Tahle země není pro chudý (studenty)

Tak mám doma čerstvou maturantku. A nevypadá to s dalším studiem vůbec špatně. Ovšem něco nás stálo a ještě stát bude. Ne všichni její spolužáci mají podobné (nadějné) vyhlídky.

Už studium na střední škole něco stojí. Ale ta finanční smršť v posledním ročníku, kterou vyvolala jen pouhá příprava k přijímacímu řízení na vysokou školu, ta má rychlost uragánu.

Zkoušíme i prestižní obory, dceřiny výsledky nás opravňují k odložení ustrašené skromnosti. Ale u většiny vysokých škol, zejména univerzit, už dobré výsledky dávno nestačí. Je třeba je podpořit dalšími argumenty.

Často jsou plusové body za státnici z cizího jazyka. K té školní znalosti nedopomohou, takže je skoro nutností zaplatit si kurzy, nejlépe s rodilým mluvčím. V našem okresním městě kolem 4.000,- na semestr, řekněme nejméně tři roky po dvou semestrech. Vyvrcholením je státní zkouška o dvou částech - písemné a ústní, obě placené zvlášť, řádově tisíce. Pro některé středoškoláky docela pálka.

Ve 4. ročníku jsou důrazně doporučeny roční přípravné kurzy podle druhu fakulty, na kterou se student chystá. Do deseti tisíc by se měly vejít. Pak už se platí jen pravidelné jízdné do Prahy (resp. Brna), kde se kurzy pořádají. Ne všichni se mohou zúčastnit. Nicméně jsou fakulty, kde prý to bez kurzů nemá ani význam zkoušet.

„Náš" vybraný hlavní obor se vyučuje na čtyřech fakultách v různých městech. Na dvě z nich se pořádají přijímací zkoušky, další dvě věří SCIO testům. Ovšem za přijímací řízení se platí všude, od 300,- Kč po 550,-.  Ale co když to nevyjde? Chtělo by to nějaké zajištění, něco, kde není takový nával. Nacházíme dvě únikovky - zaplatíme za přijímačky a na jednu z nich vezmou bez zkoušek, druhá bere podle SCIO testů, které stejně absolvujeme. Takže další tisícovka, na jistotu.

SCIO testování má jednu výhodu. Pořádá se šestkrát ročně, zúčastnit se lze všech termínů, počítá se ten nejlepší výsledek. Ale platí se všechny termíny. Obvykle se vyžadují dva testy - Odborné studijní předpoklady a Specializace (ty jsou jen čtyřikrát). Platí se samozřejmě obojí zvlášť. Zhruba po pětistovce. Takže celkem kolem 5.000,-. A certifikát s nejlepším výsledkem? Pouhých 120 Kč (krát 2 - pro OSP i specializaci) + poštovné + ověřené kopie.

Takže kdo chce na školu s velkým převisem poptávky a mít v zádech jistotu na další škole s menším převisem, musí počítat s cca 50.000,- Kč už na střední škole. Není to určitě nutná podmínka. Stačí se přihlásit na jedny testy místo šesti, vypustit jazykovou státnici, nechodit na kurzy. Pak je možné se vejít i do částky desetkrát menší. A mít několikanásobně menší šanci na přijetí - kromě géniů. Nebo si zvolit jinou školu, ne tak prestižní. Nemáš peníze? Smůla, půjdeš na horší školu.

Dcera byla téměř jediná, kdo absolvoval vše popsané (většina spolužáků rezignovala a podle možností volila určité kompromisy). Ne, ještě nemá přijetí jisté (kromě té zálohy, kde berou za vyznamenání na prospěch). Ale má výhodu. Výhodu, zaplacenou penězi. Proč? Proč má mít výhodu ten, kdo na to má?

Co kdyby se u nás zavedl systém, který platí v některých jiných zemích - tedy jednotná (státní) maturita, jejíž složení automaticky opravňuje k přijetí na VŠ. Žádné přijímačky, žádné kurzy, žádné výdaje s přijetím. Rovná šance pro zbohatlíky i socky. První semestr, případně první ročník, pak spravedlivě vyselektuje zrno od plev. Jak jednoduché, že ano. Má to jen jeden drobný háček. Hlavně prestižní školy by zkolabovaly pod náporem prvňáků. Ale mnohé by to zvládly, kdyby měly více peněz na nové budovy, nové auly, nové laboratoře, nový personál. Jenže kde je vzít a nekrást?

Teď přijde to sprosté slovo: ŠKOLNÉ. To by to vyřešilo. Studenti sami by si tu rovnou šanci zaplatili na školném.

Ale to je přece z deště pod okap - ušetřím na přijímacím řízení a všem kolem něj, ale stejnou částku dám za první rok studia a pak za každý další. No to je pěkně asociální, kde by na to mnozí hůře situovaní vzali, zase by ti bohatší vyhráli a chudí by ostrouhali.

Ledaže by to bylo jinak. Stát by mohl s bankami dohodnout garantované studentské půjčky, pokud možno s nízkým úrokem. Banky by se předháněly - jistota bez rizika, potenciální absolvent VŠ je přece jistější klient než ten, kdo si musí vzít úvěr i na nákup ledničky. A kdyby ne, tak stát to zaplatí za něj.

Jenže co pak se startem do života, zakládat rodinu a hned s dluhem. Tak tento problém už jinde také vyřešili. Studentská půjčka se začíná splácet až po dosažení a překročení průměrného platu. Vysokoškolák má mnohem větší šanci dosáhnout vysokého platu, ze kterého může splácet. A když vidíme, kdo všechno si už dnes může dovolit i splátky mnohem vyšších hypoték, nemělo by být splacení školného takovým problémem, zvláště když se splácí až od platu, kterému můžeme říkat vyšší.

Zbývají poslední dvě pochybnosti: co když na průměrnou mzdu nedosáhne nikdy, případně co když bude vyhozen před dokončením školy. Jak k tomu přijde banka?

Když bude neúspěšný student vyhozen, mohlo by platit stejné pravidlo s průměrnou mzdou. Pokud si i bez VŠ vydělá dost, více než průměr, zaplatí si odstudované roky nedokončené VŠ. Každá legrace něco stojí.

A když na průměrnou mzdu nikdy nedosáhne? Teď teprve přichází stát se svou garancí. Když nebude půjčka splacena podle pravidel do určité doby (15-20 let), proplatí ji bance stát. Nemělo by to (podle mého odhadu) vyjít dráž, než současný způsob financování vysokého školství. Jestli se pletu, pak se omlouvám. Spočítané to nemám, neznám dostatek vstupních dat pro skutečné vyčíslení.

Při tomto systému by měli rovné šance všichni, bohatí i chudí. Všichni by vystudovali za své, ne jako dnes, kdy z daní všech, tedy i z daní chudších vrstev, jsou ve studiu dotováni ti, kteří pak s vysokou pravděpodobností budou vydělávat mnohem více, než ti, kdo jim tu školu zaplatili.

Systém samozřejmě není možné předělat ze dne na den. Podobně jako u důchodů by muselo existovat přechodné období, kdy by se teprve budovalo zázemí pro větší množství studentů, kteří by zaplnili první ročníky. Ale vize by měla být jasná.

Bohužel jasná vize je i na předvolebních plakátech: „Jistota pro naše děti. Už žádné školné." Ano, jistota. Jistota v tom, že kdo si více zaplatí, bude mít větší šanci na přijetí. Jako dnes. Jistota v tom, že z daní všech bude dotována budoucí elita, nadstandardně placená. Škoda, že ne každý umí číst mezi řádky.