Víkend v Tallinnu
Cesta
Právě z finských Helsinek jsme prohlídku Tallinnu absolvovali my při stop-overu cestou z Číny. Trajekt se dá s dostatečným předstihem koupit na cestu tam i zpět dohromady za €38, ale jsou trajekty, které za jednu cestu účtují i €50, takže to chce chvíli hledat a neobjednat zbrkle první nabídku. Plavba trvá 2,5 hodiny, naše loď byla poměrně luxusní, všech několik set pasažérů sedělo u stolečků v mnoha restauracích (pokud si nepřiplatili za kabinu). Restaurace jsou samoobslužné, kdo nic nechce, tak si klidně sedí bez objednání a nikdo ho nevyhodí.
Na naší lodi vystupovala živá hudba, která hrála k tanci. Večerní cesta zpět byla dokonce zpestřena místní postarší pěveckou celebritou, se kterou se každý chtěl vyfotit. Finové si na výlet do Tallinnu nesou v tašce náhradní taneční boty a cestu protancují - všechny aktivní páry patřily do kategorie 65+ (některé i 80+, babička pomohla dědečkovi vstát ze židle, oblékla mu sako, dala si na záda batůžek, došourali se tak-tak na parket a tam najednou začali tančit divoký jive!).
Mladší ročníky si místo tanečních bot vezou kufry na kolečkách, které cestou zpět naplní alkoholem.
My jsme z Helsinek vyrazili v 9:00, zpět jsme vyplouvali z Tallinnu v 18:30 a s námi většina osazenstva cesty tam, takže jsme asi zvolili nejběžnější cestovní časy. Na prohlídku centra nám tak zbylo asi 6 hodin, což bohatě stačilo. Opakuji: na zběžnou prohlídku starého centra, netvrdím, že to je dostatek času na celé město včetně muzeí a okolí, to určitě ne.
Všechny obrázky je možné rozkliknout do větší velikosti.
MHD
Centrum je prakticky pěší zónou, je to takové "kapesní" městečko, takže místní dopravu není třeba využít. Jen kdyby někomu zbyl čas třeba na skanzen, zoo nebo známou televizní věž, tak by musel jet autobusem, ale s podrobnostmi neporadím.
Jídlo
Po drahých Helsinkách jsme se těšili na levnější estonské jídlo, ale marně. Většina turistů jsou Finové a ceny v restauracích jsou tak nastaveny na helsinskou úroveň (od €18 výše - v Estonsku se platí Eurem). Dokonce jsme ani nepotkali žádný stánek s fast-foodem, kde by se dala dát klobása, hot-dog nebo burger. Jediné stánky, kterých tu je poměrně dostatek, patří ke stejnému řetězci prodávajícímu předražené pražené oříšky různých druhů.
Restaurace nabízejí ne úplně tradiční domácí jídla, nabídka je spíše multikulturní, nikoho sice neurazí, ale ani nenadchne. Náš oběd skoro za €20 na osobu byl moc dobrý, ale Estonsko jsme z něj necítili (flank steak si koneckonců můžeme dát i doma). Ovšem jedna věc potěšila - k pití se dal objednat kvas (já jej považoval za typicky ruské pití, ale jak vidět, je k dostání i v Estonsku), dokonce vyšel skoro nejlevněji a ještě jsme si vysloužili uznalý pohled servírky, běžní turisté si jej asi tak často neobjednávají.
K nejoblíbenějším estonským pokrmům prý náleží marinovaný úhoř Marineeritud angerjas podávaný za studena a Keel hernestega - vepřový jazyk s křenem. Bohužel ani na jedno z těchto jídel jsme na jídelních lístcích restaurací nenarazili.
Toalety
Málo, málo. V restauracích a kavárnách jsou samozřejmé, ale veřejné toalety jsme objevili prakticky jen před katedrálou Alexandra Něvského. A to ještě s automatem na mince, který byl hodně vybíravý a většinu mincí vracel.
