Víkend v Sieně

Asi málokdo věnuje toskánské Sieně celý víkend, i když by si to zasloužila. Ovšem konkurence sousedních turistických taháků Pisy a Florencie je tak velká, že se většina návštěvníků spokojí s jedním dnem.

Siena je jižním vrcholem trojúhelníku toskánských skvostů - Florencie, Pisa, Siena. Ideální pro krátkou návštěvu města je buď mezizastávka při cestě na jih, jako to dělají některé cestovní kanceláře, nebo výlet při pobytu ve Florencii, která sice nemá pořádné mezinárodní letiště, ale leží hodinku cesty od Pisy, kam se létá z celé Evropy. Pokud by někdo chtěl do Sieny přímo, z Pisy jezdí zhruba co půl hodiny vlak směr Florencie přes Empoli, kde se dá přestoupit na spoj do Sieny (celkem asi 1,5 hodiny). Při výletu z Florencie se přestupovat nemusí, cesta trvá z hlavního nádraží Santa Maria Novella hodinu a vyjde na asi €9. Jezdí sem pochopitelně i autobusové spoje.

My jsme prodloužený víkend ve Florencii naplánovali včetně příletu a odletu na 5 dnů (4 noci) a bylo nám líto věnovat z toho celý den Sieně a další den Pise, takže jsme obě menší města spojili do jednodenního výletu Florencie-Siena-Pisa-Florencie. V Pise jsme stihli vše (viz minulý blog Víkend v Pise), v Sieně aspoň to nejdůležitější, byť mnoho dalších míst jsme s těžkým srdcem obětovali tomu, že jsme hlavní díl poznání chtěli směřovat na Florencii (blog bude následovat).

Hlavní sienské nádraží leží asi 2 kilometry od centra, navíc je mnohem níže položené než město, takže jsme v téměř čtyřicetistupňovém vedru s radostí přivítali sienský přibližovací systém. Z nádraží se vejde od velkého obchodního centra s mnoha fastfoody (ovšem využít je by byla chyba, v městě je dost restaurací všech cenových úrovní), odkud už se jen přechází vždy pár kroků mezi eskalátory a jezdícími chodníky. Po schodech se vyjede až do horního patra, ze kterého vede předlouhá krytá chodba (částečně klimatizovaná) s pohyblivými chodníky až na vrchol plošiny, na které stojí historické centrum. Ušetřili jsme aspoň půl kilometru cesty do poměrně prudkého kopce, možná i více.

Všechny obrázky je možné rozkliknout do větší velikosti.

Nad východem se asi každý rád pokochá výhledy na toskánskou krajinu. K bráně Porta Camollia v městském opevnění je to jen kousek, zbytek cesty do centra už povede historickou zástavbou a tím pádem se dá považovat za součást prohlídky města.

Většina turistů pokračuje za bránou stejnojmennou ulicí Via Camollia. Úzká ulice v pěší sienské zóně je lemována vysokými středověkými domy v typickém toskánském stylu - přírodně zbarvená fasáda a trochu zašlé barevné okenice. Ulice se klikatí a vede nahoru dolů, ovšem jen s mírou, takže se pěší turista nezadýchá. Kolem se dá najíst v desítkách tratorií a pizzerií (těstoviny nebo pizza kolem €10, někde i méně), obchůdky se suvenýry se také najdou, ovšem ne tolik, aby pokazily středověkou atmosféru. V několika marketech provozovaných hlavně Turky se dá koupit voda až za neuvěřitelně příznivou cenu.

Těsně před prvním cílem většiny turistů, náměstím Piazza del Campo, jsou vpravo v úzké uličce veřejné toalety, na náměstí už by bylo nutné zajít do některého z podniků lemujících prostranství, to by znamenalo dát si aspoň kafe v nejdražším místě Sieny. Což by mimochodem vůbec nebyl špatný nápad.

