Při návštěvě Petrohradu je skoro povinností vyšetřit si den na výlet do Peterhofu (Petěrgófu, dříve Petrodvorce). Zdejší vodní kaskády a fontány svou krásou hravě překonávají Versailles i jiná známá místa.
Prokletím i spásou pro Peterhof byla druhá světová válka, kdy byl areál prakticky zcela zničen. Jeho renovace pak trvala celý zbytek minulého století, takže dnes to tu vše vypadá jako nové – ono to totiž nové skutečně je. A tak se připravte, že ve slunečném dnu budete potřebovat pořádně tmavé sluneční brýle, aby vás od toho všudypřítomného vypulírovaného zlata nepálily oči.
Nejlevněji se dá do letního sídla Romanovců dostat metrem (červená linie, stanice Baltyjskaja) a dále příměstským vlakem do Nového Peterhofu (9 stanic). Dá se to zvládnout i za hodinu (když se nemusí čekat na vlak) a za asi 150 RBL – 60 Kč – včetně metra. Ale tuto cestu volí málokdo, většinou jen velmi nízkonákladoví cestovatelé, kteří potřebují šetřit za každou cenu (to není výtka, cesta do Ruska není levná záležitost, takže pro někoho může být rozdíl několika set korun velmi významný). K Peterhofu totiž už několik desetiletí neodmyslitelně patří cesta Meteorem, křídlatou tryskovou rychlolodí, která se po dosažení cestovní rychlosti „vznese“ nad hladinu, pod kterou zůstávají jen proudnicová křídla. Tak jsem návštěvu Peterhofu absolvoval už před třiceti lety při studentské aktivitě.
Všechny následující fotky jsou rozklikávací
Meteory odplouvají (resp. odlétají) z několika přístavů na Něvě kolem Palácového mostu za Ermitáží. Po celém Něvském prospektu stojí nadháněči a snaží se prodat zájemcům cestu za 700 RBL, někteří včetně dopravy k přístavu. Vytrvalý turista ale vydrží až na nábřeží, kde si nechá od afrorusů (nebo jak se korektně říká černochům žijícím v Rusku) potvrdit cenu 1000 RBL za zpáteční lístek. A za tu cenu pak v přístavišti lístek skutečně koupí (ale jen u jedné společnosti, přístav vlevo od Palácového mostu, v okýnku sedící slečna si zakládá na angličtině a uráží se, když na ni cizinci chtějí mluvit rusky). Odjezdy co půl hodiny, bohužel už při koupi lístku musíte nahlásit, v kolik hodin se budete vracet, a na tu konkrétní loď dostanete místenku. Což je těžké předem říct, takže je tu ještě varianta Meteorem tam, vlakem zpět.
Cesta je velmi pohodlná, kdyby náhodou bylo v hlavní kajutě plno, tak zadní kajuta bývá prázdná. Mezi kajutami jsou toalety, v prodejním okýnku se dá koupit kvas, mors nebo jiné pití (viz blog o jídle a pití při návštěvě Ruska), zmrzlina a jiné lehké občerstvení. V některých spojích jsou i slečny nabízející palubní prodej suvenýrů. Cesta trvá něco přes půl hodiny, cestou se míjí Vasiljevskij ostrov se Strelkou a Rostrálními sloupy, na druhé straně je hezky vidět Petropavlovská pevnost s katedrálou, kde jsou pohřbeny všechny carské rodiny po Petru Velikém.
V Peterhofu Meteory přistávají u dlouhého mola, která přímo navazuje na promenádu, která prodlužuje směr Velké kaskády. To znamená, že hned po vylodění se jde přímo proti Velkému paláci a hlavní atrakci, jedné z nejhezčích světových fontán kaskádového typu. Pozor na turisty před vámi, protože každou chvíli někdo nepředvídatelně zastaví a fotí. Stejně tak budete pravděpodobně ohrožovat i vy chodce za vámi, protože prostě neodoláte.
Velkou kaskádu nemá cenu popisovat, raději se podívejte na fotky a neváhejte je rozkliknout, protože menší formát nemá tu vypovídací schopnost. A omluvte to množství fotek, je jich tu přesto jen asi setina z celkového vyfoceného množství.
Nám bohužel vyšla návštěva na pondělí, kdy je zavřený Velký palác nad kaskádou. Aspoň jsme měli více času na park a další objekty, které určitě také stojí za návštěvu a prohlídku. I tak jsme stihli jen jednu půlku Dolního parku (při pohledu zpět k moři pravou stranu), do Horního jsme se ani nedostali. V námi prohlídnuté části nelze minout několik dalších fontán (včetně opět kaskádové Šachovnicové fontány nebo fontány se soubojem Neptuna s hydrou).
