Dobré prase všechno spase XXVII
Fugu, správněji takifugu, je ryba z rodu čtverzubců. Podobně jako u nás známější ježík se umí při nebezpečí pěkně nafouknout a snaží se odradit predátory zvětšením objemu. Ale to není její hlavní obranou. Málokterý nepřítel si na fugu troufne, protože většinou ví, že by to byla jeho poslední potrava. Fugu je totiž prudce jedovatá, hlavně její vnitřní orgány a kůže.
Jed tetroditoxin, který je usazen hlavně v játrech a pohlavních orgánech, je několikasetnásobně jedovatější, než třeba kyanid. Méně než špendlíková hlavička kontaminovaného masa zabije spolehlivě zdravého dospělého muže, průměrně velká fugu by stačila k usmrcení asi 30 lidí. A taková smrt není moc příjemná, nejprve začínají trnout rty, pak ústní dutina, krk a vše pokračuje postupnou paralýzou orgánů shora dolů, až člověk za plného vědomí umírá na udušení při zcela nefunkčních plících. Protijed, který by alespoň zmírnil příznaky, neexistuje. Poslední nadějí je v okamžiku prvních příznaků okamžitě vyhledat lékařskou pomoc a nechat se na asi 30 hodin napojit na dýchací přístroj, což se většinou včas nestihne.
Kromě Japonska je příprava fugu k jídlu přísně zakázaná. A i v zemi vycházejícího slunce je jen poměrně malé množství restaurací, jejich kuchaři prošli náročným školením zakončeným přísným testem a následnou certifikací, ke které se prý dopracuje jen asi třetina přihlášených. Úspěšní absolventi se pak řadí k vyhledávaným zaměstnancům, kteří zvyšují prestiž restaurace. Ta si pak může nad vchod pověsit obrovskou maketu ryby fugu, aby bylo hned na první pohled jasné, že si právě zde můžete dát tuto adrenalinovou pochoutku.
Labužnické menu z fugu není právě levná záležitost, ale ani to není nic, co by člověka zruinovalo. U kompletního menu si vyberete vlastní rybu z akvária, kuchař ji opatrně zabije (aby neporušil kůži), stáhne a oddělí nebezpečné orgány na speciálně označený tác. Po kontrole, že je na tácu vše, co by tam mělo být, se zbytky vysypou do nádoby se zámkem a ráno se odvezou ke speciální likvidaci na rybí trh.
Kompletní menu začíná polévkou a pokračuje tzv. sashimi, syrovými nudličkami bílého masa nakrájeného na tenoučké průsvitné plátky. Následuje vařená ryba, pak smažené kousky a vrcholem jsou opět syrové části, které si sami opečete na rozpálené plotně uprostřed stolu. Kromě jedovatých orgánů je fugu použita kompletně celá, strávník odchází spokojený a najezený, navíc trochu nabuzený excitovaným adrenalinem. Když pominu nejlepší restaurace, tak v gurmánských čtvrtích Tokia, Ósaky nebo Kjóta si takové menu můžete pořídit v přepočtu asi za 1.200 korun, tedy žádné "stovky a tisíce dolarů", jak se někdy u nás píše.
My jsme ovšem jako rodina čtyři a tolik už se nám platit nechce. Ve slavné ósacké gurmánské ulici Dótonbori hledáme nějakou jinou možnost, jak fugu ochutnat. Neodradí nás ani fakt, že každoročně po jejím požití několik lidí umírá - v naprosté většině jsou to rybáři, kteří neodolají pokušení a snaží se fugu připravit si doma sami. Nakonec volíme celkem přijatelnou variantu ochutnání jen několika částí z menu za mnohem rozumnější peníz, než by stál komplet.
Překvapivě totiž pak už fugu vůbec drahá není a dá se říct, že kdo si může dovolit cestu do Japonska, toho už fugu nezruinuje. Necháme se zlákat fotkami nabízených jídel a poněkud kýčovitě barevným vchodem (jak do čínské či vietnamské restaurace) vcházíme do nečekaně elegantní restaurace. Na "drahotu" vyzrajeme tak, že jako hlavní chod si poroučíme jiné kultovní japonské jídlo - grilované úhoře. Z fugu si objednáme jen na ochutnání po dvou porcích sashimi a smažených kousků.
Úhoř je opravdu dobrý, vůbec nevadí, že není vykostěný, drobné kůstky grilováním zkřehly tak, že není problém je jíst spolu s vynikajícím masíčkem, trochu tučnějším, než je u ryb obvyklé. K běžnému menu patří samozřejmě lepivá rýže a neodmyslitelná miso polévka - vývar z nakvašených fazolí s tofu, cibulkou, houbičkami a dalšími ingrediencemi (první setkání s miso polévkou v Japonsku většinou znamená odmítnutí nepříliš vábně vonící tmavě hnědé tekutiny s amorfními kousky čehosi, ovšem po několika dnech si člověk utvoří návyk a po návratu z Japonska bude ještě dlouho miso postrádat i u snídaně).
