Srí Lanka s vůní čaje

Smaragdový ostrov, perla Indického oceánu. Zelená země s nádhernou přírodou a starobylými památkami. Ceylon, skoro synonymum pro čaj. Dnes se používá název Srí Lanka (nebo Šrí Lanka).

Nebudu moc rušit psaním, fotky mluví za vše. Byť v době mé cesty po ostrově ještě technika digitálních fotoaparátů nebyla dokonalá, můj tehdejší foťák měl rozlišení 2Mpx a možnosti nastavení nulové.  Takže úroveň fotek tomu odpovídá.

Nejrychlejší způsob dopravy na malé a střední vzdálenosti je motorikša, tuk-tuk. Domorodci i otrlejší turisté takto překonávají i stakilometrové vzdálenosti. Vzhledem k jejich obratnosti v hustém provozu po úzkých a klikatých cestách to paradoxně může být rychlejší, než cesta moderním autobusem. Jen to člověka pěkně vytřepe. A chce to místy zavřít oči, když se bláznivý řidič pustí do předjíždění přímo proti náklaďáku.

Cestou je možné pozorovat život. Nám se místní obyvatelé indického vzhledu na první pohled zdají takoví jakoby ušmudlaní, ale to je jen dáno odstínem pokožky. Ve skutečnosti jsou velmi čistotní. Často se myjí a zejména ženská sárí vždy září čistotou.

Kromě exotické vegetace jsou pro nás neobvyklá i různá neméně exotická zvířata, která jsou k vidění všude kolem. Třeba sloni se používají na vesnicích místo nákladních aut a jsou běžným účastníkem silničního provozu.  Nejrozšířenějšími zvířaty jsou však bezkonkurenčně opice. Někdy zaujímají téměř lidské pózy.

Jako domácí mazlíčky tu chovají třeba dikobrazy. Když si necháte zastavit, směníte s dětmi pár jejich ostnů za cucavé bonbóny.

Na místech, kde se shromažďuje více lidí (a nemusíte být jen cizí turisté, stačí i domorodci) se často zdržují fakíři se svými brejlovci, kobrami tančícími podle pohybů flétny. Ve skutečnosti tráví hadi většinu času v malém zavřeném košíku, takže když se odkryje jeho víko, tak se protahují a ono to vypadá jako tanec.

Můžete se tady setkat i se zvířaty, která nebudete znát ani z našich zoologických zahrad. U města Kandy je velký botanický park Peradeniya, kde na stromech nocují obrovští kaloni, gigantičtí příbuzní netopýrů.

Když večer hromadně vzlétnou, ani nemusíte věřit na upíry a přesto máte divný pocit.

Jedno z nejznámějších míst vnitrozemí je sloní sirotčinec v Pinnawele. Shromažďují tu opuštěná sloní mláďata a zraněné slony, kteří nejsou schopni přežití v přírodě. Mláďata do docela vysokého věku krmí mlékem z lahví za velkého zájmu turistů.

Ale sloni tu nejsou nijak utiskovaní. Zůstávají tu docela dobrovolně, jejich pastviny nejsou nijak ohraničeny, a kdyby chtěli, mohou klidně odejít.

K nejznámějším chovancům patří slon, kterému mina utrhla kus nohy (za války s Tamilskými tygry). Už jsem ho viděl asi v pěti různých televizních přírodovědných pořadech.

Nejmilejší částí dne je koupání v místní řece. I tomu pravidelně přihlížejí desítky a stovky turistů.

Srí Lanka má i poměrně vysoko umístěnou náhorní plošinu Horton Plains. Dají se na ní dělat kratší treky a výlety, ovšem nejdříve se tam musí dojet terénními auty. Místní jeleni vědí, kde auta jedou krokem, a čekají tam na pamlsky.

Kvůli bonbónu klidně strčí hlavu skoro až do auta.

Nejčastějším cílem výletů po planině je místo zvané Konec světa. Tady náhorní plošina končí a terén padá o několik set metrů níže. Z vyhlídky se už jinam jít nedá, musí se vrátit zpět. Vždyť je to přece konce světa, tak to jinak nemůže být.

Pod náhorní plošinou je kopcovitá oblast, kde se pěstuje známý ceylonský čaj. Čajové plantáže vypadají velmi malebně.

Cestou můžete sledovat práci česaček čaje, za drobný peníz vás nechají si svou práci vyzkoušet. Pozor, trhají se jen horní tři lístečky!

V turistických centrech se konávají představení, při kterých fakírové běhají po žhavém uhlí. Působivé.

Jen málokdo ví, že známý oscarový film Most přes řeku Kwai se netočil na správném místě v Thajsku, ale exteriéry že byly natáčeny na Srí Lance. Pokud si pamatujete vzhled řeky pod mostem s kamennými prahy v proudu, tady máte důkaz.

Jeden ze statistů (bydlí v domečku přímo u toho správného místa, kam vás navigují směrníky od hlavní cesty do Colomba) vás ochotně doprovodí a podělí se se svými vzpomínkami na natáčení.

A ukáže knihu výstřižků i se svou fotkou. Pravda, na fotce je o něco mladší.

Konečně se dostáváme k těm památkám. Začněme v Polonnaruwě. Tady stojí chrám Gil Vihara se čtyřmi Buddhy vytesanými ze skály. Ten ležící se bere jako symbol Srí Lanky.

Dalším známým místem je skalní útvar Sigiriya. Uprostřed roviny se najednou zvedá skalní blok, na jehož vrcholu stálo kdysi město s geniální ochranou před nájezdníky. Přístup je jen po úzké skalní římse a schodech.

Úpatí schodů vede mezi obrovskými lvími prackami.

Asi ve třetině skály se musí kousek traverzovat podél tzv. zrcadlové stěny. Ovšem ještě před tím si po kovovém žebříku vylezeme do jeskyně s Obláčkovými panami. Když pozoruji dnešní obyvatelky, tak nechápu, kde brali umělci inspiraci.

Další známou památkou je komplex jeskynních chrámů v Dambulle. Celkem se v nich ukrývá 150 soch Buddhy.

A na závěr se dostáváme i k živým chrámům. Začněme těmi hinduistickými.

A poslední fotka je z chrámu buddhistického, na první pohled je patrný rozdíl.