Dobré prase všechno spase XXVII

8. 08. 2016 15:01:01
V Japonsku prý žijí dobrodruzi, kteří dobrovolně riskují život při konzumaci jedovaté ryby fugu. Takové články se objevují v našem tisku často, ale téměř nikdy nejsou doplněny vlastním autentickým zážitkem. Takže to hned napravím.

Fugu, správněji takifugu, je ryba z rodu čtverzubců. Podobně jako u nás známější ježík se umí při nebezpečí pěkně nafouknout a snaží se odradit predátory zvětšením objemu. Ale to není její hlavní obranou. Málokterý nepřítel si na fugu troufne, protože většinou ví, že by to byla jeho poslední potrava. Fugu je totiž prudce jedovatá, hlavně její vnitřní orgány a kůže.

Jed tetroditoxin, který je usazen hlavně v játrech a pohlavních orgánech, je několikasetnásobně jedovatější, než třeba kyanid. Méně než špendlíková hlavička kontaminovaného masa zabije spolehlivě zdravého dospělého muže, průměrně velká fugu by stačila k usmrcení asi 30 lidí. A taková smrt není moc příjemná, nejprve začínají trnout rty, pak ústní dutina, krk a vše pokračuje postupnou paralýzou orgánů shora dolů, až člověk za plného vědomí umírá na udušení při zcela nefunkčních plících. Protijed, který by alespoň zmírnil příznaky, neexistuje. Poslední nadějí je v okamžiku prvních příznaků okamžitě vyhledat lékařskou pomoc a nechat se na asi 30 hodin napojit na dýchací přístroj, což se většinou včas nestihne.

Kromě Japonska je příprava fugu k jídlu přísně zakázaná. A i v zemi vycházejícího slunce je jen poměrně malé množství restaurací, jejich kuchaři prošli náročným školením zakončeným přísným testem a následnou certifikací, ke které se prý dopracuje jen asi třetina přihlášených. Úspěšní absolventi se pak řadí k vyhledávaným zaměstnancům, kteří zvyšují prestiž restaurace. Ta si pak může nad vchod pověsit obrovskou maketu ryby fugu, aby bylo hned na první pohled jasné, že si právě zde můžete dát tuto adrenalinovou pochoutku.

Labužnické menu z fugu není právě levná záležitost, ale ani to není nic, co by člověka zruinovalo. U kompletního menu si vyberete vlastní rybu z akvária, kuchař ji opatrně zabije (aby neporušil kůži), stáhne a oddělí nebezpečné orgány na speciálně označený tác. Po kontrole, že je na tácu vše, co by tam mělo být, se zbytky vysypou do nádoby se zámkem a ráno se odvezou ke speciální likvidaci na rybí trh.

Kompletní menu začíná polévkou a pokračuje tzv. sashimi, syrovými nudličkami bílého masa nakrájeného na tenoučké průsvitné plátky. Následuje vařená ryba, pak smažené kousky a vrcholem jsou opět syrové části, které si sami opečete na rozpálené plotně uprostřed stolu. Kromě jedovatých orgánů je fugu použita kompletně celá, strávník odchází spokojený a najezený, navíc trochu nabuzený excitovaným adrenalinem. Když pominu nejlepší restaurace, tak v gurmánských čtvrtích Tokia, Ósaky nebo Kjóta si takové menu můžete pořídit v přepočtu asi za 1.200 korun, tedy žádné "stovky a tisíce dolarů", jak se někdy u nás píše.

My jsme ovšem jako rodina čtyři a tolik už se nám platit nechce. Ve slavné ósacké gurmánské ulici Dótonbori hledáme nějakou jinou možnost, jak fugu ochutnat. Neodradí nás ani fakt, že každoročně po jejím požití několik lidí umírá - v naprosté většině jsou to rybáři, kteří neodolají pokušení a snaží se fugu připravit si doma sami. Nakonec volíme celkem přijatelnou variantu ochutnání jen několika částí z menu za mnohem rozumnější peníz, než by stál komplet.

