Opravdu chceme zdražení léků?

Kdo chce kam, pomožme mu tam. Největší politické strany se spojily s lékárnickou lobby a podlehly vox populi, hlasu lidu. Lid chce platit za léky ve všech lékárnách stejně, tak proč mu to nedopřát.

Nezakrývám, mám manželku magistru (zaměstnankyni, nikoli majitelku lékárny) a často brojím proti nespravedlivému osočování řadových lékárníků a lékárnických laborantů (spíše laborantek) jako milionářů jezdících v mercedesech za peníze sedřené z chudého pracujícího lidu, když jejich jediná práce je podání krabičky z poličky. Lék jako rohlík, to přece zvládne každý vyučený prodavač/podavač. Ne, tak to není, važte si svého lékárníka!

Ale to mně nebrání vidět snad objektivně i to, co by zejména velké lékárenské řetězce přály raději nechat neviditelné. Tedy třeba vylobovaný zákaz prodeje i těch nejobyčejnějších léků mimo lékárny (proč si nemohu koupit acylpyrin nebo kinedril u benzinky?). A snažím se vidět i za roh a uvažovat v souvislostech. Proto mě vrtá hlavou - jak je možné, že se majitelé lékáren shodnou s politiky? Je to pro blaho všeho lidu? Nebo to má nějaký háček?

Dnes musí chudá babička (ta se vyskytuje ve všech debatách o lécích) obejít o své holi několikatero lékáren, než najde ten nejlevnější lék. Oč by bylo jednodušší, kdyby stály všude stejně. Jenže pozor. Ony de facto již dnes stojí všude stejně, ale v maximální ceně. Když někde stojí stejný lék více, neznamená to, že lékárník (majitel) je vyžírka využívající nedostatku konkurence k nehoráznému vyšroubování ceny nahoru. Naopak, znamená to, že jiný lékárník ze své povolené marže část peněz pacientovi odpustil a prodává levněji, než by mohl. Netvrdím, že vždy z lidumilných důvodů. Obvykle jsou to důvody marketingové - snížím cenu inzulínu a diabetik si u mne koupí i ten acylpyrin, případně nějaké vitamíny, na kterých vydělám víc, než na tom inzulínovém doplatku.

Teď vím, že nebudete věřit. Těžko říci, zda je to výjimka potvrzující pravidlo, ale v lékárně, kde pracuje moje žena, někdy majitelka zlevní drahý objednávkový lék i čistě z humanitárních důvodů. Právě té chudé babičce, která vyzvedává nemocnému manželovi drahý onkologický lék. Mamince, jejíž dítě má netypickou chorobu. Asi tím přinejmenším obchází, ne-li přímo porušuje zákon - ceny by měly být nezávislé na zákazníkovi (zde pacientovi). Ale snad ji za to nikdo postihovat nebude.

Co nastane, když se ceny léků srovnají? To je jednoduché - stanoví se s vysokou mírou pravděpodobnosti na úrovni těch dnešních maximálních povolených (to je trochu zjednodušené, ve skutečnosti nejsou stanoveny přímo maximální ceny, ale maximální rabat, a cena je doladěna politikou úhrad účinné látky zdravotními pojišťovnami - ale to je pro běžného pacienta příliš složité). Takže chudá babička nebude muset obcházet více lékáren - zaplatí totiž všude stejně. Všude stejně moc. Zlevnit jí nikdo nebude smět, ani v rámci marketingové akce, ani z důvodů prostě lidských. Jestli si někdo myslí, že lékárenské řetězce společně s politiky vymyslí ceny na úrovni nižší, než jsou ty dnešní maximálky, tak je nenapravitelný optimista.

Ony ty jednotné ceny ani nižší být nemohou, to by totiž brzy zkrachovaly všechny menší lékárny, hlavně ty vesnické. Ty jsou již dnes obecně dražší, než lékárny v obchodních střediscích, mají totiž méně pacientů a nedokázaly by jinak na sebe vydělat. Ale pro někoho je výhodné mít lékárnu v místě a zaplatit trochu více, než se kvůli léku trmácet do okresního města. To je opravdu jako s tím pověstným rohlíkem. V městském diskontu je za devadesátník, v obecním krámku za 2,50. Nikomu to nepřijde divné. Babičky jsou rády, že jim ten krámek ještě nezrušili. A jsou rády, že mají ve střediskové obci i výdejnu léků. Ale léky v ní prostě nemohou být levnější, než v lékárně s obrovským obratem. To je ekonomický a marketingový nesmysl.

Takže ceny budou nastaveny tak, aby se uživily lékárny všechny. To je možné jen při nastavení cen vyšších.

Hlavním argumentem pro jednotné ceny (kromě toho, že to lid chce) je možnost hromadného vyjednávání s výrobci a distributory. Teď prý jsou hlavně doplatkové léky a jejich ceny silně ovlivňovány korupcí. To já jako argument neberu. Ne proto, že s korupcí bychom si měli umět poradit trestněprávně, tak naivní nejsem. Jen si myslím, že dosud korumpuje vždy jedna farmaceutická firma za úhradu právě svého léku ve skupině - ta vítězná. Ty, které nabídly méně, prohrávají, ale korupční peníze nedávají (to by bylo hloupé, dát někomu peníze a pak prohrát, věřím v „čestnost" podplacených úředníků a v to, že peníze od prohrávající firmy nepřijmou, nebo následně vrátí). Teď budou mít úředníci obrovskou výhodu. Každý lék bude mít svou cenu, svou úhradu, svůj doplatek. Korupce tak nebude vztažená jen na jeden lék ve skupině, jako dosud, ale rovnou na léky všechny. To se bude někdo pravidelně pěkně pakovat. Počítám s každoročním přehodnocením cen, aby to byl pěkně pravidelný příjem.

A že to tak je skoro všude v Evropě? Ano, to je pravda. Ale pravda je i to, že ostatní evropské země se v tabulce korupčního prostředí nenacházejí v popředí, ještě před Nigérií, jako Česká republika. A že hlavně v západních zemích je lékárník uznávaná profese a lékárníci opravdu jezdí v autech vyšší třídy. Nikomu to divné nepřijde. Takže bych vlastně měl být za ty jednotné ceny rád. Už aby tu byly. To pak budou mít lékárníky všichni rádi.

Jednotné ceny já ještě pamatuji. Bylo skvělé vědět, že chleba je všude za 4,20, pivo za 1,70. Jenom byl takový menší problém, že chleba nebyl vždycky (odpoledne jen výjimečně), a když už byl, tak jen jeden druh a často ještě k tomu tvrdý. Kvalita rostla a ceny se snižovaly vždy jen v konkurenčním prostředí. A to nejlépe v konkurenci cenové. Kdo chce více prodat, musí zlevnit. Když budou ceny jednotné, neoddělí se zrno od plev. Projeví se to ve větší drahotě a horších službách. Ale když to tak chceme, tak jo. Pojďme do toho. Sám jsem zvědavý, o kolik procent vzrostou výdeje rodin na léky po zavedení jednotných cen. Já to vidím přinejmenším na dvojciferný nárůst.