Recenze e-knihy: Vzpomínání (Eleonora Dujková rozená Bubna-Litic)
„To byla naše paní Eleonora, právě nedávno se stala jedinou majitelkou rodinného sídla pánů z Bubna a Litic a snaží se to tady dát trochu do pořádku. Nemá to jednoduché, rodina zámek přebírala skoro jako ruinu a výnosy panství nestačí ani na běžnou údržbu, natož na opravu střechy.“, šeptá průvodkyně a nám se to nějak nezdá.
Tak jsem si tehdy říkal, že hraběnka přece nemůže trpět hmotnou nouzí. A těch pár milionů na opravu jistě nebude problém získat třeba z nějakých zahraničních účtů, které určitě rodina má. Až teď vidím, jak jsem se spletl a paní hraběnce křivdil. Šlechtě sice byl po tahanicích vrácen nemovitý majetek, ale peníze někde zmizely. A i o tom píše hraběnka s občanským jménem Dujková ve svém Vzpomínání.
Její kniha nejsou žádné memoáry nebo sága šlechtického rodu se staletou historií, není to ani klasický deníček nudící se dámy. Hraběnka jen touto prostou formou chtěla zanechat svědectví. Svědectví svým dětem, vnukům a pravnukům, kteří už žijí mnohem obyčejnější a civilnější životy, svědectví nám vnějším pozorovatelům s obyčejnou červenou krví. Život hraběnky totiž byl a je velice neobyčejný, i když to tak při čtení jejich zápisků na první pohled nevypadá.
Krátké vzpomínky na jednu dvě stránky nás seznamují s celou šlechtickou rodinou, s její rakouskou i českou větví. Starší členové rodiny ještě žijí tradičním šlechtickým způsobem života, žení a vdávají se jen v rámci šlechty. Kupodivu na rozdíl od běžně vžitých představ to nezpůsobuje úpadek a degeneraci, právě naopak mnozí příslušníci rodiny Bubna-Litic hrají velkou a většinou pozitivní roli ve veřejném životě.
Ukázka rukopisu knihy
(obrazová příloha, archiv autorky)
Hraběnka se snaží sama sebe v době svého dětství a mládí představit jako trochu lidovou a demokratickou dívku, která má v české škole v první třídě problémy se špatnou češtinou, ovšem nelze si nevšimnout, že přece jen je její pohled (třeba na personál zámku) tak trochu stylizovaný, ten odstup mezi modrou krví a zbytkem světa prostě existuje, byť se jej paní Eleonora snaží nevidět. Ale v době dospívání navazuje přátelství i s obyčejnými spolužačkami – a tato přátelství jí vydrží přes mnohé dějinné zvraty desítky let až do současnosti.
Prudký obrat v životě přináší válka. Tatínek, hrabě Bubna-Litic, se stává ministrem zemědělství v Eliášově protektorátní vládě, ale to se neodpouští, vláda bude po válce označena za kolaborantskou, tatínek půjde bez soudu sedět na Pankrác.
Už za války je život v Praze těžký, ale po válce to bude ještě horší. Prakticky celá rodina včas emigruje do Rakouska i jinde, jen Eleonora se cítí natolik Češkou, že rodnou zemi odmítá opustit. A to i přes naléhání svého muže, svérázného Valacha, vystudovaného lesníka bez jakéhokoliv šlechtického původu. A tak ji čekají desítky let v hmotné nouzi a utrpení, v jednopokojovém bytě bez vody a s toaletou přes chodbu. A když se konečně příležitost k přestěhování do Rakouska v roce 1968 zopakuje, hraběnka opět neumí a nechce odejít. A manžel Petr, přestože tomu nerozumí, zůstává s rodinou.
Paní hraběnka nám o tom píše pořád stejným tónem, jako když popisovala šťastnější léta svého dětství. Ani náznak nějakého stěžování nebo pocitu křivdy. Tudy ten život šel, tak to bylo a hotovo. Jinak to nešlo a nouzi hmotnou na druhé straně vyrovnaly mateřské city ke svým čtyřem postupně narozeným dětem. A když se nemá kdo postarat o mladou rakouskou příbuznou, bez váhání si ji bere téměř za vlastní, vychová ji a duchovně zaopatřenou pouští zpět do světa.
