Dobré prase všechno spase (aneb co se vše dá jíst) VII

14. 06. 2010 15:02:48
Jsou místa, kde si člověk moc vybírat nemůže. Co dostane na talíř, to musí sníst. A aby na tom talíři něco bylo, tak si potravu třeba musí i sám nasbírat nebo ulovit.

Jsme na výpravě do Amazonie. Přijeli jsme na rychlém člunu po jednom z ramen Amazonky, do nejbližší civilizace to máme asi den cesty (tedy ne celých 24 hodin, vlastně jen zhruba půlku, ale přes noc by stejně plout nešlo, takže počítám den). Bydlíme v zeleném srubu postaveném vysoko nad hladinou, aby při pravidelných záplavách odolal vysoké vodě, úroveň maximální hladiny je na březích zřetelně patrná, dosahuje těsně pod srub.

Amazonie01.JPG

Doprovází nás Sami, rodák z Britské Guayany. Když výjimečně odloží pestrobarevnou čepičku, účesem připomíná Franka Zappu, občas mu zpočátku místo Sami řekneme omylem Frankie, ale brzo si zvykáme na správné oslovení. Silný kuřák, když si zapálí v rozpáleném dusném autě, které nás veze do přístavu, zkoušíme ho zarazit, ale Sami klidně odpovídá naprosto odzbrojujícím argumentem, na který nenalézáme odpověď: „I need it." („Potřebuju to."). Ovšem z jeho úst to zní skoro mile a nedokážeme se na něho zlobit.

Amazonie02.JPG

Do loďky jsme naložili několik barelů s pitnou vodou, pár flašek cachaçy (třtinového alkoholu potřebného k výrobě caipirini, neuvěřitelně lahodného koktejlu), palmový olej a rýži. Jiné jídlo podezřele chybí.

Při první výpravě do pralesa kolem srubu Sami ohledně jídla žertuje. Vyláká větvičkou zpod pařezu sklípkana jak dlaň a nabízí, že si připravíme zákusek. Naštěstí je to jen vtip, stejně jako v případě dalšího pěticentimetrového pavouka, kterého nabírá opatrně na mačetu, protože je jedovatý (což je tedy sklípkan taky).

Amazonie03.JPG

Amazonie04.JPG

Ale u palmy moriche už jdou žerty stranou. Na palmě jsou asi centimetrové kuličky – těžko říci, zda plody nebo novotvary chránící listy před škůdci jako naše duběnky. Ale když se kulička rozlouskne, je celá do posledního místečka vyplněná tlustým bílým červem (velikost: asi jako poslední dva články malíčku). Sami jednoho opatrně vydloubne a nabídne k ochutnání. Červi jsou významným zdrojem proteinů pro místní obyvatelstvo, ale jejich ochutnání za živa vyžaduje jistou dávku sebezapření. Strkám červa do úst a skousnu. Červ praská a vytéká z něj příjemná hustá šťáva. Chutná po mléku z kokosových ořechů a je v podstatě dobrá. Červ může být pochoutkou, člověk se jen musí oprostit od evropských předsudků.

Sami mačetou utne pár vrcholků mladých palem druhu palmito, bereme je s sebou na salát. Vracíme se do srubu a hned spěcháme do loďky – připozdívá se a Sami plánuje nachytat ještě rychle pár piraní. Bereme každý svůj prut – obyčejný klacek se špagátkem, na konci hrubý háček. Sami rozděluje kousky masa a my je napícháváme na háčky. Noříme nabodnuté maso do vody a Sami čeřením hladiny napodobuje pohyb poraněné ryby, aby přilákal dravé piraně k hladině.

Chvíli se nic neděje, ale po pár minutách přichází nadšený ryk, první záběr! A je to malá piraňa, do 10 cm. Pak to začne. Začínají nám cukat naše udice. Není potřeba žádného splávku, záběr je vidět i cítit přímo na šňůře. Musí se ale správně zaseknout, to je trochu problém. Když se zasekne brzo, vytrhne se rybě maso z tlamičky a ryba se nechytí. Když se čeká dlouho, ryba maso sežere a klidně zmizí. Když se zasekne málo, ryba se nechytne, když moc, tak se jí buď maso vytrhne, nebo se ryba vymrští nad hladinu a plácne sebou zpět do vody a tam se z háčku vytrhne. Ale piraně zabírají tak často, že i když se povede jeden záběr z pěti, stačí to na občasný úlovek.

Amazonie05.JPG

Chycené ryby podáváme Samimu, aby nám je sundal, zuby vzbuzují respekt. Zkouším jednu piraňku sundat sám, ryba sebou mrskne a už se plácá na dně loďky, prsty v sandálech jsou hned v ohrožení, nohy máme všichni v mžiku nahoře. Rybka končí pod podlážkou na dně loďky, tam se na ni nedostaneme, ale ani ona na nás.

