Za zajímavým víkendem v cizině nemusíme vždy létat či jezdit někam daleko, i blízko našich hranic jsou místa, která se vyplatí navštívit, a přitom nám takový výlet neudělá průvan v peněžence. Například Řezno.
Řezno, německy Regensburg, leží asi hodinku cesty autem od našich hranic. Komu přijdou německé hotely a pensiony drahé, nemusí dokonce ani v Německu přespat, jednou z variant je přenocování v Domažlicích nebo okolí a do Řezna jen udělat „výpad“ ze základny na Chodsku.
V tom případě bych dokonce navrhoval zvážit, zda nějakou část víkendu nestrávit v českém chodském pohraničí, například turistikou v okolí střediska Babylon. Když vyjde počasí, je zhruba tříhodinová procházka „Čertovou naučnou stezkou u Babylonu“ vysloveně relaxační záležitostí. Takřka žádné převýšení (těch 100-200 výškových metrů se nepočítá), krásná cesta lesními pěšinami, zajímavosti přírodní (viklan, geologické zajímavosti) i technické (umělý několikakilometrový náhon, akvadukt, kámen s politickou moudrostí). Ostatně to můžete vidět na fotkách.
Všechny následující fotky jsou rozklikávací.
K hranicím nemusíte jezdit hlavní trasou, ale můžete jet vesničkami (v Čechách i Německu), navigace vás dovede i tak. Cestou k hranicím se tak můžete na skok zastavit v Újezdě, kde se narodil Jan Sladký Kozina a je zde k vidění jeho rodný dům i sousední dům, kde bydlel s rodinou až do své násilné smrti. Nad vesnicí na kopci má sochu nejen on, ale i slavný chodský pes. A příznivci rurální literatury neminou pomník J. Š. Baara v nadživotní velikosti ve Výhledech. U trhanovského zámku, kde bydlel Lomikar, se ani zastavovat nevyplatí.
Kdo nezná Jana Sladkého Kozinu a Lomikara, může si pověst o nich a Psohlavcích poslechnout zde:
Původ jména Řezno je stejně starý jako město samo, tedy mluvíme o Keltech, kteří zde žili už od starověku ve své Radasboně. Staří Římané si název upravili na Castra Regina („pevnost na řece Regenu“), odtud už jen skok k Regensburgu a zkrácenému českému Řeznu, které skoro nikdo nepoužívá. I my říkáme: „Jedeme do Regensburgu a Norimberku“, tedy jedno jméno německy, druhé česky. Z dob starých Římanů se zachovala i kamenná brána Porta pretoria, ale asi to není nejúchvatnější místní památka.
Ale vraťme se k naší cestě vesničkami přes hranice, do navigace jsme místo Řezna zadali Donaustauf. Proč jedeme do městečka asi 12 km před Řeznem? Přece kvůli naprosto omračující stavbě, ne zcela známé Čechům, kteří si řezenskou oblast spojují jen s vánočními trhy – Walhalle, památníku německy mluvících osobností. Dal ji postavit Ludvík I. Bavorský v letech 1830-1842. Stavba ve stylu antických chrámů se hrdě tyčí na kopci nad vesnicí s výhledy na Dunaj a krajinu v širokém okolí. Kdo se sem vydá lodí z Řezna, musí zdolat pár stovek schodů, ale výhledy na impozantní stavbu před a nad sebou stojí určitě zato.
Rozhodně se vyplatí zaplatit si €4 za vstup do mramorem vykládané haly s bustami po stěnách, i když vám třeba většina jmen nebude nic říkat. Ale třeba mnohé hudební skladatele určitě znáte, stejně jako vědce, panovníky, politiky a jiné významné osobnosti od mytologické historie až po období po II. světové válce. Dokonce prý tu máme i krajana, Johanna Gregora Mendela, ale mně se najít nepovedl, asi jsem ho v záplavě jiných hlav přehlédl.