Své nejbližší paní Eleonora vůbec nešetří. Co se vše dozvíme třeba o manželovi a dokonce o Eleonořiných pochybách, co vlastně cítí či necítí ke svým dětem. Někdy nám možná ze svého nitra prozradí i více, než by nám, čtenářům a voyerům, bylo milé. Asi málokdo by našel odvahu se tak otevřít a ukázat své nejbližší i sebe ze stránky, která není úplně lichotivá. Jenže hraběnka chce být pravdivá a v tomto bodě se jí to daří více, než při vzpomínání, jak její rodiče rozdávali šťastnému služebnictvu na Vánoce dárky.
Hraběnka Eleonora se všemi svými vnoučaty při oslavě osmdesátin. Je vám povědomá dlouhovlasá dívka po hraběnčině levici? Ano, opravdu je to reportérka TV Prima Filipa Šebová, i ona má modrou krev.
(obrazová příloha, archiv autorky)
Kniha Vzpomínání je rozsahem nevelká, krátké zápisky jsou řazeny zdánlivě téměř nahodile. Kapitolu o příbuzných střídá popis života v zatemnělé válečné Praze, najednou se vrátíme do dětství, abychom o stránku dále řešili nedostatek potravinových lístků. Bratr Adam je někdy vydáván za černou ovci, ale na fotce vidíme, s jakou radostí je vítán na nádraží po návratu z australské emigrace. Nicméně řazení kapitol má jistou logiku, jen je třeba si na ně zvyknout.
A co je zvláště vhodné k poznamenání: při čtení mě ani jednou do oka neuhodila pravopisná chyba, a to ani v interpunkci. Nejsem takový, že bych se při čtení soustředil na hledání chyb, ale občas jsou některé tak do očí bijící, že to až kazí radost z četby. Takže netvrdím, že by hnidopich nic nenašel, ale mně rozhodně žádná chybička do oka nepadla (teď jsem nahrál kritikům mým, kteří jistě něco závadného v textu recenze objeví, co se dá dělat, nikdo není dokonalý).
Nečekejte od Vzpomínání žádnou velkou literaturu. Pokud vás zajímá obyčejný život jedné neobyčejné osobnosti, pak vám mohu knihu doporučit. Pokud hledáte akční příběh či romantiku, běžte v Knihách iDNES do jiné sekce.
Kniha Vzpomínání (druhé, doplněné vydání) vyšla na Knihách iDNES:
http://knihy.idnes.cz/vzpominani-1.html
V PDF formátu 137 stran (z toho 30 obrazové přílohy), cena 99,- Kč
Libor O. Novotný
Víkend na bitevním poli ve Waterloo
Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.
Libor O. Novotný
Víkend v Antverpách
Antverpy – skvostné město umění, diamantů a kulturního bohatství. Perla Vlámska, která se pyšní nejen bohatou historií, ale také uměleckým dědictvím a jedinečným průmyslem.
Libor O. Novotný
Víkend v belgickém Gentu
Gent, město historie, života a umění. Pokud hledáte autentický zážitek plný historie, kultury a života, Gent je tím pravým místem. Vítejte v jednom z nejkrásnějších měst Belgie – v úchvatném Gentu.
Libor O. Novotný
Víkend v Bruggách
Belgické Bruggy jsou skvostným příkladem evropského historického města, kde se setkává romantika minulosti s kouzlem současnosti.
Libor O. Novotný
Víkend v Bruselu: Kouzlo Evropského města
Každý, kdo rád cestuje a nepohrdne klasickými eurovíkendy, by měl navštívit Brusel, fascinující a půvabné hlavní město Belgie. Brusel nás osloví svou jedinečnou kombinací historie, kultury, a moderní elegance.
Libor O. Novotný
Víkend v Guayaquilu (a mj. test ChatGPT)
První část tohoto blohu byla vygenerována v ChatGPT na základě zadání: "Turistický blog o nejzajímavějších místech města Guayaquil" a doplněna mými fotkami, v druhé části jsou přidány mé individuálními poznatky a zážitky.
Libor O. Novotný
Čínské sombrero
Galapágy jsou obdivované turisty především kvůli unikátní fauně, ale zdejší příroda je krásná i sama o sobě, jak můžeme vidět na ostrůvku s poněkud nesmyslným jménem Čínské sombrero (všichni víme, že sombrero je přece mexické).
Libor O. Novotný
Kde mají "kozy" křídla
Ostrov North Seymour na Galapágách je hnízdištěm dvou ptačích druhů s velmi exotickým zjevem - fregatek vznešených a terejů modronohých. Už jejich druhová jména napovídají, že návštěva ostrova je opravdu nezapomentuelným zážitkem.
