Jak málo stačí k životu - Dasaneč

1. prosince 2014

Ráno se všechny děti starší pěti let vydají pro vodu k několik kilometrů vzdálené louži hnědé vody. Muži v produktivním věku jsou větší část roku daleko od domova se svými stády. Ženy podstupují bolestivou obřízku. Nikdy se nesetkali s elektrikou, místo doktorů je léčí šamanky. Neumějí číst, psát, počítat, neznají oficiální jazyk své země - domluví se spolu jen v rámci svého kmene. Přesto vypadají na první pohled šťastně. Žijí stále téměř stejným způsobem života, jako žili jejich předci před tisíci let. Jejich zákonem je tradice. Primitivní kmeny v povodí řeky Omo na jihu Etiopie.

Dnes se podíváme k etniku Dasaneč (případně psané i Dasenač, Daseneč, anglicky Dassanach).

Dasanečové patří k těm hůře přístupným jižním etnikům, jejich území leží jihozápadně za řekou Omo prakticky na hranici s Keňou, kolem jezera Turkana. Jsou známí jako agresivní bojovníci. Živí se především pastevectvím, ale také pěstují v bažinách kolem řeky čirok (sorghum), kukuřici, fazole, různé dýně a tykve. Jako jediný etiopský kmen loví krokodýly a jedí jejich maso. V řece Omo i rybaří a chytají hlavně obrovské několikametrové (prý) sumce.

Čirok je rostlina na první pohled podobná kukuřici bez klasů, patří však mezi lipnicovité, takže se na mouku zpracovávají její zrna z květenství podobného snad prosu. Z mouky se pak vaří kaše, která se jí jako hlavní jídlo nebo jako příloha. Je základní potravinou pro mnoho jihoetiopských etnik.

Kromě zmíněných zemědělských plodin je hlavní složkou potravy Dasanečů mléko a dobytčí krev. Býk se znehybní a šípem vystřeleným z luku z bezprostřední blízkosti se nastřelí tepna na podvázaném krku zvířete. Do přiložené kalebaše se nachytá i více než jeden litr krve, po uvolnění škrtidla krev téct přestane a ten litr zvíře ani nepocítí. Krev se pije zatepla a lidé se krví i pomažou po celém těle a obličeji.

Dasanečové udržují stále živé i některé tradice, které by moderní svět nejraději nechal zmizet, tedy ženskou obřízku a kult mingi.

Obřízka probíhá tím nejhorším způsobem, kdy je odstraněno vše, co vyčnívá, zvnějšku i zevnitř. Praktikuje se u dospívajících dívek a probíhá bez umrtvení, pokud za umrtvení nepovažujeme polití studenou vodou. Samozřejmě je samotný výkon velmi bolestivý (dívku pevně drží pět příbuzných žen), ale to není vše. Tento druh zákroku totiž končí masivním srůstem, takže o svatební noci a při porodu je často třeba srůst znovu otevřít (nožem!). U výjimečných případů, kdy dívka nebo její rodina obřízku odmítne (což je opravdu jen zanedbatelné množství žen), jsou takové dívky nazývány zvířetem nebo chlapcem, nesmí se oblíkat ani vdát.

Kult mingi spočívá v zavržení nově narozených dětí, které nesplňují normy nebo mohou být nositelem špatných znamení pro kmen, tedy mají nějakou vadu - za vadu se ale považuje i případ, kdy horní zoubky se prořežou dříve než spodní. Takové děti jsou buď přímo staršími kmene zabity, případně jsou ponechány na břehu řeky napospas krokodýlům. I u nás se psalo o případu, kdy jeden z mládenců nezvládl přechod do dospělosti, tedy běh přes býky: to se vedle sebe postaví osm vybraných býků, které nahý mládenec musí po hřbetech osmkrát přeběhnout s maximálně jedním zaškobrtnutím, tím se stává mužem. Zmíněný mladík podmínku nesplnil, přesto se oženil, což kmen bral jako sňatek ženy s nezletilcem a všech 15 postupně narozených dětí naházel krokodýlům. Naštěstí dnes existují humanitární organizace, které děti mingi vykupují a úspěšně nabízejí k adopci.

My jsme k Dasanečům vyrazili brzy ráno, čekala nás dlouhá cesta buší a savanou (džípy 4x4) až na samotný jih Etiopie, do hraničního pásma s Keňou. Dokonce musíme projít pasovou kontrolou v osadě Omorate. Tady nás čeká cesta přes řeku Omo, přívoz obstarávají křivé pirogy vydlabané z kmene místního stromu. Pro nás musí přijet ta největší (do ostatních se prostě se svými evropskými zadky nevejdeme), tak velká, že si vysloužila i pojmenování - byla vyrobena v roce Obamova vítězství v prezidentských volbách, proto se jmenuje Obama.

Etiopští muži nejsou příliš stydliví.

Piroga jménem Obama slouží jako přívoz přes řeku Omo.

Na protějším břehu už čekají na přívoz opačným směrem Dasanečové, pohled zdola z řeky na čekající ženy na vysokém břehu je velmi fotogenický, pozadí modré oblohy dává vyniknout půvabům dívek s nádobami na vodu na hlavách, oblečených jen do sukýnek z kozí kůže. My se ale hned po vyškrábání na břeh pouštíme pěšky k nedaleké osadě, kde už nás čeká rada starších.

