Vždyť to jsou jen zvířata

Jsou to "jen" zvířata, ale občas nás překvapí svými instinkty nebo inteligencí. V NP Etosha (Namibie) se mně povedlo zachytit fotoaparátem a kamerou dva příklady neobvyklého chování divokých zvířat. 

U žirafy asi instinktivního, u hyeny spíše inteligentního.

Níže uvedená videa jsou premiérově a exkluzivně uveřejněna v tomto blogu (samozřejmě s výjimkou zdrojového uložení na YouTube). Většinu fotek lze rozkliknout do lepšího rozlišení (kromě fotek focených kamerou, kde je rozlišení už u originálu horší), videa lze při otevření přes YouTube prohlížet celoobrazovkově ve FullHD.

Žirafa je typický býložravec. Je poměrně nenáročná a uživí se i tam, kde mají ostatní býložravci problémy nalézt dostatečné množství potravy. Se svou výškou využívá výhody toho, že dosáhne i tam, kam se antilopy a zebry nedostanou, takže ve stromovém patře prakticky nemá konkurenci (ještě tak ve slonech). Navíc má dlouhý, mrštný a silný jazyk, ten jí umožní vyhnout se ostrým trnům, kterými stromy marně chrání své listy a plody před spasením.

Žirafa se běžně nebojí žádného predátora. Dokáže svou dlouhou nohou s kopytem kopnout tak nečekaně rychle a prudce, že tím spolehlivě odradí každého útočníka. Je zranitelná jen tehdy, když pije - a pít musí každý den. Protože neumí kleknout na kolena, musí své přední nohy co nejvíce roztáhnout a skloněna nad hladinu jazykem pije. Jen v tom okamžiku může být napadena především lvem (resp. lvicí, protože lvice loví častěji než lev - ten si totiž počká, co lvice uloví, pak ji odežene, nažere se, a když něco zbude, tak se snad dostane i na lvici a lvíčata). Lvice u napajedla dokáže skloněné žirafě skočit na dlouhý krk a zardousit ji. Jenže žirafa je velmi bojácné zvíře. Posledních sto metrů k napaječce se běžně přibližuje i hodinu a déle, aby měla jistotu, že tam lev není někde v trávě schovaný.

Takže se lev většinou spokojí s jednodušší kořistí, třeba takovou antilopou impala. Těch je tolik, že na ně lvi chodí jak do mekáče, takže se jim lidově říká antilopa McDonald - a obrazec na zadní části těla impaly k tomu bezpochyby také přispívá.

Ale zpět k žirafě. Podobně jako člověk i žirafa potřebuje občas doplnit různé minerály a další prvky. Jenže kde je v chudé solné pánvi, jakou je Etosha, vzít. Instinkt a genetická informace v pozadí malého mozku zvířete radí spolehlivou cestu, jak doplnit alespoň vápník. A tak se dá při troše štěstí v Etoshi narazit na žirafu, která si spokojeně cumlá zvířecí kost, kterou našla někde v poušti na místě lví nebo hyení hostiny. Ale pohled to je určitě zvláštní, co říkáte?

Video se žirafami, zebrami a lvy v NP Etosha (Namibie), žirafa kousající kost je až ke konci videa (video lze otevřít do YouTube a následně na celou stránku ve FullHD rozlišení)

Ovšem ještě více mne dokázala překvapit hyena, která teoreticky také může být žirafě nebezpečná. Nechci soudit, zda zaslouženě či nikoliv jedna z nejvíce nenáviděných šelem savany. Hyena je člověku nepříjemná už svým vzhledem. Má totiž zadní nohy podstatně kratší, než přední, což je tak neobvyklé, že to na člověka působí vyloženě nepříjemným nesymetrickým dojmem. K tomu rozcuchaná srst plná nachytaných zbytků suché trávy (pro plížící se hyenu vynikající mimikry), protivné kýchání, zlý pohled šikmých očí. A ještě se živí mršinami a zbytky po jiných predátorech, už to samo o sobě je odpudivé.

