Ve středu světa

Možná to pro vás bude překvapení, ale středem světa není Česko. Asi by se našlo více míst, která si tento titul nárokují, ale jen jedno jej má (pseudo)vědecky zdůvodněné: Mitad del Mundo, Střed světa na rovníku v Ekvádoru.

Pro stanovení středu světa lze jistě použít více různých kritérií. Asi ideální se jeví průsečík nějakých pomyslných linií dělících povrch zeměkoule na určité pravidelné části. Ve směru rovnoběžek je situace jasná, přímo se nabízí nejdelší rovnoběžka, stejně vzdálená od obou pólů, tedy rovník. Horší je situace s poledníky, které jsou určené jen historicky bez zeměpisného zdůvodnění (možná zjednodušuji, kartografové prominou).

Opět se nabízí nultý poledník (jako určitá analogie rovníku). Ovšem průsečík rovníku s nultým poledníkem má jednu praktickou vadu – leží v moři někde v Atlantiku v Guinejském zálivu. Podobně opačný poledník 180 stupňů protíná rovník v Pacifiku a 90 stupňů východní délky v Indickém oceánu. Jedině 90 stupňů západní délky se s přimhouřením obou očí blíží pevnině – galapážskému archipelagu.

Kdo zná Galapágy, tak ví, že k vybudování nějakého monumentu podporujícího masovou turistiku určitě nejsou vhodné, to by zdejší unikátní biotopy nemusely unést. Proto se Ekvádor, pod který Galapágy patří, rozhodl střed světa trochu pošoupnout 1000 kilometrů na východ přímo do svého hlavního města Quita. A tak vznikl oficiální Střed světa, Mitad del Mundo. No řekněte, není to geniální?

Z centra Quita se dá na Mitad del Mundo dostat pohodlně za asi 45 minut taxíkem, což je nejdražší varianta (řekněme $30 jedna cesta), nepohodlně MHD autobusy za skoro 2 hodiny (zato téměř zadarmo, určitě tam i zpět za méně než $1), nebo kompromisem, tedy využitím nějaké sdílené dopravy. My jsme si našli hostel, který denně organizuje cestu ke Středu světa za $10 na osobu za obě cesty, nabírá turisty asi na třech místech a jede se necelou hodinu. Určitou nevýhodou je pevný čas návratu, ten je ale praxí optimalizován, takže vyhrazená doba na rovníku zhruba stačí.

Většina lidí, kteří se zajímají o cestování, pravděpodobně bude znát ohromný monument symbolizující rovník a Střed světa. Mitad del Mundo. Kolem nepřehlédnutelné mohyly je vybudované turistické centrum s malým muzeem, různými atrakcemi, obchůdky a restauracemi. Za svých $5 se projdete po žluté čáře označující rovník, uděláte hezké fotky a můžete se na svět podívat svrchu (památníku). Celá návštěva hezkého areálu má jednu zásadní vadu na kráse: když se stanovovalo místo pro památník, neměli ještě geodeti k dispozici GPS a asi o 200 metrů se sekli. Takže fotky ze skutečného rovníku, kde třeba pošlete svou drahou polovičku na druhou půlku světa, tady vlastně neuděláte.

Skutečný rovník leží asi zmíněných 200 metrů severněji v areálu hezkého Intinan Site Musea (dalších oficiálních $4, ale v praxi se asi stane, že nedostanete vstupenku, pustí vás bez ní přes turniket, ale zato se vás ujme guide, který vám dá výklad a bude s vámi dělat různé zeměpisné a fyzikální experimenty – to vše za $5 na ruku).

Oproti Mited del Mundo je zde několik rozdílů:

• Čára označující rovník není žlutá, ale červená
• Monumentalita pyramidy se zeměkoulí na vrcholku je zde nahrazena krásným přírodním prostředím s hezkými kytičkami, ptáky (včetně kolibříků) a muzeem původních národů (mají zde vystavenou i skutečnou, uřezanou indiánskou hlavu zmenšenou na velikost kokosového ořechu a vysvětlí vám technologii její úpravy)
• Fungují zde velmi zajímavé přírodní úkazy
• A hlavně – stojíte na opravdovém rovníku, což dokáže vojenská GPS v rukách guida s neoddiskutovatelným údajem 0°00"000'.

Na internetu jsem byl před návštěvou zdejšího muzea důrazně varován, prý budu trpět při obtěžování šarlatánů předvádějících podvodné experimenty za cílem vymámení dalších peněz. Tak jsem se k tomu i chystal přistupovat a byl připravený odhalit všechny ty špinavé triky. Realita ale byla zcela odlišná. Dodatečné dolary z nás nikdo nemámil a odhalit se mně nepovedlo ani jeden podvod. Jsem přesvědčený, že některé věci tak prostě fungují, i když nevím proč. Naopak já všem návštěvu s pokusy velmi doporučuji.

