Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dobré prase všechno spase (aneb co se vše dá jíst) XVI

23. 07. 2012 15:02:50
K obědu někdy výborná syrová ryba, jindy půlcentimetrový „biftek“ a jako dezert čokoláda z kakaových bobů rozžvýkaných bůhví kým. Vítejte v Kostarice.

V Kostarice se nejčastěji stravujeme v malých jídelničkách, kam chodí i domorodci – to bývá zárukou relativně kvalitního jídla. Obvykle si poručíme jistotu a stálici místních jídelních lístků – něco, co se jmenuje bistec (do angličtiny přepsáno jako beefsteak) s oblohou. Bistec je skutečně hovězí, na plochu odpovídá naší představě, na výšku je tenčí – jen necelého půl centimetru. Opečený tak akorát, k tomu kopeček rýže, kopeček černých fazolí, kopeček kysaného zelí, kopeček zeleniny a pár sucharů. Cekem dobré, po několika pokusech už ani velikost masa není takovým zklamáním, když víme, co od tohoto "bifteku" čekat. Dáváme si jej pravidelně, pokaždé vypadá podobně, jen přílohy se mírně liší. Je to vždy jistota, když nevíme, co si dát k jídlu. Kromě toho cena většinou nepřekročí 5 dolarů, což je v jinak poměrně drahé Kostarice velice příznivé.

bistec01.jpg

Fotky jídel bez popisků jsem si vypůjčil z internetu, ostatní jsem fotil já nebo moje žena Hanka

bistec02.jpg

Mnohem více mně ale zachutná jiná specialita (v podobné cenové relaci) – syrová ryba ceviche. Ceviche je prostě vynikající. Podává se v nádobě podobné našemu omáčníku, bílé kostičky rybího masa v nálevu, jehož hlavní složkou bude asi ocet, hodně cibule a nějaké další zeleniny (kořenové i listové), vše marinované citrónovou šťávou, která syrové maso pěkně zatáhne a doslova uvaří. K tomu suchary, tortily nebo sušené banány platanas. Porce velká, chuť skvělá – trochu připomíná marinované kyselé sledě, je ale jemnější.

ceviche01.jpg

ceviche2.jpg

ceviche03.JPG

S1070006.JPG

Kostarická verze, La Fortuna, 2012

S1130006.JPG

Nikaraguiská verze, Granada, 2012

Jiný gastronomický zážitek si vezu z kratší zastávky při dlouhém přesunu po místních necestách: mayskou čokoládu.

Začíná pršet. Jak jinak, jsme v Kostarice a na karibském pobřeží tu znají jen dvě roční období, období dešťů a období silných dešťů. Jsou místa, kde je úhrn ročních srážek přes 8 metrů! Naštěstí brzy přestává a nás naláká cedule u silnice: „Kakaová farma – výroba čokolády na mayský způsob.“

Moc si od farmy neslibujeme, ale nakonec se tato zastávka ukáže jako hodně zajímavá. Jdeme pár set metrů ke vstupu, kde nás ale odmítnou pustit dále, protože jsme v kraťasech a sandálech, a to je prý velmi nebezpečné. Nejen kvůli jedovatým hadům, kterých je všude plno, ale i kvůli hmyzu, také jedovatému. Reptáme, klidně bychom podepsali revers, nakonec nám ale nezbývá nic jiného, než na bahnité zemi z báglů vytáhnout kalhoty a tenisky. Je to prý pro naše dobro a bezpečí.

Kolem správy oblasti a pokladen je hezká tropická zahrada, plno barevných květin a keřů, upravené cesty. Příjemnou procházkou dorazíme k avizované první atrakci, visutému mostu přes údolí s říčkou. Musíme dodržovat dvoumetrové rozestupy, ale omezení není tak přísné, jako bude později v Monteverde, kde na jeden most může maximálně 10 lidí najednou. Most má dno z děrovaného plechu, zábradlí do výšky pasu z pletiva. Je zavěšen na dvou věžích a dlouhých lanech, oproti očekávání se nijak zvlášť nehoupe a netřese.

Je to naše první visutá lávka, takže si ji užíváme. Zase svítí slunce (dnes už třikrát pršelo a třikrát to naopak vypadalo na krásný letní den). Jsme nad korunami většiny stromů, jen ty nejvyšší dosahují na naši úroveň. Výhledy krásné, jen zvířata a ptáci vidět nejsou, maximálně nějaký hmyz, hlavně motýli.