Ono to tak ve skutečnosti nemusí být. Je pozorováno, že častěji lvi odeženou hyeny od jejich kořisti a pochutnají si na ní sami, než že hyena dojídá po smečce lvů (ono toho stejně obvykle ani moc nezbude). Hyena má jen výhodu neuvěřitelně silného stisku čelistí (snad nejsilnějšího mezi šelmami), takže po lvech občas dochroupá i silnější kosti jejich obětí, se kterými si už král zvířat nedokáže poradit.

Samice hyeny je větší a silnější než samec, tlupa má vždy vůdčí samici, samci žijí samotářsky. Je rychlým běžcem (přes 60km/h), ovšem na rozdíl od většiny ostatních šelem je nejen rychlá, ale i vytrvalá. Dokonce má  dvakrát větší srdce, než má mnohem těžší lev, aby při déle trvající námaze dokázalo tělo zásobit okysličenou krví.

Lva se hyena samozřejmě bojí, tedy alespoň pokud není v minimálně trojnásobné početní převaze. Takže když se lev rozhodne pochutnat si na hyení kořisti, hyena se obvykle poroučí a zpovzdálí sleduje, jak její potrava mizí ve chřtánech lví smečky. A právě v Etoshi jsme pozorovali velice zvláštní a inteligentní chování hyeny, která na lvy velmi jednoduše vyzrála.

Mohutná samice hyeny skvrnité, nejlepší lovkyně mezi hyenami, se rozvážně blížila k napajedlu, sledována zdálky opatrnými antilopami a zebrami. Jen poloslepá prasata bradavičnatá si z ní nic nedělala, protože ji zřejmě neviděla ani necítila.

Hyena obešla napajedlo a klidně vešla do stojaté vody. Už to bylo samo o sobě podivné - kočkovitá šelma (kterou hyena je, přestože připomíná spíše psa), která miluje vodu a jde se jen tak vykoupat?

Pomalu obeplavala travnatý ostrůvek a najednou se celá ponořila pod vodu. Hyena potápěč!

A když se vynořila, držela v tlamě nohu zebry. Klidně a beze spěchu si z ní postupně asi čtvrt hodinky odtrhávala kusy masa, než se zřejmě dostatečně nasytila. Pak se s nohou opět ponořila, chvíli ji zřejmě uchycovala pod kořeny vodních rostlin, spokojeně připlula ke břehu a důstojně v klidu odkráčela do stepi.

Video s hyenou pojídající zbytky zebry schované před lvy v napajedlu (video lze otevřít do YouTube a následně na celou stránku ve FullHD rozlišení)

Chytrý mrchožrout si ve vodě schovává potravu, aby mu ji zlodějští lvi neukradli. No řekněte, není to projev inteligence? To už nejsou jen instinkty. Podle našeho jihoafrického průvodce Eldada je takovéto chování u etoshských hyen poměrně nové. Poté, co byla plocha NP Etosha před pár desítkami let radikálně zmenšena, nemají hyeny v pusté stepi (v suché namibijské zimě vyschlé na troud) kam si kořist před lvími smečkami schovat. Proto se naučily využívat této netradiční možnosti - lvi jako kočkovité šelmy moc na koupání nejsou a kořist schovaná pod vodou je pro ně nedostupná. Co na tom, že hyena sama je vlastně kočkovitá šelma, jak už jsme si řekli dříve, takže by moc vodomilná také být neměla...

***

Na závěr otázka: proč jsou zebry pruhované?

Samozřejmě to jsou mimikry. Zebra je stádní zvíře, samotnou ji prakticky nepotkáte. A když se stádo semkne, predátor prakticky nemá šanci poznat, kde má které zvíře krk, na který by mohl zaútočit. Pruhy vše spolehlivě sjednotí do jednolité masy.

Dlouhé video z Namibie (1:23)