Víkend v Helsinkách

Finské Helsinky nepatří úplně k hitům eurovíkendových pobytů. Ale mají jednu výhodu, která je dokáže hodně zatraktivnit. Za určitých podmínek je totiž možné mít letenku de facto zadarmo a hradit si jen pobyt.

Cesta: když si mapu představíte jako globus a ne jako plochý list papíru, tak uvidíte, že nejkratší cesta ze střední Evropy do Číny vede právě přes Helsinky. Proto se do Pekingu či Šanghaje často létá právě přes ně. Nevím, jestli je to všeobecně známé, ale u většiny aerolinek není problém si zařídit několikadenní stop-over (přerušení cesty), většinou bez poplatků. A zařídí to na požádání třeba i některé CK. Takže pokud máte cestu do Číny, ať už služební nebo turistickou, je možné se cestou zpět trochu aklimatizovat a překonat pásmové problémy ve finském hlavním městě - a cena letenky bude vlastně nulová. Samozřejmě ale nic nebrání ani výletu do Helsinek přímo, bez zajížďky do Číny.

Doprava z letiště do centra je jednoduchá. Sice jedou i nějaké autobusové linky (615, 620), ale mnohem jednodušší je nechat se přímo z terminálu letiště navigovat do podzemního vlakového nádraží. Z jednoho nástupiště sice odjíždí vlaky do dvou různých směrů, ale linka do centra má tvar srdce, kde letiště je uprostřed horní části a centrální městské nádraží zase na nejnižším bodě trasy. Takže oba směry vás dovezou zhruba za půl hodiny do centra (jedna větev má asi o dvě zastávky a o pět minut více).

Jízdenka spadá do tarifu HSL, tedy helsinské MHD, platí pro zóny ABC na 90 minut (nebo lze koupit denní či vícedenní verzi) a můžete na ni dál pokračovat tramvají či autobusem.

Všechny obrázky je možné rozkliknout do větší velikosti.

MHD: do systému HSL patří některé vlakové linky (např. letiště, ale pozor, na něj je potřeba rozšířená tarifní zóna C), metro, autobusy a tramvaje. Vše na stejné jízdenky, jen se musí zvolit správná zóna, ovšem pro pohyb v centru by měla stačit zóna AB. Asi se vyplatí koupit si jedno či vícedenní jízdenky, opět se musí zohlednit a spočítat, zda se vyplatí AB nebo ABC (pro cestu z/na  letiště první a poslední den).

2019, ceny v €, první cena AB, druhá ABC (tedy s letištěm):

• jednorázová přestupní AB €2,80/80 minut od označení v dopravním prostředku, ABC €4,60/90 minut
• 1 den 8.00 12.00
• 2 dny 12.00 18.00
• 3 dny 16.00 24.00
• 4 dny 20.00 30.00
• 5 dny 24.00 36.00

Vše platí vždy od dne prvního označení v dopravním prostředku, lze je tedy koupit i předem.

V autobusech se dají koupit u řidiče, ale podstatně dráž, v tramvajích to nejde vůbec (přestože se na internetu velmi často píše, že to možné je)! Když pominu kiosky a trafiky, tak na většině zastávek stojí automat na jízdenky, ale na odlehlejších místech jízdenku nekoupíte. Navíc jsou automaty dvou druhů  - buď jen na jednorázové cesty, nebo i na vícedenní, ty jsou jen na exponovanějších místech. Platí se platební kartou, instrukce i v EN. Lístek se pak musí validovat ve voze přiložením ke snímači HSL. Z automatu sice vypadne zdánlivě obyčejný papírový lístek, ale snímač jej umí přečíst stejně, jakoby to byla předplacená HSL karta.

Trasy se ani nesnažte pochopit nebo naučit a slepě důvěřujte navigaci Googlu, která pracuje s MHD s minutovou přesností.

Jazyk: pozor na vícejazyčnost. Ve Finsku jsou dva oficiální jazyky, finština a švédština, takže zastávky jsou označeny často dvěma úplně různými názvy. Navigace nabídne finské jméno zastávky, kdežto v tramvaji zrovna svítí příští stanice švédsky! Ale nemusíte se učit ani finsky ani švédsky, všude se domluvíte anglicky.

Ubytování: hotely jsou seversky drahé, zvláště pokud trváte na snídani v ceně. Když se ale chvíli hledá, dá se najít hotel i za rozumnou cenu, přitom téměř v centru. My jsme našli dokonce dvojpokojový apartmán s vybavenou kuchyňkou přímo za Uspenskou katedrálou, tedy v centru, za velmi rozumnou cenu. Samozřejmě to nebyla úplná špička, starší vybavení, večer a noc bez recepce (i při příjezdu, ale mailové pokyny dávají návod), dýchavičný výtah jen do mezipater atd. Ale za tu nižší cenu to stálo. A to jsme nevyužili saunu v přízemí (dá se rezervovat zapsáním na papírový pořadník na dveřích).