E_20100202_091.JPG

Za mostem začíná divoký deštný prales. Most končí uprostřed prudkého svahu, po jeho vrstevnici vede cestička, po levé straně svah nahoru (porostlý deštným pralesem), po pravé zábradlíčko a prudký svah dolů (také porostlý deštným pralesem). Jdeme husím pochodem, dva bychom se vedle sebe nevešli. Teď už chápeme nutnost tenisek, zvláště když nám José ukazuje jedovaté pavouky a narazíme i na obrovské mravence, také jedovaté, přes dva centimetry dlouhé (!) – po jejich kousnutí sice člověk nezemře, ale prý je 24 hodin úplně mimo, zcela paralyzován.

E_20100131_032.JPG

PKZ20121029_126.JPG

E_20100202_098.JPG

Jdeme asi kilometr, možná i trochu déle, když se před námi objeví mýtinka s altánem. Na jedné straně „hlediště“, dlouhá lavice do pravého úhlu a nad ní o něco výše druhá. Naproti je předváděcí stůl, pec a nějaké rekvizity. Sedáme si do lavic a začíná opět pršet, už se tomu nedivíme. Jsme rádi, že nám to tak pěkně vyšlo a že jsme schovaní pod střechou.

Následuje skoro hodinová prezentace historie výroby kakaa a čokolády za doby Mayů a Aztéků. Čekali jsme nudnou desetiminutovou přednášku o kakau a pak prodej předražených suvenýrových balení kakaa, místo toho sledujeme vynikající živou předváděčku s ochutnávkami, suvenýry žádné (kdo by je chtěl, měl a bude mít možnost nakoupit si v obchůdku u pokladny).

Nejdříve představení kakaových lusků, velkých plodů kakaovníku (20 až 30 cm dlouhých), po jejich rozbití se objeví do bílé dřeně usazené hnědé kakaové boby velikosti velké fazole. Dostáváme ochutnat – boby jsou obaleny vrstvou sladké dřeně, samotné ale jedlé nejsou, vyplivujeme je do speciální nádoby. Tím jsme položili základ pro výrobu kakaa dalším skupinám v následujících dnech. Slinami fermentované boby se nechávají šest dnů postupně kvasit (vidíme ukázku stavu po jednotlivých dnech, tak jak nám je předzpracovaly předcházející výpravy). Pak se suší ve speciálním velkém „šuplíku“, který umožňuje rychlé schování před deštěm, který, jak se máme možnost stále přesvědčovat, přichází skutečně nenadále.

E_20100202_101.JPG

kakaový lusk

Následuje drcení a zalití vařící vodou. Po uležení vzniká tekutá čokoláda, kterou Mayové ochucovali cukrem, skořicí, kukuřičnou moukou, pepřem a drceným muškátovým oříškem. Dostáváme každý svůj šáleček a do něj trochu čokoládového kakaa, které si sami dochutíme přísadami podle své chuti. Ne každý si dokáže pochutnat na čokoládě, jejíž základ tvoří sliny předešlých skupin, nám otrlejším tak zbývá k ochutnání více. Dávám si několik šálků, protože mně skutečně chutná. Jen bych si přidal trochu chili, kterou jsem považoval za typickou mayskou přísadu, ale tady nám ji nenabízejí.

Druhým bodem je čokoláda tuhá. Její příprava se moc neliší, jen kousky rozdrcené v hmoždíři nejsou dostatečně jemné a je nutné je rozemlít na opravdu jemný prášek. Zalije se trochou horké vody, povaří se v kotlíku a lije se do připravených formiček, kde rychle tuhne. Opět dostáváme ochutnat (zase ne všichni si berou svůj podíl a na ostatní tak zbývá i pět šest kousků výborné hořké 100% čokolády). Chutná podobně, jako kupované drahé kvalitní čokolády s vysokým podílem kakaa. Asi dnes nebudu večeřet, jak jsem plný výborné čokolády.