Jsme jak u vytržení, nevnímáme okolí. Dravé piraně občas ani nemusí být zaseklé – jakmile se chytnou masa, tak nepustí, a přestože nejsou na háčku, nechají se i se svým soustem vytáhnout z vody. Občas se vystrašíme, když se zasekne tak prudce, že piraňa letí nad námi z jedné strany loďky na druhou, občas nějaká spadne mezi nás, ale až tak nebezpečné to není. Kromě piraní se vytahují i catfish, sumečci. Když nám dojde maso, průvodce porcuje přímo chycené piraně a kanibalské ryby se chytají dál a dál, změna druhu masa jim vůbec nevadí.

Amazonie06.JPG

Domů do srubu se vracíme za zlatého západu slunce.

Amazonie07.JPG

Vařit nám budou domorodé indiánky, už se pustily do práce. Piraně se připraví jednoduše – obalí se v koření a na rozžhavených plátech nad otevřeným ohněm se rychle opečou. Jsou dobré, asi jako každá čerstvá ryba. Jen ty kosti, těch by mohlo být méně. Ale vcelku si pochutnáme. Později zkoušíme i piraní polévku, také jsme spokojeni, i když to žádná bomba není. Ale už je nám jasné, že u řeky tady člověk hlady neumře.

Amazonie08.JPG

Amazonie09.JPG

Při večeři vyvolává Sami diskuzi o kajmanech. Prý jsou výborní k jídlu, hlavně ta část těla, kde začíná ocas. Samozřejmě zazní otázka, kde je možné takové maso ochutnat. A Sami zná řešení – od správců srubu ví, že místní muži se dnes večer chystají na lov. Jeden popluje s námi, zkusí chytit svého kajmana, kůže bude jeho a maso nechá nám. Kuchařky nám je zítra usmaží k obědu. A abychom neměli výčitky, tak kajmani prý zde nejsou chráněni a jsou přemnoženi, navíc je domorodci stejně běžně loví. Nedá to ani moc práce nás přesvědčit a bez námitek souhlasíme, že si jednoho kajmana ulovíme k obědu.

Bereme si každý svou baterku, protože už je tma, a vyrážíme k loďkám. Sami přivazuje k boku naší lodi ještě menší lodičku pro dva, ze které budou se svým místním kolegou lovit. Tentokrát vyrážíme na opačnou stranu, tedy doleva od mola. Po 30 minutách se blížíme k ústí menšího přítoku, průvodci vypínají motory a baterkami začínáme osvětlovat břehy (nejlépe se osvědčují baterky – čelovky). Kajmany by měly prozradit svítící oči. Nemáme prozatím příliš štěstí, jediný pár svítících bodů mizí v řece doprovázen šplouchnutím.

Sami rozhoduje, že jsme příliš hluční a velcí, přiráží s lodí ke břehu, sám s lovcem přesedá do menší loďky a mizí ve tmě proti proudu přítoku. Nezbývá, než čekat. Pozorujeme hvězdnatou oblohu, hledáme neúspěšně Jižní kříž, ze známých souhvězdí vidíme jen nízko nad obzorem Orion. Frantu čekání nebaví, asi mu chybí adrenalin v krvi, svléká se tedy do plavek a brouzdá vodou kolem lodí. Diskutujeme, zda jsou nebezpečnější krokodýli či bilharióza (červi žijící v tropických, stojatých sladkých vodách a pomalu tekoucích řekách, kteří se zavrtávají do kůže). Když už začínáme mít obavy, co se děje, objevují se v dálce záblesky baterky a lovci se vrací. S prázdnou. Velké kajmany ani neviděli a malý jim utekl. ́

Plujeme na druhou stranu řeky, opět tu ústí nějaká říčka, opět zůstáváme sami, tentokrát snad ještě delší dobu. Ale teď alespoň objevujeme nízko nad obzorem Jižní kříž. Domorodci se vracejí, nejdříve vidíme několik ulovených kachen či koroptví (v příštích dnech bude naším nejčastějším masem tato „drůbež“), ale pak si všimneme i metrového kajmana, kterého Sami drží zpacifikovaného na dně loďky. Sami začíná výklad o životě kajmanů, ukazuje jeho tlamu se spoustou zubů ale žádným jazykem, oči s blánami a dolní špičáky trčící z dírek skrz horní čelist. Nakonec pokládá kajmánka na záda a hypnózou vyvolanou šimráním na břichu ho uspává.

Amazonie10.JPG

A dostávám kajmana k dispozici pro focení. Je třeba pevný stisk, ale jinak je kajman na omak celkem příjemný. Ne nadarmo se z jeho kůže vyrábí kabelky, pásky a peněženky. Ani se nám nechce se se skoro roztomilým kajmanem rozloučit. Je nám jasné, že z tohoto bychom se nenajedli a že tedy půjde zpět do vody. Teď teprve nám začíná docházet, na čem jsme se domluvili. Sami pouští kajmana do vody, ten chvíli nemůže uvěřit, ale pak mrskne ocasem a mizí v hloubce.

