Vyvěste fangle, krize v ČR zažehnána!

Aneb Dvě mouchy jednou ranou. Vracení poplatků odvrací následky finanční krize. Nobelova cena za ekonomii na obzoru. Čeští důchodci předhánějí německé rentiéry!

Konečně vidíme, že složité problémy mají jednoduchá řešení. V České republice se dodneška kumulovalo několik zásadních problémů - důchodci umírající bez ošetření nemajíce na poplatky, nešťastni ze ztráty smyslu života a nedostatku aktivního přístupu k životu. Krize zdravotnictví způsobená nedostatkem peněz. Neobsazené spoje Českých drah. Problémy automobilek s odbytem. Ztráty státního rozpočtu v důsledku snižujících se daňových příjmů z prodeje pohonných hmot při klesající ceně ropy. A hlavně ta zatrolená ekonomická krize, importovaná z USA a dalších kapitalistických zemí.

Přitom řešení je triviální a dneškem se začíná aplikovat (ve Středočeském kraji s tím začali prozíravě již od ledna). Přední světoví ekonomové se tlučou do hlavy, že na to nepřišli, trumfnout je musel až přední český lékař a majitel soukromého zdravotnického zařízení, který za bezesných nocí, kdy přemýšlel, jak ulevit českým pacientům, kápl na geniální nápad (možná ale jen četl můj blog z loňského října "Normální člověk by rozpočet navrhl lépe, než naši politici", kapitola 2).

Podstata je v kombinaci několika rozhodnutí učiněných dílem vládní koalicí, dílem konstruktivní opozicí. Vládní strany napomohly zavedením tzv. „regulačních" poplatků, opoziční jejich vracením formou daru. Rukou společnou a nerozdílnou pak dohodly snížení ročního limitu placeného pacientem na 2.500,- Kč z plné ceny léků a zdravotnických poplatků. A perpetuum mobile je na světě.

Z mnoha debat a diskuzí je zřejmé, že uvedený limit většina důchodců překročí během maximálně dvou měsíců (v každé TV diskuzi běží titulek s SMS-kami spravedlivě rozhořčených vnuků, jejichž babička platí za léky 2.000,- měsíčně). Od té doby začíná ekonomický zázrak fungovat:

Pacient (nyní už lépe řečeno zákazník) může začít chodit k doktorovi denně. Zaplatí 30 Kč, které dostane od kraje zpět. Dalších 30 Kč mu přijde od zdravotní pojišťovny jako přeplatek nad limit. Když bude chytrý, zajde raději na pohotovost, kde za zaplacených 90 Kč dostane zpět 90+90, tedy 180 korun (zisk 90 Kč). Když si nechá napsat dva recepty po dvou položkách (zbytečné léky může nechat lékárně, ať z toho taky něco má), zaplatí v krajskonemocniční lékárně 120 Kč, 240 ale dostává zpět (zisk 120 Kč). Protože pohotovost funguje i o víkendu, čiperný důchodce si může přilepšit o 210 Kč (tedy 120 léky a 90 pohotovost) klidně i 30 dní v měsíci, tedy kolem 6.000 Kč měsíčně. Navíc bude mít dostatek fyzického pohybu (fronty jsou i více než hodinové a zkuste stát hodinu ve frontě, to je pořádná zabíračka na nohy a záda), získá ve frontách nové přátele a třeba najde nový smysl života.

Tím jsme vyřešili důchodce a důchody. Vydělá na tom ale i celé zdravotnictví - lékaři a nemocnice vykáží více výkonů, dostanou více peněz (to je reálná odpověď na dotaz, zda nevadí, že do Středočeských nemocnic budou v lednu jezdit za péčí zdarma pacienti z jiných krajů - bývalý ministr zdravotnictví a nyní hejtman to přece musí mít spočítané).

Vydělají i farmaceutické firmy - spotřeba léků bude rekordní.

Protože se poplatky vrací jen v krajských zařízeních, obsadíme společně nevyužité spoje lokálních tratí ČD. Konečně se dostanou z červených čísel. Ne každý má dráhu zadarmo. Proto se zvýší spotřeba pohonných hmot (budeme jezdit k lékaři auty), stát vydělá na spotřební dani a DPH. Automobilky začnou opět prodávat, nezaměstnanost klesá.

Z titulu předsednické země EU exportujeme nejpozději do pololetí v té době již jistě vyhlášenou „českou cestu" do evropských zemí, učebnice ekonomie budou přepsány a tuto ZMĚNU jistě anektuje do svých vizí i nový americký prezident. Světové jazyky budou obohaceny o další české slovo - k robotovi a tunnelingu přibude rathonomie jako nástroj řešení ekonomických krizí.

Nyní už jen stačí v dostatečném množství vyrazit nově třicetikoruny a vytisknout devadesátikorunové bankovky. Dvacky a stovky nemají dále ekonomický smysl.