Dobré prase všechno spase XXVIII

22. 08. 2016 15:01:01
Máte rádi zmrzlinu? Třeba levandulovou, s příchutí saké, zeleného čaje, jedlých kaštanů nebo sezamu? A co řeknete na zlatou, tedy ve skutečnosti jen pokrytou pravým plátkovým zlatem? Právě takové si můžete dát na ulici v Japonsku.

Oni ti Japonci prý neumějí udělat pořádnou zmrzlinu, jediné osvěžení v letních parnech jim poskytne nepříliš chutná, jedovatě zelená zmrzka z "matcha" čaje, píše se ve všech bedekrech. No nic, já to vidím jinak.

Tedy ne že by tu zelenou zmrzlinu nedělali, "matcha-čajová" je poměrně rozšířená a nabízí se dost často. Ale určitě to není jediný zajímavý druh k potěše Evropanových chuťových buněk. Téměř vždy je k čajové zmrzlině nabízena i tradiční vanilková varianta, sem tam je možné sehnat i čokoládovou. Pravdou je, že tím podobnost s našimi zmrzlinami končí. Takovou pistáciovou, jahodovou nebo třeba šmoulovou (abych nevynechal naše bizarnosti) určitě v Japonsku nedostanete. Ale jejich absence je dostatečně nahrazena místními zvláštnostmi, třeba zmrzlinou sezamovou, s příchutí saké, kaštanovou, případně levandulovou nebo dokonce zlatou - z pravého zlata. Vše točené, tedy čerstvé, klasické kopečky se nevedou.

Pojďme ale popořadě a systematicky.

Zelená zmrzlina z "matcha" čaje je opravdu asi nejrozšířenější. To je určitě dáno oblibou tohoto čaje - zelený práškový čaj je k dostání všude - ke každému jídlu, na každém hotelovém pokoji, v každém nápojovém automatu (které jsou po celém Japonsku rozmístěny v intervalech po cca 50 metrech včetně neobydlených oblastí). Jedná se o klasický zelený čaj, jen rozemletý na mikroskopický prášek, který je téměř rozpustný. První doušek pro ne-Japonce je velmi nezvyklý (rozumějte: téměř odporný), ale netrvá dlouho a vznikne na něj návyk. Zejména v létě totiž ledový zelený čaj zažene žízeň zdaleka nejlépe (a nic na tom nemění fakt, že my jsme mu při naší cestě podle charakteristické vůně familiárně přezdívali "ponožky").

Japonci kromě pití používají zelený čaj také jako jednu z hlavních surovin pro výrobu nejrůznějších cukrovinek - třeba přeložené palačinky s příchutí "matcha" čaje plněné fazolovou pastou. Tak co, dali byste si takovou sladkost? Kupodivu chutná mnohem lépe, než by se podle použitých surovin zdálo, na rozdíl od třeba zelené koblihy, která nás tedy nezaujala, a když, tak negativně. Mám pocit, že produkty ze zeleného "matcha" čaje si zaslouží samostatnou kapitolku, tak třeba příště.

Sladká Sladká "palačinka" s příchutí zeleného matcha čaje s náplní z fazolové pasty (Libor O. Novotný)Kobliha z matcha čajeKobliha z matcha čaje (Libor O. Novotný)

Zpět k mraženému potěšení. Zmrzlina ze zeleného čaje je výborná, byť pro nás poněkud nezvyklá. Od prvního líznutí nám chutnala a dávali jsme si ji poměrně často. Čaj je v ní jasně cítit, otázka samozřejmě je, zda je to dobře nebo špatně. A my jsme se shodli, že nám to tak chutná. Cena se liší podle atraktivity místa prodeje od asi 60 Kč do zhruba stovky za kornout, který je ale poněkud větší, než jsme zvyklí od nás.

Pojďme dále. Trochu více odvahy vyžadovalo ochutnání zmrzliny sezamové. Ta čajová totiž barvou připomíná naší pistáciovou, takže to není takový šok pro oko, jako černá nebo šedá sezamová. Já mám nafocenou "light" verzi světle šedou. Dali jsme si ji v šintoistické svatyni u nejvyššího japonského vodopádu Nachi. Docela dobrá, sladká. Ale v konkurenci ostatních příliš neboduje.

SezamováSezamová (Libor O. Novotný)

Mnohem více nám chutnala levandulová zmrzlina v botanické zahradě nad městem Kóbe (zemětřesení v roce 1995, 6000 mrtvých, vzpomínáte?). Přímo u záhonů s několika druhy levandulí tu prodávají jednak skvělé levandulové sušenky, jednak zmrzlinu. Chuť levandule je výrazná, kupodivu chutná přírodně a ne chemicky, jak jsme se obávali. Příjemné překvapení.