Sami zůstává s námi, ale domorodý indián v malé loďce míří do noci osvětlené měsícem a záplavou hvězd, odrážejících se v klidné hladině řeky. Nedaleko od nás je břeh porostlý houštím, tam spíše tušíme, než vidíme, že něco objevil. Rychlý pohyb jeden a hned druhý a už nám Sami překládá do angličtiny kolegovo volání, že tentokrát jsme úspěšní. Ještě nevidíme podrobnosti, ale lovec kajmana ležícího u břehu harpunoval těsně za hlavou a hned mu přes čelisti navlékl smyčku připevněnou na tyči. Harpuna kajmana sice zranila a mírně ochromila, ale života je v něm pořád až příliš.

Dokud je ve vodě, je klidný a nechá se táhnout za loďkou k nám. Sami vytahuje z vody hlavu kajmana za smyčku kolem čelistí a omráčí ho prudkým úderem mačetou. Kajman sebou smýká ze strany na stranu, Sami má co držet, přiskakuje mu na pomoc zkušený terarista Franta. Ještě párkrát dostane kajmanova hlava ránu mačetou, objevuje se krev, pohyby začínají ztrácet na prudkosti. Franta si počíná až moc neohroženě, asi by kajmana nejraději uškrtil vlastníma rukama, jen aby už netrpěl. Scéna vypadá mimořádně drasticky, slabší povahy se odvracejí. Kajman je nakonec ubit do bezvědomí, Sami s Frantou ho opatrně tahají přes bok lodi. Teď teprve vidíme kajmanovu velikost, má kus přes dva metry, je to pořádný macek. Pečlivě mu zavážeme čelisti a končetiny s drápy a necháváme ho na dně lodi.

Cestou zpět sedíme spíše mlčky naplněni emocemi a silou zážitku. Jen občasná splašená ryba nás dokáže vytrhnout z rozjímání, když vyskočí nad hladinu a nárazem do někoho z nás padá na dno lodi. Na molu vytahujeme kajmana, který je již v kómatu, a necháváme ho zde ležet do rána, než z něj život úplně vyprchá. Je k půlnoci a dnes se nám nebude lehce usínat.

Amazonie11.JPG

Amazonie12.JPG

Indiánky nám zítra připraví kajmana na způsob našeho řízku – v nějakém těstíčku osmaženého na palmovém oleji. Snad je to tím olejem, ale jsme zklamaní. Těšili jsme se na něco na způsob krokodýlího ocasu, který jsme zkusili v jihoafrickém Zimbabwe – což je pochoutka, která musí uspokojit každého. Tady však smrdí maso po palmovém oleji a celkově víceméně postrádá chuť. Za ten drasťák při včerejším lovu to nestálo. Chuť nám spraví salát z palmita – srdíček z palmových výhonků.

Ještě umýt nádobí – jak jinak než v řece.

Amazonie13.JPG

Dobrou chuť.

Poznámka pro ty, co dočetli až sem: Zoomový foťák mně v dusném a vlhkém prostředí vypověděl poslušnost, kompakt mně ukradli už dříve v San Salvadoru, takže fotky byly pořízeny jen přes videokameru. Aly myslím, že by bylo škoda je vynechat, dlouhý text by bez nich byl hůře čitelný.

Autor: Libor O. Novotný | pondělí 14.6.2010 15:02 | karma článku: 37.34 | přečteno: 9066x

Další články blogera

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 208 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend v Antverpách

Antverpy – skvostné město umění, diamantů a kulturního bohatství. Perla Vlámska, která se pyšní nejen bohatou historií, ale také uměleckým dědictvím a jedinečným průmyslem.

19.2.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 216 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend v belgickém Gentu

Gent, město historie, života a umění. Pokud hledáte autentický zážitek plný historie, kultury a života, Gent je tím pravým místem. Vítejte v jednom z nejkrásnějších měst Belgie – v úchvatném Gentu.

12.2.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.19 | Přečteno: 264 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend v Bruggách

Belgické Bruggy jsou skvostným příkladem evropského historického města, kde se setkává romantika minulosti s kouzlem současnosti.

29.1.2024 v 15:00 | Karma článku: 17.83 | Přečteno: 339 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 78 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 496 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 236 | Diskuse
Počet článků 356 Celková karma 14.51 Průměrná čtenost 3237

Cestovatel. Zapisovatel zážitků. Gurmán.

www.libornovotny.cz

www.libornovotny.cz/Vikend

Na blogu iDnes od roku 2007.

Koncem roku 2011 jsem zjistil, že jsem v pořadí podle výše karmy na druhém místě mezi p. Paroubkem a p. Okamurou, což mne vedlo k rozhodnutí věnovat se nadále jen rubrice Cestování.

Můj kanál

Around the world with Libor Novotný 

na YouTube má cca 15.000 odběratelů.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...