Dnešní díl seriálu o netradičních a exotických jídlech bude skutečně o pokrmu u nás poněkud neobvyklém. V Ghaně ale tradičně patří řekomyš africká do běžného jídelníčku a je považována za pochoutku.
Nicméně se obávám, že vám by nechutnala – my jsme ji také dojídali jen se sebezapřením.
Pojďme na to od píky, tedy od kovového šrotu a odpadu. Ten je v západoafrických zemích velmi ceněný, protože slouží jako surovina k přímému dalšímu zpracování. Podél cest jsou vidět kovářské dílny, kde se přemění jakýkoliv kousek kovu do nového zemědělského nástroje – a/nebo třeba do pastí (želez) na zvířata, souhrnně zde z kulinářského pohledu označovaná jako „bushmeat“, savanové menší antilopy, luskouny, varany a právě řekomyši.
Taková pastička se položí kdekoliv v buši na zem (ideálně někam, kde se dá předpokládat pohyb zvěře), a pak už zbývá jen čekat, co se chytí. Chycené zvíře se buď zkonzumuje doma, častěji se však nabídne k prodeji ve stáncích podél cesty. Tam je odkoupí majitel vývařovny a připraví z něj pálivou omáčku, která spolu s těsty banku nebo fufu tvoří základ jídelníčku Ghaňanů. Maso samotné je považováno za luxus a dá si jej k běžnému obědu málokdo, většinou se maso jí jen párkrát do měsíce.
Takové těsto s omáčkou se dá v běžné vývařovně pořídit tak asi 5 GHc (ghanských sedí), tedy cca 27 Kč, kdežto porce masa stojí kolem 20 GHc, 110 Kč, což je nad běžné možnosti strávníků. Z jedné řekomyši se dá udělat poměrně hodně porcí, protože se zpracuje každý kus masa metodou nasekání na stejně velké kusy bez ohledu na stavbu těla. Někdo tak dostane relativně slušnou porci, jiný zase kosti a šlachy, bez nároku na reklamaci. Lovci řekomyší si řeknou o 70 GHc za kus, takže na tom slušně vydělají jak oni, tak vývařovna.
Těstům bude věnován později samostatný blog, dnes tedy jen stručně: banku je fermentované těsto z kukuřice a manioku, podává se ve formě koule zabalené do igelitu a chutná silně po zkyslém těstu. Fufu je mírně nakynuté těsto z manioku a zeleninových banánů platains. Připomíná vzhledem i chutí běžné kynuté těsto, lepí se na prsty i v puse a chutná prostě jako neslazené nakynuté těsto. Obě těsta se jí rukama, kousek se odtrhne, uhněte v prstech do tvaru mističky a nabere se pálivá omáčka (ve dvou variantách – buď vývar z kozy, ryby či řekomyši, nebo verze z chili a podzemnice olejné – buráků). Maso se také jí rukama, příbory ve vývařovnách neznají, pro nás bílé cizince občas sehnali lžičky. Já jsem ovšem v rámci přizpůsobení místu k takové degradaci tradic neklesl.
Při naší cestě Ghanou jsme se zpočátku snažili jíst ve vývařovnách právě tato tradiční jídla, ale naše trávicí trakty to nezvládaly. Prakticky všichni bez výjimky (včetně domorodého řidiče a průvodce z Toga) jsme trpěli průjmy, někteří i zvraceli. Jídlo nám většinou nechutnalo a jedli jsme jej víceméně s odporem – tady se však pár výjimek našlo, někteří kolegové u vývařoven zůstali déle, zatímco větší část naší desetičlenné výpravy hledala lepší bufety, kde se daly dostat ryby, pečené nebo vařené jamy, špagety s burákovou omáčkou, jollof rice (rýže ochucená pikantní omáčkou a kousky zeleniny) a podobná jídla, našemu žaludku poněkud bližší.
Jak tedy chutná to nejtradičnější ghanské jídlo? O obou těstech už jsem psal (regionálně se vyskytuje ještě třetí druh těsta kenke), koza ve vývaru chutná úplně jako (stará) koza v pálivém vývaru, buráková omáčka není arašídy příliš cítit, protože je přebíjí chili. A řekomyš? Smrdí myšinou a chutná přesně tak, jak by se dalo očekávat. Sníst nevelkou porci znamenalo projevit velkou dávku sebezapření a ještě dnes, když nás doma popadne mlsná, tak zavzpomínáme na řekomyš a chuť na jakékoliv jídlo nás docela spolehlivě přejde. Takže pokud někdo vyjíždí do exotiky za kulinářskými zážitky, tak Ghanu asi nedoporučím.
Řekomyš podle Wikipedie (výtah):
Řekomyš (Thryonomys) je rod hlodavců z čeledi řekomyšovitých (Thryonomyidae). Jde o velká zvířata žijící v africkém kontinentu od subsaharské Afriky na severu až po Jihoafrickou republiku na jihu. Řekomyši jsou velcí noční hlodavci s podsaditým tělem, které je 350-610 mm dlouhé. Váží 4–7 kg. Svrchní strana těla je hnědavá, spodní bělavá, někdy došeda. Přes svou zavalitost to jsou hbitá a rychlá zvířata. Řekomyši jsou býložravá zvířata: živí se především travou, rákosem a různými plody. Působí škody na plantážích. Jejich maso je vysoce ceněno a proto jsou loveny domorodci a někdy také chovány na farmách.
Dobrou chuť (v rámci možností, vzhledem k dnešnímu tématu)!
Rubrika Dobré prase všechno spase
