Tady by si Angelina Jolie nabila nos

Filmy umějí různá kouzla. Třeba skočíte jako Lara Croft do tajemných dveří v kamenné stěně, obrostlých divokými vzdušnými kořeny banyánu, a dopadnete do vodopádu. Přestože ve skutečnosti byste si rozbili obličej - ty dveře jsou totiž slepé.

V Angkoru se návštěvy památek řídí jednoduchým pravidlem – ráno co nejdříve vyrazit, chodit po památkách tak maximálně do jedenácté, pak se vrátit a držet siestu asi do tří odpoledne, pak teprve následuje druhé kolo. Mezi jedenáctou a třetí je v rozpálených chrámech neúnosně, šlo by o zdraví.

Wikipedie:

Angkor (khmérsky: město) je jedna z nejvýznamnějších kulturních památek a jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť v jihovýchodní Asii. V období 9.-15. století zde leželo hlavní sídlo Khmerské říše a z té doby se zachovalo velké množství památek. Angkor leží v provincii Siem Reap a od roku 1992 je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Samotný název Angkor je odvozen ze sanskrtského výrazu nagara, znamenající město.

Na celé ploše se vyskytuje více než 1000 památek, od jednoduše navršených kup kamenů a cihel až po majestátní chrámy, jimž vévodí Angkor Wat, který nechal vybudovat Súrjavarman II. jako svůj chrám a hrobku. Mnoho chrámů bylo restaurováno a spolu tak dnes představují nejkomplexnější a největší ukázku khmerské architektury.

V roce 2007 bylo pomocí satelitních snímků a dalších technik zjištěno, že v pre-industriální době se jednalo o největší město na světě. Samotné jádro města se rozkládalo od východu k západu na cca 24 km, od severu k jihu na 8 km. Na to navázalo další osídlení kolem toho jádra, s celkovou rozlohou cca 3000 km2.

Počátky Khmerské říše můžeme datovat do roku 802, kdy se khmerský vládce Džajavarman II. prohlásil králem a vytvořil nezávislé khmerské království. Nejvíce stavebních památek pak vznikalo mezi lety 900 a 1200. Největší chrám Angkor Wat byl postaven v letech 1113-1150. Během 13.-14. století začala říše postupně upadat. Konec říše je spojen s rokem 1431, kdy byl Angkor dobyt a vypleněn Thajci.

Angkor není totéž, co Angkor Wat. Angkor Wat je jméno jednoho z desítek chrámů (byť prý nejhezčího a nejzachovalejšího), ležících v areálu Angkoru. A areál to je skutečně obrovský, nikdo si předem neumí představit tu rozlohu, na které jsou zde rozesety stovky památek. Ani průvodci, kteří jsou zde každý rok několikrát, si netroufají říct, že navštívili většinu z nich, natož všechny. Tři dny jsou jen minimum na návštěvu těch nejznámějších a nejhezčích míst, po třech dnech si teprve člověk udělá matnou představu, co to vlastně Angkor je. Na bližší seznámení by byl potřebný nejméně týden, na kompletní poznání si netroufám odhadnout. Asi by tu člověk musel žít.

Do areálu Angkoru se dá z blízkého (a v okolí jediného) města Siam Reapu dostat třeba motorikšami. Ideální je koupit si třídenní permanentku, každý se musí nechat vyfotit, pak dostane personalizovanou kartičku s vytištěnou fotkou, která se musí nosit neustále u sebe a bude platit po celé tři dny. U pokladen se tady kontroluje vjezd do areálu a každý den se tu ukazují kontrolám kartičky, kromě toho chtějí vstupenky vidět i u všech navštívených objektů, takže je třeba je mít pořád v pohotovosti.

