Dobré prase všechno spase (aneb co se vše dá jíst) IX

14. 06. 2011 15:04:08
Poněkolikáté se vraťme do země, která nemá zrovna pověst gurmánského ráje. V Indonésii jsou snad slova „jídlo“ a “rýže“ synonymy a jediným pokrmem k obědu je často pouhá polévka. Znamená to, že český masožravec strádá hlady?

Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Rýže stokrát jinak a vždy vynikající, občas nahrazená nudlemi – obojí skoro výhradně smažené. Kdo nezkusil, neuvěří. I ti, kdo mají navždy požitek z rýže zkažený rozvařenou bílou hmotou podávanou kdysi čtyřikrát týdně ve školních jídelnách (soudružky učitelky hlídaly, abychom dojídali, protože jídlem se nesmí plýtvat), i ti by se ve čtvrté nejlidnatější zemi světa olizovali až za ušima.

PB040011.JPG

Zpočátku jsme ovšem nedůvěřiví. Hledáme restaurace, kde se schází turisti, a v Yogyakartě je nejvyhlášenější restaurace ViaVia. Nás nejprve moc neuchvátí, ale brzy jí přijdeme na chuť, a pokud je to možné, chodíme vždy sem. Jinam jen výjimečně a při nedostatku času, protože ViaVia je asi deset minut chůze od hotelu, přičemž různé warungy a restaurace jsou prostě všude a po cestě jich míjíme nejméně dvacet. Chuť jídel se nezdá až tak jiná, ale prostředí a hygiena nám přijdou mnohem lepší, než jinde (za cenu trochu vyšší – místo 15.000 dáme za jídlo 20.000, tedy místo 30 Kč to dělá 40). Navíc nemusíme moc přemýšlet s výběrem. Kromě tradičních Nasi Goreng (smažená rýže) a Mie Goreng (smažené nudle), které jsou denně, jsou na každý den připravena tři jídla denního menu, jedno bezmasé za 15.000, druhé s kuřetem za 18.000 a třetí s rybou nebo mořskými plody za 20.000. Každý den v jiné variantě přípravy – jen příloha vždy stejná, rýže. K pití občas zkusíme výborný koktejl z čerstvého ovoce, ale zpočátku máme strach z přidané vody a ledu a nechceme riskovat. Zbytečně, i když později pijeme cokoliv, problémy nemáme. A vždy nám přijde k chuti „large bier Bintang“, místní (jen slabě alkoholické) pivo prodávané v lahvích kolem 6,5dl, obvykle příjemně vychlazené (někde mrazí i sklenice). První den začínáme kuřetem a chutná nám. Na další den vidíme v jídelním lístku mořské plody na česneku...

PB060017.JPG

PB060018.JPG

Ovšem až nám otrne, chceme poznat i pravé místní jídlo. Vyrazíme do toho nejobyčejnějšího warungu (tak se tu říká lidovým jídelnám), který potkáme po cestě. Ve skleněné vitríně na ulici je kdovíjak dlouho vystaveno zhruba 15 druhů pořádně odleželých jídel těžko definovatelného stáří, oblezlých hmyzem (venku je minimálně 35 stupňů, kolik bude asi v té skleněné vitríně...). Na ušmudlané talíře si stejně ušmudlanou lžící nabereme ze společného kbelíku postaveného na zemi pod vitrínou rýži a každý si vybere podle chuti z vystaveného zboží. My si dáváme kus nějaké opečené ryby, malé kuřecí stehýnko, černé vajíčko, smažené tofu, pálivý salát a zelené mořské řasy. K tomu mangový džus, evidentně ředěný vodou (to je naprosto výjimečné, jinde se ředí jen ovoce bez vlastní vody, třeba banán) a doplněný ledem. Riskneme to – ale pochybujeme, že dožijeme večera. To nelze ve zdraví přežít, říkáme si. Jídlo je chuťově spíše neutrální (kromě pár pálivých kousků), dá se, ale nijak zvláště si nepochutnáme, prostě normální rychlovka. Platíme směšných 11.000 Rp, takže 20 korun, ale nevíme, zda jsme ušetřili na správném místě. Přísaháme, od teď už budeme chodit jen do restaurací, kde se nejí jídlo z vitríny na ulici (pokud přežijeme).

