Dobré prase všechno spase XXVIII

Máte rádi zmrzlinu? Třeba levandulovou, s příchutí saké, zeleného čaje, jedlých kaštanů nebo sezamu? A co řeknete na zlatou, tedy ve skutečnosti jen pokrytou pravým plátkovým zlatem? Právě takové si můžete dát na ulici v Japonsku.

Oni ti Japonci prý neumějí udělat pořádnou zmrzlinu, jediné osvěžení v letních parnech jim poskytne nepříliš chutná, jedovatě zelená zmrzka z "matcha" čaje, píše se ve všech bedekrech. No nic, já to vidím jinak.

Tedy ne že by tu zelenou zmrzlinu nedělali, "matcha-čajová" je poměrně rozšířená a nabízí se dost často. Ale určitě to není jediný zajímavý druh k potěše Evropanových chuťových buněk. Téměř vždy je k čajové zmrzlině nabízena i tradiční vanilková varianta, sem tam je možné sehnat i čokoládovou. Pravdou je, že tím podobnost s našimi zmrzlinami končí. Takovou pistáciovou, jahodovou nebo třeba šmoulovou (abych nevynechal naše bizarnosti) určitě v Japonsku nedostanete. Ale jejich absence je dostatečně nahrazena místními zvláštnostmi, třeba zmrzlinou sezamovou, s příchutí saké, kaštanovou, případně levandulovou nebo dokonce zlatou - z pravého zlata. Vše točené, tedy čerstvé, klasické kopečky se nevedou.

Pojďme ale popořadě a systematicky.

Zelená zmrzlina z "matcha" čaje je opravdu asi nejrozšířenější. To je určitě dáno oblibou tohoto čaje - zelený práškový čaj je k dostání všude - ke každému jídlu, na každém hotelovém pokoji, v každém nápojovém automatu (které jsou po celém Japonsku rozmístěny v intervalech po cca 50 metrech včetně neobydlených oblastí). Jedná se o klasický zelený čaj, jen rozemletý na mikroskopický prášek, který je téměř rozpustný. První doušek pro ne-Japonce je velmi nezvyklý (rozumějte: téměř odporný), ale netrvá dlouho a vznikne na něj návyk. Zejména v létě totiž ledový zelený čaj zažene žízeň zdaleka nejlépe (a nic na tom nemění fakt, že my jsme mu při naší cestě podle charakteristické vůně familiárně přezdívali "ponožky").

Japonci kromě pití používají zelený čaj také jako jednu z hlavních surovin pro výrobu nejrůznějších cukrovinek - třeba přeložené palačinky s příchutí "matcha" čaje plněné fazolovou pastou. Tak co, dali byste si takovou sladkost? Kupodivu chutná mnohem lépe, než by se podle použitých surovin zdálo, na rozdíl od třeba zelené koblihy, která nás tedy nezaujala, a když, tak negativně. Mám pocit, že produkty ze zeleného "matcha" čaje si zaslouží samostatnou kapitolku, tak třeba příště.

Zpět k mraženému potěšení. Zmrzlina ze zeleného čaje je výborná, byť pro nás poněkud nezvyklá. Od prvního líznutí nám chutnala a dávali jsme si ji poměrně často. Čaj je v ní jasně cítit, otázka samozřejmě je, zda je to dobře nebo špatně. A my jsme se shodli, že nám to tak chutná. Cena se liší podle atraktivity místa prodeje od asi 60 Kč do zhruba stovky za kornout, který je ale poněkud větší, než jsme zvyklí od nás.

Pojďme dále. Trochu více odvahy vyžadovalo ochutnání zmrzliny sezamové. Ta čajová totiž barvou připomíná naší pistáciovou, takže to není takový šok pro oko, jako černá nebo šedá sezamová. Já mám nafocenou "light" verzi světle šedou. Dali jsme si ji v šintoistické svatyni u nejvyššího japonského vodopádu Nachi. Docela dobrá, sladká. Ale v konkurenci ostatních příliš neboduje.

Mnohem více nám chutnala levandulová zmrzlina v botanické zahradě nad městem Kóbe (zemětřesení v roce 1995, 6000 mrtvých, vzpomínáte?). Přímo u záhonů s několika druhy levandulí tu prodávají jednak skvělé levandulové sušenky, jednak zmrzlinu. Chuť levandule je výrazná, kupodivu chutná přírodně a ne chemicky, jak jsme se obávali. Příjemné překvapení.

