Mendelův trpaslík

Recenze e-knihy: Mendelův trpaslík (Simon Mawer). Musím přiznat, že Simon Mawer nepatří k mým nejoblíbenějším spisovatelům. Všeobecně vychvalovaný Skleněný pokoj mne vyloženě zklamal (možná právě kvůli té nadšené adoraci), Evangelium podle Jidáše mne oslovilo více, ale přesto by nebylo mezi těmi třemi knihami, které bych si vzal na opuštěný ostrov. To by asi nebyl ani Mendelův trpaslík, nicméně jej řadím do pomyslné čestné police výtečných knih (tedy spíše do čestné složky v tabletu).

Simon Mawer v knize zajímavě pojímá střídání dvou časových rovin, vzdálených od sebe 150 let. Není to klasické střídání kapitol z různých období. Hlavní hrdina knihy, profesor Benedict Lambert, nám svými slovy přibližuje jednak svůj život (od vzpomínek na dětství po přítomný děj), jednak průběžně odskakuje k životním mezníkům svého pra-pra-pra-strýce Gregora Johanna Mendela, zakladatele genetiky a objevitele základních zákonů dědičnosti.

Benedict Lambert má ke svému příbuznému vztah velmi specifický, a to ze tří hlavních důvodů:

• je to přece jen jeho příbuzný, který není tak známý, jak by si jeho význam pro světovou vědu zasluhoval (schválně si všimněte, kolikrát týdně slyšíte ve zprávách slovo "DNA" - tedy produkt vědeckého oboru, jehož základy Mendel položil)
• profesor Benedict Lamber je jedním z předních světových genetiků, takže popularizaci Mendelova vědního oboru má přímo v popisu práce
• a konečně to nejdůležitější - Benedict je totiž "zrůda, oživlá příšerka z gotických fasád, chodící chrlič", následkem genetické mutace postižený achondroplastický trpaslík narostlý do výšky pouhých 127 centimetrů, takže mu Mendelovy objevy pomáhají v hledání genu zodpovědného za vznik této mutace.

Gregor Johann Mendel

Já to zde časovými rovinami komplikovat nebudu a začnu Johannem Mendelem. Jeden z celosvětově nejvýznamnějších našich vědců všech dob se narodil 20. července 1822 v Hynčicích (dnes část obce Vrážice na Novojičínsku) do rodiny chudých zemědělců. Na přání matky začal úspěšně studovat na gymnáziu. Poměrně brzy po zahájení studií se jeho otec při povinné robotě těžce zranil a rodina přišla o jediný příjem. Už to vypadalo na konec studia, naštěstí manžel starší sestry ze svých skromných úspor hospodářství odkoupil a nechal na něm Mendelovy rodiče dožít. A mladší sestra Theresia se vzdává dědického podílu, aby Johann mohl pokračovat ve studiích (právě jejím vzdáleným potomkem bude Benedict Lambert).

Mendel úspěšně pokračuje ve studiích na univerzitě v Olomouci, na studium si různě přivydělává kondicemi a doučováním. Přesto ho finanční situace donutí vstoupit do řádu augustiánských mnichů v Brně. Přijímá jméno Gregor. Pokračuje studiem na vídeňské univerzitě, kde se zabývá přírodovědou, matematikou a fyzikou. Ovšem nepovede se mu složit ani učitelské zkoušky, ani závěrečné zkoušky, takže zůstává pouhým suplentem. Aspoň má více času na své botanické pokusy s hrachem setým.

Zkoumá, jak se budou rostlinky chovat při vzájemném křížení. Vybere si sedm různých odrůd s jasně odlišitelnými charakteristikami a ty mezi sebou kříží. Na květech má kapsičky proti náhodnému opylení a sám štětečkem imituje pilné včelky při přenosu pylu z jedné konkrétní rostliny na druhou konkrétní rostlinu. Vše pečlivě zaznamenává. Po několika letech už má několik tisíc zdokumentovaných rostlin, docela slušný statistický základ k výzkumu. A tady přichází nová myšlenka - zaznamenávat botanické procesy pomocí matematických vzorců. Jeho široce pojaté vzdělání se mu nyní velice hodí.

