Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Malá Fatra – jen kopce, nebo už hory?

3. 08. 2012 15:02:23
Kdo prošel hřebenovku Chleb-Grúň, řekne větší kopce. Ale třeba oba Rozsutce jsou hory se vším všudy, s krásou i riziky. 

Na Rozsutce se nejčastěji leze (vidíte? Leze, nikoliv chodí. Jsou to přece jen hory.) ze dvou směrů – od Jánošíkových Horných Dier, respektive od vesnice Zazrivá, nebo od hřebene Grúně, tedy od Chlebu. Obě cesty mají své výhody i nevýhody. Ta první je snad lehčí na výstup, navíc je člověk odpočatý a má dost vody. Ovšem ten sestup z Velkého Rozsutce (1610 m n.m.) je pak dost obtížný. Z druhé strany je výstup na Velký Rozsutec sice mnohem strmější a namáhavější, ale do kopce se na rizikových a obtížných místech stoupá lépe a bezpečněji, než klesá. Ovšem když se vychází z Chlebu, tak se může stát, že po několika hodinách cesty už budete bez vody a kromě jiných nebezpečí bude hrozit i dehydratace.

01.JPG

Velký Rozsutec z Chlebu

 

02.JPG

A ještě jednou

03.JPG

Teď už jsem mezi Grúněm a Stohem

 

Já mám před výstupem za sebou právě tu cestu z Chlebu, psal jsem o ní minulý týden. Na horní stanici lanovky jsem si dal kofolu a cestou už stačil vypít skoro vše, co jsem měl, tedy 1,5 litru vody. Spoléhal jsem na pramen v sedle Medziholie, ten je ale vyschlý. Navíc mne začínají trápit kolenní vazy. Čas není špatný, počasí nádherné, takže i když chvíli váhám, zda se nepustit dolů do Štefanové, nakonec se pouštím přímo vzhůru na Velký Rozsutec před sebou.

Cesta je hodně strmá, nejdříve se jde celkem příjemnou kosodřevinou, nahoru nejde skoro nikdo, zato proti mně je celkem živo. Tady už se nejen zdraví, tady se často protijdoucí zastaví a prohodí pár slov. Krátký odpočinek přijde vhod oběma stranám. Já se vydýchám, jim si chvíli oddechnou kolena. Jsou i tací, kteří se snaží od dalšího postupu odradit, třeba šedesátník v plavkách s kapesníkem na hlavě a holí v ruce: „Nechcete si to rozmyslet? Budete litovat, věřte mně. Ještě si na mě vzpomenete, opravdu to nemá význam. Ještě to můžete otočit.“

04.JPG

Sedlo Medziholie. Cesta vede po výrazném hřebínku uprostřed svahu.

 

05.JPG

Při hodně pozorném pohledu jsou na vrcholku vidět lidé

Po půlhodině chůze kosodřevina končí a začíná skála kombinovaná se sutí. Cestička se kroutí kolem skály, po straně klesá strmě dolů, skalnaté plotny zasypané sutí kloužou naštěstí více těm, kteří jdou (spíše se vezou) dolů. Občas už musí pomoci ruce. Dehydratace se začíná projevovat, dal bych si fit tyčinku, ale mám strach, že vyschlá ústa ji nepozřou. Odpočívám častěji, naštěstí aspoň koleno drží a s cestou do kopce nemá problém 

S přiblížením k vrcholovým partiím přibývá různých pomůcek, žebříků a místy řetězů. Nic těžkého nebo nebezpečného, i když se musí sem tam čekat na uvolnění protijdoucími, kteří mají evidentně problémy mnohem větší. Nejhorší situace je na dohled vrcholu, kde jde výprava asi deseti dvacetiletých, z nichž jedna turistka se na řetězu zasekává a bojí se pohnout. Doslova po centimetrech jí ostatní pomáhají a radí, kam položit nohu, za co se chytit rukou. Rád bych si tu v klidu odpočinul, ale objevuje se další komplikace, nad Tatrú sa blýska, hromy divo bijú, blíží se bouřka. Prozatím jen v dálce blesky a hromy, ale směr je nebezpečný. Čekání na řetěz začíná být napínavé. Bouřku bych na vrcholu určitě zažít nechtěl.

06.JPG

Teď je Medziholie vidět hluboko pode mnou

 

07.JPG

Není třeba se bát, říímsa je jistěna řetězem

 

08.jpg

Detail

Konečně se cesta uvolňuje. Unaveně se drápu na vrcholek, celkem to je ze sedla hodina cesty. Ani se moc nezdržuji, blýská se už co pár vteřin, mizím na druhou stranu. Čekají mne dvě a půl hodiny z kopce do Štefanové, koleno nesnesitelně bolí, nohu neohnu a pajdám s nataženou nohou jako zombie. Hlavně rychle co nejníže.