Předkrm jsme si nechali až jako zákrm po úhořích - začínáme sashimi z fugu. Průsvitné tenké plátky jsou vyskládány na talířek do oblouku, jedna porce = osm plátečků. Už to, že si fugu dáváme po úhořovi, je poněkud netypické, tato dvě jídla se většinou v japonské kuchyni nepotkávají, protože úhoř je jídlo letní, kdežto fugu zimní. My ovšem neplánujeme zůstat do zimy, proto bereme zavděk i letní rybou, která má méně tuku, než ve verzi zimní. Fugu sushimi je překvapivě trochu tužší. Většinou je přirovnávané ke kuřecímu, já bych je ale spíše přirovnal k dobře upravené grilované olihni. Plátek (namočený v rybí omáčce, připomínající trochu sojovku) se na jazyku nerozplyne jako u sashimi z tuňáka, naopak, musí se prožvýknout jako u těch hlavonožců. Což není výtka - právě naopak, člověk má pocit, že jí něco dobrého a kvalitního (tak jako správný steak také musí být kousavý a ne že se na vidličce rozpadne). Ode mne má sashimi určitě jedničku.
Kousky smažené v tradičním trojobalu následně opravdu připomenou kuřátko, ale je třeba vybírat kosti. Na tento způsob úpravy se použijí nejméně kvalitní části fugu z masa přirostlého k páteři, která se dá odpreparovat prakticky až v ústech. Je to sice výborné, ale pro mne žádná bomba. Manželka to má přesně naopak, chladnou ji nechalo sashimi, zato smažená fugu ji připadá skvělá a vynikající. Podstatné je, že jsme si každý našli něco.
A cena? Za 8 plátků sashimi s ingrediencemi cca 130 Kč, smažené kousky (taky 8) asi 110 Kč. To jde, ne?
Na závěr zmrzlinu v těstíčku z fazolového těsta, ale to už nemá s fugu nic společného. Nakonec jsme v restauraci nechali asi tisícovku za čtyři lidi (mimochodem: v Japonsku se nenechává spropitné). Za ten pocit a zážitek to určitě stálo.
A všichni jsme přežili, ani ty rty nám netrnuly. Jsme rádi i za kuchaře, který by jinak musel spáchat rituální sebevraždu nožem, kterým fugu porcoval, jak se traduje. Ale to patří mezi oblíbené Urban legends k pobavení turistů, ve skutečnosti by prý jen doživotně ztratil licenci, zaplatil tučnou pokutu a odseděl si pár měsíců ve vězení.
Pokud někdy vyrazíte do Japonska, nezbývá než i k fugu popřát:
Dobrou chuť!
Rubrika Dobré prase všechno spase
Libor O. Novotný
Víkend na bitevním poli ve Waterloo
Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.
Libor O. Novotný
Víkend v Antverpách
Antverpy – skvostné město umění, diamantů a kulturního bohatství. Perla Vlámska, která se pyšní nejen bohatou historií, ale také uměleckým dědictvím a jedinečným průmyslem.
Libor O. Novotný
Víkend v belgickém Gentu
Gent, město historie, života a umění. Pokud hledáte autentický zážitek plný historie, kultury a života, Gent je tím pravým místem. Vítejte v jednom z nejkrásnějších měst Belgie – v úchvatném Gentu.
Libor O. Novotný
Víkend v Bruggách
Belgické Bruggy jsou skvostným příkladem evropského historického města, kde se setkává romantika minulosti s kouzlem současnosti.
Libor O. Novotný
Víkend v Bruselu: Kouzlo Evropského města
Každý, kdo rád cestuje a nepohrdne klasickými eurovíkendy, by měl navštívit Brusel, fascinující a půvabné hlavní město Belgie. Brusel nás osloví svou jedinečnou kombinací historie, kultury, a moderní elegance.
Libor O. Novotný
Víkend v Guayaquilu (a mj. test ChatGPT)
První část tohoto blohu byla vygenerována v ChatGPT na základě zadání: "Turistický blog o nejzajímavějších místech města Guayaquil" a doplněna mými fotkami, v druhé části jsou přidány mé individuálními poznatky a zážitky.
Libor O. Novotný
Čínské sombrero
Galapágy jsou obdivované turisty především kvůli unikátní fauně, ale zdejší příroda je krásná i sama o sobě, jak můžeme vidět na ostrůvku s poněkud nesmyslným jménem Čínské sombrero (všichni víme, že sombrero je přece mexické).
