Nadějné vyhlídky

Ne, nemyslím teď na Dickense a jeho Pipa. Na těch mých vyhlídkách budete mít jinou naději: naději na to, že pokud je ve vás aspoň kousek dobrodružné povahy, tak na nich můžete zažít takové to zašimrání pod bránicí, které znamená, že právě zažíváte něco jedinečného, něco, co si budete pamatovat ještě hodně dlouho. Někdy i celý zbytek života.

Zvu vás na známé světové nejhezčí vyhlídky.  Výběr je to jistě subjektivní, je ovlivněn především tím, že píšu o místech, která jsem navštívil osobně a to zašimrání si ověřil.  Takže bude chybět výhled na Grand kaňon, na australské Uluru či operu v Sydney, na chilské ledovce nebo kamčatské sopky. Přesto si myslím, že i tak je výběr následujících míst dostatečně reprezentativní. A pokud máte další tipy, svěřte se v diskuzi.

Pořadí je alfabetické podle zemí, žebříček od nejhezčího po nejméně hezké si netroufám seřadit. Ale první místo (nebo dvě rovnocenná) v textu prozradím. Škoda, že právě tam nemám dostatečně kvalitní fotky – snad vám to vynahradí ta ostatní místa.

Argentina

Vodopády Iguazu se perou s africkými Viktoriinými vodopády o post jedničky mezi vodopády (Niagára či Salto Angel prominou). Viktoriiny vodopády na mne zapůsobily více, možná proto, že jsem je viděl dříve. Iguazu jsou fotogeničtější z brazilské strany a návštěvník se dostane až přímo do Ďáblova chřtánu, ze strany argentinské se dá dostat zase až k padajícím masám vody. Takže ani jednu stranu nelze vynechat. Foto je z brazilské strany.

Brazílie

Vynechávám riodejaneirského Krista, protože pohled na něj není klasická vyhlídka, je to spíše takový turistický cirkus. Ale na Rio je hezčí pohled z Cukrové homole. Má fotka vás asi nepřesvědčí, byla focena poměrně dávno, vpodvečer za špatných světelných podmínek, na předpotopní digitální foťák s rozlišením pod 1MPx. Můžete mi však věřit, že výhled na Copacabanu dostane každého (vidíte odsud samozřejmě i zbytek Ria včetně Krista naproti, to by však vyžadovalo další fotky).

Česko

A jsme doma. Nádherných vyhlídek jsou jistě stovky. Proto tu bude více fotek, přestože samozřejmě nemohu postihnout všechny naše krásy. Začínám úplně doma, výhledem z okna mé ložnice, pohled na západ slunce nad rybníkem Vorlík (jsme na kraji Českého ráje).

A ještě jeden ranní ze stejného okna. S pasoucími se koníčky.

V Českém ráji zůstáváme, pohled na skalní město (konkrétně Hruboskalsko).

A do třetice Jeseníky, výhled na Praděd od Čertových kamenů. Další krásná místa si doplňte sami (Beskydy, Krkonoše, Šumavu, Pálavu, Vysočinu, Novohradské hory, Krušné hory, Jizerky, pražské mosty, …).

Čína

Z mnoha míst vybírám samozřejmě Velkou čínskou zeď. Chce to vydržet v nějaké vzdálenější partii do pozdních hodin, až se ztratí davy turistů. Pak zažijete i to zašimrání, které mezi davy nějak nepřichází.

Egypt

Nad Gízou je mírné návrší příznačně nazvané Panorama. Odtud je nejhezčí pohled na pyramidové pole. Všichni ten pohled znáte, na všech fotkám mám nějaké pózující lidi, takže dnes pyramidy nenabídnu, i když si to jistě zaslouží.

Chorvatsko

Asi jste na Plitvických jezerech byli několikrát. Zkuste si vzpomenout na ten úplně první pohled na vodopád a tyrkysová jezírka, a na to, co jste tehdy cítili. Škoda, že to kazí má fotka s modrofialovými skalami. Zase jednou zradila nepříliš kvalitní technika. Nic lepšího jsem tehdy s sebou neměl, jen malý starý kompakt. A tak to dopadlo.

Indie

Tady není prostor k váhání. Taj Mahal. Než jsem jej uviděl, tak jsem nerozuměl tomu, proč je tak obdivovaný. Na fotkách vyniká jeho symetrie, zasazení do okolí, jemná výzdoba, ale nejdou pořádně zachytit dvě podstatné charakteristiky tohoto skutečně úžasného místa – jeho monumentalita (mauzoleum je ohromné, všimněte si lidiček na terase pod ním, jak jsou maličtí) a jeho charisma. Místo mezi novodobými divy světa je zcela zasloužené.

