Recenze: Nejlepší španělská detektivka podruhé

Recenze e-knihy: Dědictví kostí (Dolores Redondo), druhý díl třídílné série Baztán, jejíž první díl Neviditelný strážce byl oceněn jako nejlepší španělská detektivka roku 2013

Nejlepší španělská detektivka roku 2013 má pokračování. A po lehkém zklamání z prvního dílu musím konstatovat, že druhý díl já osobně považuji za zdařilejší. Není žádným přílepkem a narychlo spíchnutým pokračováním úspěšné detektivky, který by se měl vézt na vlně pochval čtenářů i kritiků, naopak, první díl překonává logikou i čtivostí. Z Dědictví kostí je zřejmé, že autorka získala na jistotě a také že má předem důkladně rozmyšlenou strategii celé trilogie - což konečně naznačil už závěr prvního dílu. Ostatně recenzi Neviditelného strážce jsem končil poznámkou: "Snad se dozvím, jak to bylo s těmi ohlodanými kostmi v jeskyni a uřezanou a odkousnutou rukou". A to jsem se dozvěděl, nicméně se zase objevily otázky další, které bude řešit až třetí díl, dosud nenapsaný.

Inspektorka Amaia Salazarová v rodném kraji konečně otěhotněla a porodila zdravého chlapečka, přestože podle doktorů všichni čekali holčičku. Brzy po porodu se vrací do práce (o chlapečka se musí starat tatínek), tentokrát už jako potvrzená stálá šéfka oddělení vražd. Proto je trochu zklamaná, když první případ, který dostává se svým týmem k vyřešení, je pouhé vandalství spočívající ve znesvěcení kostela. Jenže nejvyšší církevní kruhy zastupované otcem Sarazolou z nějakého tajemného důvodu trvají na tom, aby případ řešila právě Amaia, a policie se jim snaží vyjít vstříc.

Vrah nevlastní dcery, který se snažil napodobit sériového vraha z prvního dílu, aby zamaskoval svůj zločin, páchá ve vězení sebevraždu. Zanechává po sobě obálku pro inspektorku Salazarovou s pouhým jedním slovem - Tartalo. Tartalo je mytologická postava baskického Kyklopa, jednookého lidožravého obra, který vystavoval ohlodané kosti svých obětí u vstupu do jeskyně. I prostodušší čtenář si vydedukuje souvislost s tajemnou jeskyní a ohlodanými kostmi z předchozího dílu. Jen není jasné, co má podivný vzkaz znamenat a na co upozorňuje.

Baskická obdoba Kyklopa - Tartalo

Postupně se při pátrání v minulých případech objeví několik záhadných sebevražd brutálních a primitivních zločinců - vrahů, kteří před svou smrtí stačili napsat (krví, výkaly a podobně) na stěny místa činu stejně zlověstný vzkaz: Tartalo. A při dalším znesvěcení kostela se na scénu vracejí kosti. Co asi odhalí analýza DNA? Jak to všechno souvisí s Amaiou a její rodinou? Tak to už bych prozradil moc.

Opět se v knize objevují retrospektivní návraty do minulosti, zcela zásadní význam má stejně jako minule rodina inspektorky, vyšetřovací tým musí řešit své vnitřní pracovní a osobní problémy. Naštěstí jsme ušetřeni rozvleklých popisů městečka, které zpomalovaly děj první části trilogie - mimochodem, prý se v Baskicku pořádají zájezdy po místech zmíněných v obou knihách. Amaia řeší rozporuplné vztahy k vlastnímu muži (z mého mužského pohledu by měl být pozlacen), k cizímu muži (ze stejného mužského pohledu se chová poněkud nereálně, ale věřím, že ženám se může zdát přinejmenším dojemný) a dokonce ke svému dítěti. Náznaky věcí mezi zemí a nebem jsou ku prospěchu věci také poněkud střídmější, takže neruší a dodávají pocit příjemného tajemna.

Asi nemohu prozradit více. Děj má docela rychlý spád, občasné prudké zvraty drží čtenáře v napětí až do konce, opět se dočkáme dvojitého zvratu v samotném závěru. To neznamená, že by kniha byla prosta nedostatků. Byť děj oproti prvnímu dílu znatelně zrychlil, severské detektivky jsou stále ještě svižnější. Logika občas dostává na frak. Postavy se chovají zcela nepravděpodobně (třeba když Amaia navrhne řešení sporu s kolegou soubojem na férovku a zcela po chlapsku - a on to přijme). A zásadní výtka: je zde porušeno (docela zbytečně) nejméně jedno pravidlo z desatera čtenáře detektivek. A to zamrzí.

Drobné připomínky k překladu: nečetl jsem v originále, ale označení hodnosti "nižší inspektor" mne tahá při čtení za oči - spíše bych snesl podinspektora nebo nějaký jiný popis. "Představovací" dopis při hledání zaměstnání se u nás obvykle označuje jako "motivační". A v roce 2014 napsat, že "e-mail byl odeslán z bezplatného internetového rozhraní, která často bývají na letištích nebo autobusových nádražích", mně připadá trochu anachronické. Ale až na tyto jednotlivé excesy je překlad docela čtivý a prostý rušivých chyb (ono i ten "nižší inspektor" možná opravdu vychází ze španělských reálií, ale mne tedy pokaždé zadrhne v plynulém čtení).

Když mám vše shrnout do jedné věty, pak druhý díl je pro mne zajímavější, čtivější, akčnější a napínavější, ovšem bez prvního dílu se číst nedá. Uvidíme, jak bude vypadat závěr trilogie. Dojde na souboj kdo z koho, dostane každý, co si zaslouží? Přežijí všechny hlavní postavy z rodiny Amaii Salazarové? Nebo aspoň ty kladné?

Kniha Dědictví kostí vyšla na Knihách iDNES:

http://knihy.idnes.cz/dedictvi-kosti.html

V PDF formátu 536 stran, cena 189,- Kč