Víkend v Římě

Kam v únoru na víkend, aby člověk nemusel letět s kufrem teplého oblečení, neutratil majlant za letenku a zároveň nestrávil v letadle více času, než na místě samotném? Co třeba Řím?

Všechny fotografie: Libor O. Novotný

Největší obavy jsme s rodinou měli z počasí, přece jen půlka února může kdekoliv v Evropě přinést ledacos, koneckonců ještě před dvěma týdny se i Řím potýkal s mohutnými záplavami. Ale z různých důvodů (zejména studijních u mladší části rodiny) jsme byli omezeni právě tímto termínem, takže jsme to riskli. A vyplatilo se - teploty přes den dosahovaly až na 23 stupňů, dalo se chodit v tričkách a v tratoriích a pizzeriích posedávat u venkovních stolečků, byť občas s ohřívačem za zády. Takže i vlastně zimní termín můžu doporučit.

Jen nesmíte čekat, že si památky užijete jen s minimem dalších turistů, protože kdo by v zimě coural Římem. Bohužel v globalizovaném světě se cestování stává masovým koníčkem a i v únoru můžete mít problém sednout si na Španělské schody a do Vatikánských muzeí si po ránu vystojíte více než hodinovou frontu.

Forum Romanum a Piazza del Popolo

Doprava

Letenky je samozřejmě nejlepší zajistit si včas, s patřičným předstihem je můžete sehnat i pod 1.500 Kč. Stejně tak přes internet zabukujete hotel podle výběru a preferencí. A ti pohodlnější si mohou rovnou zaplatit Eurovíkend od cestovky - nesmějte se, pokud preferujete lepší hotel, může vás to vyjít dokonce i levněji (díky množstevním rabatům cestovek).

Přiletíte na jedno ze dvou římských letišť a musíte se dostat do centra. Je několik možností, ale já bych doporučil moc nekombinovat a přes internet si objednat lístky u společnosti Terravison - jsou totiž nejlevnější (při objednání přes internet jedna cesta za 4 Eura) a jezdí zhruba co 25 minut. Pokud netrefíte odhadnutý čas, sveze vás i dřívější či pozdější spoj, než jste si rezervovali - ovšem jen pokud zbude místo na sezení, což není jisté. Přijedete za necelou hodinku stejně jako ostatními shuttle busy nebo vlaky na konečnou stanici vlaků Termini, odkud se dá do většiny hotelů dostat pěšky nebo metrem. Na autobusy či tramvaje raději zapomeňte (pokud vás hotel přesně neinstruoval), protože jejich síť je složitá a zorientovat se v ní po vystoupení z autobusu do vřavy velkoměsta by nebylo vůbec jednoduché.

Lístek na MHD stojí 1,5 Eura a dá se koupit v kterékoliv stanici metra v automatu (instrukce ve 4 jazycích), který bere bankovky i mince. Ovládání docela intuitivní. A samozřejmě se přes den dají sehnat i v novinových stáncích a speciálních prodejnách. Lístek se při vstupu do metra nechá projet turniketem, který otevře dvířka, platnost lístku je od toho okamžiku 100 minut. V ostatních dopravních prostředcích jsou značkovací krabičky.

Asi se nevyplatí kupovat vícedenní jízdenky nebo karty typu Roma Pass, protože síť stanic metra není tak hustá a centrem se dá courat pěšky. My jsme většinou ráno někam vyrazili (pěšky nebo metrem) a večer se vrátili (také tak), takže více než 3 lístky na den jsme nikdy nepoužili - a to je ještě počet, pro který se časová jízdenka nevyplatí.

Michelangelova Pieta (Bazilika Sv. Petra ve Vatikánu), Laokoon a synové (Vatikánská muzea)

Rady na cestu

• Když už se někde platí vstup (třeba kostely jsou zásadně zdarma), studentům se vyplatí ISIC, je na něj vždy poloviční sleva. Občas k němu chtějí vidět i pas, nosit jej tedy s sebou.
• V hotelech od *** se platí denní taxa, nedivte se při check-outu, že ji po vás budou chtít.
• Bez problémů se všude akceptují platební karty, od muzeí až po restaurace. V některých restauracích automaticky připočtou servizio, obvykle 1 Euro na osobu. Pokud ne, nechává se tuzér kolem 5%.
• Dvojkolíkové elektrické zástrčky pasují, jiné už snad na cesty nikdo nepoužívá.
• Většina památek zavírá hodinu před setměním, někde je poslední vstup hodinu před zavřením. Takže v únoru se po 16-té do Kolosea nedostanete. A některé kostely mají polední pauzu, večer bývají otevřené o to déle.
• Jo, a ještě jedna důležitá věc: celý střed města je pokrytý sítí fontánek a pítek na každém druhém rohu, a to s naprosto nezávadnou vodou (i když to někdy na první pohled nevypadá), stejně tak je pitná i voda v hotelech. V Římě balenou vodu kupovat nemusíte!