Do města jsem zadal v navigaci adresu „Regensburg Neuer Dultplatz“, která nás dovedla na velké odstavné parkoviště (bezplatné) na ostrově asi 10 minut cesty pěknou procházkou podél Dunaje ke Kamennému mostu, vstupu do centra. Cestou minete kovovou lávku, někde ji ještě bedekry doporučují jako zajímavost kvůli zábradlí ověšenému „zámky lásky“, ale zámky už zde nějakou dobu nejsou, protože ohrožovaly statiku můstku. Také Kamenný most se už nějakou dobu opravuje, ale je stále průchozí a pořídíte z něj tu nejhezčí fotku Řezna.
Vlevo za mostem je infocentrum, kde se dá vyzvednout mapa a zdarma si odběhnout na toaletu (žlutá budova na fotce), hned za infocentrem určitě nepřehlédnete dlouhou frontu před starou kuchyní, která sloužila snad už stavitelům mostu a zcela určitě všem jeho restaurátorům po celá staletí (také je vidět na fotce). Dnes se tu dá pojíst asi největší místní specialita „Sechs mit Kraut“ – šest řezenských klobásek (podle mne jsou stejné jako norimberské) se zelím a přílohou. Jenže pokud není ultraškaredě, asi si s talířem nebudete mít kam sednout, bude plno. Takže když budete mít dost času na vystání dlouhé fronty (pod půl hodiny nepočítejte), můžete si aspoň dát „tři v housce se zelím“, verzi do ruky.
K největší dominantě, Dómu sv. Petra, je to od nábřeží asi pět minut chůze. Nelze netrefit, věže kostela jsou pak výbornou navigační a orientační pomůckou, protože jsou průhledy v ulicích vidět skoro z celé historické části městečka.
Asi nemá význam popisovat historii, kdo chce, najde si na internetu nebo na místě přečte z infomateriálů, kterých je všude dostatek, v DE i EN. Takže se hned vrhněme dál do spleti úzkých uliček s poměrně vysokými domy. Velká část historického centra je pěší zonou, takže se zde dá hodiny a hodiny procházet a toulat, objevovat zapomenuté dvorky a zákoutí, posedět v některé z mnoha kaváren nebo si dát oběd v levné jídelně (spatzle se sýrem nebo špagety už od €5). Cestou neminete např. starou radnici z 13. století, asi nejhezčí náměstíčko Haidplatz, různé další kostely, dojít můžete i k zámku, který je už od centra trochu dále. Ostatně pojďme na fotky.
Když jsem psal, že Walhalla nezaslouženě není Čechách příliš známá, ještě mnohem méně známější je její sestřička Befreiungshalle v nedalekém Kelhaimu. Ale hlavně pokud z Řezna zamíříte dále do Norimberku, určitě ji nesmíte minout, menší zajížďka zato určitě stojí. Jen musíte počítat s tím, že po 17:30 se asi dovnitř nedostanete, takže z Řezna byste měli vyrazit nejpozději kolem 16:30.
Neoklasicistní památník, Halu osvobození, Liberation Hall, na vršku nad soutokem Dunaje a Altmühlu nechal také postavit Ludvík I. Bavorský, tentokrát jako upomínku na vítězství nad Napoleonem. Monumentální budova je vidět zdaleka, byť ji zpočátku můžete považovat za nějaký obří vodojem. Až po přiblížení vynikne její mramorové obložení a sochy na koruně kopule. Po vstupu budete jistě ohromeni nečekanou podívanou na kruhový sál pod vysokou kopulí, po obvodu 34 nadživotních bohyň vítězství s křídly nese štíty se jmény významných vítězných bitev, pod galerií jsou zase plakety se jmény významných generálů. Prostoru můžete obdivovat jak přímo z plochy mramorové podlahy s oslavným nápisem, tak z chodby za bohyněmi, ale i z galerie v patře. Opět úchvatný zážitek, zvláště před koncem návštěvní doby, kdy my jsme tu byli úplně sami.
A co dál? Buď se vrátit do Čech, nebo – tak jako my – pokračovat do Norimberku. Ale o tom až příště.
Video z víkendu na Chodsku, v Řezně a Noromberku:
Další blogy na téma Víkend v ...jsou k přečtení a prohlédnutí ve stejnojmenné rubrice.
