Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dobré prase všechno spase (aneb co se vše dá jíst) XVI

23. 07. 2012 15:02:50
K obědu někdy výborná syrová ryba, jindy půlcentimetrový „biftek“ a jako dezert čokoláda z kakaových bobů rozžvýkaných bůhví kým. Vítejte v Kostarice.

V Kostarice se nejčastěji stravujeme v malých jídelničkách, kam chodí i domorodci – to bývá zárukou relativně kvalitního jídla. Obvykle si poručíme jistotu a stálici místních jídelních lístků – něco, co se jmenuje bistec (do angličtiny přepsáno jako beefsteak) s oblohou. Bistec je skutečně hovězí, na plochu odpovídá naší představě, na výšku je tenčí – jen necelého půl centimetru. Opečený tak akorát, k tomu kopeček rýže, kopeček černých fazolí, kopeček kysaného zelí, kopeček zeleniny a pár sucharů. Cekem dobré, po několika pokusech už ani velikost masa není takovým zklamáním, když víme, co od tohoto "bifteku" čekat. Dáváme si jej pravidelně, pokaždé vypadá podobně, jen přílohy se mírně liší. Je to vždy jistota, když nevíme, co si dát k jídlu. Kromě toho cena většinou nepřekročí 5 dolarů, což je v jinak poměrně drahé Kostarice velice příznivé.

bistec01.jpg

Fotky jídel bez popisků jsem si vypůjčil z internetu, ostatní jsem fotil já nebo moje žena Hanka

bistec02.jpg

Mnohem více mně ale zachutná jiná specialita (v podobné cenové relaci) – syrová ryba ceviche. Ceviche je prostě vynikající. Podává se v nádobě podobné našemu omáčníku, bílé kostičky rybího masa v nálevu, jehož hlavní složkou bude asi ocet, hodně cibule a nějaké další zeleniny (kořenové i listové), vše marinované citrónovou šťávou, která syrové maso pěkně zatáhne a doslova uvaří. K tomu suchary, tortily nebo sušené banány platanas. Porce velká, chuť skvělá – trochu připomíná marinované kyselé sledě, je ale jemnější.

ceviche01.jpg

ceviche2.jpg

ceviche03.JPG

S1070006.JPG

Kostarická verze, La Fortuna, 2012

S1130006.JPG

Nikaraguiská verze, Granada, 2012

Jiný gastronomický zážitek si vezu z kratší zastávky při dlouhém přesunu po místních necestách: mayskou čokoládu.

Začíná pršet. Jak jinak, jsme v Kostarice a na karibském pobřeží tu znají jen dvě roční období, období dešťů a období silných dešťů. Jsou místa, kde je úhrn ročních srážek přes 8 metrů! Naštěstí brzy přestává a nás naláká cedule u silnice: „Kakaová farma – výroba čokolády na mayský způsob.“

Moc si od farmy neslibujeme, ale nakonec se tato zastávka ukáže jako hodně zajímavá. Jdeme pár set metrů ke vstupu, kde nás ale odmítnou pustit dále, protože jsme v kraťasech a sandálech, a to je prý velmi nebezpečné. Nejen kvůli jedovatým hadům, kterých je všude plno, ale i kvůli hmyzu, také jedovatému. Reptáme, klidně bychom podepsali revers, nakonec nám ale nezbývá nic jiného, než na bahnité zemi z báglů vytáhnout kalhoty a tenisky. Je to prý pro naše dobro a bezpečí.

Kolem správy oblasti a pokladen je hezká tropická zahrada, plno barevných květin a keřů, upravené cesty. Příjemnou procházkou dorazíme k avizované první atrakci, visutému mostu přes údolí s říčkou. Musíme dodržovat dvoumetrové rozestupy, ale omezení není tak přísné, jako bude později v Monteverde, kde na jeden most může maximálně 10 lidí najednou. Most má dno z děrovaného plechu, zábradlí do výšky pasu z pletiva. Je zavěšen na dvou věžích a dlouhých lanech, oproti očekávání se nijak zvlášť nehoupe a netřese.

Je to naše první visutá lávka, takže si ji užíváme. Zase svítí slunce (dnes už třikrát pršelo a třikrát to naopak vypadalo na krásný letní den). Jsme nad korunami většiny stromů, jen ty nejvyšší dosahují na naši úroveň. Výhledy krásné, jen zvířata a ptáci vidět nejsou, maximálně nějaký hmyz, hlavně motýli.