Jako u nás všechny cesty vedou do Říma, tak v areálu Angkoru to vypadá, že všechny cesty vedou kolem slavného Angkor Watu, každý den se několikrát z různých stran míjí, což pochopitelně nevadí a ani po třech dnech se pohled na jeho věže nad vodní hladinou okolních zatopených kanálů neomrzí. Slavnou siluetu si Kambodžané dali i na státní vlajku.

Jednotlivé chrámy jsou často obehnány vodními příkopy.  Přes ně se klenou mosty se zábradlím, kterému se chce říct netypické, ovšem přesný opak je pravdou. Asi se nenajde v Angkoru most (a i mimo Angkor jsou běžně takto stavěny), kde by zábradlí netvořil zástup bohů na jedné straně a démonů na straně druhé. A obě skupiny svírají pevně v rukách obrovskou hadí příšeru přes celou délku mostu a vlastně dvojnásobnou. Nad koncem mostu je většinou věž, která je čepem, kolem kterého je hadí tělo obtočeno. Proč se o hada přetahují? Protože se před miliony let bohové a démoni spojili za jediným účelem, umíchat ze světového oceánu nebeskou manu nesmrtelnosti. Had kupodivu souhlasil, nechal se obkroužit kolem čepu a bohové s démony kvedlají a kvedlají, aby jako máslo utloukli z moře nápoj zaručující jim věčný život. Při pozorném pohledu se dá často spočítat, že bohů bývá o jednoho či dva více, dobro přece musí mít převahu. A stejný výjev je častým motivem fresek a basreliéfů na stěnách chrámů. Kvedlající bohové s démony tak soutěží s tanečnicemi apsarami o titul nejčastějšího khmérského výjevu.

V areálu Angkoru čeká běžného turistu neuvěřitelné množství památek a zážitků, z nichž asi nejhezčí jsou tři chrámové komplexy, každý zvláštní něčím jiným. První takovou angkorskou ikonou je buddhistický klášter (a univerzita) Ta Prohm, založený počátkem 13. století Džajavarmanem VII. pro 12.000 mnichů a 615 chrámových tanečníků – už tato čísla mluví za vše, Džajavarman VII. nebyl žádný troškař.

Správa památkového území se snaží, aby si turisté prostředí dokonale užili, autobus či rikša se tak nedostanou až ke vstupům a turisté se k jednotlivým památkám dostávají obvykle pěšky lesní cestou obklopenou džunglí, ze které po několika stech metrech vykoukne cíl, právě tento přístup dává naději vyniknout a zaujmout na první pohled. U Ta Prohmu je příchod umocněn průchodem branou v khmérské věži zdobené čtyřmi kamennými obličeji usmívajícími se vyšpulenými rty do všech světových stran. Věž je poněkud nestabilní, musí být stažena několik lany držícími kamenné kvádry pohromadě.

Ale náhodně může zaujmout i další zajímavost, byť trochu dočasná a jistě neplánovaná - na stromě těsně před hlavním vstupem do chrámu při naší návštěvě visí obrovská, snad dvoumetrová pavučina obalená po ránu kapkami rosy. A při otočení a zpětném pohledu spatříme i jejího autora, velkého pavouka, jak si klidně uprostřed své pasti čeká na neopatrnou potravu. Asi bude muset počkat na vyschnutí rosy, v tuto chvíli je pavučina nepřehlédnutelná.

Ta Prohm je známý tím, že při rekonstrukci nebyly stromy vůbec odstraňovány (těžko říct, zda kvůli atmosféře a začlenění chrámu do přírody, nebo proto, že pokácení stromů by nevyhnutelně vedlo ke zřícení mnoha zdejších objektů). A odtud pocházejí nejznámější pohledy na džunglí pohlcené stavby, zachycené na všech fotkách z Angkoru, právě zde se natáčelo mnoho dobrodružných filmů včetně Lary Croft s Angelinou Jolie. Angelina si při natáčení Kambodžu velmi oblíbila, několikrát se sem vrátila a dokonce zde adoptovala jedno ze svých dětí.