Takže příště zpět do ViaVia. Vezmeme si ve městě becak, rikšu. Starší sušinka za řidítky má co dělat, aby nás uvezl, my máme co dělat, abychom se dva vměstnali do úzké sedací části vozítka. Samozřejmě nám náš becakář odkýval, že ViaVia zná (a smluvili jsme si cenu 15.000 Rp.), ale hned po rozjezdu začal shánět u kolegů informace, kde by to mohlo asi být. Nikdo nevěděl (včetně nás). Napadlo nás ukázat mu vizitku z hotelové recepce, následoval rozpačitý úsměv – neuměl číst! Takže složitý název slabikuji já (hotel Winotosastro na ulici Parangtritis) a konečně jsme doma, naši ulici už doopravdy zná a ví, kam má jet. Šlape těžce, ale zvládá to, jen při stání na křižovatce nás nejdříve roztlačí a až pak naskakuje a šlape. Provoz šílený, kolem nás se míhají ostatní becaky, motorky, kola, auta osobní i nákladní, zleva i zprava. Raději ani nedutáme. Až když se přiblížíme na známá místa, navigujeme nám už známou cestou přímo k restauraci ViaVia, čímž si ušetříme cestu z hotelu. Negramotnému becakáři nakonec necháváme 20.000 rupek a ještě se s ním vyfotíme.

PB060015.JPG

V dalších dnech objevujeme kouzlo kuahů – velkých hustých polévek nahrazujících hlavní jídlo. Některá jídla totiž existují buď v suché verzi, nebo jako kuah, třeba vynikající capcai kuah je mísa plná husté zeleniny různého druhu, občas i s kousky kuřecího masa, to vše zalité vývarem. Ve standardní verzi je capcai jen hromada zeleniny na talíři – taky není špatná, ale kuah je kuah. A jako zákusek smažený banán pisang goreng, občas dokonce se strouhaným sýrem.

PB120030.JPG

PB130036.JPG

PB130037.JPG

PB130038.JPG

PB140042.JPG

Na Sulawesi (nás starší ve škole učili Celebes) procházíme vesnicí domorodých Torajů, když kolem nás zavane zvláštní nakyslá vůně. Předchází nás vesničan s podivnou bambusovou konstrukcí na zádech, svislé bambusy s průměrem kolem deseti centimetrů jsou nahoře otevřeny a plné zvláštní bílé pěny. Palmové víno! Musí se sbírat ráno a spotřebovat do oběda, pak už není dobré. V restauracích jsme se po něm nejdříve ptali u večeří, ale obsluha nám jej nedoporučovala – prý sice mají, ale není dobré, ať raději přijdeme na oběd. Opět ukázka toho, jak ještě nejsou zvyklí na turistech rýžovat peníze. Dokonce se zde nenosí bakšiše, spropitné, tipy. Vždy jsou nám při placení všechny peníze vráceny do poslední rupie. A to palmové víno – jak chutná? Není špatné, nemá nic společného s naším pojetím vína, je mléčně zbarvené, nakyslé, je v něm cítit kvašení, asi nebude moc alkoholické a je docela osvěžující. Občas si jej dáme k obědu, obvykle ani není na jídelním lístku (to pak dostaneme zadarmo – nemá cenu, tudíž se neplatí, a to ani když sami připomínáme, že jej platit chceme). A obsluha má vždy zjevnou radost, když nám chutná. Ono tedy nechutná všem, ale já si jej nenecháme ujít a ptám se na něj na Sulawesi u každého oběda.

