Víkend na stezkách v korunách stromů

Už máte celou Šumavu prochozenou a probyciklovanou tam a zpátky, přesto vás pořád láká a chtěli byste vidět ještě něco nového? Pak se nabízí poměrně nová Stezka korunami stromů Lipno na vrcholku Kramolín (901 m n.m.).

Stezka byla otevřena 10. července 2012, takže slovo "nová" je snad v pořádku. Inspirací pro ni byla její bavorská sestřička, o které si něco povíme později. Ale o přesnou kopii se nejedná, rozhodně se vyplatí navštívit obě stezky, byť to není úplně levná záležitost.

Lipenská stezka má jednu výhodu - zaparkovat pod Kramolínem můžete úplně zadarmo. Ovšem výhoda je to jen zdánlivá, protože pak se musí vystoupat až na vrcholek kopce, cestička vede lesem, ale v zimě (která tu trvá dlouho) je zasněžená a zledovatělá, což z výstupu dělá místy záležitost poněkud adrenalinovou. Samozřejmě je varianta, dokonce ne jedna - máme na výběr alternativní možnosti dvě. Buď lanovku, která však mimo sezónu nejezdí, nebo kyvadlovou autobusovou linku - ovšem pozor, je neuvěřitelně drahá!

Věž stezky je vidět už od parkoviště (ale fotka je hodně zoomovaná). Už z dálky vypadá úchvatně a ještě více zapůsobí na konci závěrečného stoupáku lesem, když se naráz vynoří mezi smrky. Pokladna je hned vedle, lístky opět nepatří k nejlevnějším, ovšem je třeba si uvědomit, že nic podobného jinde u nás v takovém měřítku nenajdete. Při koupi vstupenek se kupují i lístky na tobogan, chce to mít rozmyšlené předem, zda se chcete svézt. A určitě to doporučuji i těm, kteří si jinak na adrenalinové zábavy moc nepotrpí, přestože tobogán vypadá impozantně, je to vlastně jen trochu delší skluzavka, kde se ani nestihnete pořádně rozjet - čímž nechci říct, že to nestojí za to, ba právě naopak. Nikdo nemusí mít strach a užít si tobogánu může opravdu každý (od 6 let, jestli si správně pamatuji).

Celá stezka je bezbariérová a vzorně udržovaná, takže ani maminky s kočárky tu nejsou výjimkou. Stoupání je velice pozvolné (2-6%), vždy po pár stech metrech je cedulka, která upozorňuje, za kolik let vyroste smrk právě do aktuální výše. Kromě toho jsou cestou "odpočívadla" s didaktickými tabulemi a hádankami pro děti (z přírodních matriálů), kde se návštěvník nenásilně dozví zajímavé informace o okolní přírodě a její ochraně.

Ještě oblíbenějšími odbočkami jsou zkratky nebo prodlužky většinou v zatáčce stezky, kde mizí pevná půda pod nohama a je nahrazena různými překážkami typu chůze po laně nebo žebříku. Samozřejmě se můžete přidržovat zábradlí a pár centimetrů pod vámi je bezpečná síť.

Nejhezčí je snad úsek cesty, kde se dostáváme těsně k vrcholkům stromů na straně s výhledy na přehradu. Po pravé ruce úchvatná panoramata lemovaná vršky posledních smrků a borovic, po levé se najednou vynoří věž se závěrečným spirálovým úsekem cesty. Na tomto místě dochází také k lámání chleba - až sem klidně dojdou i lidé se strachem z výšek, ovšem pohled nad koruny stromů dokáže své a právě tady se část návštěvníků otáčí a vrací se zpět. Čeká je stejných 675 metrů cesty k pokladně.

Kroužení po chodníku po obvodu válce věže už tak zajímavé není, je to jen příprava na vrcholovou partii. V chladnějším počasí se musí počítat se studeným větrem, který začíná hodně profukovat. A pak to přijde - jsme na samém vrcholku 40 metrů vysoké věže. Kdo si to neumí představit, pak věřte, že 40 metrů je opravdu hodně vysoko. Hlavně při pohledu do údolí Lipenské přehrady, kdy je výška znásobená výškou kopce. My jsme tu v únoru moc dlouho nevydrželi, ne kvůli závrati, ale kvůli hrozné zimě. Takže jsme spěchali dolů do snesitelnějších podmínek.