Stromy jsou zde naprosto všude, celé ruiny jsou jimi doslova prorostlé. Od štíhlých kmenů spouštějících svazky úzkých kořenů po zdech do země, po velikány s kořeny tlustšími než člověk, které vytvářejí i několik metrů široké pásy na zdech staveb. Celý chrám je neuvěřitelně organickým propojením starobylých památek a přírody, má nezaměnitelnou atmosféru a užasnou fotogeničnost. Člověk by se tu mohl potulovat hodiny a objevovat stále nová tajemná zákoutí. V Kambodži je povinnost mít při návštěvě památek svého místního průvodce a tady vidíme, že to má i své opodstatnění – náš průvodce Visal nás neomylně vede na ta nejzajímavější místa. Krásné jsou všechny ty vzdušné kořeny, ale nebýt Visala, zcela jistě bychom si nevšimli třeba kamenné Buddhovy hlavy vykukující mezi kořeny v zapadlém dvorku.

A možná bychom i přehlídli místo, kde Lara-Angelina proskakuje kamenným otvorem mezi banyánovými kořeny (a dopadá do vodopádu, který je někde na druhé straně světa, ty dveře jsou ve skutečnosti slepé - tady by si Angelina Jolie ve skutečnosti při skoku nabila nos o zeď). Právě banyán nebo možná fikus se tady pne po kmeni vysokého stromu tak hustě, že strom již téměř odumřel udušený parazitem, který se mezitím tak rozrostl, že už je samonosný a svého hostitele nepotřebuje.

I menší zeleň, než pralesní velikáni, může obohatit vzhled rozpadajícího se kláštera. Chrámová budova na konci klášterního areálu včetně klenuté verandy na několika čtyřhranných sloupech je porostlá tmavě zeleným mechem, takže vypadá až pohádkově.

K nejznámějšímu chrámu Angkor Watu, druhé ikoně, je možné přijít i z netradiční strany – přesně z opačného směru, než je hlavní vstup. Jedna z věží a budova u vstupu jsou v rekonstrukci a pokryty zelenou provizorní střechou, která by na fotkách působila rušivě a odsud je možné pořídit z několika míst fotky tak, aby zelená plachta byla schovaná za ostatními věžemi. Kromě toho je tu mnohem klidněji.

Do chrámu se tímto přístupem vchází přímo na první galerii. Ta je celá obehnána zdí pokrytou basreliéfy, kolem níž je vedena krytá chodba. Jemně tesané reliéfy se táhnou do nedozírna, rozměry chrámu jsou impozantní. Kdybychom chtěli všechny výjevy prohlédnout a pochopit, mohli bychom zde strávit celý den jen jejich studiem. Jsou zde zobrazeny mytické výjevy, samozřejmě reprezentované kvedláním vesmírného moře bohy a démony, našly by se aspary, ovšem větší část výjevů zobrazuje historické scény a zejména vítězná válečná tažení krále Súrjavarmana II. Ten je zde zobrazován vždy na největším slonovi a s největším počtem „nosičů slunečníků“ (jejich počet je vlastně obdobou vojenských výložek, čím významnější osobnost, tím více může mít nosičů slunečníků) v čele svých vojsk. A ze života vojska jsou i další scény, takže je možné si udělat představu, jak to na takovém válečném tažení vypadalo, čím se vojáci bavili, co jedli.

Postupme dále směrem k centrálnímu pahorku. Tady bude nutné se zařadit do kratší fronty na schody vedoucí velmi strmě nahoru k hlavní svatyni. Protože se vstupuje na posvátné území, prochází se kontrolou oblečení, nutná jsou pevně zakrytá ramena a kolena (šátek ledabyle přehozený přes tílko nestačí).

Schody jsou dost strmé, asijští turisté si občas pomáhají rukama, ale pro běžného turistu to až tak hrozné není a nebýt domorodých turistů, tak se schody dají i vyběhnout. Z centrální plošiny je výhled do stran, chrám samotný přízračně vyrůstá ze zelené džungle kolem. Teprve odsud vyniká také výškový rozdíl mezi galeriemi.

