Souhlas se zrušením obvinění „piráta 2222“

Policisté „piráta 2222“ Trpišovkého nejprve obvinili z pokusu o úmyslné ublížení na zdraví ve stádiu pokusu a z poškozování cizí věci. Státní zástupce však obvinění zrušil a policii vyzval k tomu, aby doplnila důkazy. A já s ním souhlasím.

Foto: Policie ČR

Proč? Protože i z mého laického hlediska jsou obě tato obvinění nesmyslná, přestože v případu jeho předchůdce, „piráta č. 1“ Laciny, se osvědčila. Lacina, jednička mezi piráty, totiž opravdu úmyslně na zdraví ublížil a cizí věc poškodil. Kdežto jeho napodobitel zřejmě nechtěl přímo ublížit a poškodit, chtěl nejspíš v první řadě jen postrašit a nějak se mu to vymklo z rukou. A státní zástupce jistě tuší, že u soudu by pirátovi obhájci měli lehkou práci, museli by totiž prokázat úmysl, že Trpišovský chtěl, aby do něj poškozený řidič narazil – a prokázat takový úmysl by bylo hodně obtížné. Takže státní zástupce by přišel k soudu a obhájci by z něj udělali vola, soudce by musel piráta osvobodit a poražení by byli všichni kromě piráta Trpišovského, který klidně bude jezdit dál. Takže státní zástupce to raději vrátí, ať policie udělá svou práci lépe.

Správné obvinění by mělo asi být na trestný čin obecného ohrožení, neboť jednání Trpišovského mohlo způsobit (a způsobilo) nehodu, která by se lehce mohla stát i hromadnou a mohla by na životě i majetku ohrozit více osob.

Obecné ohrožení podle § 179–180 trestního zákona je trestný čin, jehož se dopustí pachatel, který úmyslně (§ 179) nebo z nedbalosti (§ 180) vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu …, případně obecné nebezpečí zvýší anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění. Trest je podle okolností a závažnosti stanoven od jednoho roku odnětí svobody po výjimečný trest. Například byl podle tohoto paragrafu souzen řidič tramvaje, který způsobil v Ostravě srážku s jinou tramvají, při níž zemřelo několik lidí, ač zde o úmyslný čin jistě nešlo, na rozdíl od pirátské srážky na D1.

Dále je asi na zvážení, zda obvinění nerozšířit buď o vydírání, nebo zda neobvinit sekretářku měnící flexibilně svou výpověď z černé na bílou. Poškozený řidič (a i svědci z předchozí skorokolize) si s pirátem vyměnili několik gest a tedy i pohledů, kde jim jistě neuniklo, zda sekretářka spala, nebo zda vyděšeně sledovala, co se děje. Pokud vše viděla, pak buď křivě vypovídala, nebo se stala obětí vydírání ze strany piráta či jeho obhájce.

Pokud tedy státní zástupce nechtěl riskovat svou pověst, musel zrušit obvinění, se kterými by u soudu neměl šanci uspět. A je na policii, aby konečně začala myslet a konat. A státní zástupce pak třeba bude mít možnost navrhnout i vyšší sazbu, než v případě zamítnutých obvinění, navržených někým, kdo jen bezmyšlenkovitě přejal návrhy z případu sice podobného, ale ve skutečnosti úplně jiného.