Ferrari ve Vatikánu?

Jídlo

Hlady neumřete. Střed města je jedna velká restaurace, všude samá tratorie nebo pizzerie. Konkurence velká, ceny podobné. Levná margarita od 7 Eur, těstoviny a ostatní pizzy do 10 Eur. Časté jsou denní menu, kde za 10-12 Eur je předkrm (bruschetta), pizza nebo těstoviny a pití nebo sladkost (různé varianty na tiramisu). Otázka je, zda se to vyplatí, protože za 10 Eur jsou těstoviny objednané mimo menu mnohem větší a lepší.

Památky a zajímavá místa

Samozřejmě záleží na času, který máte, a na tom, jestli jste v Římě poprvé, nebo si dáváte porci pro pokročilé. Ale i když jste ve věčném městě poněkolikáté, stejně nakonec neodoláte a znovu se zajdete podívat na Koloseum a na večeři si sednete na Pizza Navona. Takže nikdy nestihnete vše, co jste si naplánovali.

Pojďme si říct pár možností, jak se Římem toulat tematicky.

Andělé a démoni

Poslední dobou je populární literární turistika - a to ani tak nemyslím Quo Vadis, jako spíše Dana Browna a pro Řím neopominutelné Anděly a démony. I když se nechcete zařadit mezi ostatní poutníky po místech z této knihy, stejně se neubráníte a budete si říkat: "Tady ten Langdon nezachránil toho kardinála, protože přišel pozdě." Takže se nebraňme a hleďme místy i Brownovýma očima (dnes jen stručně, příště to probereme podrobněji).

Chronologicky by se mělo začít v Pantheonu u Rafaelovy hrobky. Pantheon, chrám všech bohů. Aby staří Římané neurazili některého z bohů, budovali tzv. pantheony, chrámy zasvěcené všem bohům. Římský Pantheon patří k nejstarším dochovaným stavbám tohoto typu, byl vybudován roku 27 př. n. l. Dochoval se i díky tomu, že když jeho správu převzala církev, zasvětila jej Panně Marii pod názvem Kostel Panny Marie na rotundě (podle kruhového tvaru). Všechny tři rozměry budovy jsou stejné – 43,3m. Obrovská kopule je zřejmě první stavbou tohoto typu z betonu, přesto už nikdy nebyla překonána - i vatikánský Sv. Petr má kopuli o pár desítek centimetrů menší (třetí největší kopule je ve Florencii). Nahoře má otvor o průměru 9 metrů, kterým dovnitř prší i sněží. Sníh se pak košťaty mete do kanálů v podlaze.

Děj knihy pokračuje na Pizza del Popolo v chrámu Santa Maria del Popolo v kapli Chigi s mozaikou Letící smrti od Rafaela (a neodmyslitelné Brownovy pyramidy, tentokrát od Berniniho).

Další mord je na území Vatikánu, na Svatopetrském náměstí, kde bude kniha i vrcholit.

Třetí vražda je poněkud lechtivá, odehrává se pod poťouchlým úsměvem Berniniho anděla a přivřenými očima Svaté Terezy, prožívající v extázi svůj neskrývaný orgasmus. Kostel Santa Maria della Vittoria.

Poslední kardinál umírá ve Fontáně čtyř řek na Piazza Navona. Piazza Navona, jedno z mála míst, kde je v Římě vyloučen provoz automobilů, takže je zde relativně klidně oproti ostatním místům města. Prý je nejhezčím římským náměstím. Uprostřed je Berniniho Fontána čtyř řek (1661, řeky reprezentují tehdy známé světadíly – Ganga Asii, Nil Afriku, Dunaj Evropu a Rio de la Plata Ameriku). Rio de la Plata se vztyčenou rukou brání před případným zřícením kopule sousedního Chrámu sv. Anežky, který chtěl stavět také Bernini, ale zakázku dostal jeho konkurent Borromini. A Nil alespoň odvrací hlavu.

A profesor symbologie navštíví i Andělský hrad. Původně vlastně mauzoleum císaře Hadriána (117 – 138). Přejmenováno bylo podle archanděla Michaela, který se zde objevil r. 509 a zasunutím meče do pochvy zvěstoval konec morové epidemie, která tehdy velmi sužovala město.