Krytou plošinu je možné obejít dokola, přitom okny zamřížovanými kamennými zdobenými sloupky obhlížet areál a jeho zelené okolí. V rozích stojí čtyři věže, spolu s nevyšší středovou věží tvoří známou siluetu, která stála Kambodžanům i za umístění na národní vlajku. Nad příchody od vstupních bran jsou čtyři chrámečky se sochami, od kterých vedou kryté náspy tvořící vyvýšený kříž nad ústředním dvorem. A v místě křížení náspů, v samém středu chrámu a vlastně i celého areálu, stojí pod nejvyšší z pěti věží centrální svatyně, nejposvátnější místo. Kdy by čekal něco ohromujícího, byl by zklamán. Khmérové dávají přednost harmonickému působení stavby jako celku a jejímu symbolickému významu (proto ten umělý pahorek symbolizující horu Méru obklopený příkopy jako posvátnými moři), samotná svatyně je nedůležitá a není tak významná, jako u jiných národů. I tato svatyňka má jen několik čtverečných metrů, tak tak se do ní vejde jedna socha stojícího Buddhy.

Třetí ikonou je buddhistický chrám Bayon, známý svými nadživotními obličeji na vnějších stěnách a věžích. Podél chrámového areálu opět zdí zdobí reliéfy. Kdo si myslí, že už dnes reliéfů viděl dost, tak se mýlí, ty zdejší jsou jiné a zábavnější. Nejsou tu totiž jen typické vojenské scény (i když také nechybí). Hlavním námětem je tady život, takže je vidět i lovecké scény, vaření a kuchaření, nakupování, zemědělské i řemeslnické práce. A také vtípky schované nenápadně mezi ostatními výjevy. Třeba ve scéně z vojenské výpravy kráčí mezi vojáky v bederních rouškách najednou bába v zástěře a s drdolem, která v ruce drží želvu a nechává ji kousnout před ní jdoucího vojáka do obnažené zadní části těla. Vojákovi se to nelíbí, otáčí se na bábu, a co jí říká, naštěstí nevíme, asi by to stejně muselo být vytečkované. Celkem prý je na reliéfech přes 11.000 postav.

A už konečně čeká 49 věží samotného Bayonu. Když každá z nich nese čtyři obličeje, dostáváme se k necelým dvěma stovkám obrovských obličejů, z nichž se většina v různém stavu zachovala dodnes. Obličeje s mírně rozplácnutým nosem a odulými rty na nás hledí ze všech stran. Je to něco naprosto úžasného. Turisté běhají po terasách chrámu a objevují další a další hlavy, jedna hezčí než druhá. Všechny by je chtěli vyfotit, ale to by brzy kapacity karet nestačily.

Pro mnohé návštěvníky je asi Ta Prohm s jeho stromy a Bayon s obličeji větším zážitkem, než samotný nejznámější Angkor Wat.

Ale i ostatní místa angkorského areálu stojí za vidění - jeden malý chrámeček jako příklad za všechny:

Návštěva Angkoru je náročná. Po rozpálených památkách se pěšky nachodí mnoho kilometrů v naprosto extrémních podmínkách – tedy především v neuvěřitelném vedru znásobeném vysokou vlhkostí vzduchu. Večer tedy přijde vhod trochu uklidnění a dobrá večeře v Siem Reapu. Už jsem o ní psal, ale neodpustím si ještě jednou připomenout naše pětidolarové BBQ menu: krevety, olihně, vepřové, hovězí, kuřecí, had, žába a krokodýl, doplněné mušlemi srdcovkami.

A po večeři je skvělé nechat si ošetřit nohy malými dravými rybičkami. Za dolar 15 minut ožužlávání a pivo nebo kola zdarma v ceně. No neberte to.