O náměstí Piazza del Campo ze 13. století se říká, že je nejhezčí v celé Itálii (ovšem totéž říkají Pisánci o svém Piazza dei Miracoli a Florenťané o Piazza del Duomo a současně o Piazza della Signoria). Nechci posuzovat ani dělat žebříčky, všechna tato náměstí jsou nádherná. To sienské se od všech ostatních náměstí liší svým tvarem mušle. Tím nemyslím jen tvar obvodu. Náměstí je celkem prudce vyspádované do jednoho bodu před Městským palácem, navíc se v tomto bodu (s otvorem pro odtok vody) sbíhají linie dělící náměstí vějířovitě na 9 výseků - jeden pro každého zástupce bývalé devítičlenné městské rady. Prostě dokonalá mušle, jejíž tvar nejlépe vynikne při pohledu shora - ať už z horní části náměstí nebo z věže paláce. Piazza del Campo prý leží na spojnici všech městských čtvrtí, nevím, zda to má souvislost se zmíněnými devíti segmenty.

Spodní širokou část náměstí tvoří Městský palác, zbytek pak řada několikapatrových domů, všechny velmi podobné, přitom každý jiný. Typická toskánská hnědočervená barva fasád s barevnými úzkými okny krytými okenicemi. V přízemí domů je jedna restaurace vedle druhé, všechny v sezóně plné turistů, kteří se pod slunečníky zahrádek schovávají aspoň na chvíli před pálícím toskánským sluncem.

Dvakrát ročně se kolem náměstí pořádá oblíbený dostih Palio v kostýmech na neosedlaných koních (od roku 1633), my jsme zde byli hned následující den po dostihu a bylo zajímavé sledovat pískem vysypanou závodní dráhu, které musely částečně ustoupit i zahrádky tratorií, tribuny a balkony kolem trasy dostihu a vyhlídkové plošinky nad vchody na náměstí.

Městský palác, Palazzo Pubblico (přelom 13. a 14. století), uzavírá nejširší a nejnižší stranu náměstí. V přízemí sídlí dodnes vedení města, v patrech jsou muzea a galerie. Vyplatí se palác navštívit kvůli zachovalým freskám od Bartola Ambrogia Lorenzettiho a Jacopa della Quercii ve zdobených původních sálech.

 Z přízemí paláce se vchází do třetí nejvyšší italské středověké věže, Torre del Mangia, což by se dalo volně přeložit jako "Věž žroutů". Prý je pojmenována po zvoníkovi, který se jmenoval Mangiaguadagni, tedy asi "Pěnězožrout" nebo "Žrout zisků". Výška 88 metrů, 332 schodů. Kdo má čas, určitě se vyplatí na věž vystoupat a udělat si přehled o tvaru náměstí, o historickém centru Sieny a jeho usazení do toskánské kopcovité krajiny.

Naproti paláci, v severní části náměstí, v horní části mušle, osvěží vedrem zmámené turisty aspoň pohled na jiskřivou vodu městské kašny Fonte Gaia (" Pramen radosti"), s reliéfy Jacopa della Quercii. A protože jen pohled na zčeřenou hladinu fontány dehydrataci nezabrání, je možné pod fontánou načerpat vodu ze dvou pítek s chladnou pitnou vodou.

Od horní části náměstí je to jen coby kamenem dohodil ke kostelu, který jsme si pro sebe vyhodnotili jako nejhezčí toskánský kostel, což je v konkurenci Pisy a zejména Florencie jistě odvážné tvrzení. Il Duomo, katedrála Santa Maria Assunta, stojí na místě, kde už ve starověku měla svatostánek bohyně Minerva. Ve 12. století byly položeny základy dnešní trojlodní baziliky. Dóm, zvonice po jeho pravé straně (campanila) a křtitelnice (baptisterium) za bazilikou na první pohled zaujmou zeleno-bílou pruhovanou fasádou z toskánských mramorů s bohatě zdobeným průčelím. Nebýt v Toskánsku, napsal bych o velmi neobvyklé fasádě, ovšem zde by bylo neobvyklé, kdyby vypadala jinak. Je ale snad ještě hezčí než u konkurence v dalších dvou zmíněných městech.

