Libor O. Novotný

Menhir Kamenný pastýř

23. 05. 2016 15:01:01
Nedaleko obce Klobuky na půli cesty mezi Louny a Slaným stojí osamělý špičatý kámen, jeden z mála pravých megalitických menhirů u nás, v každém případě největší z nich. Na rozlehlém rovném poli působí opravdu impozantně.
https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m18!1m12!1m3!1d388542.8393407318!2d14.093298574579201!3d50.225938439159286!2m3!1f0!2f0!3f0!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x470bccd8134c7faf%3A0x400af0f66153640!2s273+74+Klobuky!5e0!3m2!1scs!2scz!4v1462266612392

Možná je trochu škoda, že se o něj obec Klobuky tak vzorně stará. Menhir uzavřela do pískem vysypaného kruhu, který ohraničila dřevěnou palisádou. Od silnice ke kruhu vede dlážděná cestička s infotabulemi a lavičkami. Vše vypadá krásně, čistě, sterilně. Jen ta magie místa někam zmizela. Opravdu těžko si tu teď člověk představuje staré Kelty křepčící o slunovratu v kůžích kolem varovně vztyčeného prstu mířícího ke Slunci či Měsíci.

Asi lze chápat majitele okolních polností, že raději obětuje turismu malý vymezený kruh, než aby měl pošlapané celé pole. Ale na druhou stranu obci zřejmě další peníze nezbyly na vybudování alespoň menšího parkovišťátka, takže kvůli obousměrnému zákazu zastavení (na klikaté úzké okresce pochopitelnému) vjíždějí auta krkolomně na polňačku vjezdem určeným spíše traktorům. Na ní si už řidiči vyjezdili odstavnou plochu, kde sice mohou zastavit, ale občas pak při výjezdu škrtnou podlahou o některý z hrbolů na výjezdu, jako se to stalo i mně.

Menhir samotný je vysoký 340 cm, ovšem 70 cm z toho je usazeno v zemi. Průměr nejširšího místa je kolem jednoho metru, do výšky se kámen zužuje a jeho špička míří trochu do strany. Hmotnost byla odhadnuta na zhruba 5 tun, kámen je tvořen tmavým, železitým křídovým pískovcem. Já jsem jej nafotil ve velmi pozdním březnovém odpoledni, kdy takřka vodorovně svítící paprsky zapadajícího slunce menhir zbarvily do červena, ovšem za normálního osvětlení bude spíše šedý.

Všechny následující obrázky jsou rozkliknutelné do většího rozlišení.

article_photo
(Libor O. Novotný)article_photo
(Libor O. Novotný)

Velmi pravděpodobně se jedná o skutečný pravěký menhir, na rozdíl od mnoha napodobenin z pozdější doby, které u nás často můžeme vidět. Odhaduje se, že mohl být vztyčen v období bójském, tedy asi ve 4. století před Kristem, tehdy jej prý snad obklopovalo 6 dalších menších balvanů, dnes ztracených. Asi proto se mu od nepaměti říká Pastýř (a menší kameny byly jeho stádo oveček). To jsou ovšem jen odhady. Skutečně potvrzené zmínky o menhiru se datují až od poloviny 19. století.

Zajímavý je zápis z klobucké kroniky o zřícení menhiru při bouři roku 1852 a o jeho opětovném vztyčení (cituji z Wikipedie):

...byla veliká bouře v kraji, při které zahrála si vichřice s kamenným mužem hru nepěknou a nikterak neodpovídající jeho důstojnosti. Vyvrátila jej totiž a porazila. Klobučtí se proto velmi rmoutili. Sešla se obecní rada a smluvila to, aby pro zachování staré památky byl kamenný muž zase postaven. Řízení práce té svěřeno jest jednomu příslušníku počestného pořádku mlynářského. Snadná robota pak to nebyla. Měli s ním několikahodinovou lopotu, než mu zase hlavu vztyčili. Potom přišli hudebníci a družičky. Bylo z toho mnoho radosti, že kamenný muž zase stojí v polích na stráži...

article_photo
(Libor O. Novotný)article_photo
(Libor O. Novotný)

K tak magickému místu se samozřejmě váže více pověstí, ta nejznámější a nejmilejší mluví o tom, že s každým zvoněním klobuckého kostela se Pastýř posune o jedno zrnko písku ke kostelu. A až k němu dojde, nastane konec světa. Jenže naštěstí je na opačné straně obec Kokovice, jejíž zvon zase přivolá Pastýře o stejné zrnko písku zpět.

Stejně jako u většiny podobných objektů se i zde hledají astronomicko-kalendářní souvislosti. Tady se nabízí možnost využít viditelnosti jedné z ikon České kotliny, "hory" Říp. Při dobré viditelnosti je možné její vrcholek docela dobře zahlédnout na obzoru za menhirem. A právě za Řípem by mělo o jarní rovnodennosti vycházet slunce. Bohužel to není úplně přesně pravda, jedná se jen o dlouhodobě tradovanou vlastnost, která ve skutečnosti neexistuje. Slunce za Řípem vychází o pár dní později. Odborník na megality RNDr. Milan Špůrek posouvá východ slunce za Řípem na 30. duben, což by měl být počátek keltského svátku jara Beltainu (tak to aspoň tvrdí Wikipedie). Oficiální archeologie ovšem i tento názor odmítá.

Dceru jsem k menhiru postavil kvůli měřítku.
Dceru jsem k menhiru postavil kvůli měřítku. (Libor O. Novotný)article_photo
(Libor O. Novotný)

Vše výše napsané samozřejmě neznamená, že by menhir Pastýř neměl své kouzlo. Určitě stojí zato se na něj podívat, zvláště máte-li cestu kolem. Mně se jako ideální ukázal právě západ slunce, kdy byl kámen nádherně nasvícen. Bohužel pod šikmými paprsky vynikly i různé kresbičky do něj vyryté, včetně těch nejčastěji po zdech kreslených a rytých, které si takováto památka určitě nezaslouží.

Nakonec ještě nezbývá než připomenout relativně nedaleké Kounovské kamenné řady, možná podobného stáří. Jejich původ a účel je ještě tajemnější než u klobuckého menhiru, nicméně mne při jejich návštěvě napadla zcela nová teorie, která by mnoho otazníků kolem řad zodpověděla docela logicky (na rozdíl od hypotéz oficiálně uváděných) - psal jsem o tom nedávno v blogu Záhada Kounovských kamenných řad vyřešena?

Kounovské kamenné řady
Kounovské kamenné řady (Libor O. Novotný)

Autor: Libor O. Novotný | karma: 21.69 | přečteno: 884 ×
Poslední články autora