Překvapivě totiž pak už fugu vůbec drahá není a dá se říct, že kdo si může dovolit cestu do Japonska, toho už fugu nezruinuje. Necháme se zlákat fotkami nabízených jídel a poněkud kýčovitě barevným vchodem (jak do čínské či vietnamské restaurace) vcházíme do nečekaně elegantní restaurace. Na "drahotu" vyzrajeme tak, že jako hlavní chod si poroučíme jiné kultovní japonské jídlo - grilované úhoře. Z fugu si objednáme jen na ochutnání po dvou porcích sashimi a smažených kousků.

Úhoř je opravdu dobrý, vůbec nevadí, že není vykostěný, drobné kůstky grilováním zkřehly tak, že není problém je jíst spolu s vynikajícím masíčkem, trochu tučnějším, než je u ryb obvyklé. K běžnému menu patří samozřejmě lepivá rýže a neodmyslitelná miso polévka - vývar z nakvašených fazolí s tofu, cibulkou, houbičkami a dalšími ingrediencemi (první setkání s miso polévkou v Japonsku většinou znamená odmítnutí nepříliš vábně vonící tmavě hnědé tekutiny s amorfními kousky čehosi, ovšem po několika dnech si člověk utvoří návyk a po návratu z Japonska bude ještě dlouho miso postrádat i u snídaně).

Předkrm jsme si nechali až jako zákrm po úhořích - začínáme sashimi z fugu. Průsvitné tenké plátky jsou vyskládány na talířek do oblouku, jedna porce = osm plátečků. Už to, že si fugu dáváme po úhořovi, je poněkud netypické, tato dvě jídla se většinou v japonské kuchyni nepotkávají, protože úhoř je jídlo letní, kdežto fugu zimní. My ovšem neplánujeme zůstat do zimy, proto bereme zavděk i letní rybou, která má méně tuku, než ve verzi zimní. Fugu sushimi je překvapivě trochu tužší. Většinou je přirovnávané ke kuřecímu, já bych je ale spíše přirovnal k dobře upravené grilované olihni. Plátek (namočený v rybí omáčce, připomínající trochu sojovku) se na jazyku nerozplyne jako u sashimi z tuňáka, naopak, musí se prožvýknout jako u těch hlavonožců. Což není výtka - právě naopak, člověk má pocit, že jí něco dobrého a kvalitního (tak jako správný steak také musí být kousavý a ne že se na vidličce rozpadne). Ode mne má sashimi určitě jedničku.

Kousky smažené v tradičním trojobalu následně opravdu připomenou kuřátko, ale je třeba vybírat kosti. Na tento způsob úpravy se použijí nejméně kvalitní části fugu z masa přirostlého k páteři, která se dá odpreparovat prakticky až v ústech. Je to sice výborné, ale pro mne žádná bomba. Manželka to má přesně naopak, chladnou ji nechalo sashimi, zato smažená fugu ji připadá skvělá a vynikající. Podstatné je, že jsme si každý našli něco.

A cena? Za 8 plátků sashimi s ingrediencemi cca 130 Kč, smažené kousky (taky 8) asi 110 Kč. To jde, ne?

Na závěr zmrzlinu v těstíčku z fazolového těsta, ale to už nemá s fugu nic společného. Nakonec jsme v restauraci nechali asi tisícovku za čtyři lidi (mimochodem: v Japonsku se nenechává spropitné). Za ten pocit a zážitek to určitě stálo.

A všichni jsme přežili, ani ty rty nám netrnuly. Jsme rádi i za kuchaře, který by jinak musel spáchat rituální sebevraždu nožem, kterým fugu porcoval, jak se traduje. Ale to patří mezi oblíbené Urban legends k pobavení turistů, ve skutečnosti by prý jen doživotně ztratil licenci, zaplatil tučnou pokutu a odseděl si pár měsíců ve vězení.

Pokud někdy vyrazíte do Japonska, nezbývá než i k fugu popřát:

Dobrou chuť!