Bohužel právě na Sulawesi zažíváme první a poslední místní jídlo, které nám nechutná a dokonce jej nedojíme. Při návštěvě Torajské pohřební slavnosti (viz Funebrální nekroturistika) objevujeme za vesnicí kuchyni, kde se v kotlích připravují jídla pro stovky návštěvníků pohřbu. Ještě zajímavější je pro nás prostranství po větru od vesnice, kde jsou přírodní prasečí jatka. Asi deset ohňů a u každého prase v různých stádiích zpracování. Od opálení štětin přes pouštění krve, kuchání vnitřností, porcování až po pečení v bambusových stvolech utěsněných zelenými bylinami. A to je právě to jídlo, které místní považují za delikatesu (podává se s černou rýží), ale nám nešmakuje ani trochu. Je z něj cítit připálený bambus a samotná masová směs je skoro až nechutná. Jediné nedojedené jídlo.

PB123106.JPG

PB123111.JPG

PB120033.JPG

PB120034.JPG

Kulinářským zážitkem je naopak turisticky profláklé Bali. Zdejší kuchyně je přizpůsobená mlsným jazýčkům turistů, není tedy tak autentická jako jinde, ale to neubírá na požitku z jídla (a já si tedy jídlo opravdu umím užít). Z mnoha místních restaurací v Ubudu si nakonec oblíbíme dvě: jednu trochu dražší s rybami a plody moře, s výhledem na famózní rýžové pole uprostřed města, druhou obyčejnější, s vynikajícím nasi gorengem (smažená rýže) servírovaným ve vydlabaném ananasu a posypaném oříšky. V obou mají i čerstvé džusy, které si dopřáváme v hojné míře. Hlavně avokádovo-čokoládový a pak libovolnou směs, jejíž druhou složkou je banán (mango-banán, meloun-banán, ...).

PB150049.JPG

PB160060.JPG

Ale nejen smaženou rýží živ je člověk. Cestou od mořského chrámu Tanah Lot (kde jsme na vyhlídce popili trochu toho bílého rumu vmíchaného do kokosového ořechu) nás přemluví jedna z mnoha babek prodávajících něco podivného na židli u cesty. Nejdříve nám dá zvláštní kuličku ochutnat, ví totiž, že neodoláme a její kornout z banánového listu plný té dobroty koupíme, zvláště když cena je lidová. Než dojdeme na parkoviště, máme snědeno. Ještě před dvěma týdny bychom se báli něco tak podezřelého pozřít, dnes už si věříme. Jedli jsme sladkou rýži obalenou v kokosu. Kokos bychom poznali, rýži ani náhodou, mysleli jsme spíše na nějaké zvláštní ovoce typu rambustanu nebo velkého litchi. Vynikající.

PB173431.JPG

Všude jsme si prozatím pochutnali, ale kulinářský orgasmus zažijeme až na zapadlém ostrůvku Gili Meno (2 km na délku, 500 m na šířku, nejvyšší bod 20 m nad mořem). Když jdeme na večeři, ke slovu přijdou baterky, protože venku je tma a chodníčky máme osvětlené jen tisíci hvězd nad hlavou, vidíme dokonce známý Orion, ostatní souhvězdí jižní oblohy neznáme, Jižní kříž je pod obzorem. Vybíráme si napoprvé nejlevnější restauraci, odněkud začít musíme. Očekáváme vyšší ceny, byli jsme varováni, ale není to tak hrozné. Dáváme si s manželkou sépie na česneku, oba dostaneme dva celé kalamáry (tělo 10 cm, chapadla dalších 10) zalité tmavou omáčkou s česnekovou vůní. Už od pohledu to vypadá výborně a chutná snad ještě lépe. Za porci 20.000 Rp, 40 Kč! Olizujeme se až za ušima. Těšíme se, že nás v dalších dnech čekají lukulské hody. A taky že jo.

Na oběd si zvykneme dávat jen lehkou krabí polévku (skutečně rajská chuť nejen díky rozmixovaným rajským jablíčkům, která překvapivě obsahuje). Zato večery zkoušíme všechno možné. V jedné z restaurací mají vystavený pult s čerstvými rybami na ledu, kde si můžeme vybrat. Trochu smlouváme o ceně, výhodná je pokročilejší večerní doba, kdy je jasné, že jsme poslední dnešní zákazníci. Dám na radu šéfkuchaře a volím černého snappera, který prý je nejlepší a je prý sladký, což u ryby nečekám a jsem proto zvědavý. Snappeři tu leží i stříbrní (bílí) a červení, ve vystavené nabídce je i několik malých baraccud, kus tuňáka (jednu velkou podkovu si objednává manželka Hanka), obří královské „jumbo“ krevety, sepie a další ryby a plody moře. V ceně je obloha, opečená kukuřice, česneková zálivka a brambor v alobalu, vše připravené na grilu společně s rybami.