Vatikán

Když už jsme ve Vatikánu, nemůžeme si neprohlédnout největší křesťanskou baziliku na světě, chrám Sv. Petra. Ale největší zážitek nás tu čeká ještě jinde - součástí prohlídky Vatikánských muzeí je Sixtinská kaple - první setkání s Michelangelovým Posledním soudem je jedním ze zážitků, které si ponesete v sobě celý zbytek života. Po ránu bývají do Vatikánských muzeí fronty. Asi se vyplatí přijít spíše kolem poledne. Počítejte s tím, že muzea jen proletíte. Prohlédnout je bývá nad síly běžného cestovatele - přesto je nelze vynechat! To si radši odpusťte cokoliv jiného. Ještě si to rozebereme v samostatném blogu o Vatikánu jindy.

Kartografický sál, Raphaelovy sály

Řím antický

Koloseum je povinnou zastávkou.

Hned vedle je Forum Romanum.

Všimněte si malého nenápadného oválku vpravo od oblouku Septima Severa: je to Pupek světa, bod nula, od kterého se ve starém Římě měřily vzdálenost. Proto také všechny cesty vedou do Říma

A nad Forem Kapitolský vršek se známou vlčicí La Lupa Capitolina kojící Romula a Rema.

Z antických dob pocházejí i krvelačná Ústa pravdy La Bocca Della Veritá, kde lháři riskují ukousnutí ruky.

Berniniho slůně s poněkud prodlouženým chobotem a mystická Ústa pravdy 

A mnoho dalších památek.

Co ještě nevynechat?

Určitě nezapomenout na Fontánu di Trevi, když se k ní postavíte zády a pravou rukou přes levé rameno do ní hodíte minci, určitě se do Říma vrátíte. Fontánu proslavilo několik filmů, ale nejvíce Felliniho Sladký život, La Dolce Vita. Anita Ekberg se ve fontáně při jednom z nočních tahů zlaté mládeže Římem koupe jen ve spodním prádle. Dnes je fontána tak obležena turisty, že napodobit ji už by nebylo možné.

Podobnou vlastnost má i procházka po Španělských schodech. Jmenují se po sousedním španělském velvyslanectví, nebo po kokršpanělech, které tady chodívaly dámy venčit?

Římané nesnášejí památník Vittoria Emmanuela II. (L’altare della Patria), posměšně mu říkají Zubní kartáček. Prý je z něj ale nejhezčí výhled na Řím - je to totiž jediné místo, odkud není vidět a nekazí tak panoráma města. Mně se ale docela líbí, když pominu to, že cloní výhledu na Kapitol.

Skoro v každém kostele je nějaká významná freska, obraz nebo socha. Třeba Michelangelův Mojžíš v kostele San Pietro in Vincoli se počítá k nejhezčím sochám, které kdy byly vysochány. Prý je tak realistická, že Mojžíše po dokončení Michelangelo máznul kladivem do kolena a řekl: "Ožij!" Zblízka snad zůstala na koleni po té šlupce rýha. Dnes se až k soše nedostanete, dokonce se musí hodit do vypínače Euro, aby se na pár minut nasvítil, jinak tone ve tmě. Takže to o té rýze nemůžu potvrdit. A co ty rohy? Tak se dříve znázorňovala svatozář, spojení s nebesy a Bohem.

Michelangelův Mojžíš a schránka s řetězy, kterými byl spoután sv. Petr

Tivoli

Zbyl vám jeden celý den volný? Asi těžko. Ale když si dopředu naplánujete návštěvu nedalekého Tivoli, určitě nebudete litovat. I když se dá doporučit hlavně těm, kteří už mají Řím trochu nakoukaný z předchozích návštěv. Než vznikne samostatný blog, tak aspoň stručně:

Metrem a pak příměstským autobusem se dá za necelou hodinku dojet až k Hadriánově vile. Kouzelný komplex více či méně zachovalých staveb císařova letního sídla, s bazény, lázněmi, jezírky, divadly.

A hlavně s nejzachovalejším vodním divadlem. Na ostrůvek uprostřed vedly jen dva otočné můstky, takže tam si císař mohl vychutnávat pocit naprostého soukromí jako nikde jinde.

Do samotného Tivoli pokračuje většina turistů autobusem načerno, protože není kde koupit lístky na autobus. Ve stylovém městečku je hned za náměstím schovaná Vila d'Este, komplex asi 500 vodních hrátek - fontán, vodotrysků, jezírek, potůčků, chrličů, umělých jeskyní a tajuplných zákoutí.

A co na závěr?

Ať už jste v hlavním italském městě poprvé nebo poněkolikáté, stejně si při odjezdu řeknete: "Znovu jsem nestihl všechno, co jsem chtěl. Tak zase příště. Ciao, Říme."

Prosím o omluvení kvality především nočních fotek, focených "z ruky", bez stativu, což se pochopitelně projevilo. Děkuji za pochopení.