Doporučená místa
My jsme si obešli jen staré město s pahorkem Toompea, tedy historické jádro. Začnu ve směru od přístavu.
Přístav trajektů - před terminálem je promenáda s několika supermarkety, ovšem sortiment je velmi omezený na alkohol, uzeniny, sýry a sladkosti. Vracející se Finové tu cestou zpět utrácejí velké peníze. Uzeniny a sýry vypadají hodně chutně a nabízené ochutnávky to potvrzují. My jsme nakonec zůstali u sladkostí a ty byly také výborné (směsi čokoládových i jiných bonbónů, bonboniéry s obrázky Tallinnu,…). Doporučuji krátkou zastávku na nákup dárků.
Do města se vchází skrz hradby. Areál Velké mořské brány, kterou se ve středověku vcházelo do přístavu, a Tlusté Markéty (Paks Margareeta), kruhové bašty z 16. století, která tuto městskou bránu chránila, je letos (2019) v rekonstrukci. Před Markétou by se dal lehce přehlédnout památník Čára ponoru ve tvaru rozseknutého dvojoblouku. Upomíná na největší mírovou námořní tragédii Evropy, kdy se po nedovření nájezdových vrat převrátil v roce 1994 trajekt společnost Estline na cestě do Stockholmu a utopilo se v něm 852 lidí.
Prvním kostelem po cestě na náměstí je řeckokatolický kostel sv. Mikuláše z 19. století s chudým interiérem, podobně jako sousední kostel sv. Petra a Pavla ze stejné doby s bílou jednoduchou fasádou. Hned za vchodem jsou nenápadná vrátka vpravo do dvora bývalého Dominikánského kláštera. Platí se nějaké drobné jako vstup, dvoreček je ale docela hezký a má atmosféru. Kupodivu jsme zde byli v přelidněném městě úplně sami.
Samotný klášter je přístupný (za další vstupné) z druhé strany, od městských hradeb. Není nijak navštěvovaný, zbyly z něj vlastně jen obvodové zdi a sklepní místnosti, ovšem starší průvodkyně je za každého návštěvníka vděčná a poskytne mu možná až zbytečně podrobný výklad (kromě angličtiny nabízí po zjištění odkud jsme i ruštinu).
K hradbám, na které se dá (za vstupné) vystoupat a kousek obvodu staré části Tallinnu tak projít s určitým nadhledem nad uličkami uvnitř, se dá kromě obejití zmíněného kostela projít i sousední Kateřinskou pasáží, pro mne nejmalebnější uličkou města.
Pomalu jsme se dostali do centra mezi malebné kupecké domy, dnes většinou přeměněné na restaurace. Středobodem města je už od 11. století Radniční náměstí (Raekoja plats). Velice hezké a malebné, ovšem přirovnáním k pražskému Staroměstskému náměstí bych Staromák hrubě urazil. A to i přesto, že tu také mají "orloj", což je vlastně jen malba na zdi gotického chrámu sv. Ducha (Püha Vaimu Kirik).
Hlavní budovou náměstí je očekávaně radnice s radniční věží, na kterou se dá vystoupat (€3), poslední úsek točitého schodiště je dost strmý a úzký, na vrcholovou plošinku se vejde tak asi 6-7 lidí maximálně (když nebudou trvat na tom, že všichni chtějí současně hledět z arkýřových oken do okolí).
Zajímavostí náměstí je i stará Radniční lékárna, dosud v provozu (prý od roku 1422). Zajímavá mohla být i městská šatlava, ovšem dnes v ní sídlí Muzeum fotografie, což nás od návštěvy odradilo.
Kolem náměstí se rozkládá labyrint středověkých uliček, nejznámější z nich je ulice Pikk a čtvrť Vene. Dá se zde nějakou dobu příjemně potulovat a prohlížet fasády kupeckých a cechovních domů, v některých z nich jsou různá muzea. Nakonec se stejně vždy dojde ke strážní věži Dlouhá noha (Pikk jalg) ze 14. století, skrz kterou se dá po ulici totožného jména vystoupat na pahorek Toompea, variantou je cesta po točitém schodišti z uličky Lühike jalg (Krátká noha).