Libor O. Novotný
Kde mají "kozy" křídla
Ostrov North Seymour na Galapágách je hnízdištěm dvou ptačích druhů s velmi exotickým zjevem - fregatek vznešených a terejů modronohých. Už jejich druhová jména napovídají, že návštěva ostrova je opravdu nezapomentuelným zážitkem.
Libor O. Novotný
Nejhezčí šnorchlování?
Na otázku: "Kde se ti nejvíc líbil podmořský život a šnorchlování?" jsem donedávna měl odpověď jasnou. Až letošní expedice mne donutila ji změnit.
Libor O. Novotný
Galapágy - Tintoreras: žraloci, lachtani, leguáni
Na Galapágách jsou zvířata chráněná tak dlouho, že zcela ztratila strach z člověka. Občas je musíte překračovat a dávat přitom pozor, ať na ně nešlápnete. A na lavičce si neodpočinete, protože ji obsadil lachtan.
Libor O. Novotný
Ve středu světa
Možná to pro vás bude překvapení, ale středem světa není Česko. Asi by se našlo více míst, která si tento titul nárokují, ale jen jedno jej má (pseudo)vědecky zdůvodněné: Mitad del Mundo, Střed světa na rovníku v Ekvádoru.
Libor O. Novotný
Boj o mrtvého kozla
Sportovní zápolení může mít mnoho podob. Třeba v Kyrgyzstánu patří k nejpopulárnějším sportům koňské hry Kok-Boru (někdy nazývané i Buzkaši), kde je cílem hry hodit do branky mrtvého kozla.
Libor O. Novotný
Dobré prase všechno spase XLVI
Už jsme při cestách po světě viděli mnoho způsobů přípravy nudlí, ale žádný není tak pracný, jako je výroba nudlí lagman u čínské národnostní menšiny Dunganů v Kyrgyzstánu.
Libor O. Novotný
Dobré prase všechno spase XLV
V nejoblíbenější taškentské restauraci je na jídelním lístku jen jedno jídlo. Denně jej navaří několik set kilogramů a nasytí tím až 5.000 zákazníků. Používají k tomu mj. kotel-pánev na 300 kg plovu, národního uzbeckého jídla.
Libor O. Novotný
Island - Duhové hory
Celý svět zná tuto islandskou oblast jako LANDMANNALAUGAR, jen u nás jí říkáme Duhové hory, zřejmě abychom ji učinili ještě více atraktivní. Zbytečně. O kráse islandské přírody nikdo nepochybuje a Landmannalaugar ji jen potvrzuje.
Libor O. Novotný
Islandské vodopády
Island je zemí gejzírů, sopek, geotermálních pramenů - a vodopádů. Z tisíců slavných i bezejmenných vodopádů jsem jich pro vás vybral 14.
Libor O. Novotný
Dobré prase všechno spase XLIV
Po dlouhé pauze způsobené nemožností cestování se vrací rubrika věnovaná méně obvyklým jídlům dílem věnovaným islandským možnostem stravování. Sníme krásného papuchalka, soba nebo velrybu a uvaříme chleba v geotermálních pecích.
Libor O. Novotný
Mladoboleslavská věznice
Před deseti lety zavítal hollywoodský herec Tom Cruise do Mladé Boleslavi. Ne, opravdu si tu nechtěl osobně vybrat Fabii – byl ale zavřený v místním vězení u okresního soudu. Naštěstí jen v rámci natáčení Mission: Impossible IV.
Libor O. Novotný
Dlouhé stráně – jeden ze sedmi divů Česka
V anketě o 7 divů Česka skončila přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně jen velmi těsně druhá (o necelou tisícovku hlasů, tedy méně než 1%) za Karlovým mostem. Pojďme se na ni alespoň virtuálně podívat.
Libor O. Novotný
Nejkratší tunel u nás a asi i na světě
Certifikátem má sice potvrzený jen český rekord, ale tunel Pekařova brána asi bude i ve světě jen těžko hledat konkurenci. Vždyť kdo by prorážel tunel dlouhý v nejkratším místě jen 3,4 metru...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 359
- Celková karma 14,60
- Průměrná čtenost 3233x
www.libornovotny.cz
www.libornovotny.cz/Vikend
Na blogu iDnes od roku 2007.
Koncem roku 2011 jsem zjistil, že jsem v pořadí podle výše karmy na druhém místě mezi p. Paroubkem a p. Okamurou, což mne vedlo k rozhodnutí věnovat se nadále jen rubrice Cestování.
Můj kanál
Around the world with Libor Novotný
na YouTube má cca 15.000 odběratelů.