E_20100202_091.JPG

Za mostem začíná divoký deštný prales. Most končí uprostřed prudkého svahu, po jeho vrstevnici vede cestička, po levé straně svah nahoru (porostlý deštným pralesem), po pravé zábradlíčko a prudký svah dolů (také porostlý deštným pralesem). Jdeme husím pochodem, dva bychom se vedle sebe nevešli. Teď už chápeme nutnost tenisek, zvláště když nám José ukazuje jedovaté pavouky a narazíme i na obrovské mravence, také jedovaté, přes dva centimetry dlouhé (!) – po jejich kousnutí sice člověk nezemře, ale prý je 24 hodin úplně mimo, zcela paralyzován.

E_20100131_032.JPG

PKZ20121029_126.JPG

E_20100202_098.JPG

Jdeme asi kilometr, možná i trochu déle, když se před námi objeví mýtinka s altánem. Na jedné straně „hlediště“, dlouhá lavice do pravého úhlu a nad ní o něco výše druhá. Naproti je předváděcí stůl, pec a nějaké rekvizity. Sedáme si do lavic a začíná opět pršet, už se tomu nedivíme. Jsme rádi, že nám to tak pěkně vyšlo a že jsme schovaní pod střechou.

Následuje skoro hodinová prezentace historie výroby kakaa a čokolády za doby Mayů a Aztéků. Čekali jsme nudnou desetiminutovou přednášku o kakau a pak prodej předražených suvenýrových balení kakaa, místo toho sledujeme vynikající živou předváděčku s ochutnávkami, suvenýry žádné (kdo by je chtěl, měl a bude mít možnost nakoupit si v obchůdku u pokladny).

Nejdříve představení kakaových lusků, velkých plodů kakaovníku (20 až 30 cm dlouhých), po jejich rozbití se objeví do bílé dřeně usazené hnědé kakaové boby velikosti velké fazole. Dostáváme ochutnat – boby jsou obaleny vrstvou sladké dřeně, samotné ale jedlé nejsou, vyplivujeme je do speciální nádoby. Tím jsme položili základ pro výrobu kakaa dalším skupinám v následujících dnech. Slinami fermentované boby se nechávají šest dnů postupně kvasit (vidíme ukázku stavu po jednotlivých dnech, tak jak nám je předzpracovaly předcházející výpravy). Pak se suší ve speciálním velkém „šuplíku“, který umožňuje rychlé schování před deštěm, který, jak se máme možnost stále přesvědčovat, přichází skutečně nenadále.

E_20100202_101.JPG

kakaový lusk

Následuje drcení a zalití vařící vodou. Po uležení vzniká tekutá čokoláda, kterou Mayové ochucovali cukrem, skořicí, kukuřičnou moukou, pepřem a drceným muškátovým oříškem. Dostáváme každý svůj šáleček a do něj trochu čokoládového kakaa, které si sami dochutíme přísadami podle své chuti. Ne každý si dokáže pochutnat na čokoládě, jejíž základ tvoří sliny předešlých skupin, nám otrlejším tak zbývá k ochutnání více. Dávám si několik šálků, protože mně skutečně chutná. Jen bych si přidal trochu chili, kterou jsem považoval za typickou mayskou přísadu, ale tady nám ji nenabízejí.

Druhým bodem je čokoláda tuhá. Její příprava se moc neliší, jen kousky rozdrcené v hmoždíři nejsou dostatečně jemné a je nutné je rozemlít na opravdu jemný prášek. Zalije se trochou horké vody, povaří se v kotlíku a lije se do připravených formiček, kde rychle tuhne. Opět dostáváme ochutnat (zase ne všichni si berou svůj podíl a na ostatní tak zbývá i pět šest kousků výborné hořké 100% čokolády). Chutná podobně, jako kupované drahé kvalitní čokolády s vysokým podílem kakaa. Asi dnes nebudu večeřet, jak jsem plný výborné čokolády.

E_20100202_103.JPG

Protože kakaové boby dlouho sloužily jako platidlo (dokonce ještě za Španělů, kteří pro nedostatek hotovosti přešli ve Střední Americe na tradiční způsob placení boby), máme možnost si takový obchod vyzkoušet. Dostáváme každý jutový pytlíček s 15 boby a možnost koupit si pohled z Kostariky za 10 bobů. Teoreticky by si tak každá dvojice mohla koupit tři pohledy, ale každý si chce nechat nějaké boby jako upomínku, takže za 10 si koupíme každý pohled a zbytek ukládáme. Vybíráme pohlednici s bazilišky a leguány, druhou zase s kolibříky.