Libor O. Novotný
Nejhezčí šnorchlování?
Na otázku: "Kde se ti nejvíc líbil podmořský život a šnorchlování?" jsem donedávna měl odpověď jasnou. Až letošní expedice mne donutila ji změnit.
Libor O. Novotný
Galapágy - Tintoreras: žraloci, lachtani, leguáni
Na Galapágách jsou zvířata chráněná tak dlouho, že zcela ztratila strach z člověka. Občas je musíte překračovat a dávat přitom pozor, ať na ně nešlápnete. A na lavičce si neodpočinete, protože ji obsadil lachtan.
Libor O. Novotný
Ve středu světa
Možná to pro vás bude překvapení, ale středem světa není Česko. Asi by se našlo více míst, která si tento titul nárokují, ale jen jedno jej má (pseudo)vědecky zdůvodněné: Mitad del Mundo, Střed světa na rovníku v Ekvádoru.
Libor O. Novotný
Boj o mrtvého kozla
Sportovní zápolení může mít mnoho podob. Třeba v Kyrgyzstánu patří k nejpopulárnějším sportům koňské hry Kok-Boru (někdy nazývané i Buzkaši), kde je cílem hry hodit do branky mrtvého kozla.
Libor O. Novotný
Dobré prase všechno spase XLVI
Už jsme při cestách po světě viděli mnoho způsobů přípravy nudlí, ale žádný není tak pracný, jako je výroba nudlí lagman u čínské národnostní menšiny Dunganů v Kyrgyzstánu.
Libor O. Novotný
Dobré prase všechno spase XLV
V nejoblíbenější taškentské restauraci je na jídelním lístku jen jedno jídlo. Denně jej navaří několik set kilogramů a nasytí tím až 5.000 zákazníků. Používají k tomu mj. kotel-pánev na 300 kg plovu, národního uzbeckého jídla.
Libor O. Novotný
Island - Duhové hory
Celý svět zná tuto islandskou oblast jako LANDMANNALAUGAR, jen u nás jí říkáme Duhové hory, zřejmě abychom ji učinili ještě více atraktivní. Zbytečně. O kráse islandské přírody nikdo nepochybuje a Landmannalaugar ji jen potvrzuje.
Libor O. Novotný
Islandské vodopády
Island je zemí gejzírů, sopek, geotermálních pramenů - a vodopádů. Z tisíců slavných i bezejmenných vodopádů jsem jich pro vás vybral 14.
Libor O. Novotný
Dobré prase všechno spase XLIV
Po dlouhé pauze způsobené nemožností cestování se vrací rubrika věnovaná méně obvyklým jídlům dílem věnovaným islandským možnostem stravování. Sníme krásného papuchalka, soba nebo velrybu a uvaříme chleba v geotermálních pecích.
Libor O. Novotný
Mladoboleslavská věznice
Před deseti lety zavítal hollywoodský herec Tom Cruise do Mladé Boleslavi. Ne, opravdu si tu nechtěl osobně vybrat Fabii – byl ale zavřený v místním vězení u okresního soudu. Naštěstí jen v rámci natáčení Mission: Impossible IV.
Libor O. Novotný
Dlouhé stráně – jeden ze sedmi divů Česka
V anketě o 7 divů Česka skončila přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně jen velmi těsně druhá (o necelou tisícovku hlasů, tedy méně než 1%) za Karlovým mostem. Pojďme se na ni alespoň virtuálně podívat.
Libor O. Novotný
Nejkratší tunel u nás a asi i na světě
Certifikátem má sice potvrzený jen český rekord, ale tunel Pekařova brána asi bude i ve světě jen těžko hledat konkurenci. Vždyť kdo by prorážel tunel dlouhý v nejkratším místě jen 3,4 metru...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 359
- Celková karma 14,59
- Průměrná čtenost 3233x
www.libornovotny.cz
www.libornovotny.cz/Vikend
Na blogu iDnes od roku 2007.
Koncem roku 2011 jsem zjistil, že jsem v pořadí podle výše karmy na druhém místě mezi p. Paroubkem a p. Okamurou, což mne vedlo k rozhodnutí věnovat se nadále jen rubrice Cestování.
Můj kanál
Around the world with Libor Novotný
na YouTube má cca 15.000 odběratelů.