Recenze e-knihy: Deník kastelána (Evžen Boček)

Smáli jste se u Aristokratek? Tak u Deníku kastelána, první knihy Evžena Bočka, která znovu vychází v druhém vydání, se smát nebudete. Naopak, možná vás občas zamrazí v zátylku a naskočí vám husí kůže.

Možná to ani nebyl autorův záměr, jen to tak vyplynulo z děje. Pravda je, že právě okamžiky, kdy se jedná o životě a smrti, patří k nejsilnějším částem knihy. Autor možná chtěl, abychom se více báli a třásli při duchařských historkách a setkáních s paranormálním tajemnem, avšak už Poe při psaní Havrana věděl, že nejlepší nástroj na vybuzení čtenářových emocí je smrt.

Ale od začátku. Deník kastelána vydal Boček původně pod pseudonymem Jan Bittner. Vzhledem k tomu, že už tehdy se živil jako kastelán zámku v Miloticích, můžeme se jen dohadovat, nakolik jsou jeho zápisky psané v deníkové formě reálnými popisy života na zámku a skutečných osob, které se správou zámku mají co do činění. Samozřejmě mnohé bude autorská licence, ale být starostou v tehdejších Miloticích či tamním okresním kulturním tajemníkem, asi bych příliš nad knihou nejásal. Snad proto jsme museli čekat 14 roků, než jsme se dozvěděli jméno pravého autora. Ale možná se jen Boček nechtěl zcela smyšlenými příhodami dotknout svých přátel a známých, ve skutečnosti čestných a vzácných lidí, proto mlžil pseudonymem.

Zřejmě oblíbená fotka Evžena Bočka, objevuje se jako oficiální foto na přebalech knih, třeba právě u Poslední aristokratky.

Nicméně věřím, že minimálně základními osobnostními charakteristikami bude mít vypravěč (spíše deníkový zapisovatel) k autorovi velmi blízko. Tedy že ten materialisticky přehlíživý pohled na věci mezi nebem a zemí, frustrace z neznámého, tak trochu cynický (skoro bych až řekl noir) přístup k životu obecně, ale na druhou stranu úžasný vztah k dceři, snaha vyjít s milovanou osobou, která se příliš nesnaží, loajalita ke kolegům-zaměstnancům, to vše nejde jen tak vymyslet bez alespoň částečného osobního vkladu.

Deník nám popisuje život na zámku očima nového kastelána, který si do malého městečka přijel odpočinout od hektického života hlavního města, zároveň se tu snaží vyřešit manželskou krizi a dělat přitom práci (se kterou nemá nejmenší zkušenosti) co nejlépe a bez kompromisů. Přitom musí bojovat s byrokracií a buzerací nadřízených orgánů, v čemž mu příliš nepomáhají ani ostatní zámečtí zaměstnanci, dílem podivíni, dílem blázni. A do toho tajemné zvuky v noci, místnosti plné zrcadel, vosková figurína dávno mrtvé dívky v posteli s nebesy, krvelační psi, sychravá zima a pobořená kaple. Už to by jednoho udolalo. Takže když se k tomu přidá neustále nemocná milovaná dceruška, manželka prahnoucí po kulturním životě daleké metropole, tajemný pár zaměstnanců, s nimiž není něco v pořádku (respektive není nic v pořádku), epilepsie a schizofrenie dalšího zaměstnance, je toho na něj trochu moc. A nepomáhá ani útěk ke katalogizaci desetitisíců knih v zámecké knihovně, jediné činnosti, která dokáže kastelána aspoň trochu naplnit pocitem užitečnosti a uklidnění. To by jej v tom totiž nesměla rušit siréna poplašného systému.

Všechno se zdá být jinak, než by podle všech zákonů logiky a zdravého rozumu mělo být. Kastelán odmítá uhnout ze svých pravd, názorů a zkušeností, ale postupně i jemu v hlavě začíná hlodat červíček pochybností. Co když je to opravdu všechno jinak? Ale nepřizná to ani sám sobě. Zůstává navenek zarytým materialistou, maskujícím nejistotu cynismem a frajerským chlapáctvím (pokud vám vadí nějaké to méně slušné slovo, tak se do čtení ani nepouštějte, narazili byste na ně na každé třetí stránce).

Deník je psaný formou denních zápisků, uvedených vždy datem, někdy i hodinou.  Vše v ich formě, občas si kastelán poznamená kurzívou i sny, které se mu zdají (jsou jak jinak než neobyčejné). Sem tam je několik dnů přeskočeno, jindy stačí na popis událostí dva tři řádky, asi nejdelší zápis v mé čtečce vydal na 5 stráneček v ePUB formátu. Je to jedna ze slabin knihy, člověk aby se na čtečce uklikal, pravá ruka je neustále v pohotovosti. Samozřejmě před 14 lety asi čtečky nebyly, nicméně si podle PDF tvaru představuji, že i v papírové formě jsou stránky poměrně krátké a stručné, takže obracené listy musí šustit nepřetržitě. Dalším nebezpečím této metody psaní je, že se občas nic neděje, dnes se totiž nic nepřihodilo. Nedá se nic dělat, pro posun děje dopředu se musí kliknout na další stránku.

Škoda, že ne všechny naznačené motivy jsou rozvedené, možná by se z některých dalo vytěžit více. Když se na scéně objeví puška, musí se z ní vystřelit. Když kastelán dostane od japonské nadace kameru a foťák, je škoda, že se aspoň nepokusí vyfotit nějakého toho ducha. A koneckonců i ten noktovizor a sada vysílaček s nahráváním by si zasloužily lepší využití a vypointování.

Pointa je totiž další slabší článek. Vlastně tu žádná není. Hodně naznačeného, nic vysvětleného, nic vyřešeného. Rozjeté příhody jsou sice dokončeny, ale jdou tak nějak za sebou, bez provázanosti. Jedna příhoda končí, další začíná. Vždy trochu říznutá paranormálnem a okultismem, ale bez využití naznačeného tajemna v další příhodě. Škoda, nakročeno měl autor dobře, jen ten nákrok nedokončil skokem, ale spíše trochu zbabělým úkrokem stranou.

Nepatřím k nekritickým obdivovatelům Aristokratek, přiznávám. Přečetl jsem je, pobavil se u nich, místy se i hlasitě zasmál, ale po přečtení založil do knihovny, kde nějakou dobu zůstanou. Takže jsem byl zvědavý, jak psal Evžen Boček před nimi a v jiném žánru (byť psaném stejnou deníkovou formou). A ve výsledku jsem určitě nebyl zklamaný. Deník kastelána se mně četl možná ještě lépe. Přes tu výše uvedenou výtku krátké kapitolky hezky odsýpají, čekal jsem napjatě za každým klikem, co mne zase čeká a co neobvyklého hlavního hrdinu potká. I ten úsměv občas přijde, nejistota a jisté napětí jsou všudypřítomné, nečekané prudké zvraty místy až polekají. Ale nejsilnější jsou stejně ty nejvypjatější okamžiky, kdy se řeší otázky života a smrti. To jsem se až místy dojal. Až čas ukáže, zda se častěji vrátím k Aristokratkám, či ke Kastelánovi.

Poznámka na závěr: má defaultní aplikace na čtení ePUB měla problém s diakritikou, musel jsem použít jinou. Spíše bude asi chyba u mne, přestože u jiných knih z Knih iDNES se tento problém neobjevil. 

Kniha Deník kastelána, druhé vydání (první vyšlo jen pod pseudonymem), vyšla na Knihách iDNES:

http://knihy.idnes.cz/denik-kastelana.html

V PDF formátu 232 stran, cena 165,- Kč