Blíže k pobřeží zdobí křižovatky cestiček několik méně významných fontán, ale důvodem k návštěvě této části je palác Monplezír (ano, takto foneticky to Rusové přepisují do azbuky, takže ponechávám v ruském tvaru). Před ním je několik vodních atrakcí typu nášlapných vodotrysků, které vystříknou v okamžiku, kdy se stoupne na určitý kámen před nimi – šikovný a opatrný člověk stačí utéct, ostatní jsou bez milosti pokropeni.
Palác je možná silné slovo, ve skutečnosti je Monplezír přízemní budova, nepříliš rozlehlá, kterou nechala vybudovat a využívala Kateřina Veliká. Její luxusní pokoje si můžeme za 500 RBL prohlédnout (a bereme to jako rozumně investované peníze). Nádhera, hlavně prostřené stoly v jídelnách, ale i soukromé komnaty carevny.
Palác tvoří jednu stranu nádvoříčka, jehož protilehlá část je obestavěna něčím, čemu bychom dnes řekli „saunový svět“, tady tomu říkají komplex carevniných lázní. Vstupné o něco nižší, ale dojem a index zajímavosti ještě mnohem vyšší než u samotného paláce, opravdu doporučuji – když už v Peterhofu nic jiného, tak lázně určitě ano.
První místnost sice trochu zklame igelitem přes nábytek, ale už pootevřená carevnina toaleta dává tušit, že se podíváme do míst, kam asi jen tak někdo přístup neměl. A divy začínají hned v další komnatě, vybavené běžným nábytkem, tapetami, komodami a podobně, ale uprostřed dřevěné mozaikové podlahy vedou schody pod úroveň podlahy, kde stojí stolička, na které se carevna nechala osvěžovat studenou vodou, prostě takový moderní sprchový kout.
Následuje několik druhů saun, které by se i dnes uplatnily v jakémkoliv wellnessu.
Uprostřed komplexu v kuchyni vybavené měděným nádobím se připravovalo jídlo, po občerstvení mohla Kateřina relaxovat v japonské zahradě s výhledem na Finský záliv.
A v druhé půlce další sauny různých typů včetně lázeňských van jak z dnešní doby.
Jednoznačným vrcholem je pak frigidárium, které naprosto překonává i moderní wellnessy. Namísto ochlazovacího bazénku se zde po sauně tělo ochlazuje v celé místnosti. Vše nám personál ukáže v provozu: uprostřed je pod úrovní podlahy z voděodolného dřeva bazének se studenou vodou. Proces začíná tryskami pod hladinou, které stříkají husté proudy asi do úrovně horní poloviny trupu člověka stojícího v bazénku. Pak se přidá hustá a přitom jemná „dešťová“ sprcha ze zlacené koule na vrcholku sloupu ze stejného materiálu tyčícího se uprostřed bazénu. A nakonec trysky v podlaze promění pokoj v jednu velkou fontánu, naštěstí nás obsluha včas uklidila do kouta u dveří, kde je asi jediné místo ušetřené vodních paprsků. Bohužel stíhám vše natočit na kameru, ale na focení mně přísná hlídačka místnosti odmítne proces pustit ještě jednou. Jedna výprava (zde já s manželkou) = jedno předvedení a hotovo. Její kolegyně naproti by byla ochotnější, ale nemá ten správný ovladač. Poprvé a naposled za 5 dnů v Rusku se setkáváme s neochotou (jaký to rozdíl od doby před 30 lety, kde slovo děžůrného bylo zákonem).
Víc jsme už nestihli, protože jsme museli utíkat na loď, na kterou jsme měli lístek. Ale protože vysvitlo slunce, které ráno bylo schované za mraky, nešlo samozřejmě odolat a ještě pár snímků blýskající se Velké kaskády jsem za běhu prostě pořídit musel.
Tímto končí seriál z prodlouženého víkendu v Moskvě a Petrohradu, tentokrát rozdělený do více blogů. Sami uznáte, že do jednoho by se to stlačit nedalo. Takže pokud vám něco uniklo, tak už jsem psal o místnímu jídle a pití, Moskvě, Petrohradu a o Carském Selu s Jantarovou komnatou.
Pět dnů v Rusku stojí stejně jako dva-tři týdny někde u moře, ale zážitků si odnesete desetkrát tolik.
Poznámka: v době uveřejnění budu pobíhat někde po Ghaně nebo Togu, takže na případné dotazy v diskuzi nebo mailech odpovím až po návratu ze Západní Afriky někdy koncem srpna.
Video z celého prodlouženého víkendu, Peterhof začíná zhruba v čase 33:50.
Další blogy na téma "Víkend v ..." jsou k přečtení a prohlédnutí ve stejnojmenné rubrice.
