Vila d'Este

Historie je někdy nespravedlivá. Třeba známá Lucrezia Borgia nebyla tak hrozná travička, jako se traduje. Zato se nepřímo zasloužila o vybudování jedné z nejhezčích světových vodních zahrad. Byla totiž matkou kardinála Ippolita d'Este, který nechal vybudovat v Tivoli velkolepý areál plný různých vodních atrakcí a hrátek.

V minulém blogu jsme společně navštívili Hadriánovu vilu, letní sídlo císaře Hadriána asi 6 kilometrů před městečkem Tivoli, ke které jsme dojeli příměstským autobusem z Říma. Jak se dostat až do městečka samotného? Jednoduše stejnou autobusovou linkou. Problém může být s jízdenkami. Koupili jsme si sice v Římě zpáteční, ale s cestou mezi oběma vilami jsme nějak nepočítali. V pizzerii u zastávky dostáváme jednoduchou radu - prostě máme nastoupit do autobusu a jet, tady nikde žádná prodejna jízdenek není a v autobuse se neprodávají. A koneckonců prý to tak dělají všichni. Takže se z nás na chvíli stávají černí pasažéři, aniž by to někoho v autobuse jakkoliv vzrušilo.

Na správnou výstupní zastávku je třeba se zeptat spolucestujících, ale dá se poznat mnohem snadněji, než ta u Hadriánovy vily. Autobus staví na hlavním náměstíčku, z okna je vidět směrovka přímo k vile. Kolem několika pizzerií a cukráren (všichni posedávají u stolečků venku, dnešní únorové odpoledne se zahřálo na 23 stupňů) je to jen pár desítek metrů ke vstupu do vily.

Tentokrát je slovo "vila" opravdu na místě, není to jen park samotný, jako v jiných podobných "vilách" v Římě a okolí - to jsme si vysvětlili posledně. Vila d'Este je skutečná fortelná stavba, takový menší zámeček s atriem, ovšem zahrada je opět dominantou areálu. Po zaplacení vstupného (studenti na ISIC polovic, ovšem až po pětiminutovém porovnávání pasu s ISIC kartou) si návštěvníci sami mohou projít interiéry, dvě dlouhá patra nádherně freskami vymalovaných síní a sálů, v každém asi 15 navzájem propojených místností v jedné řadě za sebou, palác je tedy dlouhý a velmi úzký. Mobiliář veškerý žádný, takže si turisté mohou bloumat sami, bez dohlížitelů či otravných průvodců.

Kvůli malovaným pokojům se sem však turisté z celého světa netrmácejí. Kouzlo vily je v jejím usazení do terénu na vršku nad svažitou zahradou, přeměnnou na vodní království. Tivoli leží na náhorní plošině na horském úbočí, nemá tudíž problémy s vodou, které je zde spíše přebytek. Toho využil architekt Alberto Galvani a v letech 1550-1572 zde vytvořil pohádkovou zahradu plnou fontán, kašen, vodotrysků, bazénků, jezírek, umělých jeskyní s vodními prameny, soch a potůčků, vše jen na jednoduchém principu spojených nádob a vodního tlaku tekoucí vody, bez jediného mechanického čerpadla či jiné umělé pomůcky.

Počítejte s tím, že tady strávíte nejméně dvě hodiny (šlo by to zkrátit i na hodinu, ovšem za cenu pouhého proběhnutí, což by byla obrovská škoda). V budově jsou veřejné toalety (to v Itálii není až tak běžné), pitné vody všude kolem dost a dost, i když z fontánek asi pít nebudete - jedna je však přímo uzpůsobená jako pítko, dokonce s nápisem, že voda je pitná. Vyplatí se mít s sebou aspoň prázdnou půllitrovku, která se dá vždy po dopití lehce znovu naplnit. Když vám vytráví, dejte si pak po prohlídce na stylovém náměstí spolu s místními domorodci výborné palačinky s italským espresem.

Nebudu dále nudit, pojďme na fotky.

Vše je zasazeno do zeleně, dokonce ani mechům a řasám nikdo nebrání v růstu na 500 let starém zdivu, natož břečtanům a jiným popínavkám

Hlavní průhled areálem souběžně se zámkem

Nahoře palác, pod ním zahrady plné vodních atrakcí

Všimněte si duhy :-)

Půlka února - v Římě a okolí právě dozrávají pomeranče

Když už někde není fotnánka se sousoším, tak je tam alespoň umělá skála s jeskyní a prameny

Před námi šla maminka s holčičkou, tak asi čtyřletou. Holčička si se zájmem prohlédla Artemis, pak nadvedla tričko, prohlédla sebe, zavrtěla hlavou a nějak tomu nerozuměla :-)

Jedno z nejromantičtějších zákoutí

Tivoli bylo postaveno na plošině uprostřed horského úbočí - proto ta panorámata

Známá Kapitolská vlčice? Ne, jen socha na stejný motiv, pozice vlčice je mírně odlišná a bratři Remus s Romulem (proč by musel být Romulus jmenovaný vždy jako první) jsou mnohem větší, než na známější bronzové soše z římského Kapitolu.