Obě cesty končí u Estonského parlamentu (Riigikogu) v prostorách toompejského hradu. Na pahorku (po zahnutí vpravo od obou uliček) je možné se podívat z nadhledu na tallinnské střechy z vyhlídkové plošiny. Kousek od ní je možné navštívit Katedrálu svaté Panny Marie.
A nejvýraznější dominantou pahorku je katedrála Alexandra Něvského z konce 19. století. Působivé jsou mozaiky a ikony v interiéru.
Další místa, která jsme nestihli navštívit:
- podzemní tunely
- městský park Kadriorg Park se stejnojmenným palácem
- domek, ve kterém car Petr Veliký pobýval během svých návštěv, tedy rezidence Petra Velikého
- estonská Národní galerie KUMU
- pobřežní promenáda Pirita
- palác Maarjamäe, novogotická vápencová stavba z 2. poloviny 19. století, která fungovala jako letní rezidence ruského generála Orlova-Davydova
- pláž Pirita rand, kam se chodí koupat celý Tallinn.
- 314 metrů vysoký televizní vysílač - na věži jsou vidět stopy po výstřelech, které tu padly poté, co se Estonsko v roce 1991 snažilo odtrhnout od SSSR.
- skanzen Vabaöhumuuseum
Video, cca 3 minuty dlouhé (po rozkliknutí do YouTube v HD kvalitě)
Další blogy na téma "Víkend v ..." jsou k přečtení a prohlédnutí ve stejnojmenné rubrice.
Libor O. Novotný
Víkend na bitevním poli ve Waterloo
Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.
Libor O. Novotný
Víkend v Antverpách
Antverpy – skvostné město umění, diamantů a kulturního bohatství. Perla Vlámska, která se pyšní nejen bohatou historií, ale také uměleckým dědictvím a jedinečným průmyslem.
Libor O. Novotný
Víkend v belgickém Gentu
Gent, město historie, života a umění. Pokud hledáte autentický zážitek plný historie, kultury a života, Gent je tím pravým místem. Vítejte v jednom z nejkrásnějších měst Belgie – v úchvatném Gentu.
Libor O. Novotný
Víkend v Bruggách
Belgické Bruggy jsou skvostným příkladem evropského historického města, kde se setkává romantika minulosti s kouzlem současnosti.
Libor O. Novotný
Víkend v Bruselu: Kouzlo Evropského města
Každý, kdo rád cestuje a nepohrdne klasickými eurovíkendy, by měl navštívit Brusel, fascinující a půvabné hlavní město Belgie. Brusel nás osloví svou jedinečnou kombinací historie, kultury, a moderní elegance.
Libor O. Novotný
Víkend v Guayaquilu (a mj. test ChatGPT)
První část tohoto blohu byla vygenerována v ChatGPT na základě zadání: "Turistický blog o nejzajímavějších místech města Guayaquil" a doplněna mými fotkami, v druhé části jsou přidány mé individuálními poznatky a zážitky.
Libor O. Novotný
Čínské sombrero
Galapágy jsou obdivované turisty především kvůli unikátní fauně, ale zdejší příroda je krásná i sama o sobě, jak můžeme vidět na ostrůvku s poněkud nesmyslným jménem Čínské sombrero (všichni víme, že sombrero je přece mexické).
Libor O. Novotný
Kde mají "kozy" křídla
Ostrov North Seymour na Galapágách je hnízdištěm dvou ptačích druhů s velmi exotickým zjevem - fregatek vznešených a terejů modronohých. Už jejich druhová jména napovídají, že návštěva ostrova je opravdu nezapomentuelným zážitkem.
Libor O. Novotný
Nejhezčí šnorchlování?
Na otázku: "Kde se ti nejvíc líbil podmořský život a šnorchlování?" jsem donedávna měl odpověď jasnou. Až letošní expedice mne donutila ji změnit.
