Galapágy - Tintoreras: žraloci, lachtani, leguáni

Na Galapágách jsou zvířata chráněná tak dlouho, že zcela ztratila strach z člověka. Občas je musíte překračovat a dávat přitom pozor, ať na ně nešlápnete. A na lavičce si neodpočinete, protože ji obsadil lachtan.

Krásným příkladem jsou ostrůvky Tintoreras poblíž velkého ostrova Isabela, na kterém stojí pár hotelů, takže ostrůvky jsou přes místní cestovky relativně snadno přístupné i pro ho(s)telové turisty, pro pasažéry turistických lodí samozřejmě ještě lépe.

Na vysvětlenou: cesta na Galapágy je už z principu hodně drahá (z ekvádorské strany se dá hovořit i o úmyslu, protože se tím částečně reguluje overturismus a jeho dopady na ochranu zdejší unikátní přírody). Hodně návštěvníků archipelagu proto volí levnější variantu ubytování v ho(s)telu a podnikání výletů jen po ostrově, případně na člunech po nejbližším okolí. Tím ale nepoznají pravé Galapágy, protože zdejší (dvě) městečka se příliš neliší od ostatních turistických destinací - pobřežní promenáda, bary, restaurace. Je pravda, že sice přímo na promenádě narazíte na slunící se leguány, lachtany, pelikány, krásné kraby a další zástupce zdejší fauny, ale najdete zde třeba i restauraci Zlatá Praha (vlastně Golden Prague), kvůli které jste se přes půl světa trmácet nemuseli.

Všehny následující fotky jsou rozkliknutelné do lepšího rozlišení.

Lepší variantou je nocleh na turistické lodi, jsou k dispozici různé cenové kategorie a různé délky plavby. Paradoxně pro mne nejhorší variantu představují velké luxusní lodě pro několik desítek (možná někdy stovek) pasažérů, které jsou vlastně obdobou hotelů na pevnině, protože na ta správná místa se také nedostanou. Ani opačný extrém - malá levná lodička se smrdícím motorem a pobytem na 2-3 noci - není úplně to pravé ořechové, protože za 3 dny se moc daleko od hlavního ostrova nedostanete.

My jsme s manželkou zvolili osmidenní plavbu na katamaránu pro 16 pasažérů (to je zdejší norma kvůli slotům na vylodění na povolených místech, které jsou zpravidla otevřeny pro maximálně 16 lidí + průvodce) a i když jsme zde byli v exponovaném srpnu, tak naše jachta nebyla plně obsazena a plulo nás jen 10. Mimochodem, staralo se o nás 9 členů posádky + 1 licencovaný přírodovědec jako průvodce. Podle mne jen takto lze důkladně poznat ty pravé Galapágy včetně odlehlých (a tedy pro mne nejzajímavějších) míst.

Ale zpět k ostrůvkům Tintoreras. Jak jsem psal, leží blízko Isabely, takže tam může kousek pravých Galapág ochutnat i hotelový turista nebo batůžkář. Asi se nepovede být zde jen v rámci své skupiny, protože povolené vyloďovací sloty se tady otevírají v relativně krátkých rozestupech, ale v zástupech turistů určitě chodit nebudete. K vyloďovacímu místu se dopluje na dinghách, zdejších člunech s nafouknutými okraji (někdy jim domorodci říkají i panga, my bychom je asi nejspíše označily za zodiacy).

Následuje suché vylodění, tedy z dinghy přímo na břeh bez brodění. A vidíme první a poslední známku civilizace, altánek s dvěma lavičkami. Jednu si ovšem pro sebe zabral lachtan, takže pokud máme zachovat pravidlo 2 metrů od zvířat, tak si nesedneme ani na tu druhou. Dále už je jen původní příroda s cestou vytyčenou malými dřevěnými kůly. Od ní se nesmí příliš odchylovat, za což je zodpovědný průvodce, který doprovází každou výpravu.

Povrch ostrůvků Tintoreras tvoří čerstvá kamenitá láva s ostrými hranami, kterou náš průvodce označuje jako typ AA-lava, na rozdíl od hladké lávy ztuhlé z tekutého skupenství, kterou je vidět na některých jiných ostrovech. Cestou musíme obcházet lachtany ležící někdy přímo na vyšlapané cestičce, pravidlo 2 metrů se příliš striktně nedodržuje, ale sahat na zvířata se opravdu nesmí.

A přicházíme k hlavní atrakci ostrůvků, lagunovému kanálu s velmi mírně proudící mořskou vodou. Kdo se zajímá o žraloky, ví, že žralok namísto aktivních žáber má štěrbiny, do kterých se okysličená voda dostává jen při pohybu, takže žralok nemá moc příležitosí si odpočinout od neustálého plavání, aby se neudusil. A právě zdejší kanál s proudící vodou umoží žralokům chvíli klidného spánku i bez plavání, protože přísun vody zajišťuje samotný proud. Voda v kanálu je naprosto čirá a celkem mělká, takže zdejší žraloci lagunoví (whitetip reef sharks) vypadají téměř jakoby se vznášeli ve vzduchu. Asi není moc jiných míst, kde lze pozorovat žraloky ze břehu v tak dokonalém prostředí.

Kromě lachtanů a žraloků samozřejmě pozorujeme další živočichy. Lávové ještěrky (samci mají krásně červenou hlavu), kraby světlonohé (Sally lightfoot crab), pelikány. Na videu níže je spokojený lachtan, který si chytil rybu a chystá se ji sníst, když kolem proletí velký pelikán a pokusí se mu neúspěšně rybu ukrást přímo z tlamy.

A nesmím zapomenout na endemické mořské leguány, které nikde jinde nenajdeme. V černobílé lávě krásně splývají s okolím a je jich tolik, že se místy musí dávat opravdu pozor, aby na ně člověk nešlápnul.

Prostě Tintoreras jsou skromnější ochutnávkou toho, co lze zažít na vzdálenějších místech Galapág, jednom z nejzachovalejších původních biotopů na celé naší planetě. O tom někdy příště.

Video z vylodění na ostrůvcích Tintoreras (Galapágy, Ekvádor), 4:21 min