Stravování: opět drahé, hlavní chod kolem €20-25, ani pizza nebo pasta se pod €15 v centru nesežene. Na každém rohu stojí supermarkety, kde se dá nakoupit jídlo levněji, ale pořád dráž než u nás, otevíračka většinou do 21 hodin. Levněji je na trhu u přístavu, kde jsou burgry a hot-dogy ve stáncích kolem €5-6. Ovšem zdaleka nejvíce nám chutnalo v kryté přístavní tržnici Vanha Kauppahalli, kde je nepřeberně různých jídel z ryb a mořských plodů. Právě lososové bagety a chleby v desítkách variant (€6-12, podle velikosti) jsou opravdu vynikající, jenže člověk nevydrží zůstat u jednoho, takže nakonec to vlastně vyjde dráž než v restauraci.

Toalety: moc vidět nejsou, ale dají se najít například na nádraží, v obchodním centru naproti nádraží, v knihovně Oodi (ty určitě stojí za návštěvu), u staré tržnice Vanha Kauppahalli a asi i jinde.

Výlety, trajekty: když pominu blízké okolí, kde se dá navštívit skanzen, mořský svět, ostrovní pevnost atd., tak asi hlavní výletní cíl i Helsinčanů je estonský Tallinn (blog se připravuje), kam se dá doplout za 2,5 hodiny trajektem. Trajekty do Tallinnu stojí běžně i kolem €50 za jednu cestu, ale když se koupí dlouho dopředu, tak může vyjít (jako vyšel nás) i na relativně rozumných €38 zpáteční lístek. Sedí se pohodlně v křeslech u stolů v mnoha restauracích a barech, které jsou samoobslužné, a když si nic nedáte, tak je to každému jedno.  Nám hrála živá hudba (při zpáteční cestě dokonce s postarší místní pěveckou celebritou, s kterou se všichni fotili), Finové si vezou s sebou na přezutí taneční boty a plavbu protancují. Nutno podotknout, že tanečníci byli z věkové skupiny 65+ (někteří i 80+), ale taneční figury zvládali až překvapivě. Poslech hudby a pozorování tanečníků je docela zážitek, který cestu výrazně zpříjemní.

Trajekty odplouvají z různých terminálů i kilometry vzdálených, je potřeba dát si na to pozor. Protože na trajekt je třeba nechat nastoupit několik set lidí a desítky aut a někde i vlaků, musí se být na odbavení delší dobu předem podle pokynů při objednání lístku.

Doporučená místa

Senátní náměstí

V empírovém slohu, historický střed města. Nad náměstím se tyčí katedrála, po stranách stojí paláce vlády (bez viditelné ochranky), radnice, knihovny Národní a Univerzitní a nejstarší kamenný dům v Helsinkách. Uprostřed dominuje socha ruského cara Alexandra I., který financoval rozvoj Helsinek. Za jeho vlády měli Finové mnohem více pravomocí než předtím za Švédů, takže zde byli Rusové vítáni (ano, i to je možné - ale na druhou stranu to už bylo dávno).

Evangelická katedrála

Vystavěna 1830-1832 Karlem Ludwigem Engelem (stejně jako v podstatě celé náměstí pod ní) v neoklasicistním stylu na půdorysu řeckého kříže. Stojí nad širokým schodištěm, které ji odděluje od samotného Senátního náměstí a zdůrazňuje její monumentalitu. Svou bělobou září do dálky a je vidět zdaleka zejména ze strany od Finského zálivu. Interiér je ovšem hodně střídmý včetně oltáře a zaujmou jedině varhany. To ovšem nic nemění na tom, že to je nejdůležitější helsinská pamětihodnost.

Uspenská katedrála

Stojí o pár set metrů dál a nesnaží se předstírat, že by byla něčím jiným než ruským pravoslavným kostelem. Není tak monumentální, zato je malebnější a má zajímavý interiér s klasickým ikonostasem místo oltáře. Stojí také na menší vyvýšenině, takže je opět zdaleka viditelná jako protipól Evangelické katedrály.

Tržiště u přístavu

Jeden z přístavů zhruba uprostřed mezi oběma katedrálami slouží jako kulturní a rekreační centrum. Dá se navštívit například plovoucí kino, otevřená terasa se soláriem, ruské kolo, vyplouvá se odsud na vyhlídkové plavby. Promenáda se v určité dny mění na tržiště, kde se dá sehnat všechno možné od různých cetek přes uzeniny a sýry, řemeslné výrobky až po rychlé občerstvení (převážně ryby) - zejména jídlo vypadá velmi lákavě a pokud někomu nevadí plastové talíře a příbory, tak se tu může královsky naobědvat či navečeřet. Ale pro nás i za královské ceny, pod €10 se nesežene nic.