Na úrovni vchodu stezky do věže je i nástupní stanoviště tobogánu. Vyfasujete filcovou podložku s kapsou na nohy, tu si přidržíte rukama a obsluha vás pošle na cestu temnou nerezovou trubicí, která se zdá téměř svislá. Podložka však drží snesitelnou rychlost, a to mnohem nižší, než znáte třeba u vodních tobogánů. Zážitek je to přesto excelentní.

Jak už jsem se zmínil v úvodu, v relativně dosažitelné vzdálenosti je i druhá podobná atrakce, Bavorská stezka poblíž městečka Neuschönau v NP Bavorský les. Je o něco starší a v drobnostech se liší. Tak třeba za parkování zaplatíte (maximálně) 5 EUR - podle času stráveného na stezce a v jejím okolí. Na druhou stranu stojíte přímo u pokladny a nemusíte se nikam šplhat nebo platit za lanovku či autobus.

Princip je hodně podobný. Opět podobná konstrukce chodníčku se zastaveními po stranách a s adrenalinovými odbočkami. V únoru máme smůlu, že jsme o něco výše a chodník je namrzlý, což dělá problémy mým hladkým podrážkám. Ale při troše opatrnosti se to dá zvládnout. Infotabule jsou realizovány poněkud odlišně, ještě důsledněji využívají přírodní materiály, také na odbočkách jsou trochu jiné překážky - třeba něco jako chůdy zavěšené pohyblivě na čepech nebo prolézání po kladině mezi lany.

Samotná stezka je ještě delší, než je lipenské dvojče, má 780 metrů. A závěrečná věž je také vyšší, dokonce 44 metrů. Ovšem zde ve tvaru vajíčka, takže horní plošina má průměr mnohem menší. Pohled nahoru při vstupu do vajíčka ohromí - uprostřed rostou dva vysoké živé stromy, které vnitřní prostor úžasně oživují a dodávají mu velice atraktivní vzhled. Nechtěl bych se naší domácí atrakce dotknout, ale z hlediska architektonického a z hlediska zasazení do okolní přírody je německá stezka o něco dokonalejší a povedenější.

Když se pořádně pokocháme výhledem na Bavorský les a Šumavu s Luzným, stejnou spirálou (520 metrů) se vrátíme k východu, kde stojí informační středisko Hanse Eismanna s několika expozicemi a multimediálními programy - zdarma. Nám však mnohem zajímavější připadá 12 km dlouhý okruh s možností seznámení s místní faunou (také zdarma, je to vlastně normální turistická cesta). Nechci napsat malá ZOO, protože se jedná o vycházkovou trasu přírodou a oborami. Takže ptáci jsou v průchozích voliérách, vodní zvířata ve volně otevřeném rybníčku (bobra jsem nezahlédl), jeleni s laněmi a srnci zase v oboře, kterou návštěvníci také procházejí. A co je nejdivnější, stejně jako mezi jeleny nás správa parku pustí i do obory s divočáky, takže od toho jednoho, kterého jsme zahlédli, nás skutečně nedělil žádný plot. Za plotem jsou jen vybraná zvířata typu medvěda - ovšem i ten tu žije relativně přírodně, nemá žádný pavilon a zimu tráví ve skutečné noře!

Takže kdybych měl obě stezky porovnat, tak pro tu českou hovoří parkoviště zdarma, lepší přístupnost z většiny ČR a hlavně tobogán. Pro bavorskou ideální architektonické sladění s přírodou, pohodlnější přístup autem až ke vstupu a hlavně zvířecí stezka. A včil babo raď.

Další blogy na téma Víkend v ... jsou k přečtení a prohlédnutí ve   stejnojmenné rubrice .