Na začátek trochu definic a fyziky. Prosím všechny, aby následující odstavec přeskočili.

Coriolisův efekt - jedná se o viditelné odchylování přímočaře se pohybujících objektů od přímého směru, pokud je pozorujeme z neinerciální vztažné soustavy. Na Zeměkouli se jakákoliv hmota díky rotaci Země, pohybující se ve směru poledníků, odklání na severní polokouli doprava, na jižní polokouli pak doleva. Významné a jasně viditelné jsou projevy Coriolisovy síly v meteorologii. Na severní polokouli se otáčejí tlakové níže vždy doleva a tlakové výše doprava, na jižní přesně opačně. Coriolisova síla má vliv i na mořské proudy.

Jde zjednodušeně o to, že hurikány, tornáda, extrémní tlakové výše a podobné atrakce se na severní polokouli točí doprava, na jižní doleva. Proto prý země na rovníku nemají problémy s větry (ehm, větrem), protože se rotace vzduchu na rovníku vyrovnává a nuluje. A tyto makro procesy mají obdobu i v mikro procesech, které se dají předvádět na čáře rovníku a jejím těsném okolí.

Takže pár příkladů. Jen na začátek poznamenám, že vše jsem si vyzkoušel na vlastí oči, ruce a nohy, guide nám nic nenutil a předem nesugeroval. Jen vždy řekl, co máme udělat nejdříve mimo čáru a pak na ní. Co se stane, to už nechal na našem vyzkoušení.

Experiment 1: stoupneme si na libovolnou čáru (mimo rovníku, pochopitelně) tak, že pata pravé nohy je před špičkou nohy levé (zde to ještě funguje i naopak). Roztáhneme ruce a zavřeme oči. Při troše snahy se nám tak povede vydržet i delší dobu, téměř každý vydrží minimálně několik vteřin, než vykročí do strany, aby nespadl. Na čáře rovníku jsem tak nevydržel ani půl vteřiny, rekord naší skupiny stanovila jedna mladá Američanka na asi 2 vteřiny, ale já ji podezírám, že mezi víčky mžourala.

Experiment 2: spojíme na obou rukách palce s ukazováčky, aby vznikl kulatý otvor. Druhý člověk do děr vloží své ukazováčky a snaží se nám prsty rozpojit. Pokud jsme oba podobně fyzicky stavění, tak se mu to nepovede. Ovšem když jsem stál přímo na čáře rovníku, tak mně manželka prsty roztrhla hned bez problémů, a to nejen ukazováčky, ale i malíčky.

Experiment 3: něco podobného předešlému pokusu. Spojím ruce s propletenými prsty před sebe a držím ve výši prsou, zatímco druhý člověk se mně je snaží tlačit dolů. Asi už nemusím dodávat, že mimo rovník má smůlu on, na rovníku já – tam ruce letí dolu okamžitě.

Experiment 4 - Kolumbovo vejce: na rovníku lze postavit vajíčko na špičku do kroužku o průměru cca 3 mm. Komu se to povede (každému), dostane certifikát. Mimo rovník musíme použít Kolumbovu metodu s mírným narušením integrity špičky vajíčka.

A konečně nejzajímavější a nejkritizovanější:

Experiment 5: guide vzal plechové umyvadlo s nožičkami v rozích a výpustí uprostřed. Nalil do něj vodu, nechal ustálit, hodil do ní pár lístečků, aby byl vidět směr otáčení a opatrně vytáhnul špunt. Určitě jsem nezaznamenal žádné známky manipulace s umývadlem (stálo na nožičkách) nebo vodou (byla ustálená). Když stálo umývadlo na červené čáře rovníku, voda vytekla bez víru (!), při opakování dva metry na sever s vírem po směru hodinových ručiček, dva metry na jih proti směru. Naprosto jednoznačně a neoddiskutovatelně. Žádný trik jsem neodhalil. Podívejte se sami na video asi od 1 minuty.

Je zde něco špatně? O pár odstavců výše jsem přece psal opačné rotace. Ono totiž ty dříve uvedené směry se týkají vzdušných proudů u tlakových výší. U mořských proudů a vodních vírů je vše naopak – na severu po směru ručiček (tedy doprava), na jihu proti (doleva, viz nejznámější mořské proudy). 

Krátké (2 minuty) video ze Středu světa s experimentem s vodním vírem