Další neobvyklá verze zmrzliny je kaštanová. Nabídl nám ji prodavač jedlých kaštanů na staré šogúnské cestě v provincii Nagano. Stezka v Japonských Alpách nás kromě nezpochybnitelných přírodních krás zaujala hlavně mosaznými zvonci v kilometrových rozestupech, vždy s cedulí, že se má opravdu hlasitě zazvonit, aby se z cesty stihli odklidit medvědi, kteří zde prý hojně žijí. Bohužel všichni poctivě zvonili, takže jsem medvěda neviděl a nemůžu tak jejich přítomnost potvrdit. Ale zmrzlina byla docela dobrá, i když ty kaštany jsem tam necítil. Spíše taková obdoba naší smetanové.

Jedlé kaštany v asijské verziJedlé kaštany v asijské verzi (Libor O. Novotný)Zmrzlina kaštanová. Zmrzlina kaštanová. (Libor O. Novotný)

Tradičním nápojem Japonců je samozřejmě saké (není to ani pálenka, ani víno, jak se někdy u nás mylně označuje). Také asi vydá na samostatný blog, ale dnes zmíním zmrzlinu nabízenou v jedné z nejtradičnějších továren na výrobu saké (s jeřábem ve znaku). Kromě tradiční ochutnávky pěti druhů saké zdarma v prodejně nabízejí už za peníze různé produkty ze saké a jedním z nich je samozřejmě točená zmrzlina. Bohužel jsem z ní saké necítil. Nebo spíše bohudík, ono totiž saké samo o sobě není moc dobré, jeho síla pro nás spočívá v míchaných nápojích, něco jako u bílého rumu. Takže absence saké příchuti u saké zmrzliny musí být hodnocena pozitivně.

S příchutí saké - na obrázku...S příchutí saké - na obrázku... (Libor O. Novotný)... a ve skutečnosti.... a ve skutečnosti. (Libor O. Novotný)Samotné saké s různými příchutěmiSamotné saké s různými příchutěmi (Libor O. Novotný)

Když zůstanu u točených, tak poslední varianta je poněkud raritní a nemůžu posloužit recenzí její chuti, protože jsem za ni ty prachy nedal (vyšla by asi na 300 Kč). Klasická zmrzlina bohatě zdobená různými přílohami je potažena teňoučkým plátkovým zlatem, které se také jí. Ne nadarmo se o Japonsku říká, že je bizarní. Pokud ji budete chtít zkusit místo mne, tak ji nabízejí ve městě Kjótó v šogúnském hradu/zámku Hikone.

Zlatá zmrzlina (pravé plátkové zlato, vhodné i pro vegetariány a vegany). Stejně jako většinu ostatních fotek i tuto můžete rozkliknout do lepšího rozlišení, ve kterém plátkové zlato více vynikne.Zlatá zmrzlina (pravé plátkové zlato, vhodné i pro vegetariány a vegany). Stejně jako většinu ostatních fotek i tuto můžete rozkliknout do lepšího rozlišení, ve kterém plátkové zlato více vynikne. (Libor O. Novotný)

Tím končím s točenými. U proslavené plovoucí brány tórii před svatyní Itsukušima si dáváme zmrzlinu prezentovanou jako "tradiční Japonskou". Je tedy vlastně také točená, ale ne do kornoutu. Dostáváme piškotovou dvojdílnou formičku ve tvaru listu, do které je natočena zmrzlina (podle chuti asi vanilková). Oba díly formičky jsou přiklopeny na sebe a zmrzlina se kouše podobně jako "ruská" zmrzlina u nás. Jen je oplatek uzavřen, takže roztávající zmrzka neteče po(s)tupně po prstech. Docela chytré a pohodlné.

Ikonická brána tórii ve vlnách Vnitřního moře před svatyní ItsukušimaIkonická brána tórii ve vlnách Vnitřního moře před svatyní Itsukušima (Libor O. Novotný)Tradiční japonskáTradiční japonská (Libor O. Novotný)Ještě jednou, po nakousnutíJeště jednou, po nakousnutí (Libor O. Novotný)

Poslední dnešní ledovou pochoutkou je zmrzlina daifuku, o které jsem se zmiňoval posledně v souvislosti s naší adrenalinovou hostinou, kdy jsme si v Ósace dali jedovatou rybu fugu v syrové i smažené verzi. Na stěně visela reklama na zákusek za rozumnou cenu asi 40 Kč, vypadal jako dva naše ovocné knedlíčky. Popis jen v japonských znacích (jak je tu obvyklé), takže jsme objednávali naslepo a studená zmrzlina spolu s obligátní fazolovou pastou uvnitř knedlíčku byla ve zdejším letním parnu velice příjemným překvapením na závěr hostiny (kromě fugu jsme si dali ještě úhoře - čtenáři Murakamiho pochopí).

