Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Lucie Paceltová

25. 3. 2011 10:03
Přesně tak

Je dobře, že Jste napsal tuto svoji zkušenost. Několik let jsem pracovala řekněme v podobné oblasti v domově důchodců, věnovala jsem se seniorům v zapojování do volnočasových aktivit. Navštívila jsem jeden hospic a účastnila se úžasných přednášek na toto téma. Hospic je skutečně místo, kde nejde jen o zdraví člověka (v tu chvíli je již vždy diagnóza jednoznačná). Jde o jeho plnohodnotný život, o celostní sdílný přístup. A pokud možno o nápravu většiny šrámů na duši a smíření se sebou, protože toto - ne jen hlídání funkcí těla, je nejdůležitější. Místní personál bývají velmi duševně vyspělí a ryzí lidé.

Těším se na dobu, kdy společnost začne tyto a podobné služby náležitě finančně oceňovat. Ale asi se jich nedožiji, ač jsem mladá.

0 0
možnosti

vladimir.t.gottwald

22. 3. 2011 23:13
Díky!

0 0
možnosti

NumLk

22. 3. 2011 10:44
ano

par hospicu jsme obesli kvuli umirajici babicce , sice sluzeb jsme nakonec nevyuzili protoze nebyla volna mista ale od te doby nas jediny pravidelny charitativni prispevek smeruje prave do hospicu , dostavam denne barevne dopisy vselijakych nadaci a spolku se zadosti o prispevek a ty zadosti jsou cim dal rafinovanejsi , uz nam prisla i predvyplnena slozenka s propiskou ...  barevne obalky v nich "darecky" - agentury se predhaneji jak na sebe upozornit AVSAK stezi si jeden predstavi kam ta pomoc jde a co vlastne ten spolek za ty penize vykona , oproti tomu nikdy jsme nevideli reklamu ani letak na hospic , tohle je opravdova pomoc , neni tak viditelna a kriklava , neni tak "medialne atraktivni"  , ale tak realna a lidska

0 0
možnosti

DolevaP

22. 3. 2011 9:26
díky za článek

manželka mi zemřela doma v náručí, po pěti letech boje s rakovinou, přála si zemřít doma, do nemocnice se bála jít že bude v posledních chvílích sama ... bylo jí 43 let

0 0
možnosti

jita

22. 3. 2011 8:35
Jsem ráda,

že vím, že existuje o existenci jiné alternativy. Moje zkušenost je horší. U manželovy maminky nám lékaři řekli, že její stav je vážný a že jí musí hospitalizovat, aby jí nasadili jiné léky a pozorovali. Ve skutečnosti umírala, ale neřekli nám to. Nedali nám možnost pomoci jí a posloužit v jejích posledních hodinách. Stále mě to bolí.

0 0
možnosti

Lou.

22. 3. 2011 7:52
Ted resime

to same s babickou..doma to pri vsi dobre vuli uz nejde....bohuzel v lidskem a prijemnem hospicu bylo misto jen docasne a ted doslo bohuzel na LDN...shanime dal...R^;-(

0 0
možnosti

kamon1

21. 3. 2011 22:58
Cesta domů

Dobrý den, hlubokou soustrast. Podobné jsme řešili s tatínkem před rokem. Naštěstí jsme objevili domácí hospic Cesta domů. Péči poskytli obdobnou, jen jí poskytli doma, kde chtěl tatínek zůstat až do konce. Každý den za ním chodila sestřička, jednou (později i vícekrát) týdně doktorka, celých 24 hodin byla zajištěna pohotovost sester i lékaře. Nikdy jim nemohu být dost vděčná za jejich péči. Pomohli tatínkovi překonat jeho těžké poslední týdny, nám pomohli s péčí i porozuměním jeho problémům. Vždy dokázali předvídat, kdy bude tatínek potřebovat silnější léky na bolest. A celou dobu nám i poskytovali všechny myslitelné zdravotní pomůcky, které tatínek potřeboval (vždy jsme je měli k dispozici tak o jeden den dříve, nežli byly nezbytné, takže byly vždy včas). Jejich podpora byla úžasná i poslední den, kdy jsme se díky jejich zkušenosti mohli s tatínkem všichni rozloučit těsně před tím, nežli vydechl naposledy. Jsem ráda, že jsem mohla tatínkovi splnit jeho přání - zůstat až dokonce doma.

0 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS