohů devětsilových v intimní chvilce.

Když zjistili, že byli přistiženi, dělali jakoby nic: "Vždyť my se vlastně ani neznáme!"