Obr. z Wikipedie

Bohužel (hlavně pro vědu) se stává opatem a místo sledování dědičnosti najednou řeší hlavně problémy s daňovými nedoplatky. Tloustne, stárne. Jeho přednáškám a odborným pracím nikdo nerozumí - a když píši nikdo, tak to opravdu znamená nikdo, ani největší kapacity v oboru přírodovědy. Umírá v 62 letech (6.1.1884) jako téměř  neznámý mnich. Až po dvaceti letech najednou několik vědců takřka současně objevuje jeho zapadlou práci a rozpozná její genialitu. Jeho jméno se vyslovuje současně se jménem Darwinovým jako jména dvou vědců rovnocenného významu.

Profesor Benedict Lambert

Ale zpět k hlavní postavě knihy, trpasličímu profesorovi genetiky Benedictu Lambertovi. Tady už tolik prozrazovat nebudu. Snad jen to, že Benedict je velmi inteligentní, bystrý a vytrvalý. Na svůj úděl se dívá se stoickým nadhledem a ironicko-cynicky jej glosuje. Má sice zakrnělé tělo a končetiny, ale mozek o to bystřejší. A ještě jednu část těla má normální. Ano, je to ta část, kterou všichni myslíme.

Od mládí se mu líbí ženy normálního vzrůstu. Díky své tělesné malosti má mnohdy zajímavé pozorovací možnosti a výhledy, jež jsou mužům normálního vzrůstu obvykle ukryté, což vede k určité formě fetišismu jako náhradě plnohodnotných vztahů. Svůj bystrý rozum umí správně využít, takže si občas najde přítelkyni aspoň k platonickému přátelskému vztahu, založenému spíše na společných večeřích a diskuzích, než na nějakém intimnějším základě. Najde si nakonec přítelkyni nebo dokonce ženu? Nechte se překvapit, u Mawera není nic tak úplně normální.

V profesním životě je velice úspěšný. Jeho nanismus mu v tom dokonce pomáhá, kdo jiný by měl lépe popularizovat genetický výzkum než liliput? Jeho postižení mu ulehčí hledání profesní Mekky: chce najít gen, pomocí kterého lze DNA testy prenatálně odhalit zárodek s genetickou mutací způsobující právě jeho typ postižení (jinými metodami včas neodhalitelnou). Jak bude úspěšný a s jakými dopady do soukromého života? Přečtěte si sami.

O knize

O střídání časových rovin formou povídání o historii a seznamování s životopisem prapředka už jsem se zmínil. Jen ještě dodám, že vše je velmi nenásilné a nepůsobí to rušivě při sledování dějů v aktuálním čase. Naopak, jednak se vyskytují určité paralely mezi oběma životy, jednak nám Benedict vysvětluje své postižení přímo na Mendelových vzorcích.

Obr. z knihy

Kniha je zahlcena odbornými termíny a schématy. Nečekejte, že jim budete rozumět. Nebudete. Brzy však poznáte, že to vlastně nevadí. Prostě přečtete odstavec, z něhož nepochopíte ani slovo, ale budete znát aspoň příčinu a následek (což nebývá v knihách vždy pravidlem). Důsledkem je, že budete mít velmi uvěřitelný pocit reálna a půjdete si na internet ověřit, zda ten profesor Lambert je postava románová, nebo jestli nemá reálný předobraz.

Pravděpodobně vám bude cynický trpaslík docela sympatický, byť se nechová vždy vzorně. Já aspoň jsem mu většinou držel palce, byť se občas chová trochu potměšile, jak se ostatně na správného trpaslíka sluší. Od úmyslně pomalejšího rozjezdu začne kniha dostávat rychlejší a rychlejší spád, až ke konci budete napjati jako struna. A nakonec: "Bum!". Cimrman by řekl, že to je metoda šrapnelu. Naprosto nečekaný šokující závěr a pointa až v předposledním odstavci. Kromě toho formátování e-knihy ukazuje ještě několik dalších stran do konce kapitoly, což je ovšem už jen reklama na další knihu vydavatelství, která se nějak nepovedla naformátovat do samostatné kapitoly, takže závěr přijde pro čtenáře naprosto nečekaně.