Tržnice Vanha Kauppahalli

Hned vedle přístavu stojí i stará krytá tržnice. Stojí minimálně za prohlídku, ale asi málokdo odolá zdejším lákadlům. Nevěřil bych, že losos se dá upravit na tolik způsobů, nebo že sněhové pusinky mohou být tak obrovské. Něco na zub si tu vybere určitě každý. A vedle tržnice jsou veřejné záchody.

Kampi Chapel, kaple ticha

Hned kousek před hlavním nádražím stojí zvláštní oválná stavba pokrytá dřevěným obložením. Vchází se zezadu bočním vchodem a člověk se ihned ocitne v jiném světě. Velmi střídmě zařízená kaple slouží k posezení a uklidnění smyslů, které zde nejsou rušeny žádnými rušivými podněty (proto ta střídmost a dokonalé odhlučnění). Klapnutí závěrky mého fotoaparátu znělo jako výstřel, ještě že jsme tam byli sami.

Centrální knihovna Oodi

Bedekry upozorňují na moderní budovu galerie Kiasma, která ovšem ze své byvší progresivity dávno zestárla a dnes už exteriérem nijak neupoutá. Je tak nenápadná, že jsme ji nemohli najít (protože jsme nevěřili, že ta obyčejná budova je už tou moderní stavbou z průvodce). Ale díky tomuto hledání jsme narazili na sousední, opravdu moderní stavbu, která ještě do bedekrů nepronikla - Centrální knihovnu Oodi. Zvláštní stavba nedefinovatelného tvaru (snad průnik nějakých hyperboloidů) s fasádou z přírodních materiálů slouží nejen jako knihovna, ale i jako místo setkávání a odpočinku. Před knihovnou využívají rovnou plochu skateboardisti a bruslaři, uvnitř pak je kromě knih i kino, restaurace a desítky různých místností od miniaturních studoven po velké otevřené "schodiště" sloužící k posezení a setkávání. Všude vládne klidná, vstřícná a otevřená atmosféra. A zážitkem jsou zdejší suterénní toalety. Po obvodu kruhového sálu jsou genderově nerozlišené kabinky s dveřmi z mléčného skla nasvícené na fotobuňku zadním světlem, které nechává na dveřích zobrazený stín člověka uvnitř kabinky (Japonkám se dovnitř moc nechtělo, ale pak vše nadšeně fotily - to já jsem tak oprsklý nedokázal být, abych fotil stíny sedící na mísách). Uprostřed místnosti jsou umývadla paradoxně rozlišená na růžová a modrá, naprosto náhodně. Ale kdokoliv se může umýt u kteréhokoliv.

Sibeliův monument

Zde už musíme popojet tramvají, pro Finy významné místo je ukryto v pobřežním parku dále od centra. Sibelius je finský Dvořák a Smetana dohromady, jeho Finlandia je Mou vlastí i Slovanskými tanci současně. Památník má tvar varhanních píšťal, na které pohlíží skladatelův rozevlátý obličej v nadživotní velikosti. Velmi působivé místo, přes den věčně v obložení výprav finských důchodců.

Olympijský stadion

Ano, zde získal Emil Zátopek své tři zlaté olympijské medaile za 5 a 10 kilometrů a maraton, který běžel poprvé v životě (v olympijském rekordu - protože mu frustrovaný soupeř/favorit v půlce závodu v ironii řekl, že běží příliš pomalu, tak prostě přidal). Jeho žena Dana přidala do rodinné sbírky další zlatou za hod oštěpem. Bohužel se hlavní stadion rekonstruuje, takže jsme uvnitř nebyli.

Skalní kostel Temppeliaukio

Další místo, kde se střídají zájezdy, takže se někdy musí stát i fronta. Kolem roku 1969 byl kostel vytesaný do žulového masivu a následně zastřešen částečně průhlednou střechou. Škoda, že působivou atmosféru kazí právě ty davy lidí.

Další památky

Vše výše uvedené se v pohodě stihne za jeden den. Kdo má více času, může vyrazit do okolí do skanzenu, zoologické zahrady, mořského světa nebo bývalé vojenské pevnosti na blízkém ostrůvku. My jsme druhý den věnovali výletu do Tallinnu a více času už jsme neměli...

Video, cca 5 minut dlouhé (po rozkliknutí do YouTube v HD kvalitě)

Další blogy na téma "Víkend v ..." jsou k přečtení a prohlédnutí ve stejnojmenné rubrice.