PB190143.JPG

Kuchař naše vybrané ryby hodí na gril i s přílohami a přímo před námi je připravuje. Asi za necelé půl hodinky je hotovo. Můj černý snapper je výborný, tuňák je trochu suchý. Já si nemůžu vynachválit, bílé masíčko pod černou kůží je opravdu vyloženě sladké, přitom chutná typicky po mořské rybě. Přestože porce vypadá ohromně, spíše jako pro dva, nemám problém si s ní poradit, tak je dobrá. Není nad čerstvou mořskou rybu.

PB190145.JPG

PB190146.JPG

Večeříme v poslední restauraci, kterou jsme ještě nezkusili. Tady místo ryb grilují špízy. Dáváme si kuřecí, je velký a je vynikající, prý je dobrý i tuňákový, kterému jsme neprávem příliš nevěřili. Sice jsme dobře najedeni, ale ještě nás láká poslední věc, kterou jsme nezkusili. Popojdeme o pár metrů dál do restaurace, kde grilují ryby, a domlouváme si tygří „jumbo“ krevety. Za čtyři chtějí stovku tisíc, nám by stačilo po jedné, ale obsluha by nejraději prodala ty čtyři ze základní nabídky. Nechceme přílohy, už by se do nás nevešly, takže se nakonec na poloviční porci za poloviční cenu přece jen domlouváme. Krevety jsou jak jinak než výýýborné, po natažení zkrouceného těla by každá měla 30 cm, masa až nečekaně mnoho. Olizujeme se až za ušima. Dáváme ještě každý po dvou džusech (tradiční sedmičkové pivo jsme si už dali při špízech). V TV běží fotbal, evropská Liga mistrů, peníze musíme obsluze skoro vnutit mezi dvěma šancemi Manchesteru.

PB210181.JPG

PB210182.JPG

PB143227.JPG

Prosím o omluvení kvality fotek focených narychlo v improvizovaných podmínkách tmavých a stísněných indonéských warungů. Jídlo samo o sobě se nefotí dobře a v zatemněných warunzích je to ještě o dost horší... Děkuji.

Autor: Libor O. Novotný | úterý 14.6.2011 15:04 | karma článku: 22.57 | přečteno: 3186x

Další články blogera

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend v Antverpách

Antverpy – skvostné město umění, diamantů a kulturního bohatství. Perla Vlámska, která se pyšní nejen bohatou historií, ale také uměleckým dědictvím a jedinečným průmyslem.

19.2.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 216 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend v belgickém Gentu

Gent, město historie, života a umění. Pokud hledáte autentický zážitek plný historie, kultury a života, Gent je tím pravým místem. Vítejte v jednom z nejkrásnějších měst Belgie – v úchvatném Gentu.

12.2.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.19 | Přečteno: 263 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend v Bruggách

Belgické Bruggy jsou skvostným příkladem evropského historického města, kde se setkává romantika minulosti s kouzlem současnosti.

29.1.2024 v 15:00 | Karma článku: 17.83 | Přečteno: 339 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 18.84 | Přečteno: 423 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 579 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 231 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 472 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 356 Celková karma 14.51 Průměrná čtenost 3236

Cestovatel. Zapisovatel zážitků. Gurmán.

www.libornovotny.cz

www.libornovotny.cz/Vikend

Na blogu iDnes od roku 2007.

Koncem roku 2011 jsem zjistil, že jsem v pořadí podle výše karmy na druhém místě mezi p. Paroubkem a p. Okamurou, což mne vedlo k rozhodnutí věnovat se nadále jen rubrice Cestování.

Můj kanál

Around the world with Libor Novotný 

na YouTube má cca 15.000 odběratelů.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...