Campanila na první pohled působí zvláštním dojmem, chvíli trvá, než si uvědomíme důvod: počet oken se v každém patře o jedno okno zvyšuje, od jednoho okna nejníže po šest oken pod vrcholkem věže. Do Battisteria di San Giovanni se vstupuje po obejití Dómu z jeho druhé strany. Dóm je postaven v členitém terénu, takže k Baptisteriu se musí sejít po schodech. Vstupenky do všech objektů, které lze na Piazza del Duomo navštívit, se kupují v informačním středisku v zadním levém rohu náměstí.

Samotný Il Duomo, katedrála Santa Maria Assunta, je krásný nejen svým exteriérem, ale ohromí především po vstupu dovnitř. I zde jsou nosné obvodové stěny a podpěrné sloupy vykládané pruhy bílého a tmavě zeleného mramoru, vyleštěného do blýskava. Spolu s oblouky a vazbami střechy působí dojmem, že architekt Gioanni Pisanno se nechal inspirovat maurskou architekturou. Co není pomalované freskami nebo zakryté obrazy, to je pokryté leštěnými mramory a zlatem. Vrchlík kopule imituje hvězdnou oblohu, více než oltář zaujme mramorová (jak jinak) kazatelna Nicoly Pisanna s basreliéfy na osmiboké horní části, kterou nese 9 sloupů (mramorových), hlídaných divokými zvířaty (kdo si tipuje na bílý leštěný mramor, má pravdu).

Z hlavní lodi se dá úzkými dveřmi projít do knihovny - Biblioteca Piccolomini, kde více než knihy samotné zaujmou stěny a strop zdobené freskami bez jediného nepomalovaného čtverečního centimetru plochy. A konečně se nedá pominout oslnivě lesklá podlaha z mramorových mozaik, na kterých prý pracovalo dvě stě let kolem čtyřiceti umělců.

Při plánování času je třeba počítat s tím, že ohromující katedrála vám zabere více času, než plánujete! Všechny další kostely už se vám pak budou zdát chudší, včetně dómu v Pise a všech kostelů florentských.

V Sieně je toho k vidění více, my jsme ovšem nic dalšího nestihli, proto jen výčtem:

• bývalá nemocnice Ospedale di Santa Maria della Scala - nejvýznamnější sienská galerie s ceněnými freskami
• Museo dell´Opera Metropolitana s vyhlídkou Panorama del Facciatone
• galerie Pinacoteca Nazionale
• kostel San Domenico, kde žila jako řeholnice patronka města, svatá Kateřina (uchovávají zde jako relikvii její hlavu a prst)
• Casa di Santa Caterina – rodný dům svaté Kateřiny s freskami znázorňujícími její život a některými jejími osobními předměty
• Palazzo Salimbeni, jeden z mnoha paláců je zajímavý tím, že zde sídlí nejstarší fungující banka světa (1472) - Monte dei Paschi di Siena
• pevnost Fortezza di Santa Barbara (Fortezza Medicea) vévody Cosima 1. Medičejského

K nádraží se dá vrátit různými křivolakými uličkami, které ovšem stejně nakonec ústí na cestu, kterou jsme přišli. Nás čekala cesta do Pisy, proto jsme ještě dali rychlý oběd.

A na závěr: proč po celé Sieně stojí sloupy s reliéfem vlčice (italsky lupa) s dvěma pijícími vlčaty, kterou máme spojenou spíše s Římem? Protože podle pověsti město založil Senius, syn Rema, zakladatele Říma. Přestože to je legenda a město založili Etruskové, na známou sochu narazíme na každém kroku.

Video, cca 4 minuty dlouhé (po rozkliknutí do YouTube v HD kvalitě)

Další blogy na téma "Víkend v ..." jsou k přečtení a prohlédnutí ve stejnojmenné rubrice.