Indonésie

Trochu opomíjená země, přitom se do mého výběru dostává hned třikrát. Začínám pohledem na východ slunce z Boroboduru. Úžasná atmosféra.

Zůstáváme na ostrově Jáva, jen se přesuneme kousek dál na východ. Další východ slunce, tentokrát výhled z vyhlídkové plošiny na kraji velké sopečné kaldery, uvnitř které se navršily sopky Batok (nečinná) a Bromo (kouřící). V pozadí sopka Semeru. Pohled jako z jiné planety, máte pocit, že jste někde mimo naši sluneční soustavu.

A do třetice Indonésie, už jsme na Bali a z terasy jedné z mnoha domorodých restaurací sledujeme rýžová pole pod sebou. Malá fotka tak nevynikne, originál ve vysokém rozlišení mám jako tapetu na svém počítači.

Itálie

Dva zástupci. Říká se: „Vidět Neapol a zemřít.“ Já doporučuji popojet do Pompejí a z nich se podívat na Vesuv, to je ta pravá neapolská podívaná.

Druhým zástupcem je pohled z ochozu věže svatopetrského chrámu v Římě (je vidět Michelangelem navržené oválné náměstí, v pozadí Tibera s Andělským mostem a nad ní kulatý Andělský hrad.

Izrael

Člověk nemusí být ani křesťan, ani žid, ani muslim, ale pohled z Olivetské hory na centrum starého Jeruzaléma s dominantním Skalním chrámem na Chrámové hoře ho dostane. Tudy šly dějiny naší civilizace.

Jižní Afrika

Přikládám výhled na mys Dobré naděje. Dál už není nic, jen Antarktida a Jižní pól. Bohužel mně chybí pohled na Stolovou horu v Kapském Městě z hory Signál nebo z přístavního Watterfrontu. Mám jen tak špatné foto, že jej raději nepoužiji. Ono ten mys taky není úplně ideální, ale aspoň něco. To je ta prehistorie digitální fotografie.

Jordánsko

Samozřejmě Petra. Když jdete dva kilometry uzounkou soutěskou a najednou se před vámi bez varování objeví Pokladnice, tak se vám skoro zastaví srdce a připadáte si jako Indiana Jones při hledání svatého grálu.

Maroko

Městská vyhlídka, trochu výjimka mezi ostatními. Ve starobylé medíně města Féz jsou krámky s kožedělnými výrobky, které mají vlastní koželužny. Pustí vás do některého z vyšších pater a vy můžete z terasy sledovat namáhavou ruční práci koželuhů ve středověkých podmínkách. Rada: zacpěte si nos, jinak tam dlouho nevydržíte.

Mexiko

Krásný je Teotihuacan (pohledy z obou pyramid, Slunce i Měsíce), Chichen Itzá, Palenque, Monte Alban, ale nejvíce asi turistu dostane jediný mayský pobřežní chrám v yucatanském Tulumu. Kombinace bílých chrámů, zelené přírody, tyrkysového moře a modré oblohy je neopsatelná. A to nejsou vidět všudypřítomní leguáni. Naskenovaná starší fotka.

Nepál

Také by se jistě našlo více míst. Himaláje, lanové mosty přes rozbouřené horské řeky, rýžová pole, náměstí všech královských měst v čele s Káthmandú. Do výběru se dostalo něco jiného – nikoliv pevná vyhlídka, ale vyhlídkový let k Mount Everestu.  Ten je zcela vlevo, uprostřed Lhotse, vpravo Makalu.

Nikaragua

Trochu jsem váhal, ale nakonec jsem tu nechal jezero Nikaragua s pohledem na ostrov Ometepe se sopkami Concepcion (vlevo, činná) a Maderas (vpravo, spící).

Panama

Asi byste čekali panamský průplav, možná by si to i zasloužil. Na mne kromě něj zapůsobil i Metropolitní národní park, kde jsem s manželkou chodil několik hodin bez toho, abychom potkali člověka, pozorovali jsme králíčky aguti, srnky, želvy, dravé ptáky, půlmetrové datly, opičky tamaríny, a pak najednou jsme vylezli na kopec a před námi se otevřelo panoráma Panama City. Kouzelné.