Knihu doprovází rozsáhlý poznámkový aparát, v textu jsou doplňující schémata, některá jednoduchá a vysvětlující slovní popis, jiná složitá, pro laika až téměř k nepochopení. Čeština pěkná, českého čtenáře pohladí popisy známých míst, děj doprovází odkazy na Janáčkovu hudbu (asi by bylo pěkné mít po ruce přehrávač s něčím z Janáčka, aspoň Po zarostlém chodníčku a Sýček neodletěl).

Ukázka (z historického úvodu Lambertovy přednášky o genetice):

„Mendel strávil experimenty s hrachem setým celých osm let. Během té doby vypěstoval neuvěřitelných zhruba třicet tři tisíc rostlin. Vyvinul precizní metodiku matematické interpretace svých výsledků, nepřímo předpověděl haploidní charakter gamet a diploidní povahu buněk nepohlavních a také proces redukčního dělení při vzniku gamet. Nikdo z jeho současníků význam jeho objevu nepochopil. Mendel byl stejně skvělým experimentátorem jako jeho současník Louis Pasteur, ale nikdo to tehdy neocenil. Měl pronikavější, analytičtější mozek než další jeho současník, Charles Darwin, ale nikdo ho neposlouchal. Byl jedním z lidí, jejichž vize překračují hranice toho, co lze vnímat zrakem, čeho se můžeme dotknout, jenže nikdo další tehdy takový vhled neměl. Slovo vhled v tomto případě opravdu sedí. Mendel viděl přírodu stejně jako Pasteur, který si dokázal představit virus, aniž ho kdy mohl skutečně pozorovat, nebo Mendělejev, který byl schopen uvažovat o prvcích, jež dosud nebyly objeveny, anebo Thomson, který přišel s myšlenkou částic menších než atom. Stejně jako oni dokázal Mendel nahlédnout pod povrch věcí, hluboko do textury přírody, a spatřit tam atomy dědičnosti tak jasně, jako Dalton nebo Rutherford viděli atomy hmoty. Ale nikdo mu nevěnoval sebemenší pozornost. Byl opravdovým vizionářem, na rozdíl třeba od Darwina, který obyčejná každodenní přírodovědecká pozorování prostě shrnul do mišmaše své tautologické teorie, jež postrádala jakoukoliv přesnost a propracovanost, zato dostala do vínku zásadní formální chybu. Ale Mendelovi nikdo nevěnoval sebemenší pozornost. Mendel nám nabídl možnost zkoumat vlastní původ i osud, ale nikdo mu nevěnoval sebemenší pozornost…“

Obr. z knihy

Mladý Benedict a knihovnice Jean:

"Jednou jsem zahlédl kalhotky slečny Pierceyové. Zrovna jsme si spolu povídali, když ji nějaká starší dáma zavolala, aby jí podala knihu z horního regálu. „Hned to bude,“ odpověděla slečna Pierceyová, „už běžím.“ A jak seskakovala ze stoličky, sukně se jí zachytila za nějakou třísku a vyjela jí až nad stehna. „Jejda,“ vyjekla a stáhla si ji zpátky dolů."

Už na začátku jsem zmínil, že Mendelova trpaslíka považuji za nejlepší z Mawerových knih, které jsem četl, takže doporučuji. Dal bych čtyři a půl hvězdičky z pěti, protože ale půlky neumím, dávám celou pětku.

Kniha Mendelův trpaslík vyšla na Knihách iDNES:

http://knihy.idnes.cz/mendeluv-trpaslik.html

278 stran, cena 239,- Kč, ve formátech ePUB, Mobi a PDF