Další neobvyklá verze zmrzliny je kaštanová. Nabídl nám ji prodavač jedlých kaštanů na staré šogúnské cestě v provincii Nagano. Stezka v Japonských Alpách nás kromě nezpochybnitelných přírodních krás zaujala hlavně mosaznými zvonci v kilometrových rozestupech, vždy s cedulí, že se má opravdu hlasitě zazvonit, aby se z cesty stihli odklidit medvědi, kteří zde prý hojně žijí. Bohužel všichni poctivě zvonili, takže jsem medvěda neviděl a nemůžu tak jejich přítomnost potvrdit. Ale zmrzlina byla docela dobrá, i když ty kaštany jsem tam necítil. Spíše taková obdoba naší smetanové.

Tradičním nápojem Japonců je samozřejmě saké (není to ani pálenka, ani víno, jak se někdy u nás mylně označuje). Také asi vydá na samostatný blog, ale dnes zmíním zmrzlinu nabízenou v jedné z nejtradičnějších továren na výrobu saké (s jeřábem ve znaku). Kromě tradiční ochutnávky pěti druhů saké zdarma v prodejně nabízejí už za peníze různé produkty ze saké a jedním z nich je samozřejmě točená zmrzlina. Bohužel jsem z ní saké necítil. Nebo spíše bohudík, ono totiž saké samo o sobě není moc dobré, jeho síla pro nás spočívá v míchaných nápojích, něco jako u bílého rumu. Takže absence saké příchuti u saké zmrzliny musí být hodnocena pozitivně.

Když zůstanu u točených, tak poslední varianta je poněkud raritní a nemůžu posloužit recenzí její chuti, protože jsem za ni ty prachy nedal (vyšla by asi na 300 Kč). Klasická zmrzlina bohatě zdobená různými přílohami je potažena teňoučkým plátkovým zlatem, které se také jí. Ne nadarmo se o Japonsku říká, že je bizarní. Pokud ji budete chtít zkusit místo mne, tak ji nabízejí ve městě Kjótó v šogúnském hradu/zámku Hikone.

Tím končím s točenými. U proslavené plovoucí brány tórii před svatyní Itsukušima si dáváme zmrzlinu prezentovanou jako "tradiční Japonskou". Je tedy vlastně také točená, ale ne do kornoutu. Dostáváme piškotovou dvojdílnou formičku ve tvaru listu, do které je natočena zmrzlina (podle chuti asi vanilková). Oba díly formičky jsou přiklopeny na sebe a zmrzlina se kouše podobně jako "ruská" zmrzlina u nás. Jen je oplatek uzavřen, takže roztávající zmrzka neteče po(s)tupně po prstech. Docela chytré a pohodlné.

Poslední dnešní ledovou pochoutkou je zmrzlina daifuku, o které jsem se zmiňoval posledně v souvislosti s naší adrenalinovou hostinou, kdy jsme si v Ósace dali jedovatou rybu fugu v syrové i smažené verzi. Na stěně visela reklama na zákusek za rozumnou cenu asi 40 Kč, vypadal jako dva naše ovocné knedlíčky. Popis jen v japonských znacích (jak je tu obvyklé), takže jsme objednávali naslepo a studená zmrzlina spolu s obligátní fazolovou pastou uvnitř knedlíčku byla ve zdejším letním parnu velice příjemným překvapením na závěr hostiny (kromě fugu jsme si dali ještě úhoře - čtenáři Murakamiho pochopí).

Takže jak jste již asi poznali, dneškem zcela určitě s japonskou kuchyní nekončíme. Kromě slíbeného zeleného čaje a saké se toho tady jistě najde mnohem více - tradiční japonské snídaně, jídla v rjókanech (klasických ubytovnách s posuvnými stěnami a spaním na tatami), svačinky do ruky, ryby, ústřice a mořské plody, udony (široké nudle), soba nudle a rámeny, neopomeneme sushi a sashimy (se zaměřením na sushi bar s running sushi), Kóbské hovězí wagyu nebo speciální druhy restaurací. A třeba si ještě na něco vzpomenu.

Takže prozatím dobrou ledovou chuť.

Rubrika Dobré prase všechno spase

Strašně dlouhé video z Japonska (1 3/4 hodiny):