Peru

Na Machu Picchu jsem byl v roce 2001, bohužel nemám rozumnou fotku, tehdy se fotilo na film a člověk zjistil, co vlastně nafotil, až doma. A zrovna tady se nezadařilo. Slíbil jsem v úvodu, že na nejhezčí místo upozorním. Tak je to tady. Pohled na areál Machu Picchu od strážního domečku při příchodu od Sluneční brány na Inca Trail je asi ten nejhezčí výhled, jaká jsem kdy viděl. Až z toho mrazilo v zádech a vlhly oči.

Památek a vyhlídek je v Peru více, celé panorama posvátného údolí Urubamba, hřeben And, další incká města a lázně, jezero Titicaca s pletenými ostrovy indiánů Uros, planina Nasca, kaňon řeky Colco s vyhlídkou jménem Kondoří kříž. Ale Machu Picchu je jen jedno.

Slovensko

Samozřejmě Tatry a Roháče, byli jsme tam určitě všichni. Ale já tady přiložím Malou fatru, Vrátnou dolinu a vyhlídku z Chlebu směrem k velkému Rozsutci. Když se vydaří počasí, je to paráda.

Srí Lanka

Obvykle turisté fotí Sygiríu, skalní suk v rovině. Já místo ní dávám klasickou vyhlídku Konec světa na Horton Plains. Pozvolná cesta do kopce končí na místě, odkud už dál nic nevede, jen se před vámi otevře vyhlídka na rovinu o pár set metrů níže pod vámi. Tady je opravdový konec světa, dál to tudy nejde.

Tanzánie

Serengeti, krajina a divoká zvířata. Tlupa lvů odpočívá na skále a čeká na blížící se soumrak. Paráda.

Ovšem je tu ještě další místo, které stojí za zmínku, kráter Ngorongoro. Přes 20 km v průměru má kráter po výbuch supervulkánu. Na jeho hraně stojí lodge s vyhlídkou na zvířata uvězněná v kráteru jako v Noemově arše. Bohužel kráter s takovým průměrem nejde rozumně vyfotit a ani panoramatický složený snímek nedá tu správnou představu. Raději nedávám žádný snímek, abych vás neodradil. Na počátku jsem naznačil, že ta nejhezčí místa mohou být dvě. A právě Ngorongoro je po Machu Picchu to druhé. Už roky zdůrazňuji své rodině mé poslední přání – být jednou, až to přijde, rozptýlen do kráteru Ngorongoro. Aspoň kousek.

Tunisko

Sidi Bou Said, pohled na Středozemní moře a na paláce na pobřeží. V jednom z nich přebývala Angelika.

Turecko

Další třísnímková země. Hodně předešlých míst je vzdálených a běžně hůře dostupných. Ovšem do Turecka se člověk dostane za relativně dosažitelnou částku. Je škoda zůstat u moře. Za návštěvu jistě stojí hlavně Kappadokie, já bych ji upřednostnil před známějším Pammukale.

Ale Pammukale také nejde vynechat, i když už dnes to není takové, jak to bylo dříve. Nicméně Turci si to uvědomili a začínají je dávat do pořádku.

A vynechat nemůžeme ani Istanbul. Nejhezčí výhled na pohádkový Zlatý roh je z Galatské věže. Při západu slunce si můžete připadat jak námořník Sindibád – výhled se od jeho dob moc nezměnil.

Vietnam

Jednoznačně zátoka Halong, není o čem přemýšlet. Vyhlídka je na plošině u vstupu do Jeskyně zázraků, ale hezký výhled je i kdekoliv jinde z paluby lodí plujících po zátoce.

Zambie/Zimbabwe

Opět bez fotky, ale už jsem výše zmínil Viktoriiny vodopády. Asi ne tak fotogenické, jako jihoamerické Iguazu. Nicméně na dojem stejně silné, ne-li silnější. Iguazu jsou desítky a stovky kaskád, kdežto Viktoriiny vodpády jsou obrovskou průrvou v rovině. Země jakoby pukla, otevřela se a vytvořila kaňon přes sto metrů hluboký a jen 25 metrů široký. Když stojíte na jedné straně a pozorujete hřmící proudy vody padající do hloubky, a k tomu se na protější straně objeví stádečko pasoucích se slonů, tak máte pocit, že jste se ocitli na nějakém kýčovitém obrazu. Bohužel to nenafotíte. Trochu lepší je to při letu z vrtulníku, ale opět nekvalitní fotku s mizerným rozlišením raději nebudu prezentovat.

A to je úplný konec. V diskuzi můžete přidat další místa, na která jsem zapomněl, nebo kde jsem nebyl.