Autor: Libor O. Novotný | pondělí 23.7.2012 15:02 | karma článku: 27.08 | přečteno: 6134x

Další články blogera

Libor O. Novotný

Menhir Kamenný pastýř

Nedaleko obce Klobuky na půli cesty mezi Louny a Slaným stojí osamělý špičatý kámen, jeden z mála pravých megalitických menhirů u nás, v každém případě největší z nich. Na rozlehlém rovném poli působí opravdu impozantně. 

23.5.2016 v 15:01 | Karma článku: 15.02 | Přečteno: 460 | Diskuse

Libor O. Novotný

Bahenní sopky Soos

Soos, "egerlandským " (chebským německým) nářečím močál. Docela výstižný název pro zvláštní krajinu severně od Františkových Lázní, i když kvůli samotné krajině sem většina turistů nejezdí. 

10.5.2016 v 14:08 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 285 | Diskuse

Libor O. Novotný

Záhada Kounovských kamenných řad vyřešena?

Jedno z nejtajemnějších míst u nás leží nedaleko nenápadné vesničky Kounov zhruba v půli cesty mezi Rakovníkem a Žatcem. Kounovské kamenné řady nedají spát nejen hledačům záhad, ale ani seriózním vědcům a historikům.

25.4.2016 v 15:01 | Karma článku: 22.44 | Přečteno: 1018 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend v Drážďanech

Mezi nejhezčí a nejzajímavější města, ve kterých můžeme strávit pohodový poznávací víkend a neutratit přitom majlant, patří určitě Drážďany. Tím, že leží jen kousek od českých hranic, ušetříme především na dopravě.

11.4.2016 v 15:01 | Karma článku: 20.03 | Přečteno: 827 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Alex Kropp

Když můžu, pomůžu

Cestování k dobročinným akcím přímo vyzývá, i když charita je nutná i u nás doma. Když cestujete a vnímáte dostatečně, co se kolem vás děje, z chudoby a životní mizérie vám puká srdce a mnohdy se dostaví beznaděj, jak pomoci všem.

24.7.2016 v 7:00 | Karma článku: 4.57 | Přečteno: 144 | Diskuse

Martin Fletcher

Podorlická pivní cyklostezka

Navštívili jsme 23. července v dopoledních hodinách stanoviště právě otevřené nové Podorlické pivní cyklostezky v Potštejnu. Zahájení si nenechali ujít fandové cyklistiky i pěších tůr.

23.7.2016 v 20:35 | Karma článku: 6.74 | Přečteno: 258 | Diskuse

Jiří Jurčák

Zázraky se dějí! V Luhačovicích

 O tom, že kdesi v Lurdách vstávají ochrnutí z vozíků, chromí odhazují berle, hluší uslyší nejen chóry andělské jsem pouze četl a slyšel. V Luhačovicích jsem to však viděl na vlastní oči a vlastně i prožil!

23.7.2016 v 18:06 | Karma článku: 12.47 | Přečteno: 465 | Diskuse

Olga Medová

Léto v Benátkách

Modrá vodní hladina, azur i nad ní, pronikavé sluneční paprsky. Dovolenkový poklid i štěbetající návštěvníci všech věkových kategorií. Espresso, capuccino, památky, muzea, mosty…  

23.7.2016 v 8:57 | Karma článku: 5.79 | Přečteno: 135 | Diskuse

Radomila Antošová

Camino - Den 6. - Kompas ztracen a nalezen

15.6. Ráno opět škrtím bágl a pěchuju vše dovnitř, dnes více ve spěchu. Chci vyrazit sama – vzbudila jsem se s tím pocitem, aspoň ráno – hodinu, dvě – chci jít sama a mít ten čas jen pro sebe. Bez řečí, bez povídání.

22.7.2016 v 22:47 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 244 | Diskuse
Počet článků 289 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3147

Cestovatel. Zapisovatel zážitků. Gurmán.

 

www.libornovotny.cz

.

Kniha nevšedních kulinářských zážitků z exotických zemí (podle seriálu na blogu iDnes):

 

Dobré prase všechno spase

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.