Libor O. Novotný
Galapágy - Tintoreras: žraloci, lachtani, leguáni
Na Galapágách jsou zvířata chráněná tak dlouho, že zcela ztratila strach z člověka. Občas je musíte překračovat a dávat přitom pozor, ať na ně nešlápnete. A na lavičce si neodpočinete, protože ji obsadil lachtan.
Libor O. Novotný
Ve středu světa
Možná to pro vás bude překvapení, ale středem světa není Česko. Asi by se našlo více míst, která si tento titul nárokují, ale jen jedno jej má (pseudo)vědecky zdůvodněné: Mitad del Mundo, Střed světa na rovníku v Ekvádoru.
Libor O. Novotný
Boj o mrtvého kozla
Sportovní zápolení může mít mnoho podob. Třeba v Kyrgyzstánu patří k nejpopulárnějším sportům koňské hry Kok-Boru (někdy nazývané i Buzkaši), kde je cílem hry hodit do branky mrtvého kozla.
Libor O. Novotný
Dobré prase všechno spase XLVI
Už jsme při cestách po světě viděli mnoho způsobů přípravy nudlí, ale žádný není tak pracný, jako je výroba nudlí lagman u čínské národnostní menšiny Dunganů v Kyrgyzstánu.
Libor O. Novotný
Dobré prase všechno spase XLV
V nejoblíbenější taškentské restauraci je na jídelním lístku jen jedno jídlo. Denně jej navaří několik set kilogramů a nasytí tím až 5.000 zákazníků. Používají k tomu mj. kotel-pánev na 300 kg plovu, národního uzbeckého jídla.
Libor O. Novotný
Island - Duhové hory
Celý svět zná tuto islandskou oblast jako LANDMANNALAUGAR, jen u nás jí říkáme Duhové hory, zřejmě abychom ji učinili ještě více atraktivní. Zbytečně. O kráse islandské přírody nikdo nepochybuje a Landmannalaugar ji jen potvrzuje.
Libor O. Novotný
Islandské vodopády
Island je zemí gejzírů, sopek, geotermálních pramenů - a vodopádů. Z tisíců slavných i bezejmenných vodopádů jsem jich pro vás vybral 14.
Libor O. Novotný
Dobré prase všechno spase XLIV
Po dlouhé pauze způsobené nemožností cestování se vrací rubrika věnovaná méně obvyklým jídlům dílem věnovaným islandským možnostem stravování. Sníme krásného papuchalka, soba nebo velrybu a uvaříme chleba v geotermálních pecích.
Libor O. Novotný
Mladoboleslavská věznice
Před deseti lety zavítal hollywoodský herec Tom Cruise do Mladé Boleslavi. Ne, opravdu si tu nechtěl osobně vybrat Fabii – byl ale zavřený v místním vězení u okresního soudu. Naštěstí jen v rámci natáčení Mission: Impossible IV.
Libor O. Novotný
Dlouhé stráně – jeden ze sedmi divů Česka
V anketě o 7 divů Česka skončila přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně jen velmi těsně druhá (o necelou tisícovku hlasů, tedy méně než 1%) za Karlovým mostem. Pojďme se na ni alespoň virtuálně podívat.
Libor O. Novotný
Nejkratší tunel u nás a asi i na světě
Certifikátem má sice potvrzený jen český rekord, ale tunel Pekařova brána asi bude i ve světě jen těžko hledat konkurenci. Vždyť kdo by prorážel tunel dlouhý v nejkratším místě jen 3,4 metru...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 359
- Celková karma 14,59
- Průměrná čtenost 3233x
www.libornovotny.cz
www.libornovotny.cz/Vikend
Na blogu iDnes od roku 2007.
Koncem roku 2011 jsem zjistil, že jsem v pořadí podle výše karmy na druhém místě mezi p. Paroubkem a p. Okamurou, což mne vedlo k rozhodnutí věnovat se nadále jen rubrice Cestování.
Můj kanál
Around the world with Libor Novotný
na YouTube má cca 15.000 odběratelů.