E_20100202_103.JPG

Protože kakaové boby dlouho sloužily jako platidlo (dokonce ještě za Španělů, kteří pro nedostatek hotovosti přešli ve Střední Americe na tradiční způsob placení boby), máme možnost si takový obchod vyzkoušet. Dostáváme každý jutový pytlíček s 15 boby a možnost koupit si pohled z Kostariky za 10 bobů. Teoreticky by si tak každá dvojice mohla koupit tři pohledy, ale každý si chce nechat nějaké boby jako upomínku, takže za 10 si koupíme každý pohled a zbytek ukládáme. Vybíráme pohlednici s bazilišky a leguány, druhou zase s kolibříky.

Autor: Libor O. Novotný | pondělí 23.7.2012 15:02 | karma článku: 27.08 | přečteno: 6220x

Další články blogera

Libor O. Novotný

Někdy je prostě musíte nakopat do zadku

Ghana jistě nepatří k tradiční turistickým cílům. Ale právě proto tam můžete zažít příhody, které se vám už nikde jinde nestanou.

16.10.2017 v 15:00 | Karma článku: 17.76 | Přečteno: 816 | Diskuse

Libor O. Novotný

Dobré prase všechno spase XXXVII

Dnešní díl seriálu o netradičních a exotických jídlech bude skutečně o pokrmu u nás poněkud neobvyklém. V Ghaně ale tradičně patří řekomyš africká do běžného jídelníčku a je považována za pochoutku.

4.9.2017 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 540 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend v Rusku (Peterhof)

Při návštěvě Petrohradu je skoro povinností vyšetřit si den na výlet do Peterhofu (Petěrgófu, dříve Petrodvorce). Zdejší vodní kaskády a fontány svou krásou hravě překonávají Versailles i jiná známá místa.

7.8.2017 v 15:01 | Karma článku: 26.22 | Přečteno: 1027 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend v Rusku (Carskoje Selo a Jantarová komnata)

Kdyby se hypoteticky našla ztracená Jantarová komnata, co se s ní bude dít dál? Bude vrácena na původní místo, když tam ji už dávno nahradila naprosto přesná kopie (zhotovená podle fotografií), tedy vlastně druhý originál?

24.7.2017 v 15:00 | Karma článku: 25.13 | Přečteno: 920 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Martin Houška

Na hlavní silnici 1/15 z Liběšic na Litoměřice nepůjdou závory !

Dne 20.11. v 08:00 začíná přestavba vnitřní elektronické technologie na železničním přejezdu na hlavní silnici 1 / 15 ležícím mezi obcemi Horní Řepčice a Liběšice. Železniční provoz nebude přerušen.

19.11.2017 v 19:32 | Karma článku: 5.43 | Přečteno: 138 | Diskuse

Miroslav Hruška

Netradiční květnový výlet do Polska aneb Polsko (rychlo)vlakem i letadlem - díl druhý

V prvním díle této dvojdílné reportáže jsem s mým kamarádem zkoumal dopravní zajímavosti Katovic. Na závěr jsme se přesunuli polským Pendolinem do Varšavy. V tomto dílu tedy prozkoumáme Varšavu a také se proletíme letadlem ...

17.11.2017 v 13:10 | Karma článku: 10.27 | Přečteno: 293 | Diskuse

Regina Karasová

Boubín

S manželem si vyjet na cesty znamená obvykle malý turistický horror .. a nejinak tomu bylo i tentokrát, asi před měsícem, týden po vichřici Herwart, při výletu na vrch Boubín a stejnojmenný prales .

17.11.2017 v 11:12 | Karma článku: 13.66 | Přečteno: 245 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 7. Díl: Co navštívit na cestě do Baskicka - Německo

V příštích třech dílech bych se rád zmínil o několika lokalitách, které nejsou tak zprofanované, ale dle mého soudu rozhodně za návštěvu stojí. Začnu od Německa.

17.11.2017 v 8:20 | Karma článku: 12.28 | Přečteno: 191 | Diskuse

Michal Dokoupil

V oáze Hedvábné stezky

Stejně jako po celá tisíciletí karavany Hedvábné stezky, i my jsme na naší cestě Čínou zastavovali v pouštních oázách, abychom se osvěžili po dlouhých kilometrech strávených v písečné krajině.

16.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 9.89 | Přečteno: 204 | Diskuse
Počet článků 310 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3132

Cestovatel. Zapisovatel zážitků. Gurmán.

 

www.libornovotny.cz

.

Kniha nevšedních kulinářských zážitků z exotických zemí (podle seriálu na blogu iDnes):

 

Dobré prase všechno spase



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.