Starci sedí ve stínu akácie a čekají, co jim nabídneme za návštěvu vesnice s povolením fotit. Mule, náš průvodce z Addis Abeby, se s nimi jako jediný domluví, byť přes místního tlumočníka z amharštiny, etiopského esperanta, kterým by měl mluvit každý Etiopan bez ohledu na svůj vlastní jazyk (tím se domluví jen s příslušníky svého kmene, už sousední kmeny mu nebudou rozumět). Ovšem u jižních etnik znalost amharštiny není pravidlem. Mule odhaduje věk členů rady tak na 50 let, ale přesně to nikdo neví, Dasanečové nepoužívají kalendář.

Muži mohou mít více žen. První z nich domluví rodiče, všechny další už si vybírá a kupuje za dobytek sám. Muž může mít i pět žen, za každou si pořídí do uší náušnici, když žena umře, tak ji zase vyndá.

Následuje Rada starších:

Pět náušnic = pět žen

Měl čtyři manželky, ale tři už zemřely.

Trnovou ohradou s nízkou brankou se doslova proplížíme do vesnice. Dasanečové bydlí v kopulovitých chatrčích z trávy, ovšem jejich stavbu si všemožně ulehčují a když seženou kus kartonu nebo igelitu, neváhají jej použít. Nás nejvíce překvapuje použití pytle s výrazným nápisem Nepal - Annapurna. Jak se sem ten cár papíru proboha mohl dostat?

Dobytek bydlí s lidmi, ale "ložnice" má v chatrči oddělenou prostoru. Ovšem většinou se spí stejně na zemi venku, kromě případů, že se manžel po půl roce vrátí s pastvy, pak spí s manželkou (pokaždé ale jen s jednou) uvnitř.

Blízkost Keni je znát i na oblečení žen, občas se objeví nějaký exotický materiál, jako jsou různé opičí kůže (z guaréz) nebo kůže menších kočkovitých šelem, mezi ozdobami zahládneme elegantní a nenápadné náramky z žíní ze žirafích ocasů (později si jich pár koupíme). Oblíbenou ozdobou je také ptačí pírko prostrčené dírkou pod spodním rtem.

A samozřejmě zdobení jizvami - u žen má pouze dekorativní charakter, u mužů může značit počet zabitých nepřátel. Ano, opravdu i dnes se vedou kmenové války, právě Dasanečové nejsou u okolních kmenů vůbec oblíbeni, snad proto, že přišli do Etiopie jako jeden z posledních kmenů, snad že se liší některými způsoby života (rybaření a lov krokodýlů). Ročně se prý počítá s asi stovkou obětí jen jako důsledkem sporů Dasanečů s Hamary.

Dekorativní jizvy na pravé paži vyšší dívky

Jako u ostatních kmenů i dasanečské ženy se zdobí těžkými řetězy z korálků, navíc ale nepohrdnou třeba ani vršky od piva, třebaže trochu zrezlými.

Strávíme u Dasanečů značnou část dne a určitě to stojí zato.

Pomalu se scházíme u průlezu v ohradě a opouštíme vesnici, ovšem skoro celé její osazenstvo nás doprovází až k přívozu. Vedle mne jdou celou cestu dvě malé sestřičky, odhaduji je na 8 a 10 let. Snaží se nám prodat náramky, my ovšem nechceme, a tak je naprosto ignoruji, což bývá nejspolehlivější způsob, jak je znechutit tak, že odejdou k někomu jinému. Ovšem zřejmě si nás děti rozebraly všechny, pár dětí jde s každým z nás a nepřetržitě do nás hučí svých 10 naučených anglických slovíček.

Už jsme skoro u přívozu, když starší děvčátko překvapí. Podívá se na mě upřeně a říká nečekaně dobře naučenou frází: "Mister, give me 10 birr and my sister will kiss you and will say you nice paa paa!" ("Pane, dej mně 10 birrů a moje sestřička ti dá pusinku a rozloučí se pěkným pá-pá!"). A tváří se přitom naprosto jednoznačně. Není si jistá, jestli rozumím, protože poněkud šokován vůbec nevím, jak na to reagovat, takže dělám, že jsem neslyšel. Děvčátko to tedy opakuje jako kolovrátek pořád dokola, až dokud nenastoupím do Obamy. Prostě civilizace se všemi svými neduhy už nezadržitelně míří i sem, bohužel se projevuje tím nejhorším možným způsobem. Ovšem kdyby nebyla poptávka, nebyla by asi ani nabídka. Takže si za to "bílí muži" mohou sami.

Zpátky musíme opět přes řeku a džípy stejnou cestou zpět. Ráno jsme stáli u několikametrových termitišť, teď zase narazíme na tlupu paviánů, občas zahlédneme antilopy dik-dik a savanové perličky supí, nad hlavou nám kromě supů létají zoborožci, ale to už je jiný příběh.

Podívejte se na další fotky, tentokrát je jich trochu víc, ale neumím se rozhodnout, které vyřadit...

Na konci pak je připojeno video a ještě pod ním je odkaz na kliknutí pro karmu.