Malý Rozsutec vynechávám, ten je dnes pro mne nedosažitelný. I kdyby nehrozila bouřka, tak to nezvládám, i když jako student jsem stejnou trasu několikrát absolvoval. Dnes jen projdu kolem a spěchám do lesa a hlavně k vodě.

09.JPG

Konečně nahoře

 

10.JPG

Nakonec vše dobře dopadá. Bouřka se stočila, po další půlhodině přicházím k potoku, kde vypiju 1,5 l vody a další si naberu na zbytek cesty. Ve Štefanové si dám halušky a jsem spokojený. Celkem mám v nohách podle krokoměru asi 35km, převýšení radši nepočítám. Mám toho dost, ale stálo to zato. 

Autor: Libor O. Novotný | pátek 3.8.2012 15:02 | karma článku: 25.61 | přečteno: 2561x

Další články blogera

Libor O. Novotný

Dobré prase všechno spase XXXV

Ryby a mořské plody nejlépe chutnají přímo u moře, o tom není třeba diskutovat. Ale ne v každé přímořské zemi chutnají stejně. Třeba v Japonsku mají úplně jinou chuť (i vzhled), než v jiných asijských zemích.

27.12.2016 v 15:01 | Karma článku: 17.30 | Přečteno: 545 | Diskuse

Libor O. Novotný

Dobré prase všechno spase XXXIV

„Rámen udon soba“. Ne, to není finsky. To jsou jen názvy tří nejběžnějších japonských jídel. Jedna polévka a dvoje nudle, které spolu s rýží tvoří základ japonského jídelníčku.

12.12.2016 v 15:01 | Karma článku: 17.73 | Přečteno: 538 | Diskuse

Libor O. Novotný

Dobré prase všechno spase XXXIII

Zelená buchta, knedlík s hořčicí plněný masem a zelím, chobotnicové kuličky, obří skalní ústřice, rýžové onigiri s jikrami, hambáč s rýží místo housky, steak z nejlepšího hovězího na světě – to vše můžete posvačit v Japonsku.

28.11.2016 v 15:01 | Karma článku: 18.03 | Přečteno: 446 | Diskuse

Libor O. Novotný

Dobré prase všechno spase XXXII

Rjókany, tradiční japonské penziony. Oč méně pohodlné oproti hotelům, o to dražší. Mají mnoho nedostatků (z našeho pohledu), ale dva zásadní klady: staletou tradici a vynikající jídlo.

14.11.2016 v 15:01 | Karma článku: 22.48 | Přečteno: 779 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ján Sliacky

Německá Arriva kvalita pro české pepíky II.

Jízdné čím dále tím dražší, kvalita služby nevalná, konkurenční prostředí ji pozvednout nedokáže ani náhodou. Drobnosti všedních dnů ovlivňující naše, tedy můj určitě, životy. Ne nějaká islámská krize či brexit...

29.3.2017 v 20:34 | Karma článku: 17.35 | Přečteno: 885 | Diskuse

Jan Tichý

Realizace vánočního dárku: užít si jaro!

Dostali jsme vánoční dárek, pobyt v hotelu na pár dní. Od dětí, udělali nám radost. Na konci března došlo na realizaci.

29.3.2017 v 20:09 | Karma článku: 8.95 | Přečteno: 176 | Diskuse

Petr Havránek

Telč a okolí

Telč, město s krásným historickým náměstím, renesančním zámkem či tajemným podzemím. Silné vábení, kterému podléháme i my.

29.3.2017 v 19:00 | Karma článku: 7.87 | Přečteno: 215 | Diskuse

Pavel Liprt

Obříství - rakouský generál Franz von Koller a český skladatel Bedřich Smetana

Obříství je menší obec ležící nedaleko Mělníka v rovinaté polabské krajině. Kdo tudy projíždí, většinou se nezastaví u zdejšího kostela a nezavítá na místní hřbitov, a to je chyba.

29.3.2017 v 16:05 | Karma článku: 11.82 | Přečteno: 219 | Diskuse

Jaromír Hlubek

Filipinska cestomania 4

Řika se, že Česke, ale aji Moravske a Slezske děvuchy su nejpěknějši na světě. To řikame my, bo zme na nich zvykli. Možu trochu srovnávat s Německem, Brytanyju a Šveckem, v tym srovnani je to fakt.

29.3.2017 v 14:07 | Karma článku: 9.60 | Přečteno: 220 | Diskuse
Počet článků 300 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3114

Cestovatel. Zapisovatel zážitků. Gurmán.

 

www.libornovotny.cz

.

Kniha nevšedních kulinářských zážitků z exotických zemí (podle seriálu na blogu iDnes):

 

Dobré prase všechno spase

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.