Zmrzlina daifukuZmrzlina daifuku (Libor O. Novotný)A ještě jednouA ještě jednou (Libor O. Novotný)

Takže jak jste již asi poznali, dneškem zcela určitě s japonskou kuchyní nekončíme. Kromě slíbeného zeleného čaje a saké se toho tady jistě najde mnohem více - tradiční japonské snídaně, jídla v rjókanech (klasických ubytovnách s posuvnými stěnami a spaním na tatami), svačinky do ruky, ryby, ústřice a mořské plody, udony (široké nudle), soba nudle a rámeny, neopomeneme sushi a sashimy (se zaměřením na sushi bar s running sushi), Kóbské hovězí wagyu nebo speciální druhy restaurací. A třeba si ještě na něco vzpomenu.

Takže prozatím dobrou ledovou chuť.

Rubrika Dobré prase všechno spase

Strašně dlouhé video z Japonska (1 3/4 hodiny):

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Libor O. Novotný | pondělí 22.8.2016 15:01 | karma článku: 23.27 | přečteno: 775x

Další články blogera

Libor O. Novotný

Dobré prase všechno spase XLI

Pátou desítku seriálu načneme v středoamerické Guatemale. Ochutnáme garifunskou polévku z mořských plodů, několik snídaní ve stylu Huevos rancheros, Quesadillu, banánový chléb, Churrasco a vše zapijeme pivním koktejlem Micheladou.

15.10.2018 v 15:00 | Karma článku: 15.49 | Přečteno: 650 | Diskuse

Libor O. Novotný

Dobré prase všechno spase XL

XL v nadpisu neznamená, že nějaké dobré prase je extra velké, ale značí římským číslem dokončení čtvrté desítky blogů o neobvyklých a exotických pokrmech. A kam nás zavede tento díl? Do Hondurasu a Salvadoru ve Střední Americe.

1.10.2018 v 15:00 | Karma článku: 18.65 | Přečteno: 849 | Diskuse

Libor O. Novotný

Dobré prase všechno spase XXXIX

Bývalá miss Belize Miriam má bistro hned za belizským parlamentem, takže tam prý občas skočí na rychlovku (samozřejmě rychlý oběd) i místní poslanci. My jsme se tam také stavili a já si dal specialitu dne - polévku z kravské nohy.

17.9.2018 v 15:00 | Karma článku: 19.56 | Přečteno: 1976 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend v Berlíně

Pěkný a plnohodnotný prodloužený víkend se dá strávit i ve městě, které ani s přivřením obou očí nelze označit za hezké. Stačí, když je dostatečně zajímavé. Jako třeba Berlín.

21.5.2018 v 15:01 | Karma článku: 17.99 | Přečteno: 1683 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jiří Opálka

Cestou necestou po Evropě

Tři roky za volantem Fiatu s frigem za zády. Stovky tisíc kilometrů dálnic, okresek, úzkých uliček center měst, krávy či osli na cestách (zejména Rumunsko a D1). Asi 1500€ na pokutách.

21.4.2019 v 22:44 | Karma článku: 8.71 | Přečteno: 158 | Diskuse

Jan Tomášek

Po stopách jabloneckých tramvají

Tramvaje na úzkém rozchodu začaly v Jablonci jezdit na přelomu 19. a 20. stol a provoz zanikl 1965. Jablonecké tramvaje zajížděly i do okolních obcí a městeček - konečné byly v Janově a Rychnově nad Nisou.

21.4.2019 v 16:30 | Karma článku: 6.11 | Přečteno: 247 | Diskuse

Jiří Opálka

Setkání s migrantem na Irunu /2015/

Budou to pomalu čtyři roky, co jsem v květnu 15 byl donucen svým tehdejším šéfem strávit několik dní ve španělském Irunu. Ne že by mi to až tak vadilo. Irun je hraniční přechod mezi Francií a Španělskem, víceméně na pobřeží.

20.4.2019 v 13:12 | Karma článku: 30.95 | Přečteno: 1212 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Dublin: přímořské město světoznámého piva, deště a legendárních spisovatelů

Černé pivo Guiness, srdeční barmani a čtvrť Temple. James Joyce, Samuel Beckett a Oscar Wilde. To vše je možné nalézt v Dublinu, v hlavním městě Irska, které se nachází na západním břehu irského ostrova.

19.4.2019 v 23:01 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 220 | Diskuse

Aneta Toboříková

Potosí ... 'Taky bych chtěla, aby už mi bylo 29.'

O těžkých podmínkách horníků, o tom, jak je Potosí krásné a na chvíli jsem si v něm našla kamaráda, a o tom, jak si občas nevážíme času, který máme a chceme jej urychlit, abychom už byli někde jinde.

19.4.2019 v 10:02 | Karma článku: 8.67 | Přečteno: 231 | Diskuse
Počet článků 316 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3297

Cestovatel. Zapisovatel zážitků. Gurmán.

 

www.libornovotny.cz

.

Kniha nevšedních kulinářských zážitků z exotických zemí (podle seriálu na blogu iDnes):

 

Dobré prase všechno spase

Najdete na iDNES.cz