Hadriánova vila

Hadriánova vila není žádná vila. Slovem "villa" se v Itálii označuje nejčastěji větší sídlo obklopené parkem, často i několikahektarovým. Takže se nedivme Římanům, když si jdou zajezdit na kolech či kolečkových bruslích do Vily Borghese, což je, jak známo, famózní galerie moderního umění. Oni se tam neprohánějí mezi Cézanovými, van Goghovými či Klimtovými obrazy, ale užívají si zeleně druhého největšího římského parku.

Proto ani od Hadriánovy vily nečekejme návštěvu výstavního císařského paláce. Hadriánova vila je úchvatný areál s rozlohou 120 hektarů, kde se dá strávit několik hodin prohlídkou více než 30 budov v různém stupni ruinovatosti, procházkou mezi bazény a jezírky, piknikem v olivových zahradách a jinými oddychovými činnostmi.

Císař Hadrián si svou "vilu" nechal vybudovat asi 5 km od městečka Tivoli, tedy kolem 30 km od hlavního města, v letech 118 až 134. Celý areál tvoří takové menší antické městečko, z hlediska císařova pohodlí téměř soběstačné. Hadrián tu měl k dispozici několik bazénů, dvě knihovny (řeckou a latinskou), umělé údolí Canopus s kopií egyptského chrámu Serapeion, budovy pro sebe, personál i hosty, malé a velké lázně, divadlo, tělocvičny, hipodrom a dokonce hasičskou stanici.

Některé stavby si císař všeuměl dokonce sám navrhl podle toho, co viděl na svých cestách zejména v Řecku a Egyptě. Ovšem asi nejlépe se cítil v architektonicky geniálním Vodním divadle, což je svět sám pro sebe, od okolí oddělený kruhovou zdí. Uvnitř kopíruje tvar zdi sloupořadí a kruhový kanál kolem centrálního ostrůvku, na který vedly dva otočné můstky. Na ostrově měl panovník soukromé lázně, studovnu a toaletu - co více si přát. Tady se mohl schovat před okolím, neobtěžován hosty ani ochrankou, ochlazován vodou, obklopen uměním. Ideální místo pro Hadriánovy koníčky: malířství a architekturu.

Z Říma se ke komplexu může dojet příměstskou autobusovou linkou CoTral z konečné stanice u metra Ponte Mammolo (linka B), lístky se kupují v biletárně na stanici, nejlépe koupit hned i na cestu zpět (protože v Tivoli je jen tak neseženete). Cesta trvá asi 45 minut, podle provozu, na výstupní stanici Villa Adriana (tak se italsky řekne Hadriánova vila) se raději někoho zeptejte, protože není nijak avizována ani označena. K areálu pak nezbývá než dojít asi kilometr (a půl) po svých, totéž zpět. Počítejte, že tu strávíte minimálně 3 hodiny, spíše déle (když si dáte svačinku z vlastních zdrojů v parku nebo v některé pizzerii po cestě, v areálu samotném se nic koupit nedá), pitná voda teče z pítek na několika místech, záchody jsou jedny kousek za vchodem. Ideální je spojit prohlídku Hadriánovy vily s návštěvou Vily d'Este přímo v Tivoli (o té si budete moci přečíst příště) a celý den tak věnovat odpočinku od hektické atmosféry Věčného města.

A teď tedy pár fotek. Na rozdíl od nočních fotek Říma v předchozích blozích se dnes nemám na co vymluvit (měl jsem optimální světelné podmínky), takže nepovedené záběry jdou zcela na můj účet.

Oba obrázky z Google Maps

Na umělé přístavbě nad hipodromem je prodloužená část velkého bazénu s panoramatickými výhledy do krajiny pod náhorní plošinou - na svou dobu docela náročné technické dílo

Další jezírko, tentokrát v umělém údolí Canopus

Umělé údolí Canopus s kopií egyptského chrámu Serapeion

Vodní divadlo - na ostrůvek uprostřed laguny vedly dva můstky, na ostrově měl panovník soukromé lázně, studovnu a toaletu - co více si přát

Želva nádherná (tak se skutečně jmenuje, to není můj popis jejího vzhledu) - focena přes kameru, která umí více zoomovat, než můj obyčejný širokoúhlý objektiv