Rubrika Dobré prase všechno spase

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Libor O. Novotný | pondělí 8.8.2016 15:01 | karma článku: 24.12 | přečteno: 1013x

Další články blogera

Libor O. Novotný

Dobré prase všechno spase XLI

Pátou desítku seriálu načneme v středoamerické Guatemale. Ochutnáme garifunskou polévku z mořských plodů, několik snídaní ve stylu Huevos rancheros, Quesadillu, banánový chléb, Churrasco a vše zapijeme pivním koktejlem Micheladou.

15.10.2018 v 15:00 | Karma článku: 15.49 | Přečteno: 650 | Diskuse

Libor O. Novotný

Dobré prase všechno spase XL

XL v nadpisu neznamená, že nějaké dobré prase je extra velké, ale značí římským číslem dokončení čtvrté desítky blogů o neobvyklých a exotických pokrmech. A kam nás zavede tento díl? Do Hondurasu a Salvadoru ve Střední Americe.

1.10.2018 v 15:00 | Karma článku: 18.65 | Přečteno: 849 | Diskuse

Libor O. Novotný

Dobré prase všechno spase XXXIX

Bývalá miss Belize Miriam má bistro hned za belizským parlamentem, takže tam prý občas skočí na rychlovku (samozřejmě rychlý oběd) i místní poslanci. My jsme se tam také stavili a já si dal specialitu dne - polévku z kravské nohy.

17.9.2018 v 15:00 | Karma článku: 19.56 | Přečteno: 1976 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend v Berlíně

Pěkný a plnohodnotný prodloužený víkend se dá strávit i ve městě, které ani s přivřením obou očí nelze označit za hezké. Stačí, když je dostatečně zajímavé. Jako třeba Berlín.

21.5.2018 v 15:01 | Karma článku: 17.99 | Přečteno: 1683 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jiří Opálka

Cestou necestou po Evropě

Tři roky za volantem Fiatu s frigem za zády. Stovky tisíc kilometrů dálnic, okresek, úzkých uliček center měst, krávy či osli na cestách (zejména Rumunsko a D1). Asi 1500€ na pokutách.

21.4.2019 v 22:44 | Karma článku: 8.71 | Přečteno: 155 | Diskuse

Jan Tomášek

Po stopách jabloneckých tramvají

Tramvaje na úzkém rozchodu začaly v Jablonci jezdit na přelomu 19. a 20. stol a provoz zanikl 1965. Jablonecké tramvaje zajížděly i do okolních obcí a městeček - konečné byly v Janově a Rychnově nad Nisou.

21.4.2019 v 16:30 | Karma článku: 6.11 | Přečteno: 247 | Diskuse

Jiří Opálka

Setkání s migrantem na Irunu /2015/

Budou to pomalu čtyři roky, co jsem v květnu 15 byl donucen svým tehdejším šéfem strávit několik dní ve španělském Irunu. Ne že by mi to až tak vadilo. Irun je hraniční přechod mezi Francií a Španělskem, víceméně na pobřeží.

20.4.2019 v 13:12 | Karma článku: 30.95 | Přečteno: 1212 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Dublin: přímořské město světoznámého piva, deště a legendárních spisovatelů

Černé pivo Guiness, srdeční barmani a čtvrť Temple. James Joyce, Samuel Beckett a Oscar Wilde. To vše je možné nalézt v Dublinu, v hlavním městě Irska, které se nachází na západním břehu irského ostrova.

19.4.2019 v 23:01 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 220 | Diskuse

Aneta Toboříková

Potosí ... 'Taky bych chtěla, aby už mi bylo 29.'

O těžkých podmínkách horníků, o tom, jak je Potosí krásné a na chvíli jsem si v něm našla kamaráda, a o tom, jak si občas nevážíme času, který máme a chceme jej urychlit, abychom už byli někde jinde.

19.4.2019 v 10:02 | Karma článku: 8.67 | Přečteno: 231 | Diskuse
Počet článků 316 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3297

Cestovatel. Zapisovatel zážitků. Gurmán.

 

www.libornovotny.cz

.

Kniha nevšedních kulinářských zážitků z exotických zemí (podle seriálu na blogu iDnes):

 

Dobré prase všechno spase

Najdete na iDNES.cz